Zajímavé, kterak se ti frankofonní autoři vzhlížejí v severských ságách. Pro mě je ale tohle zatím asi nejslabší "Vybíral", co jsem četl. Slušná kresba a prostředí, ovšem doprovázené lehce překombinovaným příběhem plným pouze supersexy žen (asi až na Berrgu), deus ex machina momenty a vůbec takovou naivní dějovou linkou. Tak zábavné jako Thorgal či dobré jako Conan to není, abych tomu podobné věci odpouštěl. A na pokračování mě to rozhodně nanalákalo. Mě to neprasopropálilo (viz níže):-)
Nojo, kamarádi začnou lítat za holkama a hledají, kde by mohli smočit; barvení časopisů v klubovně je jaksi logicky už tolik nebere. Ale ne, vážně, pokud by mi někdo zápletku vyprávěl, asi bych se pousmál a nic hlubšího by to ve mně nevyvolalo. Pavel Čech však vytvořil opět krásné a milé dílo, krásnou melancholickou poctu Foglarovi, která mě chytla za srdíčko.
Nemohu nevzpomenout komiksovou drákulovskou "předehru" Kočandrleho z roku 2009, která se mi atmosférou líbila snad o něco více. Tato adaptace adaptace neurazí, ale čekal jsem o chlup lepší zážitek. Cyboy zmiňuje zkratkovitost, která ubírá na srozumitelnosti, s čímž naprosto souhlasím.
Je jedna skupina lidí, kteří pohrdají filmem Avatar a odsuzují ho pro jeho naivní scénář; je pak i druhá skupina, která se však nechává zcela nekriticky unést všemi těmihle barvičkami, vytvořeným světem a kýčovité ekologické poselství žere i s navijákem. Patřím do té druhé. Film naprosto zbožňuji a dostal jsem chuť se na něj znovu podívat. Ale tohle? Popravdě vůbec netuším, o co tam šlo, kdo byl kdo. Naprosto strašný scénář a pitomé dialogy.
Musím konstatovat, že tohle je lesklé navoněné komiksové, promiňte mi ten výraz, lejno. Snaží se to tvářit jako něco víc, ale je to hrozně špatně napsaný a nezajímavý příběh, kde ani evropské reálie, ani neortodoxní kresba špatný scénář nezachrání. Pro českého čtenáře může být kapitola číslo dvě z Prahy jediným lákadlem. Ale nestojí to za to.
Velmi příjemně nakreslené a převyprávěné Darwinovy vzpomínky, které, ač zobrazují jisté "drancování" přírody, které má daleko k romanticky zobrazené obálce, jsou zajímavou reflexí některých Darwinových postojů (antirasismus, antiotroctví), života domorodých kmenů, geologických, biologických či astronomických objevů první poloviny 19. století... na konci není opomenuta ani historka s A. R. Wallacem, který, kdyby si pospíšil, mohl zavdat vzniku termínu wallacismus. A po Darwinovi by třeba neštěkl ani pes.
Tímto děkuji Zackovi opět za jeho skvělou rubriku "Náhodně vybráno", neb díky ní jsem objevil tento komiks, který kolem mě z nějakého nepochopitelného důvodu proplul, aniž bych si ho všiml. Jakožto kočkomil, který bydlí u Remedios (vypadá jako Sugar) a Fridy (vypadá jako Jefke), je pro mě komiks nejen po výtvarné stránce zdařilým dílkem, ale i tématicky pohlazením po duši. Moc hezké!
Malba mě také celkem baví, Segrellova záliba v letectví a v různých zbraní, strojích či vynálezech je značná. A ač mě zase prostředí zprvu zcela nadchlo, naivní až hloupý příběh mě zase usadil. Naštěstí je příběh fakt výtvarně zajímavý a je kouskován po krátkých 48 stranách, takže jsem se nestačil úplně naštvat a nudit.
