Ti Norové mají sympaticky obskurní dílka, to se mi líbilo. Tradičně skvělý a vtipný Kučerovský, Komárek stvořil roztomilé moudré dílko - ovšem i Taragelův Jánošík řeší podobné problémy, poučně a hezky nakreslila Karolik. Plachý slovy Ondřeje Trojana z Na Stojáka hezky "se satirou na komoru", dost mě zaujal komiks Vobořilové, a v neposlední řadě, začal jsem se těšit na dalšího Krále Šumavy, bude-li!
Je to o něco vtipnější než vážná detektivka Unesená, kresba ála Kopl mě taky celkem baví, klasičtější "rytířsko-fantasy" kulisy mi také vyhovují, ale já už nemám na tyhle věci trpělivost, brzy mě to bohužel omrzí.
Komiksový gamebook je sice zajímavý koncept, ale pochybuji, že někdy něco překoná Nikarrina a jeho Spellsword Sagu VII. Když jsem chodil do nějaké druhé třetí čtvrté třídy ZŠ, gamebooky jsem naprosto zbožňoval, Jackson a Livingstone - hrál jsem leccos. Dnes (a vlastně vždy) mě více než rozhodování o vlastním osudu baví ty příběhy. Všechny ty body síly, obratnosti, vitality a kdovíčeho považuji za zlo a obtěžování a zbytečnost. To pisátko a papír, o kterém píše Kazumaki, jsem samozřejmě neměl, protože jsem si četl v tramvaji. Též obtěžující!:-) Měl jsem pocit, že polovinu hry jen chodím do nějakých dveří. Jinak spoiler))) jsem dceru našel velmi rychle a tak jsem neprochodil jiné lokace a nenašel patrně důležité předměty a tak i vždy rychle pochcípal (((spoiler, nebyl jsem ovšem tolik zaujat atmosférou a příběhem, abych se to snažil projít celé.
Mrzí mě trochu dětinský komentář pode mnou, mrzí mě, že s tím holky měly tolik útrap, co jsem slyšel, mrzí mě, že my donátoři nejsme vyvedeni zlatým písmem na konci knihy (dělám si srandu), mrzí mě ta feministicko-genderová optika, která mi není úplně vlastní, mrzí mě, že jsem dostal jako dárek vytištěnou reprodukci a ne nějaký originální byť jenom rychločrt, mrzí mě, že jsem vlastně všechna díla už viděl na nějakých těch plzeňských či pražských výstavách...
Na druhou stranu se mi moc líbily rozhovory s již profláklými autorkami (Lela Geislerová, Toy_Box, Lucie Lomová, Renáta Fučíková), líbí se mi výsek děl (zde musím říct, že Štěpánka Jislová se svými dvěma díly docela válcuje a vyčnívá) a shrnutí ženské tvorby (Tomáš Prokůpek), líbí se mi ta růžová barva a líbí se mi ten font a celkové provedení, které jako by zapadá do již vydaných sborníků - tohle mohlo klidně být Aargh: Special Female Edition.
Námět mi přišel poněkud dost přitažený za vlasy, ale nakonec, proč ne? Místy se komiks vyznačuje totálními absurdnostmi (krtkoidi) a špatnými scénáristickými zkratkami (krtkoidi), celkově však děj šlape na plyn, stejně jako Hawkeye v bugině. Někdy mám pocit, že jsou dialogy a postavy fakt špatně napsány, jindy to srší vtipem, odkazy a zajímavými okolnostmi. Shrnuto podtrženo, předpokládám (a možná mylně), že už pokračování nikdo nerozpracoval, mě by ale docela zajímalo, jak to bylo tehdy dál!
Mám zcela totožný náhled a názor jako u předchozí JLA, tedy že na onu kresbu zase tolik s nadšením neskáču, ale že chápu poselství díla a kvituji ho s porozuměním. Kontext konce 90. let je jasný - to nebylo jenom naše Nagano, hitparáda Eso, opoziční smlouva dvou dneska nenávistných dědků, ale též hladomory v Etiopii, Kongu, Súdánu a jistě byly v podvědomí stále katastrofy somálské či severokorejské. Řešení světového hladu je enormně závažné téma, podobně jako dezinformace či manipulace davem (JLA), ale v tomto podání je to prostě takové "přepatosované", unylé, přes veškeré snahy o emoce, etické apely a mentorství vlastně dokonale "americky sterilní". A trochu nudné.
