Nechci si vysloužit nějaký feministický odsudek za genderovou stereotypizaci, nicméně jsem z celého díla cítil "ženskou ruku". Neumím to příliš vysvětlit, ale ten latentní feminní pocit ze scénáře byl poměrně silný. A to konstatuji zcela neutrálně.
Je to již několikátý severskou mytologií inspirovaný komiks, který jsem v poslední krátké době četl (Mjöllni, Asgard, Prsten Nibelngův... čeká mě ještě Thorgal) a opět se docela vyvedl.Ta hezká původní zápletka a celkově dobře scénáristicky vykreslený mýtický svět je pro mě lehce změkčován "dětskou" kresbou a posledními kapitolami, které se věnují turnaji, což mě příliš nebere, ale i tak si rád přečtu další díl, vyjde-li.
Tímto děkuji Weloumímu, že mi to půjčil. I přes jeho skepticismus a nelibost konstatuji, že mně se komiks docela líbil. Koncept je úžasnej, atmosféra mě bavila, minipříběhy docela též. S tím humrem mě to taky rozsekalo. Jasně, hodnotí se to blbě, ale pro mě klasicky proto, že kvalita jednotlivých příspěvků samozřejmě kolísá. Musím tedy souhlasit s tím, že většina věcí je nakreslena nehezky (Raticová ušla), což u studentů ilustrace nechápu. Ale asi zrovna chlastali v Hany Bany a nestíhali deadliny. Na druhou stranu takovej Janíček to je (zatím) nedoceněnej génius! Miluju jeho kresbu.
On mě Markýz de Sade nikdy nebavil ani jako "normální" literatura. Takový ty kontextuální kecy, že odhalil nemravnost, lži a pokrytectví své doby, to je sice možná moc hezké, ale na díle to nelze nikterak poznat. De Sade byl primárně totální úchylaček. A hlavně, je to strašná, strašná nuda. A když to není nuda, tak je to tak perverzní, že je to všechno, jen ne vzrušivé (žraní fekálií atd.). Ve své době to možná bylo odhalující a zejména totálně šokující, mně to však absolutně nic neříká. Porno či erotiku si najdu rozhodně někde jinde. Kresba nezáživná, děj prostoduchý. Doslova jsem to prolistoval.
Já jsem též velký příznivec tolerance, ba i příznivec podstaty feminismu, leč v dnešní době, a to zejména v americkém diskurzu - který je samozřejmě odlišný, což je historicko-společensky dané - se tyhle "gender-friendly názory", jak to nazval Fry, od tolerance právě paradoxně značně oddalují. Politická korektnost, o které se nyní tolik mluví, je jinými slovy obyčejná lidská slušnost. Ten, co uráží a nesnáší lidi na základě jejich pohlaví, víry, rasy atp. je obyčejný idiot. Ten, co ve jménu PC podněcuje společenské a mediální lynče bez respektování presumpce neviny a mnohdy na základě zcela scestných důvodů (kauza Liam Neeson) je idiot taktéž. Možná jsem lehce odbočil, ale tyhle věci jsou nesmírně spjaté.
Komiks sám o sobě je pěkným stručným shrnutím dějin ženského hnutí. Nic proti. Docela líbilo.
Já bych byl skoro i kritický (Sakai se opakuje), ale když ono se to nakonec čte tak moc hezky. Sakai umí podávat své povídky s neuvěřitelně laskavou a lidskou tváří.
Tom King místy umí, ale místy na to tlačí fakt dost zběsile, podobně jako Neil Gaiman ve svých nejslabších chvílích. Jinými slovy, místy originální, místy patetické ve špatném slova smyslu. Např. to s tím Banem - pod slupkou rádobyartu se skrývá obyčejná mlátička. Mikropříběhy byly lepší.
Platí podobné, co jsem napsal u Simon Sues. Své fanoušky to jistě má (našlo si je to ale?) a je dobře, že Zanir vydává komiksy. Mě to ale nebavilo, ani ten start a zápletka mě moc nezaujaly.
Dagon doporučuje?:-) Já moc ne. Klasická manga, kterých bude tuny. Trochu mi vadí, jak je paperback slepený (musíte knihu hodně roztahovat, abyste se dočetli, co je v bublinách na kraji ke středu), ale v zásadě hrozně moc fandím Zaniru, že tu vytváří nějakou konkurenci na poli mangy. Já ale do dalších dílů nejdu. My life is too short to read everything.