Nejdříve mě namlsal první příběh se zajímavou ekoteroristickou zápletkou a zajímavou kresbou ala Gotham Central či Criminal, ale byl moc krátký. Jokerovská anarchie bez Jokera v maskách ala Anonymous a v podání rozlíceného davu manipulovaného Anarkym měla také zprvu zajímavý nápad, ale pak mě začala nudit. Celkově to má bohužel sestupnou tendenci.
Na tohle jsem se velmi velmi těšil, jsa namlsán velevtipným předchůdcem v podobě gamebooku. A musím se přiznat, že než jsem měl tento komiks poprvé v ruce, domníval jsem se, že půjde také o gamebook. Nakonec je to parodické sword & sorcery dobrodružství, ale to vůbec nevadí! A rozsah knihy je úctyhodný, musí to dát jednomu člověku fakt práci stvořit podobné autorské dílo. Barva Nikkarinovi navíc hodně sluší.
Kniha je to především vtipná. Sice jsme některé vtipy, např. o hipsterech fotících si jídlo, elfech, nebo kočkách shazující věci ze stolu, slyšeli asi sto tisíckrát, jiné vtípky jsou ale fakt dobré. A to nepočítám tu tunu popkulturních narážek. Jako "konverzační komedie" fakt prima, děj mě bavil tak přiměřeně. Prostě to cestování v čase až na výjimky nemusím. A musím se ještě k něčemu nestydatému přiznat: série 130 mě bavila možná o chloupek více.
Trochu mě rozčilovalo, jak na začátku postavy agentů tak prvoplánovitě a otevřeně mluví o tom, že Ostrov Svatého Šebestiána je nezajímavý (taková zajímavá osada uprostřed moře?!) a že tam bude nuda (haha, tak to dojde každému čtenářovi, že nebude). Ovšem mignolovské universum mám už dlouho velmi rád a vzdychám na oko, neb tu máme další spin-off (či snad spin-off spin-offu?), který mě bude "bohužel" asi dost bavit. Kresba mi vyhovuje, tajemná atmosféra je opět vynikající.
Já třeba do hospody chodím rád a na sporty taky koukám. Ale včera pozdě večer jsme se s přítelkyní poté, co jsme vyprovodili návštěvu, zachumlali do postele a četli si vedle sebe. To miluju. A tahle roztomilá kniha byla pro takovou chvíli zcela ideální. Dva roztomilí a přemýšliví roboti se vydali zpět domů s průlomovými nálezy o svém vlastním původu, jenže doma na ně vlastně nikdo nečekal. Milý příběh s latentně ekologickým poselstvím. Janíčkovu kresbu už nějaký ten čas obdivuji a líbí se mi. Zde jsem měl pocit, že není tolik vycizelovaná jako u jeho kratších brožur, které ilustroval, ale i tak je dobrá.
Já jsem se nechal unášet pohádkovým a roztomilým příběhem, až mě to na konci skoro dojalo. Nebudu tedy remcat a vpálím tomu pět hvězdiček, neb si to zaslouží!
Já tedy nemohu říct, že by kniha byla nudná nebo špatná, naopak. Celkem zajímavě rekonstruuje únorovou schůzku z roku 1942, byť některé dialogy mohou působit strojeně a neautenticky, protože se snaží čtenáři přiblížit některé skutečnosti. Kresba je poměrně chladná a temná, stejně jako téma.
Jako cyboye mě zarazilo určité podhodnocení počtu židovských obětí. Argo by si taky mohlo konečné dát pozor na redakční práci a kontrolu textu v bublinách. Opět jsem narazil minimálně na dvě do očí bijící chyby.