Po úvodním dílu této podivné série mohu konstatovat, že mezi tři největší devizy tohoto komiksu patří:
- slušná malba
- zajímavě vykreslený svět
- prsa všech ženských hrdinek (a že jich není málo)
Jinak je to hloupoučký dobrodružný příběh, kde výrazně maskulinní hrdina zachraňuje lepé děvy, hned po sobě dvě, obě unesené a visící ve vzduchu, což je poněkud zvláštní, ale ten svět je tak trochu vertikální, no. Očividně jdu proti proudu, ale žádný zázrak se tady podle mě nekonal.
Tak tady samozřejmě platí, že pokud jste vzdělanější a máte rádi sofistikovanější a inteligentnější humor plný totálních absurdit - a úplně nejlépe (téměř je to základní předpoklad, bohužel), jste-li nekritický fanoušek tohoto seriálu jako já -, mělo by se vám to líbit. Máte-li nakoukáno každý díl (#mamnakoukano), nemůže vás překvapit ani žádná postava, natož zápletka. Velmi pomůže také fakt, jste-li totální nerd. To sice úplně nejsem, ale i tak ten seriál miluju. Stejně jako moje oblíbená herečka Madison Ivy (neplést s Poison Ivy).
Co však musím konstatovat je, že seriálu komiks nesahá ani po kotníky, je to dost slabý odvar a vtipné to je taky méně.
Za mě totální nuda. Co jiného také čekat od de Sadeho - abych parafrázoval jiného uživatele naší databáze. Přesto je to o mnoho lépe odvyprávěné a o mnoho lépe nakreslené, nežli Cacéresova Justina a Julietta.
Rucka mě najednou přestal bavit. Ale myslím si, že největší zásluhu na tom bude mít totálně mamlasoidní editorské rozhodnutí týkající se vydání (v tomto díle každé sudé číslo). Jako wtf.
Pakliže má cyboy problém s Gantzem, že se to vlastně nikam nevyvíjí, já mám tento stejný problém se Ságou, a to dlouhodobě. Jasně, stalo se toho v devátém díle docela dost na první pohled, ale celkově to celé přešlapuje na místě. Všech devět dílů je meziplanetární či mezirasový pár na útěku. A někdo je honí. Toť vše. Roztomilé scény střídají krvavé, tempo je udržováno. A proto je to místy čtivé. Ale štve mě to, je to podfuk.
Příznačný svět je jeden z mých nejoblíbenějších filmů ever. Komiksová předloha rozhodně nezklamala, byť to není úplně paradoxně a "zpětně" ono (ach, filmová Scarlett a její "vykouřený" hlas - od tohoto filmu jsem do tebe platonicky zakoukaný, dávno předtím, než jsi byla nějakou lehce prvoplánovitou Black Widow), navíc ty pozérské řeči holek, tedy zejména Enid, mě tu jaksi lehce štvou, byť sám jsem podobný nadřazený bručoun. Ale početl jsem si hezky.
Námět, kresba a temná atmosféra opět vynikající. Ovšem Arcudi z toho udělal na konci zase jen rubačku. A Hitler v roce 1944 skutečně nevypadal jako v roce 1933, ale což, asi měli kreslíři jen jednu jeho fotku.
Velký respekt za to, že se to takhle vydalo v omnibusu. Přestože se jedná o prapodivnou thorgalovskou směsku dobrodružství, fantasy a sci-fi, prostřední sešit Ogotajova koruna si neodpustil zápletku s cestováním v čase a s tím souvisejícími časovými paradoxy, na což jsem strašně alergický, úroveň sešitů mírně kolísá, a člověk se vlastně nemusí moc bát, že by to Thorgal nějak nakonec nedal; čte se mi to jako vždy dobře a mám tuhle sérii hodně rád.