Snaží se to tvářit jako ucelený příběh, ten však u sebe drží tak trochu blbě. Klasické sešitové kapitolky, někdy dost ulítlé, držící jakousi kontinuitu, ale působí to jako seriál. Nicméně je to místy sranda a baví mě to docela číst ještě.
Chtěl bych říct, že projekt The Czechoslovak Talks je nesmírně zajímavý a úctyhodný a záslužný. Osudy lidí, o kterých komiks vypráví, jsou respektuhodné. Ale myslím, že by si zasloužily jiné zpracování než toto. Kresba nic moc, dvojjazyčné zpracování nehezké, styl vyprávění jak z učebnice vlastivědy, tedy z hollywoodského scénáře, který napsal sám život, ve výsledku trochu nuda. Třetí hvězdičku dávám jen za to, že jsem se něco dozvěděl a že je fajn se na podobných věcech podílet aspoň jako čtenář.
Skláním se před detailní, předimenzovanou, rozmáchlou a dosti barevnou kresbou. Příběhově je to taková obyčejná horror-fantasy opera, celkem nuda. Takový klasický Pat Mills ala Judge Dredd - jakési morální problémy, celkem originální svět, ale hlavně akce a násilí. Ale autor u mě trochu klesl - zde musím dát opět za pravdu cyboovi, ty předmluvy jsou děsné. Opravdu mě nezajímají konspiračně laděné rádoby politicko-společensko-psychologické úvahy o tom, kdo je vlastně strašný hajzl a Mills ho nemá rád. Více o tom žvaní, nežli to někde dokazuje. Příběh tím též trochu trpí; postavy občas deklamují Millsovy preference, se kterými mohu nebo nemusím souhlasit, ale působí to každopádně nuceně. Autor se tu vyřádil dost, místy pozitivně, ale mnohdy negativně. Vypadá to celé velmi drsně, ale ten častý pokus o humor a odlehčenost tomu zase v tomto směru ubírá, tak já nevím...
Hehe, koukám, že "orbánovská zeď" se stavěla už v 10. letech 20. století. Jinak klasicky neuvěřitelně napínavé, děsivé. Akorát tak akční. Skvělé tempo. Super kresba. Jen se mi zdá, že se místy objevily podivné až karikaturně mangovské grimasy postav v několika detailních případech. Zajímavé.
Na tuhle knihu jsem se těšil, jakmile vyšla. Poté, co o ní Walome prohlásil cosi ve smyslu, že ho takhle hipsteřina nezajímá, jsem se na ní začal těšit dvojnásob. Filosofii samozřejmě miluju, ale dostatečně se jí nevěnuju, takže toto teoretické opáčko jsem přesně potřeboval. Zdejší humor a žoviálnost mi zde moc nesedly, ale mnoho položených otázek a řešených problémů jsou více než zásadní. Ne, že by mě přivedly do nějakých nových a neznámých vod, ale komiks shrnuje problematiku více než hezky. Herakleitos jako průvodce velmi zajímavě předkládá ke většině otázkám řadu pro i proti. Zvláště oceňuji, že velký prostor byl věnován mému oblíbenému "mystériu", a to sice problematice svobodné vůle. Bohužel, je to stále jen úvod, takže mnoho nakousnutých filosofických jablek končí odhozených v dál a nedořešených, do hloubky neprokousaných, neprobádaných. Tak či onak platí, že večer nad touto knihou mi dal asi více než celý rok čtení všech ostatních komiksů.
Sněhuláci mají docela dobrej světonázor. Narážek je tam přehršel. Ty úvodníky, co jsou delší než strip, mě štvou. Je to poměrně neškodný humor. Horší je, že je málokdy vtipný. Po pár prvních stránkách, když polovina vtipů byla o tom, že se někdo rozteče, jsem měl sto chutí tu knihu zavřít a už nikdy neotevřít.
