Taková průměrná oddechovka, Deadpool opět "Bladem". Nic světoborného, ale občas jsem se usmál. Je to hláškárna, která kašle na politickou korektnost. Jak zmiňuje Doppelganger, umí to zakomponovat i emoce... to srdíčko. Navíc to drží jakousi dějovou kontinuitu a za to palec nahoru.
Opět poctivý, napínavý, nejen na obálce temný Batman. Pěkně nakreslený, s dobrým tempem vyprávění, lehkými vtipy odlehčený. Že je to příběh uvěřitelný, tak s tím bych - dá-li se to v tomto žánru vůbec činit - zde trochu polemizoval, protože některé věci jsou lehce přehnané. Selina i Harley jsou extrémně sexy, Bruce, Alfréd i Gordon vypadají dobře. Prima kousek.
...ale opravdový pozor byste si měl dávat na Rusy. Zdá se, že jsou bílí, ale mají v sobě mongolskou nákazu ještě z dob Čingischána, to si pamatujte. Evropský mozek snoubící se s orientální bezohledností. To značí mizery, kteří umí myslet až za roh...
Nojo, zase Rusové v Anglii dělají bordel. Patrně nějací turisté, jak bývá zvykem od Donbasu přes Krym až po Salisbury. Komiks to je místy vtipný, ale scénáristicky mi dost vadil, ztrácel jsem se a nebavilo mě to. Z toho světa se dá vytřískat asi více, ale na knižní sérii jsem se opravdu nenamlsal.
Galova kresba mě místy i zaujala, ovšem Jodorowského příběh je úsměvný a nezajímavý. Snad první část třetí kapitoly a fragment vzbudil mou zvídavost a pozornost, jinak jde ale naivní dějová linka prošpikovaná pseudobudhistickými narativy mimo můj čtenářský dychtivý zájem.
Jak ten Superman najde v zemském jádru ohnivou kouli a neví, co s ní, tak do ní začne mlátit pěstí:-)))))))))))))))))))))))))))))) Celou dobu se dějí věci apokalyptických rozměrů, ale je mi to nějak úplně jedno. To je tak strašně napsané a nepříliš hezky nakreslené.
První díl mě setsakramentsky nebavil, druhý už docela ano. Třetímu se nedá upřít napínavost a dobře plynoucí akční děj. Nicméně je to dost přehnané, i na samotného Bonda. A vtipné je to poskrovnu. Bavil jsem se docela, ale bondovský a komiksový majstrštyk to rozhodně není.
Cha. Kazumakiho komentář je velmi blízko mému pocitu. Otázka je, kdybych si "přečetl" komiks ještě jednou, zdali bych uměl rozklíčovat nějaké ukryté významy. A ačkoli autora nechci podceňovat, myslím si, že kdovíjak hluboké symboly tam nebudou. Spíše je to fantaskní hříčka, proud výtvarného vědomí a tvorby, šílenost, vtip, snění za bílého dne. Ale třeba se mýlím.
Zrovna jsem vedl nedávno s kolegou diskusi o tom, jestli Karel Čapek vůbec uměl psát a zdali není tak trochu přeceňovaným autorem. Když si vzpomenu na mou četbu jeho her, Bílé nemoci, Matky, R.U.R., tak Čapkovi nemůžu upřít dobré nápady, ale hlubší stopu to ve mně nezanechalo. Jeho esejistická tvorba, např. Apokryfy, byla naopak perfektní. Z klasické Čapkovy beletrie, romány, či povídky, neznám asi nic. Takže nemůžu "analyzovat" povedenost adaptace.
Povídky, jak vyplývají z komiksového převyprávění, jsou poměrně nezáživné. Opět, řeší zajímavé myšlenky, jsou vyprávěné místy zajímavě, ale celkově působí příliš těžkopádně, polopaticky, slabě vypointovaně.
Kresba snese přísnější měřítka, tady jsem byl spokojen.
Power Rangers mě taky hned napadli. A Batwoman furt nějak nesnesu. Inu, těšil jsem se na komiks, na kterém je patrný Kingův rukopis (jen námět, otěže drží Orlando), ale dostal jsem těžce průměrnou až podprůměrnou týmovku.
