Tak mám už načtené nějaké ty Greeny, Daviese, Kakuy, Barrowy a tak. Je to můj koníček, ale jsem velmi vzdálen tomu, abych řekl, že kvantové fyzice více rozumím. Tento komiks bere celou záležitost hopem, ale nesmírně poutavě a zábavně. Jako úvod, ale též jako opáčko celé problematiky, je to úžasné. Líbilo.
Limitovaná edice má mnohem ošklivější obálku:) Jinak opět klasický Moebius, dechberoucí kresba, fantasticky vykreslené surrealistické světy, jemné vtípky... ale příběh - ten zase notně kulhá. Ne, že by nebyl nápaditý, ale svým způsobem nudí, není ani zdaleka scénáristicky vybroušený. Nebo možná je, ale na mě to nefunguje. Pod tím vším pozlátkem, fantaskním prostředím a "Inception" zápletkou se často skrývá obyčejné dobrodružství, které mnohdy působí tak, že Moebius neví, co bude po dalších dvou stránkách. A takový dojem z něj mívám neustále. Málokdy narážím na tak extrémně ambivalentní díla, jako jsou ta jeho.
Před lety Kapisovo politicky motivované nadšení, po letech otevření knihy a čtení na zadní obálce o tom, kterak knihu doporučuje Erik Best (!), jenž mluví o "selském rozumu", který je potřeba použít. Moje reakce byla vždy stejná - ááá, doprdele. Nicméně nyní mohu s klidem a navzdory očekávání upřímně prohlásit: kniha není vůbec špatná!
Je třeba říct, že tohle není komiks na jednu pauzu v rámci odpoledne, ale četba na několik dní. Skutečně, kdo má rád "naučné" komiksy typu Jak porozumět komiksu, tak i zde se mnohé a zábavnou formou dozví. Pominu-li skutečně nějaké typicky levicové simplifikace, karikatury připomínající Rudé právo a z toho plynoucí ideologické narativy (viz Lenny), je třeba uznat, že autor předkládá problematiku nejen zajímavě, ale po většinu času i objektivně. Samozřejmě že dogmatický neoliberální pohled a blouznění o deregulaci všeho je utopie. Léčba jinou utopií je však také nonsens. Ekonomie je extrémně složitá disciplína, které nerozumím, a jak přiznává sám autor, komiks bruslí pouze po povrchu (proto si může Best strčit svůj selský rozum do zadele a mudrovat pro svůj prostoduchý fanklub na facebooku). Jako úvod je to však věc povedená, nutící k zamyšlení.
Velká část kapitol je zabitá motorballem, který mě teda moc nebral. Mám rád ty "lidské" dimenze příběhu, sem tam humor, ale zdejší akce je průměrná mangovská záležitost.
Tak zatímco u druhého dílu mě přestala bavit ona "sci-fi" linka, tentokrát mě přestalo bavit i to porno. Erektoidní ona furt je, což o to, ale když má člověk doma krasavici a internet, nějak v tom ztrácí tu přidanou hodnotu. Ta je snad jedině v tom, že je to hezky nakreslený. Snové sekvence jsou zmatečné, duševní pochody Druuny únavné, dialogy trochu hloupé.
Tak zatímco u druhého dílu mě přestala bavit ona "sci-fi" linka, tentokrát mě přestalo bavit i to porno. Erektoidní ona furt je, což o to, ale když má člověk doma krasavici a internet, nějak v tom ztrácí tu přidanou hodnotu. Ta je snad jedině v tom, že je to hezky nakreslený. Snové sekvence jsou zmatečné, duševní pochody Druuny únavné, dialogy trochu hloupé.
Osobně mi tedy kresba nepřijde tak kolenapodlamující, abych potřeboval takový velký formát, příběh - přes původní zaujetí - mě taktéž nakonec nezaujal. Čistý průměr. Nicméně tématika dezinformací a davové hysterie je dnes více než aktuální.