Jak může být něco tak napínavé a dojemné najednou? Jak může být něco tak patetické, aniž bych se tomu vysmíval? Jak může existovat 28 knih, aniž bych se přestal byť jen na chvíli nudit? Jak mě může bavit tak dlouho něco, co je o zombících? Ačkoli ten idiotskej Kirkman *spoiler* zabil nejlepší postavu celé série */spoiler*, je to (a možná právě proto) super scénárista.
Zprvu se mi vůbec nelíbilo, že řada příběhů vlastně vůbec nepatří do "univerza", zkrátka šlo o fantastické příběhy, ve kterých nějakou roli hrála myš, ale tak to přece může být v lecjaké náhodné bajce. Na hru jsem ovšem přistoupil a musím říct, že ač některé příběhy byly lehce prachbídné, jiné mě zaujaly ať už výtvarnou formou, některé i svou zápletkou. Zmiňme krásnou Slanou lásku, parádní Myší generálové, zajímavou pohádku Zloděj, hvězdopravec, lovec a krejčí a úplně nejlepší po všech stránkách Tam a zpět.
Upřímně, strašně rád bych si někdy sedl do hostince V Červené ulici, někde poblíž krbu, zachumlal se do rohu, popíjel pivo a poslouchal...
Sun-c' je veleklasikem, ke kterému jsem si našel cestu až skrze komiks. To je super. Některé mistrovy rady se zdají s odstupem času více banální, nežli geniální, ale je to asi jako když si dneska někdo čte populární knihy o seberozvoji a jak získat co nejrychleji sebedůvěru a bohatství. Též se to tváří děsně akademicky, ale jsou to jen dobře zabalené babské rady. Tento čínský válečný "Machiavelli" je někdy docela brutální a občas to vypadá, jako kdyby nabádal k válečným zločinům. Jinak mě samozřejmě berte s nadsázkou, nepoměřuji opravdu 2 500 let vzdálený a odlišný svět, stejně jako význam díla nikterak neshazuji!
Ale k adaptaci - autor je podle dostupných informací na první pohled sympatický týpek se zajímavými kořeny až mi ta podivně vágní a pastelkově-sterilní kresba či jak to nazvat k němu vůbec nesedí. Kniha připomíná mnohdy spíše obrázkovou knihu nežli komiks. Místy text jako by skoro vůbec nekorespondoval s tím, co se odehrává v textu, což je možná vzhledem k povaze původního textu pochopitelné. Font či lettering působí lehce amatérsky, ale je tak jednoduchý, že mě neruší. Horší je, že mě celá ta četba moc nebavila, přišel mi celý ten doprovodný příběh poněkud přeslazeně naivňoučký. Válečné fáze zase ne tolik zajímavé. Poslední obrázek dojal však i mě.
Zajímalo by mě, jestli se k tomu dostane ještě někdo z ComicsDB, aby to ohodnotil. Na Goodreads to má totiž krásných 4.42/5, což osobně nechápu. Ale respektuji, ta kresba musela dát asi hodně práce.
Nečetl jsem ani původní román a neviděl jsem ani seriál, který mi tak vehementně dohazuje můj příbuzný. Nicméně komiks je napsaný (adaptovaný) skvěle. Četlo se mi to náramně, napjatý jsem byl celou dobu a to, co mě naprosto nebavilo a nezajímalo u Nestora Burmy (pátrání, osudy zúčastněných), mě zde donutilo přečíst knihu na jeden zátah. Přelom 20./30. let v Německu jakožto prostor, kde se to všechno odehrává, už jen podtrhuje zajímavost celého námětu a připomíná, že by mohl už někdy vyjít další díl Berlína. Bohužel jsem ale po přečtení poslední stránky cítil opět jakousi neukojenost, neuzavřenost... přišlo to rychle a zajímalo by mě, co se dělo dál s vedlejšími postavami.
Občas se divím, že ten potenciál zrovna Azzarello tak trestuhodně promrhává. Komiks se mi dobře čte a docela mě baví, je to celé zajímavě načrtnuté, ale trochu blbě vyprávěné, zajímavé postavy jsou někdy až moc ploše vykresleny.
