Nevím, zápletky jsou mnohdy až příliš "pohádkové", ale styl vyprávění, kresba Rosinského, napětí, postavy, všechno je oukej, takže absenci větší sofistikovanosti zcela odpouštím. Čte se mi to samo a hezky.
Jojooo, konec devadesátek v Japonsku, tam se neřešilo, jestli někdo kouří nebo ne (viz i předchozí díl). Tak snad to nebudou někdy retušovat jako Sartrův tabák ve Francii. Kakuzu je silnej jako sviňa, trochu přehnaný, zdá se mi... ale celkem drsný díl!
Ono se tam jako by vlastně už nic moc neděje. Knihy už dlouho sklouzávají od nějaké dějové linie k dílčím povídkám, což nemusí být nutně na škodu. Já si ten svět totiž zamiloval, stejně jako kresbu a humor (petardy do ucha).
Úvodní povídka Divočina: Kelvin je možná zároveň tou nejlepší, hlavně mi zapadl jeden puzzle do celkové divočinské skládanky. Naprosto parádní je příběh o Pérákovi z péra Marka Bergera, opravdu se mi to moc líbí. Jinak klasicky zajímavý Jelinek, celkem vtipný Černý a kresebně zdařilý Jerie, milé jednohubky od Lomové a Čecha. Holky nebo uprchlíky na konci si pamatuju již z různých výstav a vernisáží.
Je to Wolfovo příběhově nejbohatší a velmi slušně nakreslené dílko, které se sem tam pochlubí ucházející hláškou. Ale ta hromada sexu, násilí a vulgarit je docela o ničem. Čekal jsem hlubší rozuzlení, takhle to je jen pěkně divoká jízda.
Číst komiksovou část bylo celkem utrpení, ale v oné textové části jsem se dověděl mnoho nových a zajímavých skutečností. Jako rychloexkurz do šternberské historie proč ne.
Hm, kdybych byl menší, tak mě to možná baví. Pro děti to může být slušný exkurz do určité části popkultury s jejich populárními hrdiny, určitě se na mnoha místech zasmějí. Já jsem se k uzoufání nudil. S tím, že má být komiks "jízda" a "pro každý věk" moc nesouhlasím... kresba hrozná.
Wow. Tak tady hlavně poklona Marku Pokornému, protože takhle podobně nadaného komiksového kreslíře v ČR v současnosti budete těžko hledat. Už od komiksu "Nejisté domovy: Silnější než někdo" si myslím, že je to nesmírně šikovný výtvarník, který si umí s panely hrát jak Chris Ware. A mám pocit, že tento člověk by dokázal ze sebebanálnějšího příběhu (není zrovna tento případ) udělat pomalu masterpiece.
K samotnému příběhu - kauze jsem nikdy do hloubky úplně nerozuměl, ale je to popravdě zajímavá a mrazivá story. V tomto komiksovém případně zdařile vyprávěná, což o to. Ač je to zcela legitimní přístup, trochu mě mrzí, že se autoři uchýlili k fikci. Nejen, že mi udělali v hlavě o to větší zmatek v souvislosti ke skutečným událostem, ale tím, že vlastně spousta věcí je vyprávěna podle toho, jak se asi pravdivě udály, ale mnoho detailů je naopak jinak či nejsou zmíněny, vzniká pro mě hrozně nepříjemná diskrepance mezi realitou a onou stvořenou fikcí. A také hlavní hrdinka, případem posedlá novinářka, do které si autoři prý projektovali svůj vlastní "voyeurismus", je nesympatická nána.
V podstatě jednoduchý, nicméně nesmírně půvabný příběh. Ačkoli určen primárně spíše mladším čtenářům, já jsem při četbě též nedutal a dojímal se. Srovnání s Petersenem? Hm, nějaké náznaky tam budou. Velmi příjemné.
Hoho, já jsem velmi citlivý na různé ezochujoviny, ale tam bych (snad kromě ne zcela povedeného a lehce blábolivého doslovu) toto dílo neřadil. Rozhodně tentokrát necupuju jako Draco, naopak. Umělecky zdařilá arteterapie? Jo, souhlasím. Deprese, rozumějte skutečná deprese, je svinstvo a já mívám s lidmi, kteří ji dokážou takto vydařeně popsat a mluvit o ní, značně soucitné sklony. A zároveň jsem rád, že jsem se nikdy takto hluboko nepropadl. S čím mám však lepší zkušenost, jsou právě sny, které hraničí s mystickým zážitkem (snění v 39 stupňových horečkách po řádné dávce thc a alkoholu, spánková obrna, apod.). To mě zajímá a baví. Komiks se mi celkem líbil.
