Představuji si, že by Sága nebyl komiks, ale obyčejná kniha. Mám pocit, že by to byla strašná fantasy slátanina. S obrázkama a "komiksovým střihem" to ale ještě nějak funguje.
Tenhle komiks jsem původně vůbec číst nechtěl, sám mám totiž s prvoplánovitým ideologicko-komerčním tahem stvořit muslimskou superhrdinku značný problém, ale hysteráčky nejmenovaných uživatelů mě donutily si komiks přečíst a udělat si názor, který jsem mít nejdříve ani nechtěl. Diskuze "xenofobů" s "radikálními progresivisty" je mnohdy únavná a tato databáze to nedávno ukázala v celé své nahotě. Nyní již názor mám a musím konstatovat, že zmíněné hysteráčky byly zcela neopodstatněné a musí vyvěrat skutečně z nějaké vnitřní zloby, latentního rasismu či netolerance. Tenhle komiks je totiž v podstatě úplně "normální". A celkem fajn.
Ačkoli jde na první pohled o průměrný komiks z produkce Marvelu a origin respektive vznik muslimské hrdinky Kamaly se mi zdá divný (nebo jsem ho nepochopil, nebo bude ještě vysvětlen?), jde o velmi zajímavé uchopení tématu. Skoro bych se to nebál přiřadit ke komiksům typu Banda (ač to není zdaleka tak vtipné), Černá palice či Kick-Ass v tom smyslu, že to není klasická superhrdinská mlátička, ale nahlíží na věci trochu jinak, tentokrát z psychologického hlediska hlavní hrdinky, která řeší své problémy identity - věku, etnicity, náboženství. A to je prima. Komiks nic nepodsouvá, proboha. Naopak si z daných věcí mnohdy dělá až "nekorektní" bžundu, což mě mile překvapilo. Ano, stojím si za tím, že celkový nápad je "levičácky prvoplánovitý", ale komiks je nakonec v pohodě. Lehce pokřivená a disproporční kresba se mi také dost líbí a myslím, že do případných dalších dílů se s chutí začtu.
Civilizace je jen souhra náhod. Nakonec vždycky zvítězí barbarství.
Píšu to k červené variantě, protože tu jsem četl, ale sáhl jsem po ní zcela náhodou. Kdybych si měl vybrat tu, která se mi nejvíce líbí, tak asi zelená (varianta C). Ale to je jedno. Louza se pustil do srovnání s Buscemou, ale mám pocit, že tady autoři nezaostávají. Tedy až na druhý příběh začínající tak trochu horymírovsko-šemíkovsky, který mě vůbec nebavil tím, jak byl napsán (zadaptován?), a už vůbec ne kresbou. Ne snad tím, že by se mi nelíbila, ona by se k jinému příběhu třeba hodila, ale ke Conanovi rozhodně ne.
Je to na první pohled trochu svalnaté fantasy plné sexu, ale to je jen taková ozdoba okolo, ve skutečnosti mě nesmírně fascinují Howardovy světy a geografie, baví mě ji poznávat skrze příběhy a nořit se do ní. Je to skutečně tak půvabné, že chci skutečně zjistit, zdali jsou i knižní předlohy tak dobře napsané. Já si to snad i přečtu, to což mě v životě předtím nenapadlo.
Jinak fakt nepochopím, že ta pevná vazba, skoro netknutá, způsobuje, že jsou všechny růžky hned odřené a bílé. Ale to je jen taková malá vada na kráse.
Povedená dobrodružná vikingská variace na Moby Dicka:) Ačkoli se Třetí zákon tolik nepovedl, musím říct, že Dorisona mám asi rád. Takovej John Silver byl taky super.
Přímočarý, surový a brutální (někdy až moc) Punisher, přesně jak se na něj sluší. Kdybych ho četl poprvé, vystřelilo by mě to asi na měsíc. Teď je to jen dobře odvedená práce, kterou jsem si užil, ale nepřinesla mi žádné unikátní zážitky.
