Tolik ženských hlavních postav, že by holky z LDC měly radost:-) Jakože svět, zápletka, kresba - vše ok. Svým způsobem milé a půvabné. Ale obsah bublin je někdy dětinský, tempo vyprávění zběsilé a až skoro špatně zvládnuté. Tolik věcí se uděje na tak málo stranách, scéna střídá scénu. Příběh je v podstatě docela jednoduchý.
Vaughan zvládá scénáristické řemeslo velmi dobře, ale vždycky mi u toho něco chybí. Je to takové až moc přesně nalajnované k napětí a zároveň lehce rozvláčné, jako u jeho Y: Poslední z mužů. A přestože to je série místy nesmírně zábavná a roztomilá, milá, už je to na i mě (!) moc místy "futurohipster".
Pro mě to ještě není úplná rozlučka s Ennisovým Punisherem, protože mě čekají nějaké staré díly, ale finále to je celkem obstojné. Ale přes veškerou snahu mě to úplně do kolen nedostalo. Téma Vietnamu je však zpracováno zajímavou cestou.
Já jsem na tento komiks hrozně přísný. Nehledě na mé hodnocení jde o jednu z nejlepších komiksových sérií, se kterou jsem měl doposud čest. Výborné, zábavné, sofistikované, chytré. Ovšem mám z Careyho podobný pocit jako u Lucifera. Ona úctyhodná a zajímavá mnohovrstevnost vyprávění občas nepůsobí příliš kompaktně. Alespoň já z toho mám takový dojem.
Huhúúú, to je vážně slabota a nuda. Scény odehrávající se v historii jsou vždycky o chloupek zajímavější, ale jen o chloupeček, tentokrát ta lovestory z Florencie také žádný zázrak. Akční nenápaditý a špatně nakreslený komiks, který tyje ze slavné značky. A jak můžu fandit někomu, kdo vraždí templáře, hm?
Vzhledem k tomu, že jsem se svou polskou přítelkyní vloni v létě navštívil Bělověžský prales a aktivisty protestující proti kácení, vnímám tento komiks a četbu asi trochu jinak než normálně. Jsem asi subjektivní a historicko-ekologické exkurzy (a ekologické poselství) mě zkrátka bavily, ale i celkový příběh je - přestože je asi místy naivňoučký - zábavný a hlavně strašně přeroztomilý. Malý medvídek nejvíc. A komiks pro děti, který má poučení i ponaučení, je podle mě správný.
Tady se možná rodí skutečně velezajímavá noirová série. Atmosféra, některé momenty i styl vyprávění je dobrý, ale příběhově mě to úplně neodrovnalo. Ale i tak nesmírně kvalitní čtivo.
Zatímco minulý díl mě chytl i za srdíčko, zde se opět vracíme ke klasické deadpoolovské řachandě. A některé vtipy byly výborné - Keith Richards, let balónem, atp.:))
Ve svých přích o tom, zdali je lepší DC či Marvel, zdali je filmová produkce lepší toho či oného, musím často hájit DCčkový svět pro jeho vážnější tvář. Vlastně je mi to jedno, protože na špici je Batman, imprint Vertigo a pak dlouho nic, ovšem marvelácké posmívání se universu DC mě vždycky trochu rozzlobí. I když jsou to debaty o ničem. Inu prostě, dělat vážné věci je vždy o něco složitější, než dělat jen bezduchou zábavu. Domnívám se. A proto na takové pokusy kladu i větší nároky. Konec hry je zajímavý jokerovský příběh z výše zmíněného soudku, ovšem zápletka nikterak nevybočuje a pointa je trochu nudná. Jak jsem byl celkem nadšen Snyderovými "sovími díly", dále už mě to tolik nebere...