Byla to opět příjemná absurditka, u které mi styl humoru naprosto vyhovuje, přesto mě příběh zase tolik moc nebavil. Zdá se mi druhý díl trochu nadbytečný. První a druhý díl by se dal jistě nějak osekat a skloubit do jedné knížky. V podstatě se mi nechce na nic nadávat, Crécy je pošahaný génius, ale bylo to celé takové moc neukotvené "hrrr" či jak to nazvat.
"My alchymisti jsme vědci, nevěříme v žádný bohy ani stvořitele!"
Ehm, cože? No nic, začíná to celkem kvapně, žádné crcání... chvíli jsem si říkal, že tohle je jak od nějaké patnáctileté scénáristky z Vějíře (no offense). Nakonec jsem přijal fakt, že je to psané s humorem a nadsázkou, a tak jsem se i místy docela pobavil.
Fantastické. Miluju styl vyprávění této série, miluju tu kresbu a miluju tu atmosféru, kterou to vytváří. A tentokrát jsem se naprosto nechal unést příběhem, který je neskutečně epický a připomíná valící se hordy skřetů na Helmův Žleb (3019 TA), Alarichovo plenění Říma (410 AD), pád Konstantinopole (1453 AD) či dubnový Untergang a poslední obránce Berlína (1945 AD). Yesss.
Vydařený díl plný dojemného patosu (který odpouštím) s poněkud přepáleným patosem a až sebekarikující vážností na konci (kterou nemusím) - "ovládnutí světa!".
Velmi vtipná parodie, jejíž hlavní hrdina mi od začátku připomínal pana Creosota z Monty Python's Meaning of Life, nebo Veničku z tragikomické novely Moskva-Petušky od Jerofejeva. Tentokrát nejde na vlak a nebrzdí ho alkohol, ale nestíhá bus, protože jsou všude dortíčky... I když je příběh (krom finální scény) celkem nepřekvapivý - člověk zkrátka tuší, že to nějak dopadne -, je to roztomile crazy. Crécy je prostě funny guy.
Normálně kámoš poznal z dvojobálky cca 111 postav, to celkem ujde. Zajímalo by mě, kolik by jich dal Lenny. (Já poznám tak 10).
Začalo to slibně, sranda, marvelovské i popkulturní narážky, znáte to, ale pak se to rozplizlo ve změť mikropovídek, které v podstatě nebyly zábavné, ani zajímavé, jen narvány vtípky, někdy dobrými, někdy slabšími. Ale něco bylo naprosto výborné (např. Hitler), totálně obskurní (např. Hitler) či wtf (např. Hitler), nebo naprostý totální úlet (např. Hitler) - takže někdy vskutku originální, ale v podstatě nudné (např. Hitler). Kresebně někdy dost dobré.
Tak tohle jsem dostal od kamaráda ke svým třicátinám se slovy "ty máš prý rád ty komiksy". A hulení zapomněl doma. Už je to drahně let, co jsem louskal sedmdesátkový a osmdesátkový čtyřlístky, a i když to je dáno i mým věkem a mou současnou "dospěláčtější optikou", dříve to bývalo asi lepší. Dnes mě celkem baví odkazy na moderní věci, jako třeba instagram:) Čtyřlístkový příběh byl ryze průměrný, nějak nepoznávám emoce u postav. Zoo a Isabela mě vysloveně nudily, ale Kňour a Mník pobavil, Veverka a Myška na výletě byla výborná - pěkně zpracované, člověk se i něco přiučí.
"Z Kmotra mám rozporuplný pocity, přišlo mi, že sentimentalizuje násilnický zločince a dává jim kodex cti, kterej ve skutečnosti nikdy nemají."
Miluju tuhle sérii a ten kontrast mezi totálním krvavým masakrem a tou neuvěřitelnou roztomilostí Mindy. Kam se hrabe Punisher, kurva. Kam se hrabou po sobě válející se koťátka, ňuňu. Není to žádná velká intelektuálština, jen přímočará akce, ale dost vtipná a dobře napsaná (i kresba se mi líbí).
Nejsem fanoušek dojemných mangovských retrospektiv, kde se ukazuje srdceryvná minulost hlavních postav lakovaná na růžovo opepřená nějakou brutální životní zkušeností, která to všechno zlomí, to vše postaveno do kontrastu s drsnou současností. Ale přecejenom, ačkoli je příběh jen lehce nad průměrem, nenudí mě. Obálka zase dost fajn.