Tuhle "klasiku" jsem dodnes vůbec neznal. Kniha je krásně vydaná, fajnově nakreslená a hned ze začátku navazuje perfektní pohádkovou atmosféru a náladu. Jenže scénáristicky se to v druhé půli celé začne sypat a začne to nudit. Opravdu se zdá, jako by se někde hutně přeskakovalo. Dějové vyvrcholení mě prakticky už vůbec nezajímalo. Ovšem neznám předlohu, tak těžko říct, jestli je celkový příběh takový vachrlatý nebo to jen adaptace, která se musela vejít na omezený počet stran.
Ač je to samozřejmě lehce dětinsky zlehčeno a dinosauři jsou personifikováni a mluví, stále je to nesmírně drsné, místy napínavé, místy dojemné, ale hlavně celkem poučné. Zajímavý koncept.
Až se přestane feminismus jako hnutí zabývat takovými neskonalými kravinami jako jsou kvóty na vedoucích pozicích, pojmy jako "toxická maskulinita", počtem ženských postav v daném televizním seriálu, nebo třeba nějakými lingvistickými teoriemi o tom, jak je třeba změnit jazyk, aby byl více genderově vyvážený, mohl by obrátit svou pozornost skutečně k tomu, co je důležité a zásadní. A tím je třeba role sexuality v islámském světě. Výborný komiks, který dokáže mluvit celou dobu a významně o sexu bez jediné explicitní scény.
Pán, předčasný důchodce, je sice trochu buranský trouba, ale jinak je to v podstatě strašně milé. A místy jímavé zamyšlení se nad lidským stárnutím a smyslem žití.
Tohle je naprosto neskutečně výborná série a já mám nesmírnou radost, že letos vyjde trojka. Celý ten koncept je nesmírně zajímavý a baví mě. Chudáci detektivové ve městě totálních šílenců a netopýřího narcise, který to tam šéfuje. Psychologický rozměr v podobě životů jednotlivých poldů je skvěle vykreslen, kriminální zápletky jsou napínavé, kresba je fajn.
Tady pomlouvám Jodorowského, aby mi ihned následně naservíroval neuvěřitelnou pohádku, brutálně krvavou, zamotanou, drsnou a v neposlední řadě výborně nakreslenou a velezajímavě odvyprávěnou.
Nedávno vydaný Mýtus o Perákovi jakožto historickou-sociologickou studii jsem četl, jsem tedy v námětové rovině lehce přivzdělán. Co jsem však nečetl, je Dechberoucí zázrak. Nicméně po přečtení tohoto komiksu bych si ho snad v budoucnu i někdy a snad i rád přečetl. Líbí se mi idea toho, že nám tu vzniká jakési české universum komiksových superhrdinů. Tohle dílo je koplovské, tedy dynamicky a slušně nakreslené, humor (někdy až ukrutně černý) se tu střídá se závažností děje. Příběh je celkem akční a rychle odsýpá, takže za mě překvapivá spokojenost.
Arzacha jsem kdysi četl a výrazné stopy to na mně nezanechalo. Dnes jsem z něj měl možná o něco lepší pocit při druhé četbě, ovšem Hermetická garáž, to je panečku něco, tím jsem se spíše pronudil. Nemám nic proti surreálnému necenzurovanému proudu vědomí, ale nějak mě zase Moebius štval. Ačkoli stvořil minimálně zajímavé světy a kresba byla super, příběh byl... no prostě moebiovský. S Jodorowským se fakt u jiných děl hledali, až se našli, když tak hodnotím zpětně, co jsem od těchto dvou pánů četl.
Největší devizou tohoto komiksu je samozřejmě smithovská roztomilost a smithovská kresba. Pak také to, že příběh hezky přímočaře ubíhá. Poté, co jsem viděl relativně slušný a zábavný film, byl pro mě tenhle komiks dvojitým lákadlem. Ale celkově musím říct, že nic moc, nic moc - příběh je celkem naivní a nezáživný, místy až infantilní.
Spektakulárnost, super obři, panspermická teorie, pravěcí Avengers... inu, proč ne. Ale takhle? Nééé.
Jak někdo, kdo je schopen napsat jednu z nejlepších komiksových sérií (Skalpy), je zároveň schopen vypotit tuhle přenudnou chaotickou mlátičku? Já si říkal, Bushi, nečti to, dělej něco smysluplnějšího a zábavnějšího, ostříhej si třeba nehty na noze, budeš hrát fotbal. Ne, já jsem se neposlouchal...