Tom King je blázen a úplně se utrhl z řetězu. Mrtvoly, brutalita. Někdy bych snad i ocenil, kdyby si zase Joker jako ve 40. letech jenom mnul ruce nad dobře vykradenou bankou. Ale King píše fakt zajímavě, originálně, "sype nám to po špetkách" jako Hugo Toxxx. Někdy to zase hraničí až s komiksovou "pseudointelektuálštinou" či jak to nazvat. Nedává čtenáři nic zadarmo. Někdy mě to baví velice, jindy bych ty stránky vzteky roztrhal a zahodil - jakože cože, Kingu?
Jinak námět a děj tohoto komiksu je výborný. Jako by latentně aspiroval na zařazení mezi klasické batmanovské příběhy. Ovšem celkovému zpracování a finálnímu dojmu něco chybí. Nebo možná přebývá.
Můj sandmanovský kruh se uzavřel. Je tomu podle údajů této databáze 8 let, co jsem se začetl do pátého dílu Sandmana a navždy se zamiloval. Pokračoval jsem takto chronologicky od prostředka a už zcela ponořený do tohoto světa jsem louskal i sequely, abych se časem vrátil k do té doby pro mě nepoznanému prvnímu dílu a dočetl se až sem. Je zajímavé, že jsem se díky této náhodě pročetl do češtiny přeloženým Sandmanem ryze v barvě. A zároveň nemám pocit, že bych kdovíjak čtenářsky utrpěl, že jsem to vzal od "pětky". Zejména díky této sérii a Gaimanovi (spolu s Moorem a Satrapiovou) jsem se vůbec asi rozhodl hlouběji číst komiksy a poznávat postupně další klenoty (Calvin a Hobbes, Gorey), které mě u tohoto média dodnes udržely.
Tohle je skvost všech skvostů a já nepřestanu nikdy opakovat, že Sandman je klasika a to nejlepší, co komiks může nabídnout. Ač existují lepší díly než tento, nic se na vyřčeném nemění.
Další brutální řezničina. Četlo se to klasicky dobře, ale tvářilo se to trochu jako složitá šachová partie, ale byla to furt a jenom spíše ta řezničina. Bullseye je napsaný jako totální magor a superzabiják, že jsem tomu až trochu "nevěřil".
Co se týče obecného čtenářského požitku, nelze knize nic vytknout. Před spaním jsem si to otevřel a před usnutím si to celé přečetl. Dobře odvyprávěný western s drsnými hlavními hrdiny a zlými padouchy, kteří jen čekají na svůj zasloužený trest. Jenom konec a celý ten dějový kruh mi přijde trochu "chm, chm". A také v tomto řemeslně poctivě zvládnutém westernovském řemeslu nevidím takřka žádnou další přidanou hodnotu; něco, co by neexistovalo v "x" dalších dobrodružných příbězích z Divokého západu. Nemůžu říct, že se mi to nelíbilo, nemůžu však říct, že je to nějaké komiksové veledílo. Každopádně edice ERB zatím nikdy úplně nezklamala, super projekt.
Ha, někdo se mnou nesouhlasí.
A má poměrně logické argumenty.
Zablokovat.
Na tohle jsem se těšil. Od autora jsem dostal v mailu vynadáno (respektive ozvalo se jeho uražené a asi ješitné ego), když jsem se o tento komiks lehce otřel v mém komentáři u Pac & Pussy. Po přečtení tohoto komiksu neustoupím ze svého komentáře ani o píď. Poněkud statické obrázky a opakující se pokusy o "moudra" (cituji klausovsky sebe a také str. 78 tohoto komiksu) se postupně stávají při delším čtení trochu nudnými. Není to Garfield nebo Calvin a Hobbes, který je zábavný, i když čtete sto šedesátý druhý strip v řadě, protože se tam furt něco děje. Není to zároveň tak geniální humor jako Hovory z rezidence Schlechtfreund. Zde jsou některé vtipy poněkud hloupé, laciné, pseudointelektuální a jelikož jsem znalec internetových humorů a memů, tvrdím, že některé jsou sprostě obšlehlé. Zajímavé je též, kterak se Ždibřich neustále potácí mezí nezměrným egem a překvapivou sebereflexí. Asi jako chytrý kluk, co to o sobě ví, ale jen tak si nezašuká.