Kresba není zrovna nejúžasnější, ale nastolená atmosféra mě teda místy pěkně dostala. Brrrr. Rozjela se zde moc pěkná mrazivá šachová partie á la Death Note. Jenže Zápisník někdy skončil. Tohle už bude mít více dílů, co jsem koukal na Goodreads. A tak se bojím, že to bude nekonečné a rozplizlé. Také se bojím, podle posledních stránek prvního dílu, že to bude trochu ptákovina. Nicméně první kapitoly a jejich tajemné napětí mě bavily hodně.
"Vaše knihy mě nikdy nezaujaly. Musím se dokonce přiznat, že se mi nelíbily."
Aneb Tardi o Maletovi upřímně a asi trefně. Anarchistické prostředí, ze kterých se stejně a klasicky vyklubají kapitalisti a darebáci, Paříž 50. let, cigáro po sexu v posteli... Je to fajnové, ale celkově to je vskutku trochu nudný detektivní brak. Takový "Tintin pro dospělé", jen to není přes tu snahu tak vtipné. A ti, co se snažili doplnit české texty do kresby, se na to měli raději vykašlat, fujky.
Vím, že se mezi některými "komiksovými intelektuály" jméno Petr Kopl moc nenosí, ale smysl pro groteskno se mu upřít nedá. Nikdy jsem nebyl zklamaný a i tentokrát, ač kočkomil, jsem se pobavil parádně.
Tyjo, ten lettering a sazba jsou někdy velmi zajímavé... poskládat a dělit někdy ta slova takovým zajímavým způsobem v bublinách by nedokázal ani náčelník všech Hotentotů. Jinak stal jsem se svědkem toho, kterak se suprově nakreslený komiks s mimořádně zajímavým příběhem za pět hvězdiček stává postupně lehce nudnou překombinovanou průměrnou záležitostí. Škoda!
Nechápu, jak někdo může během jednoho sta stripů vytěžit vtip se čtvrtkou hned třikrát, ale dejme tomu... dávám Draco za pravdu, je to o chloupek lepší než jednička.
Musím v mnohém dát za pravdu rajotovi. Přiblblí bohové (ostatně jako v jakémkoli polyteismu) mě štvou, ale jsem rád, že jsem opět více pronikl do severské mytologie. Též přesně vidím tolik paralel s JRRT, že se těším až snad někdy budu ještě porovnávat s Eddou. O tom, proč Hitler tolik miloval Wagnera, jsem přemýšlel též často během čtení řádků. Ještě mi to hraje na youtube. Russella mám obecně rád, jeho kresba mi nevadí, naopak. Naprosto nechápu, že je toto všechno schopen člověk během jednoho života nakreslit.
Je leden (no vlastně už únor, ale začal jsem v lednu!) a jsem zvědavý, jestli letos přečtu ještě nějaký lepší - či alespoň srovnatelně dobrý - komiks. Epické veledílo. Stejně jako je mohutný operní cyklus, Wagnerova předloha, tak je mohutný komiks.
Bohužel i tato komiksová série začíná mít pro mě značně klesající tendence v kvalitě. Předlohu neznám, ale cosi mi říká, že když si scénáristé nyní cucají děj z prstu, není to tak dobré jako Kingovo dílo. Atmosféra, která byla vždy výborná, začíná ustupovat nepříliš dobře vymyšlenému scénáři a podivným postavám.
Lehkou vlažnou zvědavost z prvního dílu vystřídalo zklamání. Za tohle scénáristé dostávají velké prachy, že jo? Za takové voloviny? :-) Na plátně by to možná fungovalo, tam scénář kompenzují akce a efekty...
Pointa druhého příběhu i přes svou triviálnost mě značně pobavila. Celkově nemám proti kresbě, tempu vyprávění a samotnému komiksu vlastně nic. Na druhou stranu mě vlastně skoro ničím nezaujal, nechápu roli či význam opičího Jarmila, neznám jeho osobnost, neznám jeho motivace, nechápu jeho naprosto obyčejný svět, nevidím větší hloubku celé téhle knížky...
Nesmírně milý a nesmírně mile a půvabně nakreslený komiks. Doba a místo, kde se příběh odehrává, má své nepopiratelné kouzlo, což mě opět svádí k tomu podívat se opět do mé milované Paříže. Škoda jen, že onen příběh (zápletka) přes veškeré světlé momenty a vtip tak dobrý není.