Druhý díl mě nebavil tolik jako jednička, ale stále oceňuje kresbu, horůrkový svět a zejména atmosféru, kterou to všechno navazuje. Je vlastně děsivé, kterak ta milá dívka vládne paradoxně tolika silami a je schopná za sebou zanechat tolik brutálních věcí, i když stojí na straně "dobra".
Hm. Nevím, jestli chtěl jaz jenom ovládnout i slovenský trh, ale nějak se mi to nepáčí. Nejen, že je velká část vtipů tak trochu násilně přivtělená do sbírky, aby to vypadalo, že se to týká "slovenské historie", ale mnohdy mě to ani moc nebavilo. A zprasená slovenština, to je něco, co se mi nechce číst tuplem.
(1878)
- "Abi zájmi lidlu bili hájeňi a zvlážtě ďělnitcva... zakládáme Socijálňě demoklatickou ztranu Čezkoslobanskou!"
- "Panctvo si přejě plaťid?"
- "To zatáhne ta parta po náz"
talší díl á kópec srándi. dots zé mi líbili wťibý vo windows, ale celkófě se jaz boůšti fíce do agtůalňih temat a neni to na škotu. ňeco jsem nádfnó ivtěl ná internetu a žúp, úž je tó w knize. uhmro samozřéjmě owceňi lidé s wětšim rozhleedm - lité, kteří neznaji híztorií se příliš nbobawi. (http://pocitacova-lingvistika.cz/opraskovac/)
Jaktože Landrönnn vypadá jako něco mezi Moebiem a Gimenézem a Moebius je odpornej? Tato nepřetržitá sci-fi akce je opět výtvarně dechberoucí, ovšem dějově je to strašná slátanina. Ale úplně nenudí a vypadá prostě hezky.
Co si o komiksu myslím a co mě zaujalo, jsem více vyjádřil u prvního dílu. Teď pouze konstatuji, že ačkoli jsou zde roztomilé kočky, tak mě série velmi rychle přestala bavit. A přitom má řadu věcí, která by mě brala - estetiku i promyšlený svět, mapu! Jenže zůstává spíše u snahy, celkový dojem je rozpačitý a zejména překombinovaný.
Chtěl jsem k tomu napsat pár věcí, ale přijde mi to zbytečné a irelevantní (např. Baneovo doupě a ta kresba mi připomíná estetiku komiksové Temné věže), když o tom přemýšlím takhle narychlo a zpětně. Jednoduše řečeno - já si nemůžu pomoct, ale Tom King prostě umí... dle mého názoru povyšuje superhrdinský brak na něco víc, na něco zajímavého, zábavného, místy - a nebojím se toho slova - uměleckého. Bavilo.
"Tyhle spolky já znám! Libují si v inhalování kouře! Nu, tak tu máte slzný plyn!"
Já s tím končím už teď. Je zde sice pár dobrých vtipů (viz výše) a je milé, že se komiks snaží vysvětlit děckám, co je to dadaismus či saturnálie, ale čistě komerčně komerční tah nacpat do komiksu dvě populární postavy, které budou trousit hlášky, není nic pro mě. Je zajímavé, že se jedné povídky ujal Penn Jillette, ale příběhy jsou z většiny nudné a hloupé. Nekonečný kolotoč mnohdy "inside" vtipů, kdy Marvel vykrádá sám sebe, klasické boření čtvrté zdi. Zívačka, ztráta času...
Zrovna jsem se bavil s Walomem, kterému Černá palice po prvním booku "příliš nechutná". Mě jednička celkem bavila, ale nevystřelila mě na Měsíc tak, jak jsem očekával. A s tímto pocitem "quite ok" jsem přistupoval k dílu druhému, který mě však celkem pozitivně překvapil. Nebo jsem si zase zvykl, nevím.
Na tomhle totálně postpostmoderním komiksu mě dříve poněkud zarážel, ale teď mě asi baví, onen kontrast mezi seriózní prožívanou současností se všemi těmi psychologickými rovinami, emocemi a dějovými zvraty na straně jedné a minulostí postav vykreslenou v tom nejklasičtějším a nejdebilnějším komiksovém duchu. Jinak tato historie již lehce přestárlých a vyhořelých zoufalců, kteří jednou byli superhrdinové, dosti připomíná sérii Before Watchmen. Neříkám, že Lemire opisuje, ale už tu něco takového bylo - a možná toho existuje mnohem více, nejsem odborník.