Ale. Jsem člověk snažící se o korektnost a objektivitu. U mnohých vtipů jsem se upřímně pousmál, některé věty a postřehy mi přišly více než trefné, a to ne primárně z důvodu, že konvenují mému světonázoru, ale protože byly prostě vtipné. Ždibřicha na facebooku už delší dobu lajkuju a nestydím se za to.
Jinými slovy, ač tomu zatím hodnocení nenasvědčuje, není to úplně hloupé, místy naopak, ale časem to omrzí. V tom tkví veškerá pointa. Je to lepší než Zlá ovce a Pac & Pussy, je to rozhodně horší než třeba Brok Špindíra.
Hádku s idiotem lze vyhrát jen stěží. Člověk se totiž musí snížit na jeho úroveň... čímž mu poskytne výhodu zápasu na domácí půdě.
Tohle je v podstatě strašně milá kniha, zackovsky řečeno "pod deku s kakaem", taková studie na téma "Kniha a čtení". Jako knihovník a milovník knih, který by nejraději omezil komiksy na minimum a četl zase už jen "normální" knihy tohle oceňuji, často se v tom i vidím. Jenže po několika stránkách cítím pointu už z prvního okénka. Není to žádná řachanda, což nevadí, ale motivy se docela opakují. Občas člověk neví, jestli čte Debbie Thung nebo Sarah Andersen. A ačkoli je autorka na první pohled milá knihomolka, je očividné, že její styl čtení je značně konzumní a její vkus je značně mainstreamový. Vidím to mnohdy u mladých pohledných booktuberek. Čtou, čtou, prezentují knihy (mnohem spíše se sebeprezentují), ale mávají před sebou novinkami a bestsellery, které nepovažuji zrovna za to nejlepší, co si člověk skutečně může přečíst. Jejich recenze jsou ploché, protože samy nejsou kdovíjakou vzdělanou a intelektuální autoritou. Je to o líbivém a jednoduchém vkusu. Je to o fotkách na instagram. Pěkná útulná literární kavárna se líbí i nečtenářovi, že. Je to mnohdy o reklamě. Je to pro ten typ lidí, co chodí na Goodreads (já tam taky chodím, Lenny, Walome, Pavlovský tam taky chodí, mluvím o jakémsi archetypu). No, tak či onak, jsem z toho takový rozmrzelý lehce.
Byl jsem vždy skeptický - eufemisticky řečeno - k ideám komunismu či marxismu. Jsem extrémně skeptický k tomu, co autor tvrdí v předmluvě, tedy že i dnes nám má Marx ještě co říct. Jistě, ve své době byla jeho kritika úderná, místy přesná a on za krvavá hnutí, která přišla po něm v jeho jménu úplně nemůže. Přesto jeho teorie dialektického materialismu a třídního boje považuji za nesmyslné, jeho volání po násilí, nadřazování ekonomiky a vlastnictví nade vše ostatní za zrůdné.
Tato adaptace je místy nápaditá, třeba ve zpracování druhého oddílu manifestu, ale obecně vzato jsou to jen doslovné bubliny doplňující chaotické obrazy s rysy klasické politické karikatury, která je-li ještě k tomu levičácká, je úsměvnější ještě více. Ne však z důvodu vtipu či obsahu, ale protože ta forma je naivňoučká a hloupá. Pochybuji, že jde o nadsázku, spíše je to více či méně latentní apologetika marxismu. Démonizování kapitalistů, kteří se svými ostrými nosy, cylindry a vaky plnými dolarů, roztáčejí v dějinách ďábelská ozubená kola, technologie a čáry, které za sebou zanechávají jen krev a smrt. Takové levicové boschovské peklo, dalo by se říct, jen mně osobně se ta kresba moc nelíbí ani z výtvarného hlediska. Všude, jako to u tohoto politického satirického žánru bývá, je třeba psát - pakliže by to třeba ještě někdo opravdu nepochopil - že toto je "kapitalismus", toto je "náboženství", tyhlety děti naházené ve velkém koši jsou "rodinné hodnoty". Uznávám, že karikatura potřebuje mnohdy popsat své vizuální metafory, ale nezamýšleně vtipné to prostě je.