Nakreslit (pokud umíte kreslit) něco vzrušujícího je velmi triviální. Vymyslet na tak krátkém prostoru alespoň nějakou minipointu, je naopak o dost těžší. Tato antologie zcela jistě patří mezi ty zajímavější knihy na poli erotické komiksové literatury, která u nás vyšla. Odvázaný z toho kdovíjak nejsem, ale po lechtivé stránce to účel plní a zápletky to má různorodé a ne vždy úplně blbé.
Ono se to místy opravdu nedá číst, takový John Ney Rieber píše opravdu hrozné slátaniny. Ale Lara v bikinách, kalhotkách a dokonce i bez nich, to do velké míry kompenzuje.
Až na tu epizodu s tříští mě to vůbec nebavilo. Sem tam vtipná hláška, ale celé je to takové slaboučké. Tyhle za vlasy přitažené mikrostorky jsou celkem k ničemu...
U čtení Usagiho mám mnoho myšlenek - že se Sakai již trochu opakuje, že jeho "fiktivně-realistický" japonský svět je plný příšerných charakterů (myšleno ve smyslu morálním), že to místy sází jak Baťa cvičky, že zde umírá více lidí než v Shakespearovi, Martinovi a po Komunistickém manifestu najednou... ale nakonec mě stejně celý ten svět uchvátí, zajímají mě ty japonské tradice, líbí se mi, jak tu naivně vyhrává dobro nad zlem. Tahle série je pro mě takové to "kakao a deka".
Takový děsně naivní protiválečně agitačně na city hrající komiks, který ovšem ve své jednoduchém poselství a podstatě skrývá jakousi hloubku a je docela dojemný.
"Už lidi pozoruji dlouho. Ale ještě jsem nezaznamenal, že hodit dívku do studené vody by nějak urychlilo dvoření."
Mno, je to jednoduchá zábava. Souhlasím s Kapisem, že vysvětlování vzniku světa na Ekhu je dost divné. Druhý příběh měl vysloveně slabší scénář a dosti kulhal a skřípal. Ale je to prča, pěkně nakreslená, Mravena se svléká více než obvykle, lovestory je roztomilá, prikóni taky, nejrůznější věci tohoto universa jsou fakt nápadité... příjemná oddechovka.
Hm, až mě překvapilo, že mě třetí povídka příliš nebavila. Ne, že by nešlo o velezajímavý nápad, kterých má Gaiman plno, ale nějak na mě nefungoval ten "scénáristický střih". Čtvrtá povídka byla také "jen" dobrá. Ale první dvě to bohatě kompenzovaly. Geniální. Prostě Sandman.
Tenhle book má poněkud sestupnou tendenci, ale první dva sešity, tj. s Freezem a Ivy, mě bavily dost. A kresba více než fajná. Snyder je prostě trochu nevyrovnaný autor.
Má to skvělý až filmový střih, příjemnou rozháranou kresbu, celkem povedené dialogy... ale příběhově mě to baví ještě o něco méně než první díl. To prokleté cestování časem.
Tak první půlku knihy se vůbec nic neděje a Alovo vnitřní dilema není něco, co by poutalo mojí pozornost. Teprve s druhou částí knihy se začíná konečně něco pořádného dít, což dokázalo prozatím zapudit myšlenku, že bych se rozloučil s další nedočtenou komiksovou sérií. V čem je Arakawa skutečně dobrá, to je cit pro groteskní situace a lehce laskavý, lehce bláznivý humor, který se objevoval sem tam např. u Bleache a který můžu.
Nějak jsem si to spletl... když Weloumí kdesi mluvil o Harley Quinn, myslel tím Harley Quinn, nikoli Sebevražedný oddíl. A když mluvil o nejhorší věci z celého Rebirthu, tak měl pravdu. A to jsem Connerovou v prvním booku (Šílená odměna) měl docela rád. Tohle je takové dementně ukecané... nudné (i nevtipné)... takové celkově... průser.