Ačkoli story s homosexuálním kněžím je klišé a závěr s černou palicí otřesně předvídatelný, příběhově mě to baví. Strašně mě zajímá, jak to je s tím zakletým místem, s tím podivným městečkem.
Vím za ta léta už trochu, co je zač Punisher, stejně jako to, jakým způsobem píše (a umí psát!) Ennis. Jenže už jsem trochu přepapanej. Punisherovi fandím neustále, ale ta zajímavá levičácká rétorika nakombinovaná s de facto amorálním charakterem hlavního hrdiny, apriorní komediálnost naroubovaná na létající střeva... to už mi asi na nějaký čas stačí.
"Když sem se dal ke sboru a šel k čáře, myslel sem, že budu chytat nácky, werwolfy a podobnou verbež. Ne naše lidi, co chtěj ven."
Kašlete, děcka, na Overwatch a Spider-Many, tohle je zásadní. Černo-šedo-bílá kresba tomu sluší, i když co se týče obličejů (a to zejména v pracovním lágru s nápisem Arbeit mach... pardon, Prací ku svobodě), měl jsem v tom trochu guláš, vypadají všichni stejně.
Loučím se a něco však
tam zůstalo z těch našich dnů...
...zpívám si s Hladíkem a Krausberry. Ne, vážně, pomalu se loučím skoro se všemi sériemi po druhém díle, protože mě nebaví. Tohle bylo také solidně divné. Mně snad zůstane z DC jen ten Batman.
Tentokrát se mi zdálo, že je Sakai nějaký vtipnější a veselejší než obvykle. Krev sice teče proudem jako vždy, ale samotná akce opět není tou hlavní devizou příběhů. Zápletky jsou stále alespoň něčím nové, což po jubilejním třicátém díle obdivuji. Bavilo a baví pořád.
Což o to, příběh je to možná pěkný (zase jsem žhavil encyklopedie), sportovní, v poukazování na zvěrstva nacismu i komunismu poučný, ale měli to asi nechat jen na tom filmu. Ty fotografie jsou odporné, strašně barevné, vyprávění kvůli nim a kompozicím postav působí naprosto strnule a směšně... jako taková tlustější brožura pro zájemce či fanoušky filmu možná, z komiksového hlediska ovšem děs.
Inu takhle - rád jsem se seznámil s tvorbou romantického básníka, filosofa a filologa, který svými baladami skutečně předběhl Erbena o desetiletí. Slovo kšaft jsem znal díky Komenskému, hadrnici jsem poznal až nyní. Textově, lingvisticky a biograficky potud fajn. Nepovedené ilustrace však opět hatí celou hororovou atmosféru a je lepší nechat pracovat vlastní fantazii.
Zatímco předešlé dva díly mě bavily hodně, tentokrát jsem se trochu ztrácel jakožto neznalec GOT v universu, postavách, ale hlavně ději. Nakonec mi to dávalo jakýsi smysl a místy to bylo dobré, ale četbu jsem si tentokrát tolik neužil.
Redakce - Jan Kafka. Funny! Jinak Gaulda znám už dlouho z internetů, je to inteligentní a přemýšlivý autor, mám ho moc rád. A tyhle stripy? To je jako když se potká Liniers s mnohem větší sofistikovaností a rafinovaností, i ta roztomilost tam někdy je. Humor je skutečně chytrý a baví mě, některé vtipy jsou naprosto výborné. Řada obrázků je totálně "me irl", jiné umí tnout jiným způsobem do živého. Gauld je zároveň nevyčerpatelná studna nápadů a to mu závidím. Na druhou stranu, pár obrázků je slabších, ale vzato kolem a kolem, asi mu to odpustím, protože jsem si to celé dost užil.