S dílem, jeho podobou a výtvarnou stránkou spokojený příliš nejsem, ale zase jsem rád, že jsem si Komunistický manifest připomněl. Je očividné, že ona semena zla se skrývají už v Marxovi a Engelsovi, nikoli až v Leninovi, Stalinovi, Gottwaldovi, Pol Potovi nebo Kim Čong Unovi. Řeči o ukradené, nepochopené a znásilněné ideologii, nápadu a teoretickým rájem na zemi, je pouhopouhý mýtus.
Lenny si na Goodreads lehce postěžoval na to, že v poslední době je to Usagi spíše detektivní. To mně příliš nevadí. Cyboy si tady lehce postěžoval, že se neobjevují nové postavy. To mi vůbec nevadí. Přesto jsem tentokrát též nepocítil ono úplné králičí čtenářské pohlazení. Asi bych chtěl ještě trochu rafinovanější zápletku.
Platí to samé, co jsem psal u dílu předchozích. Jen mi všechny ty příběhy přišly obecně ještě o chloupek slabší. Nemám nic proti konceptu Legend, ale uvítal bych asi spíše delší příběhy z hlavní časové/dějové linie. Cyboy vypíchl povídku Měsíc, ten je fajn, ale já se doslova dojal u dvoustránkového Skonu.
Cože?! Krádež knih z knihovny? Neslýchané! Jako vykrádačka Sandmanů a Luciferů občas též působí některé pasáže z paralelních vesmírů, ale to nevadí. V podstatě mě takové světy baví ze všeho nejvíce. K tomu, co se děje v hlavní dějové linii, nevzhlížím s otevřenou pusou a úžasem, ale na to, jak to všechno dopadne, rozhodně zvědavý jsem.
Zajímavá sonda do tvorby velmi šikovného kreslíře a malíře. Jeho pro mě neznámé deset let staré náměty rozhodně nepostrádají vtip, houbaři mě bavili jakože dost. Ale i ironické ztvárnění superhrdinů a další.
Čarodějka byla dost hustá, ale o něco lepší atmosféru měl vlk. Nic proti, ale stále se to zdá býti "jen" takovou povídkovou výplní v celkovém hlavním příběhu.
Chtěl jsem dát též váhavé, leč čtyři hvězdy. Konec mi přišel však už hodně uměle přepálený. Není to zdaleka tak rafinované jako třeba Death Note, ale napínavé to v podstatě je. Jen je to ředěno takovými pubertálními cypovinami. Do druhého dílu ještě půjdu. Zmetci.
Achich, achich. To je vskutku tak příšerně nakreslené a bohužel i tak nezáživně vyprávěné. Chtěl jsem lépe proniknout do osudu této světice a k důvodům, proč vlastně byla prohlášena za svatou a později i "učitelkou církve", což je dosti prestižní záležitost, pro ženu dvojnásob. Jenže z tohoto komiksu se člověk moc nedozví. Nemusím mít vše servírované populárně-naučně či zábavně, ocenil bych i strohý akademický jazyk. Tohle jsou comics sanem vyprávěné střípky tvořící celkový chaos. Ale zase mě to ponouklo k dalšímu studiu a dozvěděl jsem se cosi zajímavého! Boží cesty jsou nevyzpytatelné.