Green Arrow mi nikdy nevadil, ale tohle je scénáristicky zkratkovité, přehnané, dialogy nic moc, rozuzlení se sestrou trochu očekávatelné a záporáci úsměvní. Kresba ujde. Nechápu, že se to tak líbí, ale proti gustu, že...
Zde opět přichází nekomplikovaný pseudooriginový příběh a jo, takhle to v tomhle žánru docela můžu. Je to celé takové laskavé až dojemné. Navíc Barbara Ann se vedle Lary Croft stává mou další oblíbenou archeoložkou - v mládí sympaťanda.
Wonder Woman a její svět mám v poslední době nějak rád (relativně oproti jiným superhrdinům), ale tenhle příběh zmatené Diany mě příliš nebavil. Ovšem kresba je místy úžasná, obzvláště ta z džungle - příjemná estetika.
"Z moci svěřené nám bdělým okem Ničivého požírače vás my, Krvaví mniši z Chrámu děsu, obviňujeme z vysoce nesvatého zločinu praktikování vědy! Čím se obhajujete před touto navýsost ostudnou žalobou?"
"Mojí obhajobou je E = mc2! Sláva zákonům pořádku!"
Tak tenhle stupidní dialog je schopný napsat Aaron a myslet ho vážně, byť v jinak lehce odlehčené sérii? Druhý díl mě i jinak tolik nezaujal jako první, ačkoli mě těší, že veškeré problémy řeší slečna knihovnice. Je to masakrózní, ale ne zcela vybroušené.
Jakožto neznalec respektive nečtenář Lovecraftova díla svědomitě prohlašuji, že se mi to líbilo. Atmosféra povídek je úžasná a tento styl hororu, ačkoli pro mě nepatří mezi ty nejmrazivější, mi vyhovuje. Sem tam kresba a autorova představivost či umělecká ruka může na děsuplnosti ubírat, ale to jen v malé míře. Trochu mi vadil lettering plný ztučnělých slov a české nadpisy kapitol, ze kterých svítí pixely.
Jak říká cyboy, nebudu cílovka. Zprvu mě to lehce zaujalo, poté se to rozplynulo v nudné epizodické kapitoly, což předpokládám, že bude pokračovat. Jsou tam kočky, autorce přeju štěstí, čtenářům zábavu, ale já opravdu pomalu "naznávám", že zkrátka neučtu všechno, zvlášť když mě to nebaví - nemá to smysl. Tímto se se sérií loučím, čus.
Hned na první stránce lesba chlubící se avokádovým toastem... bez legrace. Pak jakýsi konkurs na tým ala masterchef. Jenže děvenko, ty nikdy nebudeš Gordon Ramsay, ani v superhrdinské dimenzi. Jezus, jak mi ta Batwoman pije krev. Celkový koncept Bat-cosi a všech Robinů, Night-cosi, atd. se mi nelíbí, mně stačí klasická dvojka Bruce-Alfréd. Co se mi však líbilo, je zapojení Clayface ke klaďasům, on je totiž děsně roztomilej. Jinak klasická rubačka s ne zcela zdařilými vtipy a dialogy. Vysloveně jsem ale netrpěl, prostě průměr.
Konečně po dlouhé době netrapný superhrdinský komiks, děkuju! Konečně Batman, který mě opět baví. Napínavý, scénáristicky v pohodě (žádné překombinované linky), přiměřeně patetický, jak to mám rád, zábavný. Těším se, co předvede Tom King v další knize.
S tím Royal Flush Gangem mě to fakt pobavilo:-) Potěšilo mě, že se objevil i (KG)Beast. Ale nevím, nevím, jestli to Snyderovi jde... něčemu jsem příliš nerozuměl a celkově mě to moc nebavilo. U Romity zase nevím, zdali kreslí tentokrát nápaditě, nebo jenom ošklivě. Něco mezi.
Tohle bych za normálních okolností docela strhal, jenže Lara Croft je moje platonická fiktivní láska již od raných pubertálních let. Vždy jsem miloval její ( o ) ( o ) a (_._), ať už šlo o kresby, filmy či PC hry. Když připočtu fakt, že to pěkně odsejpá a člověk se podívá na spoustu zajímavých míst se spousta zajímavými artefakty, které nejsou úplně vycucány z prstu, zapomene na to, že je to místy strašně naivní. Je to zábava.