Ta výtvarná stránka knihy je opravdu veleúsměvná, formát knihy a zpracování ještě více. Když už prodávám knihu za více než tisíc korun, zkusím zaplatit redaktora, který vychytá takové hrubky jako "vzívat".
Ale ke komiksu - jsme-li svědky komerčního znásilnění a převyprávění klasického díla, nezbývá než doufat, že si to některé z dítek či jeho rodičů třeba koupí a povede to k jakési osvětě. Myšlenky Jana Amose Komenského jsou často a bezesporu nadčasové a zajímavé, sám jsem si četbu z tohoto pohledu užíval. Pro největší zájemce je i ke konci celé dílo normálně přiloženo tak, jak bylo sepsáno. Škoda jen, že ta kniha celkově vypadá tak idiotsky. Komenský za nic nemůže.
Tentokrát musím trochu pozvednout obočí, protože nevěřím jedné scéně v boji proti šeptačům jejich vlastní medicínou. Zdá se mi to trochu "nerealistické", ale... furt je to kurwa dobře napsané.
Nemám rád mocné nedefinovatelné zbraně, které mají nedefinovatelnou supersílu, nemám rád scénáristické zkratky, kterých tu pár je, ale jinak je to příjemný komiks, slušně napsaný a dobře odsýpající. A jak píše Kazumaki, smrt tu působí reálně.
"Tě pic." Ano, silně průměrné. A kdybych neviděl film, který se mi dost líbil, asi bych vše tolik nechápal. Nebo možná ano, ale neměl bych k postavám takový vztah - jsem aquamanský panic. Na druhou stranu, v komiksu ten úžasný Aquamanův svět prostě nefunguje, rozhodně ne v této kresbě. Působí to trochu dětinsky. Stejně jako dávám přednost vizáži ala Jason Momoa nežli modrookému blonďáčkovi. Sice si trochu připadám jako dement, když vychvaluju film nad "literárním dílem", ale zápletka je značně podobná. Black Manta se řadí mezi nejšílenější kostýmy, co jsem kdy viděl. Ale tak... prostě lepší než drátem do oka, má to větší myšlenku než jakýkoli facebookový post Daniela Vávry.
Ale jo, proč ne. Mám rád delší příběhy, simpsonovské mikropovídky nebývají dobré. A vtipné to je. Jediné, co nechápu, je, že zde často tahle rodinka nedosáhne ani na celkové hodnocení, neb to tu skoro nikdo nečte. V takové Městské knihovně v Praze je to po Garfieldovi snad nejkupovanější a nejpůjčovanější komiks. Asi tu máme málo děcek! Mentálně jich tu je tedy dost, ale ani to nepomáhá... zajímavé.
Jak jsem psal např. u Plesu oběšenců, adaptovat slavná díla je těžké. Navíc konkrétně poezie plus obrázky podle mě moc nefungují. Stejný problém mám i tady - těžko se soustředím nějak komplexně na obě složky komiksu, když text plyne pomalu mezi tolika ilustracemi. Nicméně báseň je to, jak všeobecně známo, krásná a vizuální stránka knihy je velmi působivá.
Zprvu jsem se těšil, že se bude jednat o vtipnou parafrázi Van Goghova životního příběhu, ale nakonec je to něco jiného, měrkovsky ulítlejšího. Jak jinak. Což o to, Měrka je autor bezesporu inteligentní a místy i značně vtipný. Mnoho narážek, zjevů jiných umělců i zakomponovaných životních mouder mě bavilo. Jenže Měrka se na tak velkém prostoru točí neustále ve svém perverzním kruhu psychopatických postav obývajících značně nemilý a depresivní svět, což tak objevné a zábavné (minimálně pro mě) není. Mimochodem sem tam by to chtělo lepší redakční práci v bublinách, jsou tam chybky.
Já tomu Kabukimanově klasickému výžbleptu nerozumím - má něco proti NErasismu? Je snad na straně Daesh? Co to má co společného s objektivitou? A proč (opět) suverénně komentuje něco, co nečetl?