Ve svých přích o tom, zdali je lepší DC či Marvel, zdali je filmová produkce lepší toho či oného, musím často hájit DCčkový svět pro jeho vážnější tvář. Vlastně je mi to jedno, protože na špici je Batman, imprint Vertigo a pak dlouho nic, ovšem marvelácké posmívání se universu DC mě vždycky trochu rozzlobí. I když jsou to debaty o ničem. Inu prostě, dělat vážné věci je vždy o něco složitější, než dělat jen bezduchou zábavu. Domnívám se. A proto na takové pokusy kladu i větší nároky. Konec hry je zajímavý jokerovský příběh z výše zmíněného soudku, ovšem zápletka nikterak nevybočuje a pointa je trochu nudná. Jak jsem byl celkem nadšen Snyderovými "sovími díly", dále už mě to tolik nebere...
Nerozumím tomu, ale tahle zdánlivě nekonečná série, která se točí kolem stále podobných věcí, mě pořád neuvěřitelně baví. A že to Carl rozjede rovnou na několika frontách, to jsem nečekal...
Tož tohle je slavný příběh! Pointa tkví v tom, že já ho dosud příliš neznal:)) Tudíž jsem si rád přečetl toto převyprávění z pera - nebo spíše štětce - oblíbeného autora Sakaie. Richardsona kdovíjak neznám, na fotkách je zajímavě podivnej. Nicméně to odbočuju - příběh je takový ten klasický o pomstě, a to mám povětšinou rád. A ačkoli se zde jde relativně (relativně! ta "opilecká" lest je docela hezká) přímočaře za pomstou, čte se to docela hezky. Japonská mentalita je úplně jinde, a to je právě to zajímavé.
- "Poslyš, ať jsi, kdo jsi, víš, co Freud říkal o snech, ve kterých se lítá? Znamená to, že ve skutečnosti sníš o sexu."
- "Vážně? Řekni mi, co tedy znamená, když sníš o sexu?"
Prostě komiksová lahůdka. Na otázku "co je tvůj nejoblíběnjší komiks?" zásadně odpovídám "Calvin a Hobbes a Sandman". Co jiného.
Přestože anebo přesně právě proto, že je to přitroublejší než Zlá ovce, tak jsem se bavil víc. K prvnímu dílu jsem měl jakýsi ambivalentní vztah a teď nevím, jestli stárnu a blbnu, nebo je ten druhý díl lepší. Ale jsem rád, za každý strip, co mi vyvolá úsměv na tváři... tady jich bylo hodně.
Má to své vtipné (Rocket) nebo zajímavé momenty (Gamora s Angelou, Thanos, kresba 8. a 9. sešitu), ale jinak je to furt slabota. Titulní obálka zase ta nejobyčejnější ze všech, občasné protáhnutí sekvence obrázků přes dvě strany mě mátlo. Ani mě moc nezajímalo, jak to dopadne, ale když jsem se to nakonec nedověděl, taky mě to naštvalo:))
Zprvu jsem se docela usmíval, ale postupem času mi většina vtipů, která byla vykřesaná z nějaké jednoduché slovní hříčky, moc vtipná nepřišla. Autor očividně nebude úplně blbý, svůj intelektuální rozhled cpe do bublin, avšak přes veškerou roztomilost ovce je to humor většinou slabý. I když párkrát jsem se zasmál víc, ne že ne. Jen nechápu, proč má být ta ovce "zlá", neboť jestli mají být její hlášky projevem jízlivosti či cynismu, tak se má ještě co učit.
Kdyby mi bylo 15, tj. ve věku, kdy jsem věděl, že chci studovat politologii, tak jsem z téhle knihy nadšený o něco víc. Textová část je, myslím si, pro mládež (děti?) naprosto výborná a poučná. A rozhodně se nechci povyšovat, já jsem si zde kromě klasického opáčka našel i mnoho nových i zajímavých věcí, o kterých jsem dříve nevěděl. Co mě však trochu štve, je onen styl "vyprávění", takový ten žoviální a rádobyvtipný, co snad mladé může zaujmout, mě to spíše vadí (čímž se nepasuju do role starce, 30 mi bude až v únoru). V textové části se tenhle styl sem tam objeví, komiksovou část, ačkoli mluví o významných historických událostech, zcela scénáristicky opanoval. Bohužel. Přestože jsem se místy zasmál či usmál, nemusí být v každém obrázku vidět snaha o vykřesání nějakého toho vtipu či hlášky. Takže zatímco ve Třech králích uměl Ležák vyprávět a zůstat vážný a napínavý, zde je to podobné jeho knižním legionářům, kde se to těmito "srandičkami" taky hemží... Shrnuto tedy: kniha poučná a zajímavá, forma však, obzvlášť v kreslené části, trochu přihlouplá.