Vtipné, napínavé od začátku do konce (i když některé náhody až podezřele moc náhodné), ale pak zjistím, že pokračování následuje v knize Chrám slunce, kterou jsem četl před 6 lety. Damn!:)
Nechci zde způsobit zase nějaký kapisovský rant, ale pouze povím toto - otec hlavního hrdiny je nesympatický idiot (i když z něj občas vypadne nějaké výchovné moudro, ale toho je jak šafránu; spíše je to idiot). Asadovská Sýrie je samozřejmě naprosto depresivní svět plný toho, co naznačuje níže cyboy, tj. antisemitismus a primitivismus, na druhou stranu naprosto nesouhlasím s tím, že je mi snad něco autorem cpáno pod nos či nedejbože propagováno. Takový názor musí vycházet z jakési neobjektivní vztahovačnosti vyplývající z určitého světonázoru nebo nevím. Je zajímavé, kterak se s cyboyem v hodnocení shodnu snad u 3/4 komiksů, ale tady to na nás působí úplně jinak. Ale od toho je komiksová databáze:)
Shrnuto, komiks se mi stále líbí, autor se mi zdá stále zcela (až přísně) neutrální, pouze dokumentuje a předkládá své vzpomínky. Nic víc. A ty vzpomínky jsou nesmírně zajímavé, vykreslení světa, byť nesympatického - ale dodávám i pro nás neuchopitelného - jiného vesmíru, svým způsobem půvabné a poučné. Jediné, co mi trochu vadí, je jakási rozvláčnost vyprávění, jistě by se to dalo někde zhustit.
Mám Simpsony rád, i jejich komiksovou podobu, a ačkoli i zde se najde nějaký ten vtip, bartovská série je prostě docela nudná. Nekonečný sled mikropovídek se slabou pointou mi nesedí.
Velmi atmosférické a na českém trhu svým způsobem zcela unikátní dílo. Kresba a kompozice jsou místy naprosto fantastické, ačkoli člověk musí někdy déle přemýšlet, aby zjistil, co se vůbec děje. I scénáristicky není komiks úplně jednoduchý, ale obecně je to výborný počin a já jsem více než mile překvapen.
Bylo zde již mnoho řečeno. Já třeba nehodlám jinak hanět kresbu (sám kreslit koneckonců neumím), každý má řekněme "svůj styl" a upřímně, ačkoli to působí dosti dětinsky, je tohle možná poslední, co mi vadí. Naopak, místy mi jednoduchost a expozice připomněla nejoblíbenější večerníček Edudant a Francimor. Ale to byla spíše asociace, srovnávat to raději nebudu.
Z celé knihy čiší amatérismus (nic proti, kdyby šlo o nějaký smysluplný androš), lettering je úděsný. Po pár úvodních stránkách a expozici, kdy jsem tomu dával ještě šanci, přichází sled jednoduchých a hloupých zápletek, u kterých jsem si říkal, že autor má opravdu asi rád Dračí doupě, ale vypadá to jako hra osmiletých dětí. Ostatně, komiks působí jako by byl stvořen pro děti, dojem však kazí časté "do prdele!" a "kurva!". Ono to totiž není pro děti, ono to je jen infantilní, v negativním slova smyslu. A taky bohužel značně nevtipné.
Tak k tomuhle komiksu mám docela ambivalentní postoj. Jak jsem psal u prvního dílu, mysteriózní duchovní záležitosti ze středověku mě rozhodně berou. Docela nápaditý, byť divoký příběh, co se narouboval na skutečné události a postavy dějin (Vilém z Beaujeu, Konrád z Marburku, hrabě ze Saynu), se dá přežvýkat, ovšem místy to začínalo připomínat nějakou šílenost od Dana Browna... a ta lovestory tam vůbec být nemusela. Ale někdy je to opravdu napínavé. Někdy zase jsem se v nějaký dějových nuancích ztrácel. Kresba dobrá.
Thorgal se mi pořád líbí, i když - opakuji se - už trochu nevím, kde na časové ose jsem a mnohé jsem zapomněl. Ale zde se jedná o samostatný příběh, tak to vůbec nevadí. Scénáristicky je to místy dost šílené, ve špatném, ale i v dobrém smyslu.
"Vzdal jsem se spánku poté, co mě během jedněch Vánoc navštívili tři duchové a obelstili mě, abych koupil jednomu zaměstnanci k večeři husu! Spánek? Pchá, humbuk!"
Tenhle odkaz na Dickense z úst Montgomeryho Burnse je jen střípek. Lenny to sice na goodreads zkritizoval, ale pro mě je tohle výborný díl, řachanda nacpaná spousta vtipy. Ráj nonstop nákupů patří k tomu nejvtipnějšímu, co jsem v komiksových Simpsonech četl...
Tak zase jako:)) Jde o vyloženě průměrnou záležitost, byť na mangu velmi zábavnou, akční a čtivou. 400 stran uteče jako nic a mně se to v podstatě docela líbilo. Ale dělat z toho komiksové veledílo nechci:) Jinak souhlasím - pro začátečníky s mangou, případně pro ty, co mangou opovrhují, je toto asi ideální start.