Hledal jsem popis a cyboyovo "roztěkané" je velmi výstižné. V podstatě je to fajn nakreslené a má to světlé momenty, ale zbytečně se tu chaoticky střídá akce s různými zápletkami a postavami. Já hledám v literatuře i komiksech většinou nějakou hloubku, atmosféru nebo emoce. Alita se snaží alespoň o to třetí, ale u mě to tady nefunguje. A celkově mám pocit, jako by lepidopterofobický autor nevěděl, kam tu sérii vede, nebo ví, ale neví jak ten děj a všechno vyplnit.
Škoda, dojem z prvního dílu skoro celý zmizel, protože druhý sklouzl do trapné a klasické superhrdinské nudy. Nejvíc mě baví vztah Iris a Barryho, zbytek vůbec.
Postava Flashe mi vždycky přišla scénáristicky nejneudržitelnější, snad ještě víc než Superman. Týpek, co takhle rychle běhá prostě zvládne víceméně všechno, těžko k tomu něco vymyslíte. A hle, místo toho, aby se tohle trochu obrousilo, DC z Flashe dělá pomalu hlavní postavu restartu a hned na začátek to Williamson pořeší tak, že tu najednou běhá celá rota či prapor pseudoflashů! No jenže, a to je pro mě více než mile překvapující, není to úplně blbě napsané. Je to čistý žánrový průměr, ale nenudil jsem se, dialogy jsou dobře napsané, v půl druhé ráno jsem to zavřel s poslední kapitolou. Celkem fajn.
Což o to, líbezně erotické a vzrušující to je, zkrátka klasický Manara. Kresba skvělá, vzrušující, ale příběh přitroublý. Ne, že bych se nezasmál, ale...
Ačkoli mám psy rád, byl jsem vždy spíše kočičí. Ostatně, dvě ďábelské (jedna je fakt úplně černá) mrchy doma mám. Tahle kniha není úplně třeskutě vtipná, ale v mnoha situacích naprosto přesně vidím naší domácnost, což mi rozhodně vyloudilo úsměv na tváři. Tyhle "we irl" stripy či vtipy jsou nejlepší. Takové ty vyfabulované storky s mluvícími kočkami jsou už slabší.
Souhlas s Fimi - že to píše i Sturges je hodně znát. Tenhle rozverný styl vyprávění, co vystupuje z děje a povídá si se čtenářem, mrká na něj a dělá stupidní vtípky, mě neskutečně vytáčí. Samotný příběh má možná zajímavé nápady a celkově to udělá jakýsi dějový oblouk, ale mnohdy je špatně vyprávěn a očividné logické díry jsou jakžtakž křečovitě látány vysvětlujícími záplatami a scénáristickou ekvilibristikou. Z "epic-fantasy-sandman-style" jsme se posunuli trochu více k mainstreamové řachandě a to mě tolik nebere.
"Každý druhý kolem mne se okázale hlásil k vlastenectví a slavofilství. Málokdo byl ale vlastencem opravdovým."
Copak by asi říkal Masaryk dnes na všechny ty kauzy a čecháčkovskou mentalitu okolo? Dějiny se zkrátka opakují a inteligentní lidé hájící pravdu jsou mnohdy popliváni, aby zase pak byli velebeni. Vždyť takové rukopisy jsou krásnou ukázkou dezinformací 19. století, hilsneriáda obraz dobové xenofobie a fake news, Švihova aféra ukázkou prohnilosti české politiky. Každopádně jsem rád, že jsem si osvěžil plno historických údajů a zajímavostí, dozvěděl se leccos nového. Pobavily mě různé skryté vtípky, např. ruský úředník, který je nakreslen jako Zeman, je výbornej. Jeho kolega vypadá značně putinovsky, třetího jsem nepoznal. Co mi naopak trochu vadilo je to, že kdykoli jsem se podíval na českou wikipedii, protože jsem se chtěl podívat na nějakou problematiku či osobu hlouběji, vypadlo na mě prakticky doslovné vyznění toho, co bylo v komiksu. To samé třeba s fotografií Brusilova a jeho následným překreslením. Ano, wikipedie je jakžtakž důvěryhodná encyklopedie, ale čekal jsem trochu lepší rešerše. A trochu lepší redakci též, vypadlo tam sem tam písmenko, někde se píše "rozumnět"... když už se ta mládež má vzdělat, tak pořádně, neasi.