Nevím no... proč jsou často mainstreamové superhrdinské komiksy založené na bezduchém mlácení, patetickém žvanění o záchraně světa, špatných vtipech a nudných zápletkách? Búúúúú.
Doma hloupý a otupělý až hanba. Muž, který zapomene, co se mu zdálo, hned jak vyleze z postele.
Já k této sérii s takřka "berkeleyovským vesmírem" (esse est percipere) mám rozhodně své připomínky, Carey aka Wannabe Gaiman je totiž trochu chaotik, ale stejně to patří k tomu nejlepšímu, co zde vychází. A tenhle díl to potvrzuje. Kéž by lidé místo těch dokola omílaných sr*ček četli tohle. Mě to naprosto přikovalo k židli a ani hlad mě nedonutil přestat číst.
Je to příliš pubertálně ukecané a připomíná to nějakou young adult paranormální romanci, kde se místo upírů a vlkodlaků mlátí so called Strážci a Nekromanti. Přesto je to poměrně zábavné, akční a čtivé. Místy i zajímavě kreslené.
Kick-Ass šlape opět podle vtipných, akčních a krvavých not, ale přece jenom tentokrát mě těch 8 sešitů nebavilo tolik jako předchozí. Nicméně stále super, Zabijačku prostě miluju.
Sex a náboženství... u obojího jde o to pokleknout a mířit do nebe.
Ačkoli je zápletka dosti přitažená za vlasy a k sexu dochází podobně přitrouble z příčin jako vystřižených z klasického porna, stejně se mi příběh líbil o dost (no to jsem možná trochu přehnal) víc než u řady dalších erotických komiksů, co tady vycházejí. Souloží se tam sice ostošest, ale tak nějak "normálně", neafektovaně, neuměle, zkrátka "autentičtěji".
Na tenhle komiks jsem se už dlouho těšil, na Goodreads velmi bodoval (a ano, chválil ho prý i Gaiman). Je pravda, že to působí místy trochu jako adaptace nějakého dívčího fantasy young adult románu, ale to jen místy. Je také pravda, že všudypřítomnost ženských postav stvořených LGBT komunitou chválené autorky, která bude imponovat Laydeez Do Comics, mě lehce iritovala. Ale jinak je estetika komiksu velmi zajímavá; směsice fantasy, sci-fi, modifikovaného steampunku (?) a na obálce zmiňovaného art deca je příjemná. Zřetelná je též "asijská linka" Sany Takedy. Sympatická je též komplikovanost příběhu, kočky jako nejstarší rasa, mytologie světa, fakt, že postavy kouří... nelze si též nevšimnout kontrastu mezi roztomilostí a totálně brutálním násilím, které připomíná svou vynucenou absencí údů konflikty z belgického Konga či Sierry Leone. Na druhý díl jsem rozhodně zvědavý.
Četl jsem před lety Smrt Zajdy Munroa a Nick Cave and the Bad Seeds si vždy rád poslechnu. Nejsem však megafanoušek a megaznalec, takže mě komiks uvedl do světa mně ne tolik známého, což je na jednu stranu asi slabina (viz cyboy), ale zároveň zajímavé dobrodružství. Nijak mi neimponuje mladé rebelské pankáčství a ta někdy až přehnaně akcentovaná intelektuální rozervanost doprovázená "maniodepresivními stavy" a samozřejmě drogami. Přesto je to velmi zajímavě pojatý životopis nesmírně produktivního člověka, který bezesporu dělal a dělá umění, a to napříč žánry a obory.
Když si vezmu jiné série (hlavně ty manga, ale i třeba výborné Skalpy či Mýty), tak jsem povětšinou svědkem různě "rozbalíčkovaného" příběhu, který ač se tváří celistvě, sklouzne nakonec v epizody. Živí mrtví jedou v tomto ohledu již strašně dlouho kontinuální (nepočítáme-li skoky v ději) a přitom jsou neustále nesmírně napínaví, poutaví, drsní, zábavní. Ta laťka kvality neustále drží. Nechápu to.