"Carey nedává nic zadarmo". Jo, to cyboy vystihl přesně. Je to místy až překombinované a přeintelektualizované, ale baví mě to sakra hodně. A ten konec? OMG, ten konec?! I want more, right now!
P. S. Pro milovníky Sandmana a Lucifera jasná volba, šup do obchodů kupovat tuhle sérii.
Jak ten Thanos vždy po sobě nechal úhlednou kostřičku, když dojedl... a skoro to bylo dojemné. To je těžký. Nemůžu říct, že bych se úplně a totálně nebavil, leč já tyhle jednoduché prostinké věci nemůžu hodnotit vysoko už z principu. Jsem přesvědčen o tom, že o pár dekád dál se na tento typ komiksů bude shlížet se stejně shovívavým úsměvem jako se dnes leckdo kouká na ty vtipně "vtipné" naivní komiksy z poloviny 20. stol. i dál. Je to všechno v hrozně sexy moderním hávu a líbivé, ale je to pro mě v podstatě blbůstka. Souhlasím s Lennym, který na Goodreads poznamenal, že třeba ta zkouška byla dost "lame". No nic, vždycky si říkám, že už tyhle mainstreamy oželím a pak to stejně čtu a zbytečně ztrácím čas.
Na jednu stranu uzavřeno, na druhou se začal psát úplně jiný příběh s nově rozestavěnými figurkami a já si to budu muset asi jen domyslet. Něco mi říká, že poslední díl nepatřil úplně mezi ty nejlepší, ale celková série patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v komiksovém rybníku četl. Klobouček.
Pod fakt odpudivou obálkou (originál je fakt hezčí) se skrývá taková pohádka o nejslavnějším fotbalistovi všech dob. A já mám jakožto správný intelektuál fotbal moc rád, byť ho momentálně zastiňuje MS v hokeji. A jsem rád, že jsem se zase ledacos dověděl.
Jednohubka, která opět nadchne Moebiem a jeho estetikou, ale nad Jodorowského scénářem - s vědomím toho, že jde o experiment, prvotinu autorské dvojice a mikropovídku - říkám opět lehké "meh".
No, řeknu vám, že v tomhle kraji bych nechtěl žít ani za nic. Neustále se ohlížet, co na mě kde vykoukne, co mě zakleje, nebo jakého pošuka potkám. Atmosféra je fajnová, ale celkové vyznění trochu připomíná Goona - fajn svět, ale nic moc se neděje.
Velká poklona (nebo spíše poděkování) BBartu, že to dovydal. Kvalitních komiksů není nikdy dost. Po těch letech jsem si již pramálo pamatoval ohledně vystupujících postav, nicméně celkovou tísnivou atmosféru střetu rudých a hnědých v metropoli Výmarské republiky jsem si pamatoval velmi dobře. Lutes i ve třetím díle předkládá téměř až akčním střihem působivé vyprávění velkých i malých dějin meziválečného Německa. Škoda, že ona jakási neukotvenost a otevřenost celého díla s náhlým koncem - dějiny samozřejmě plují dál, ono ticho před bouří v samotné knize nevygraduje, nic více se nedozvíme o osudech hlavních postav atp. - volá po dalším dílu. Jinými slovy, je to fajn a legitimní autorův koncept, ale moje čtenářská zvědavost je trochu neukojena! Jinak samozřejmě výborná a "důležitá" trilogie.
Námět i pointa velmi dobrá, místy napínavé, místy až dojemné. Ale souhlasím s tím, že Dorison umí lépe. Už v předmluvě tak trochu opomíná Wycleffa, Husa a všechna historicky předcházející "schizmata", ale snaží se navnadit na zajímavý historický příběh s reformační tématikou. Jenže nakonec předkládá spíše takovou klasickou dobrodružnou rubačku v typickém frankofonně-komiksovém hávu. Škoda!
Nicméně Vybíral se vytasil se skutečně dobrými či zajímavými komiksy v poslední době. Jen tak dál.