Řeknu vám, že Měrka je celkem magor, ale to už tak všichni nějak tušíme. Problém je v tom, že kromě toho, že je to magor, tak to bude i celkem dost inteligentní týpek. Tohle porno je dost úchylný, ale místy vtipný.
Musím říct, že jsem se začátkem knihy měl podobný problém jako louza. Ale skutečně se to v průběhu času srovnalo a zorientoval jsem se. Kresba mi evokolovala spíše nějakého Bikala a poslední čtvrtinu 20. století, a docela mě překvapilo, že je komiks mladší. Kresba se mi však dost líbí, o tom žádná, a k příběhu se více než hodí. Témata izolacionismu, konfederace, rasismu (tentokrát galaktických rozměrů - barman, který nesnáší emzáky, ale u některých emzaček by "si dal říct" pobavil a zároveň připomněl mnohé Čechy), politických intrik versus ideálů... to všechno je nesmírně aktuální a dá se vztáhnout na dnešní mezinárodní politiku. Jak trefně poznamenává cyboy - je velmi zajímavé, kterak se mnoho děje a vysvětlivek odehrává v rámečcích. A přitom to působí zcela přirozeně, nikoli uměle a kostrbatě. Nakonec zkrátka souhlas s erikovou definicí - příjemné scífko.
Tož ten nápad se Syndikátem obětí se mi docela líbí. Batwoman mi přijde sice stále nesympatická, ale příběh má hlavu a patu, jsou tu přesahy v podobě vývoje a nějaké té historie postav a vůbec to není tak špatné.
"Jo, kamaráde, zvykej si. Dělnická třída zvítězila."
Dějiny jsou tu lehce simplifikované a zredukované na kulisy pro vyfabulované životní osudy několika rodin, což však působí možná o něco silněji než strohá data. Tuhle nelichotivou část našich dějin je neustále třeba opakovat a je dobře, že komiks cílí na mladší čtenářstvo. Dokud i ono bude vědět, že komunismus je zmrdstvo největšího řádu, tím lépe. A vůbec, svítá v tomto ohledu na lepší časy, když už ani Karviná nezvolí komunistku do senátu.
Příjemná hororová jednohubka, zatraceně dobře nakreslená ve chvílích zobrazující šílené výrazy podzemních tvorů nebo třeba obyčejného nočního deště. Opravdu přečteno na jeden zátah.
"Lidi nesnášej, když je někdo lepší než oni. Nikdy na to nezapomínej. (...) ostatní jsou možná neschopní pitomci, ale je jich víc. Spojí se a domluví se proti tobě. Říká se tomu triumf neschopnosti."
Ten bláznivý arabský otec má i někdy pravdu. Jinak co k třetímu dílu říct? Začal bych tím, že tohle je (podle malého - a přesto dobrého - počtu hodnocení na comicsdb) zatraceně hodně podceňovaná série a Baobabu bych přál, aby se prodávala. Protože je opravdu dobrá, kvalitně vydaná. Třetí díl se skutečně nevymyká, drží se svých nastavených standardů - je to všechno zábavné i kruté, ale zároveň nesmírně poučné. Je fascinující, kterak autor ve své autobiografii popisuje dané události, které jsou na první pohled děsné a pro člověka ze střední Evropy mnohdy i nepředstavitelné, s takovým odstupem a nadhledem, téměř chladně, ba dokonce někdy z toho udělá i vtip. Na druhou stranu, vyprávění z Bretaně o umlacování koťat a střílení do psů připomene, že barbarství se vyskytuje nezávisle na kontinentech.
Tohle je jiná. Tohle je ten typ komiksu a vyprávění, co miluju. Už jen za tu atmosféru dávám pět hvězdiček. Napětí, záhady, temnota ve viktoriánské Anglii... yes. Gimme more.