Mně jsou obecně Kurdové nesmírně blízcí a jejich boj je přes veškerou mediální zkratku bojem heroickým, bojem za svobodu a bojem v neposlední řadě spravedlivým. Je to boj proti Turkům a ISIS, je to boj, nad kterým Západ bohužel přes veškeré bombardování USA zavírá oči. Stejně tak jsou mi blízké autonomně-sociální myšlenky, anarchismus, antifašismus, zejména ve smyslu objektu mého zájmu a studia. Trochu jsem se zprvu bál nějaké ultralevicové agitky, ale dostal jsem do ruky nesmírně zábavný a především lidský komiks, který zároveň řeší závažné společenské-geopolitické téma: aneb italský levicový aktivista jedoucí na syrskou hranici, ale stýská se mu po mámině bublanině. Není to žádný grafický román ala Sacco, není to cestopisný dokument ala Delisle, je to krátká, ale velmi zdařilá reportáž z jednoho výletu do světa, který většina z nás pozná jenom z televizní obrazovky či novin.
"Nechapu proc ma nekdo potrebu o nich tvorit a vydavat comics." Já zase nechápu, že planckova délka je fyzikálně ta nejmenší délka, o kterém můžeme cokoli říct. Každý má něco.
Příběh bratří Mašínů, to je něco. To je totální hollywood. Vždy zůstávám s ústy dokořán, když čtu, co všechno spolu s Milanem Paumerem prožili, aby se dostali na vysněný západ (Janata a nebohý Švéda to odskákali bohužel příliš brzy). Se stejným respektem sleduji historii jiných zemí - Poláci ve statisících pokládali život jak v boji proti náckům, tak proti bolševikům; v Pobaltí Lesní bratři neustávali v odporu vůči Sovětům, konkrétně v Estonsku jejich odboj oficiálně přestal až sklonkem 70. let (!); v Maďarsku vykrváceli v roce 1956 pod koly sovětských tanků, kterým velel Koněv, jehož socha mi bohužel stále stojí takřka pod okny. I na tom Slovensku v roce 1944 povstali, jen aby zažili mnohonásobné "Lidice". My? Též máme mnoho hrdinů. Ale většinou jde o činy statečných jednotlivců, nikoli masové akce, nepočítáme-li některé demonstrace. A i když pár úžasných Čechoslováků dokázalo v porovnání s celou Evropou odkráglovat nejvýše postaveného muže Říše, najde se dnes mnoho jejich spoluobčanů sedících na gauči, kteří polemizují nad tím, že to za to nestálo. Stejně tak budou tvrdit o bratrech Mašínech a jejich skupině, že to byli sprostí vrazi, nic víc. Úsměvné zejména v porovnání s tím, že jejich otec, člen největších frajerů jménem Tří králové, dělal velmi podobné věci za časů totality předešlé (např. bomby do vlaků). V takovém případě panuje konsenzus v tom, že šlo o záslužnou odbojovou činnost. Tvrdím, že tato naše prapodivná mentalita, která se táhne od Mnichova a byla posílena srpnem 1968, jež se projevuje pliváním po Mašínech, zesměšňováním Havlových zásluh atd., je jen potvrzením toho, že naše národní morální páteř je značně nalomená. Což potvrzuje i to, že může na Hradě sedět takový prolhaný arcikokot, jako který tam v současnosti sedí, není-li "sedět" trochu nadnesené slovo.
Ale ke komiksu - těšil jsem se na něj, ale z výsledku jsem trochu v rozpacích. Námět je samozřejmě skvělý, Jaromírova kresba též - tu přímo miluju. A téma plus výtvarná stránka, to je hlavní kvalita tohoto díla. Problém mám trochu se scénářem. Myslím, že kdybych neměl tzv. načteno o Mašínech odjinud, asi bych se trochu ztrácel ve vyprávění. Troufám si říct, že bych mnohé možná ani nepochopil. A tak tedy s přimhouřenýma očima plus s vědomím, že negativní i pozitivní ohlasy na tento komiks budou vždy v menší či větší míře ideologicky zabarvené, "verdiktuju":
Čtu to už jen proto, že to mám rychle za sebou. Ale fanoušky tenhle perverzní a divnej komiks stále očividně má... včetně tak inteligentního člověka, jakým je Jiří Pavlovský. Zajímavé.
Celkem líbivá steampunková estetika této mechanické Lary Croft rozhodně nevyváží slaboučký a nudný příběh. To vysoké hodnocení je pro mě docela překvapením.