Téma je to bezesporu zajímavé, český závažný moment viděný skrze rumunské autory, ale nemohu se zbavit dojmu, že je celý komiks a pointa vystavená kolem jedné roztomilé anekdoty s Mickey Mousem. A to je dost málo. Celkové vyprávění je takové neuspořádané, nenapínavé, hovory o faktografii zní strašně neautenticky... což o to, celkově je to celkem milý komiks, ale trochu nudný.
Zpočátku jsem byl skeptický vůči jakémusi "restartu" v ději či načítání nové kapitoly (a stále trochu jsem), ale postupem času mě kniha opět vtáhla do děje. A tolik mrtvol jsem nečekal...
Napsala a namalovala Jindřiška se mi líbilo víc. Ale víte co, je to pro děti, tak já nevím... jednoduché, miloučké, ale možná až moc triviální. Liniers takový občas bývá, ale přecejenom je tam pak jiná skrytá hloubka. Tady jsem ji neobjevil.
EDIT (2026): Tož dvouletý synek poslouchal na klíně a ani nedutal. A mně tak trochu došlo, že je to vlastně hrozně milé a fajn.
Překvapivě milé a humorné. Zatímco po Úsměvu jsem se do této autorky nijak nehrnul, protože jsem necítil, že mi její komiksy něco dají, tak když jsem sáhl po tomto, zpětně nelituji. Pobavil jsem se.
Tak tady "čuju" začátek velmi zajímavé série. Hned úvod ukazuje velmi povedenou hororovou atmosféru, klasickou mignolovskou estetiku a přiměřeně zajímavou, byť ne moc originální, zápletku. Tohle fakt můžu.
Celkem povedený epický textový úvod, který bych však díky jeho zkratkovitosti a lehké chaotičnosti, pokud bych - a zde se znovu jako u všech warcraftovských věcí opakuji - nehrával několik let Hearthstone, asi moc nepochopil. Manga style kresby mě tedy nenadchnul, zápletka mě baví, ale styl vyprávění je takový prostě těžce průměrný. Ale sérii si asi dočtu, naštěstí je krátká.
Pokud Zack u Záleskautek mluvil o ekvivalentu teplé deky, mívám podobný pocit u této série s ušákem. Není nic příjemnějšího, když je zrovna přítelkyně pryč, večer nemáte žádnou kulturní akci, nemusíte na pivo, nemáte dokonce ani žádnou práci, která by se nedala odložit, když je venku fakt hnusně a hezky začne být až někdy v květnu zase; než se zachumlat do peřin a otevřít si další díl Usagiho, ponořit se do jeho příběhů, které jsou sice plné násilí, odporných charakterů či démonů, ale zároveň všechno tak nějak dobře končí, nic není zobrazováno zbytečně naturalisticky, postavy zažívají morální vítězství, pointy jsou hezké a najde se čas i na milé scény.
Ta kresba je stále docela zajímavá, cením propojování evoluční teorie s biblí, ale je to prostě trochu "hollywoodsky" zmršené. A ten 4. díl je docela dobrej fuck-up, MF už několik let stojí za vyližpr...
Aronofského film jsem ještě neviděl, ale prý patří k tomu slabšmu od něj (mám ho rád jinak). Tohle je zvláštní, docela dobře nakreslený fantasy-bilblický příběh, byť trochu zkratkovitý a možná nemístně akční.
Fantasticky nakreslené porno s parádně podivnými a přiblblými, leč o to originálnějšími zápletkami. Sem tam vtípek. Ale opět, to je tak všechno, co Manara umí nabídnout.