Na tyhle kočky už jsem párkrát na internetu narazil, na zemi jsem se však smíchy z nich nikdy neválel. Jako spolubydlící dvou čtyřnohých koček jsem se ale nad vtipy, které vycházely z kočičího života, upřímně zasmál. Zbytek je strašná nuda. Existenciálně-nihilistické fóry nejsou příliš originální - my co sledujeme všechny možné memy na tohle téma v tom nic moc nenajdou. Rádoby filosofické vtípky se svou triviální a neustále opakující se antináboženskou notou degradují tyto frky na obyčejné hospodské tlachání. Autor si tyto názory očividně ventiluje na stránkách Reformované satanovy církve, což je celkem vtipný nápad, ale po nějaké době taky dost omrzí.
Začínám být trochu skeptický k těm stripům s recyklovanými nebo extrémně jednoduchými statickými obrázky, kde se pouze opakují "moudra" autorů (Zlá ovce, Ždibřich), začíná to být zívačka. Přesto existují i podobné a zároveň výborné české stripy, to nechci tvrdit, že ne.
Námět mě nikdy nelákal a asi i proto jsem nikdy nečetl románovou předlohu. Asi ji i nikdy číst nebudu, neb život je příliš krátký. Nicméně podcenil jsem to, podcenil! Gaiman je bůh a každý rozumný člověk (parafrázuji Klause) to ví! Nehledě na tyhlety eriky a další... vy jste kdo? Falešná a prázdná hvězdička... Zrušte to!
Super kniha, respektive super komiks. A Russella nějak můžu stabilně a snad i čím dál více.
Zprvu mě děsily ony vtípky, neb jsem se těšil spíše na drsoňský western, ale ten jsem záhy dostal. Komiks disponuje zajímavou zápletkou i napětím. Nikdo není veskrze sympatickou a pozitivní personou, přesto si sem tam někdo chce zachovat jakous takous čest. Konec druhého dílu se už nesl trochu ve znamení akční jednoduchosti, ale i tak jsem se při čtení nenudil a nezlobil se.
Souhlasím s cyboyem a hodnotím stejně - slabší díl. Dr. Nick a pár vtipů mě rozesmálo, ale celkově byly ty "frky" takové až moc nucené, případně zápletky nezajímavé.
Pominu-li některé scénáristické divokosti a doslov, který se vzhledem k fontu, barvě a pozadí nedá číst, tak je třeba říct, že to byla klasická grandvillovská jízda plná napětí, akce i humoru. Čte se to více než dobře.
Nemůžu říct, že by to bylo špatně nakreslené, nemůžu ani říct, že by to bylo vysloveně blbě napsané. Nemůžu říct, že by mi vadilo, že místo pořádné erotiky jsem dostal, ač všudypřítomným sexem prodchnutý, takový maximálně softcore komiks. Jenže tahle lesbická romance je k uzoufaní ukecaná a stráááášně nudná. Ano, dvě hlavní postavy řeší možná zajímavá dilemata ohledně své sexuality a tak to třeba nějakou pubertální dívku čtenářku nakopne k tomu se nestydět a zároveň ji varuje, že to všechno není jen tak. Nicméně autorův syndrom vyhoření musel být opravdu veliký, pakliže si dal tolik práce s tolika stránkami příběhu, který jakmile naznačí nějaké skutečné drama, raději ho záhy stejně zadusí v dívčích slzách. A já mám pocit, že se kurňa zase tolik nestalo, ne? A Alan má být prý úděsný sympaťák, ale na mě působí jako totální samožerský imbecil. Očividně si to čtenáře našlo, ale já jsem měl co dělat, abych to dočetl.
Je každopádně dobře, že se čin Jana Zajíce připomíná. Nejsem si jist formou, neb kresba fakt není moc hezká a vše klouže značně po povrchu. Nicméně i tak jsem se něco dozvěděl (byť jinde - např. že Jan Zajíc není tak úplně "Pochodní číslo 2", ale spíše číslem 3) a ona filosofická otázka demonstrativní sebevraždy závažně rezonuje tímto krátkým dílem.
Jůůů. Já nechci přeanalyzovávat kresbu, jistou dětinskost, naivitu či scénáristické berličky... protože se mi to prostě a jednoduše strašně líbilo a hezky se mi to četlo. Lemirovi jde více dekonstruovat žánr a konstruovat vlastní světy, nežli dejme tomu psát Thanose, a já jsem ze světa Černé palice pomalu ale jistě lehce odvařený. Gimme more, pls.