Tohle je tak trochu vývar z již vyvařených kostí. Mignolovský svět i kresba mě sice baví, ale příběh je naprosto průměrný a postava Humra mě vůbec nebaví. Pocta braku poloviny 20. století? Budiž, ale tím pádem asi brak.
"Fantasy komedie pro dospělé čtenáře"? Spíše pubertální chujovina pro ještě nedorostlou mládež... spíše dívčí záležitost. Asi. Každopádně nevtipné, nezajímavé.
Žďímačka na prachy nám představuje samozřejmě Captain Marvel a Venoma. Mno, ale k příběhu... na přelomu 15. a 16. sešitu jsem zažíval lehké deja-vu, ale jsem za to rád - když se v této sérii nic neděje, bývá zábavnější. Sem tam vtípek, rodinné drama, ale jinak klasická současná mainstreamová nuda.
Je to docela vtipný svět počátku 20. století, ale ta digitalizace ty obrázky strašně, s prominutím, rozjebala, je to naprosto odporné, jak jsou vidět pixely. Škoda, jinak je to milé, srandovní a zajímavé.
Na úvod bych chtěl říct, že jsem velkým fanouškem tvůrce Alana Moora. Následně bych chtěl říct, že jsem se už drahnou dobu obával toho, že jsem se zaprodal komiksovému vkusu a už nejsem tak náročný, jako jsem býval. Že už se neumím vymanit z hlavního proudu. Jak ale koukám na hodnocení tohoto komiksu, naštěstí se najdou stále místa, kde stojím trochu jinde.
První příběh trilogie je neskutečně nudný a přes všechny obskurnosti vlastně strašně nezajímavý. Nevím, jak se to povedlo. Obě dvě intermezza, novinářské sloupky, se mi zdají špatně napsané, nějak se neumím vcítit do toho, že je to opravdu "sloupek". Spíše grafomanská vsuvka Moora, snící nejednou své podivné sexuální představy. Druhý díl, asi nejmocněji čerpající z alternativní historie, využívá nacismu. Kde by bez něj i dnes současní scénáristé byli? Lehká karikatura Hitlera mě trochu vytáčí. Dělat z něj slabošského blázna je podobně mimo jako z něj dělat například arcidémona. Nevím, jak to je v originálu, ale nepřeložené německé (potažmo) francouzské bubliny mi vadily o dost více. Ano, učil jsem se němčinu 7 let, mohl bych umět i francouzsky, ale přecejenom čtu komiks v českém překladu (osobu Viktora Janiše mám jinak velmi rád). Třetí díl byl alespoň nejvtipnější, zejména postava Coghlana. Ale celkově vzato nuda, prachobyčejné bláznivé dobrodružství, brak. Kresba "zajímavá", ale spolu se scénářem tvoří někdy spíše akční chaos.
Z mého pohledu je tahle kniha tak trochu navoněná blbost. Ale na můj názor nedávejte, očividně se jinak líbí.
Je to taková romantická taškařice, naivní kýč přibližující se červené knihovně. Na druhé straně je to dílo s politickým přesahem, které pro mě osobně znamená velezajímavou sondu do společnosti třetí republiky. A tím nemyslím bolševické hovadiny, které tam kolem roku 1948 musely být (než to stejně zakázali). Zároveň je to seriál relativně humorný, poněkud fascinující také je, jaké ženy mohou být dle autora mrchy (Marie). Dokonalé jsou též dopisy čtenářů do tehdejšího Května, naprosto úžasné jsou nekomiksové ilustrace Konečného na konci knihy. Vysoce hodnotím komiks z důvodu "historicko-sociologické" zajímavosti a samotného vydání - publikace, byť nesmyslně drahá, je opravdu pěkně vyhotovená; nikoli tedy z důvodu dobrého příběhu - ten je jenom úsměvný.
Jeden z mála ukecaných komiksů, kde mi ta ukecanost vůbec nevadí, naopak. Parádní svět, zajímavá zápletka, super estetika, četba je požitek. Ovšem místy careovsky neuchopitelné a eintopfové. Líp to teď asi vyjádřit neumím.