Tož teda tak. Kresba je celkem ucházející, připomíná Saudka a ačkoli někdy splývá pozadí s hlavními objekty, je výtvarná stránka to poslední, co by mi vadilo. Naopak. Beru v potaz, že jde o androš dílko určené třebas velmi omezenému okruhu čtenářů. Ale ti doufám nejsou analfabeti. Vím, že je jazyk díla pojímán nespisovně a nic proti tomu, ale gramatické chyby mě opravdu tahaly za oči. Autor by se mohl naučit takové ty základní věci jako mě x mně, ji x jí a jakoby x jako by, případně poprosit nějakého kamaráda, který by tohle lehce zkontroloval. Příběh mě moc nebavil, je to takové nuceně předrsnělé.
Nechci zpochybňovat jakýsi komiksově-historický význam a kontext, ve kterém Barbarella vycházela (viz předmluva a doslov). Nechci zpochybňovat kultovnost díla, relativně příjemnou kresbu, gejzír nápadů, který z Foresta někdy stříká, vtípky a sympatickou erotičnost. Ovšem ruku na srdce, jedná se o ptákovinku a naivní hloupost, byť roztomilou a rozkošnou. Zatímco Bible, Gargantua a Pantagruel nebo třeba Idiot k nám budou pravděpodobně promlouvat napříč generacemi a věky, tohle zestárlo rychle. Jak podotkl kamarád, který má jinak Barbarellu rád: Barbarella je přesně ten důvod, proč si lidé o komiksu často myslí, že se jedná o pokleslý žánr. Takže ve zkratce - respektuju vzhledem k době, ale dneska si to čtu a strašně se nudím.
Thorgal se vždy příjemně čte, tentokrát jsem měl ovšem pocit, že šlo všechno až moc jednoduše a stávaly se tam až překvapivé "náhodičky". Nicméně snad se toho Egmont nezalekne a dovydá to.
Vedle takové bitvy u Thermopyl, obrácení sv. Augustina, Churchillových výroků či příletu von Greima do Berlína v dubnu 1945, patří připálení si Morávkovy cigarety od Oskara Fleischera k mým absolutně top oblíbeným "historickým historkám". Tři králové byli neskuteční frajeři a hrdinové, kterých Čechy vyprodukovali ve své době mnohem méně než třeba sousední Poláci, ovšem i tak jich bylo mnoho a patří jim můj neskonalý obdiv a úcta. V dnešní době, kdy se takový Ivan Bartoš musí zpovídat z toho, že je antifašista (protože by to snad mělo být něco ošklivého), je dobré si připomenout, jak se s nácky nakládá. Dnes mají "slušní Češi" osypky z toho, že občas nějaký ten plešoun či nevzdělaný rasista dostane po čuni, že je to prý násilné, že antifa je "extremistická". Ovšem kdysi se to dělalo jinak a trochu drsněji, neumím si představit, že by se s hitlerovci mělo jednat s kopretinou v ruce a s pochopením v srdci.
Nechci hodnotit komiks příliš po formální stránce (nakreslený typicky ucházejícně až slušně, jak to od Kociána známe), ale je dobře akčně napsaný. Nicméně vyhrává zde na celé čáře obsah a téma. Člověk si připomene osudy hlavních aktérů, ale dozví se ledaskdy i spousta nových a zajímavých věcí. O pokusu o atentát na Himmlera v Praze jsem třeba doteď nikdy neslyšel. A tak člověk se zaujetím čte finální medailonky, brouzdá opět po internetech a wikipediích a hledá, čte si, proklikává... manželé Krupkovi, Jan Smudek, agent A-54, gilotina v pankrácké věznici, atd., atd. A nakonec z toho dostává slušnou depresi, když si uvědomí, kolik lidí bylo během krátké doby popraveno a kolik hajzlů uteklo, či změnilo kabát, neb od Gestapa k NKVD/KGB nebylo nikdy daleko...
Charles Burns jak ho známe... hutné a silné dílo, které se může jevit na první pohled nesrozumitelně, ale ve skutečnosti - jak říká cyboy - to do sebe všechno perfektně zapadne.