Zprvu jsem měl též pocit, že se jedná o zcela zbytečnou knihu (pravda, už jsem byl "nasrán" na předešlé díly), ale nakonec mi ani ta dávka patosu a minipříběhy tolik nevadily. Dalo se to číst.
Zprvu jsem měl též pocit, že se jedná o zcela zbytečnou knihu (pravda, už jsem byl "nasrán" na předešlé díly), ale nakonec mi ani ta dávka patosu a minipříběhy tolik nevadily. Dalo se to číst.
Catel a Bocquet přináší v českém překladu další životopisný komiks odehrávající se v podobné době a podobném (mnohdy stejném) prostředí jako velmi zdařilý komiks o Kiki z Montparnassu. Není to četba na hodinku, což je dobře a člověk se může na nějakou chvíli ponořit opět do uměleckého světa prvních dvou třetin 20. století.
Josephine - takto "vyprávěná" - působí podobně jako Kiki: z fotek a filmových záběrů nepříliš hezká, ale očividně měla kouzlo a "mrd v očích", které tak zamotávalo hlavu všem těm nadrženým a nafoukaným umělcům; čiší z ní naivnost a přihlouplost kombinovaná s vyčuraností, kdy skončí s každým v posteli, zvláště má-li dotyčný něco na kontě. A jak to mívají lidé, kteří pocházejí z nuzných poměrů a najednou si přičichnou k ohromným penězům - neumí je používat. Všechno toto se ale možná podobně jako u Kiki mění s postupujícím věkem, kdy člověk získává jakousi životní moudrost, protože prožil něco, k čemu se nikdy běžný smrtelník ani nepřiblíží. Stejně tak se ukazuje velké srdce Josephine, která tíhne ke svým zvířecím miláčkům a osvojí si takovou hromadu dětí. K tomu je nutno připočítat ohromnou odvahu a odhodlání, které projevila během druhé světové války a ve svém boji proti americkému rasismu. Že koketovala s myšlenkami zrůdného komunismu je věc druhá.
Příběh je opět konvenčně chronologicky odvyprávěn, ale skvěle odsýpá. Ke konci jsem byl i dojatý. Medailonky na konci a nejrůznější historky v samotném komiksu řadí pro mě tento komiks opět do kategorie "wikipedia-by-my-side". Kvalitní počtení, za které jsem rád - tuto slavnou osobnost, kterou jsem nikdy pořádně neznal, jsem si nemohl lépe přiblížit.
Ono je to vlastně jednoduchý, jak tvořit komiksovou sérii. Jak na houpačce - pohodička, láska, chillout x totální průser x pohodička, láska, chillout x totální průser x pohodička, láska, chillout a tak pořád dokola. A sem tam někoho zabít. Viz třeba Živí mrtví. Nemyslím si o Sáze, že je tak geniální, jak naznačovaly první dva díly, ale číst se to dá,
Tímhle dílem se bohužel jen tak trochu zopakoval díl předešlý, byť s mnohem fatálnějšími důsledky. Docela dobré, ale ani zdaleka mě to nesaturovalo, neukojilo, neuspokojilo...
Tak pro mě to takové překvapení není, přece jenom Maškovi (potažmo Babanovi a spol.) fandím už několik let a nikdy mě nezklamali, naopak. Tentokrát máme namíchané další panoptikum postav, zmíněné podivno a velmi mrazivou atmosféru. Záhady a "obludárium", marnost a nejistota bytí, všechno umocněné výtvarnou stránkou. Parádní příběh na hranici hororu, detektivky, thrilleru a fantasy.
Je to hláškárna, prostor pro tunu textu a keců, které plodí tihle dva podobní červení marveloví vtipálci. Zápletka je zajímavá a místy je to vtipné. Ale také děsně unavující, asi jako když Írán dnes bránil v první půli proti Španělům. Nelíbí se mi ten "filmový střih" a jindy lehká chaotičnost v sekvenci.