Pravda. První dvě stránky mě totálně navnadily, abych se na konci nemohl vzpamatovat z takového ústupu v kvalitě. Děj nudný, zaklínačská atmosféra totálně vyvanula a ofirští obyvatelé mluvící jako retardovaní Yodové (ano, chápu, že nemluví plynule, ale...) to skvěle dorazili. Přitom první dva díly série mě bavily! Škoda převeliká. To jsem se tak těšil.
Nevím, jak moc se dítě ponoří do tajů angličtiny, když a) tam tolik té angličtiny není, b) místy je to relativně těžká angličtina. Za to o Anglii se, myslím, děcko dozví docela dost. Je to trochu žánrový kočkopes; netuším, zdali chtěl autor vyprávět, bavit nebo spíše vzdělávat, případně to všechno šikovně nakombinovat. O tom "šikovně" v tomto případě pochybuji, ale musím říct, že to je komiks občas dost zábavný.
Itó je děsnej úchyl, ale musím říct, že naplno oceňuji originalitu a atmosféru všech povídek. Někdy jsem sice s přimhouřením oka přešel scénáristickou zkratku, ale mnoho námětů mi způsobilo opravdu mrazení po celém těle. Nedoporučuji číst v posteli po půlnoci, jste-li sami doma.
Na Fatale se vždycky těším jako kdyby to byla moje oblíbená série, ale ona vlastně tak úplně není. Kresba mě baví, první tři povídky ze čtyř jsou opět dobře odvyprávěny a jsou napínavé, ale celková hororová tématika na mě tady příliš nepůsobí, celkový obraz a vyústění mě nějak přestává zajímat. Noir se tentokrát taky jako by někam úplně ztratil.
Je to zatraceně natahovaná telenovela. K mé smůle je ale jakžtakž slušně napsaná a hlavně mě neskutečně baví onen svět a postavy. Třeba vyprávění o Růže a Sněhurce bylo více než fajn.
Hodnotím zhruba jako předchozí vydání. Místy pěkné erotické malůvky s méně či ještě méně zajímavými zápletkami, které si zítra už nebudu pamatovat, i když někdy mě cosi zaujalo více.Tak třeba paradoxně nerealistická, avšak jakási kubistická kresba Bertranda byla skvostná, byť jsem příběh absolutně nepochopil. Pobavil Varenne a jeho Spartakus nebo Caza a jeho Piknik. Jako nejlepší příběh hodnotím Frémondův O několika létech, tam byl totiž i jakýsi příjemný intelektuální vklad, řekl bych. Zbytek už leda tak na fapilicous představy, si myslím.
Zprvu jsem si myslel, že budu číst prvního Manaru bez sexu či explicitní erotiky, ale hned první obrázky mě vyvedly z omylu. Sice to nejsou prvoplánovité sexuální orgie, na které u něj bývám zvyklý, ale erotika je to dosti žhavá, peprná, a jeho dívky jsou jako vždy ultimátně sexy. Přesto je to jen koření obou historicko-dobrodružných příběhů, které mě celkem bavily, byť Indiánské léto se svými zamotanými vztahy o dost více než trochu rozvláčné a ukecané El Gaucho, kde mi byli všichni tak nějak ukradení. Nakonec velmi příjemné překvapení.
Tak trochu jsem pozapomínal, co se vlastně dělo dříve, ale to nevadí. Příběh je totiž poctivě vystavěn a držel mě napjatého do samého konce. Sex a nahota mi nepřišly násilně provokující, ani mě nepobuřovaly, více mi vadila předrsněnost některých postav, ale to tak u těhle komiksů bývá. Kresba mi nevadila, někdy je fakt ošklivá, někdy chytá s těmi duchy až mignolovské rysy.
Hodnotím velmi podobně jako první dvojdíl. Velmi zajímavá zápletka, která je postupem času lehce natahovaná a ubíjí se v gradované akčnosti. Tentokrát však se zvláštní katarzí, o které nevím, co si mám myslet. Hranice většího a menšího zla je navíc teď už zcela rozmělněná.