Já už se na Jodorowskyho, ani Moebia netěším. Neexistuje komiks ani od jednoho, či druhého, ze kterého bych si sedal na zadek. Dobře, Kasta Metabaronů, je celkem hustá a bavila mě, ale taky místy dost přiblblá. Tohle je celkem dost šílená jízda, u které skutečně nevíte, kdo se zbláznil (viz několikrát níže zmiňovaná nejistota), která postava, autor či snad i čtenář. Je to zároveň někde docela vtipné, ale vůbec nic mi to nedává. Zábavy i hlubokých myšlenek pomálu.
Tak všichni tak trochu tušíme, že restarty universa DC jsou více než úsměvné až absurdní. No a pak musejí vznikat takovéhle zmatečné kokotiny jako tenhle komiks. Odkazy na Strážce byly fajn a děkuji moc za vysvětlivky vzadu.
Nebylo to úplně ono, ale jako takové osvěžení série a universa to posloužilo dostatečně. Souhlasím s Kazumakim, že Myšák Lišák byl kresebně úlet, ale většina z příběhů se povedla po výtvarné, ale často i po příběhové stránce. Bohužel ale byly všechny moc krátké.
Nerad to říkám - protože se mi první i druhý díl moc líbil - že jsem ke konci lehce zklamán. Humor, narážky a odkazy sice nevymizely (a často jsou dobré), ale mám pocit, že se konec trilogie redukoval na akční jízdu, která mě zase až tak moc nebrala, protože ji najdu v každém jiném průměrném komiksu.
Hmmm, ta blondýnka, co se tak krásně převléká, špulí zadeček a chodí nahoře bez je skutečně k nakousnutí. Kresba je docela "hezká". Ale asi jsem trochu retard, ale i přes docela pěkně hravou a snovou zápletku se mi celé vyznění komiksu jeví jako totální bullshit. Motivace služebnictva je mi záhadou.
Zdá se, že v poslední době neumím hodnotit jinak než devadesátkou, ale prostě... Sempé je génius, moje srdcová záležitost, a on ten příběh, ačkoli není kdovíjak literární oscary sbírající, je jednoduše sladkej a dojemnej. Už dlouho jsem nepoužil slovní spojení "duši hladící". To je totiž taky.
Tak u jedničky jsem si lehounce, opravdu lehounce, zamručel, ale tentokrát jsem se nechal pohltit naplno tím, co jsem již vyzdvihl - atmosféra, kresba, estetika. Povedený horor, napětí, zajímavé postavy - dodávám teď. Zatím skvělá série.
Wow, tak tohle je bezvadně nakreslené a má to super atmosféru. Prima odvyprávěné, fungovalo by to i jako menší příběh s otevřeným koncem. Z toho stromu mě mrazilo, fuj.
Tak tohle mě docela chytlo a bavilo. Není nezajímavé, že zejména ty příběhy, kde Hellboy vlastně nevystupuje (Kostěj, Baba Jaga) - nic proti němu, ale také mě více baví Ú. P. V. O. než ten rudý chlapík, který je sice sympaťák, ale většina příběhů spočívá v tom, že někomu rozbije držku, lhostejno, že jde o duchy či jiná nadpřirozená stvoření. Různé příběhy, různá forma, fajn to bylo...
První díl jsem spíše ztrhal. Tady moje výtky zůstanou stejné, leč přistoupil jsem na dreddovskou hru a nenudil se. Dredd je v podstatě ultimátní frajer a rychlé naivňoučké příběhy příjemně plynou. Hlášky (u kterých nikdy nevím, zdali byly řečeny vážně s patosem či ironicky) mě baví, stejně jako humorné vsuvky. Tentokrát mi i "sci-fi" zápletky, ač řešeny klasickou brakovou metodou, přišly zajímavější.
Já vůbec nevím, jak tady Moebia okomentovat, či uchopit. Vím, že se u mnohých se jedná o téměř zbožšťovanou legendu, a já tak k němu trochu přistupuji. Což je ale na škodu. Obdivuji výtvarnou stránku komiksu, Moebiův vliv na další výtvarníky, surrealistickou hravost příběhů a zejména poetickou estetiku stvořených světů. Leč samotné příběhy mi přijdou často velmi slabé a ačkoli (viz DEmnoGův komentář) nevyžaduji vždy pointu, zde mi častá nevypointovanost nebo naopak hodně slabá pointa docela vadí. Ve své době to tak pravděpodobně nepůsobilo, ale pokud tomu tak je, asi autor jednoduše zestárl. I tak mě mnoho motivů a vtípků zaujalo a bavilo, to ne že ne.
Já vůbec nevím, jak tady Moebia okomentovat, či uchopit. Vím, že se u mnohých se jedná o téměř zbožšťovanou legendu, a já tak k němu trochu přistupuji. Což je ale na škodu. Obdivuji výtvarnou stránku komiksu, Moebiův vliv na další výtvarníky, surrealistickou hravost příběhů a zejména poetickou estetiku stvořených světů. Leč samotné příběhy mi přijdou často velmi slabé a ačkoli (viz DEmnoGův komentář) nevyžaduji vždy pointu, zde mi častá nevypointovanost nebo naopak hodně slabá pointa docela vadí. Ve své době to tak pravděpodobně nepůsobilo, ale pokud tomu tak je, asi autor jednoduše zestárl. I tak mě mnoho motivů a vtípků zaujalo a bavilo, to ne že ne.
Škoda, že poměrně rušivý lettering, afektovanost autorky a dětinskost ala Terry Deary u mě mnohdy přebíjí celkem zajímavou tématiku, boření mýtů (byť často už zbořených, ale ne tak dávno) a jinak celkem v lecčems zásadní (a poctivě ocitované!) dílo.
- "To zahodíte nabitou zbraň jen tak do koše?"
- "Jsme v Americe. Nemám čas ji darovat dítěti nebo mentálně postiženému, takže si ji budou muset najít sami."
O hodně vtipnější a napínavější druhý díl, nežli nevydařená první část. Stále nevím, jestli je pro Bonda komiks vhodné médium, ale docela jsem se bavil.
Nemůžu říct, že bych úplně chápal (momentálně) motivace Alfy, ale jinak Kirkman neustále a dokola dokazuje, že umí držet pozornost. Mohl by psát třeba Ulici, mě tak napadlo, do nekonečného seriálu by se jako scénárista hodil. Ba ne, tohle je mnohem lepší.
Autor si zde hraje se svým stvořeným universem, líbí se mi, jak se snaží vylíčit celý ten souboj Holubice vs ghúlové jako nečernobílý (na obou stranách jsou klaďasové), ale obecně trávím raději čas nad něčím jiným, než jsou tyhle manga telenovely. Nicméně tahle patří stále k těm nadprůměrným.
...existují jen dva světy - tvůj svět, který je skutečný svět, a ostatní světy, smyšlené. Takovéhle světy jsou světy lidské představivosti, jejich realita či absence reality není důležitá. Důležité je, že existují. Tyto světy představují alternativu. Představují únik. Představují hrozbu. Představují sen a moc. Představují útočiště a bolest. Ony dávají tvému světu smysl... Neexistují - a proto záleží jen na nich.
Další gaimanovská úchvatně nakreslená lahůdka. Sice je to v podstatě děsně jednoduchý příběh a *pozor, možná spoiler?!* některé věci mi přijdou nedomyšlené - proč Zatanna bere Tima na party plnou padouchů, ačkoli o něm ví, že je v těhle kruzích žádané zboží; jaktože zmizí Osud a jeho stránky dřív, než se odehraje poslední dialog (byť je zmíněný jako poznámka pod čarou v jeho knize);*/spoiler* ale jak říká jinými slovy cyboy, ta klasická gaimanovská mnohovrstevnatost je úžasná, stejně jako estetika, téma, prostředí. Hned jsem si rezervoval v knihovně Knihy Henochovy a jiné apokryfy, tak moc mě to všechno baví...
"AAIEEE!!! To je ta nejstrašlivější věc, jakou jsem kdy viděla!!! To vážně necháváte svoje knihy takhle válet na hromadě?! Bože, vy jste monstrum!"
Hm, třeba jde jen o nový retail koncept, kdoví. Každopádně Doctor Strange mi přijde jako zajímavá postava, byť o ní toho skoro nic nevím a film mi přišel dost nudný (možná skutečně byl, možná jsem byl lehce přiopitý, když jsem ho viděl). Avšak Aaron stvořil příběh, který mě velmi zaujal a za to mu dík, opravdu jsem se bavil. K tomu ucházející kresba a zajímavé obálky. Lehce apokalyptický scénář, ve kterém je Strange unavený snad více než Batman. Jsem pozitivně naladěn na další díl.
No, nebo ta Regina... ta byla hezká, sebevědomá a chytrá... takže se se mnou taky rozešla.
Nejdřív bych chtěl říct, že Marvel nemám rád. Jejich postavy jsou podle mého špatné. ALE! Postavy Lely Geislerové jsou naopak jako ze života... ačkoli jsou stripy cílené a vycházejí spíše ze ženského světa, jsou (i pro chlapy) výborné. Každý, kdo přichází často do interakce s ženským pohlavím, minimálně párkrát cosi pozná a řekne si: jo, to je jako u nás. A to nemusí mít ženu a dítě, stačí přítelkyně. A když ne, je tady i kapitola "matka" :-)) V Respektu si vždycky tenhle strip rád ke konci přečtu, takhle pohromadě to byla však větší zábava.
Jak se opovažuješ! Já jsem náhodou nesmírně snášenlivá! Dokonce i náš sluha je knedlík!
Lehce prapodivná směs křesťanství, sektářství a nacismu osolená Danem Brownem - a nakonec jsem málem mačkal slzu dojetí. Řeší se tu zajímavé religionisticko-biologicko-historické otázky, u kterých jsem si říkal, kdy to Talbotovi začne v jeho vykonstruovaném světě zvířat skřípat. Ale naštěstí nikdy nejde tak do hloubky a píše to tak skvěle, že mě tyto pochybnosti vždy brzy opustí. Postavy jsou zase až moc vykarikované (snad kromě krásné a komplikované Billie), ale začínám podobně jako Kapis cítit smutek, že se série blíží ke konci:-(
P. S. Až si jednou založím vlastní nakladatelství, tak chci, aby ty knížky vypadaly stejně krásně jako ty z Comics Centra...
Ačkoli zde nacházím plno věcí, které mi nesednou - namátkou až karikující ploché postavy a dialogy "zlých velkokapitalistů", přehnaně akční "bondovské" vyznění (skákání na motorce), předvídatelné pointy a další, tuhle Talbotovu sérii miluju. Čte se krásně, je vtipná a jako vždy obohacená odkazy a narážkami.
Zajímavý rozjezd, nápad a příjemný humor se nakonec bohužel rozplizne v průměru. Lehce osvěžující, ne však tak zakouleberoucí, jak jsem očekával. Obálky od James Jeana, které tak dobře známe z Mýtů, jsou ovšem perfektní.
Jsem velmi mile překvapen, poctivé námořní dobrodružství, které je napínavé, zdařile nakreslené a slušně odvyprávěné. Absence kladného hrdiny zajímavě poukazuje na nečernobílost lidských charakterů. Tohle můžu.
Taková jednoduchá taškařice, která mi sem tam vyloudila úsměv na tváři. A dětem se to asi může líbit. Kdyby tam nebyl vtip s prdem, dám možná o desítku víc.