"Chtěl bych upozornit na nebezpečnou myšlenku, která už několik generací hypnotizuje náš národ. Je zhuštěna v jedné tezi: ideály marx-leninismu jsou krásné, ale lidi to kazí, praxe je špatná. (...) Je to veliká lež."
Zprvu lehce mrazivý (umocňováno kresbou), posléze však spíše dojemný příběh člověka, o kterém jsem doposud nic nevěděl a jsem rád, že jsem si k němu (pomocí komiksu!) našel cestu. Dobrosrdečný a vzdělaný člověk upoutaný k vozíku v kontrastu s bolševiky, kteří mu onen život chtěli ztrpčit ještě víc. Jakási křesťanská láska, která byla v té době vlastní i Dukovi, u kterého se v poslední době poněkud vytrácí a hnědne. Škoda.
V příběhu se prakticky vlastně toho tolik nestane (sám jsem zvědavý, jak by vypadala původně plánovaná divadelní hra), ale je to příběh natolik zajímavý i silný, že mě zaujal. Vynucené střídání stylů je zajímavé - snad jen Matyskova kresba působí trochu jako skicář a je místy nepřehledná, a to proti alternativnímu výtvarnému projevu nic nemám, ba naopak. A možná část Venduly Chalánkové, samotný konec, je až příliš karikaturní a přitažený za vlasy, tentokrát mám však na mysli scénář.
Problémem tohoto komiksu - nebo alespoň klasicky pro mě - je ten, že celkový námět je de facto pohádkový: mluvící zvířátka se vzepřou lidské nadvládě. Všudypřítomná nadsázka a humor pak spolu s tímto námětem naráží na velmi vážná témata ohledně klasického sci-fi, (anti)utopického uspořádání společnosti, ekologie, biologie, konspiračních teorií, totality, propagandy nebo třeba genderu, a to v mnoha případech s aktuálním přesahem. Je to všechno fajn, některé vtipy jsou výborné, ale ten kontrast mě opět trochu ruší. Také se musím přiznat, že nemám rád, když (kdekoli a kdykoli) umírají zvířátka, to mám trochu na krajíčku. Zde se konají celé masakry. Také mě zaráží, že nejhloupějšími zvířaty jsou zde, oproti všem ostatním inteligentně ztvárněným zvířatům, opice, které rozhodně nepůsobí jako nejvyvinutější zvířata nejbližší lidem, ale spíše jako elektorát Strany přímé demokracie. Když nad tím ale déle přemýšlím, možná to dává smysl.
Jinak obdivuji tu práci, kterou musel autor do celého komiksu vložit. Scénář je také celkem zajímavý, ale hlavně ta kresba, těch okýnek! Inu, přejme Mikulášovi, aby na své kreslení nezanevřel a dílo nějak uzavřel. Já se na třetí díl (stejně jako jsem psal u prvního o druhém) těším.
Opět příjemný fantaskní svět a prazvláštní příběhy, ale už mě to tolik neoslovilo jako první díl před několika lety. A opět nevím, zdali se zhoršily příběhy, či jsem se změnil, nebo oboje najednou.
Kniha i příběh mě baví, líbí se mi ona trošku "ošklivá" kresba, líbí se mi retro obálky sešitů. Zápletky i dialogy této další "dekonstrukce superhrdinského komiksu" jsou též fajn. Ovšem některé věci mi v tomto komiksu haprují - když pominu některé detaily jakými jsou překvapení Marťani mluvící o sousedech z "Třetí planety", přičemž se zdají být sami civilizačně i jinak velmi na výši, tak je to obecná oscilace mezi nadsázkou a vážností, které se dle mého názoru trochu bijí. Podobně se ona "vážnost" témat dostává do zvláštního kontrastu s naivností a jednoduchostí některých scén a "origin příběhů" (boxer Břink Vazoun, apod.). Třeba je to účel, třeba jsou to odkazy na staré superhrdinské komiksy, ale mně to sem tam příliš nesedí. Ale jinak mám pocit, že tato série bude patřit mezi mé oblíbené.
Příjemné, vtipné a absurdně laděné "pohádky". Sice to je spíše takový "polokomiks", ale nevadí. Kresba mě tak nerajcuje, ale ono se to k těm pohádkám vlastně dost hodí.
Neporovnatelně lepší dílo nežli komiksový životopis Anne Frankové od Jacobsona (Paseka, 2013). Po výtvarné stránce velmi dobře zvládnuté, kresba a forma přináší další hodnotu a autorské licence jsou zkrátka zajímavé. Nepřestává člověka fascinovat, kterak tak mladá dívka používala slova, styl vyprávění, optiku, poetiku, postoje a názory, které působí tak nesmírně dospěle a vyzrále. Nepřestává dojímat, jak Anne včetně své rodiny skončila. Nechci říct, že umřít v únoru 1945 je "nefér" (protože je nefér umřít v koncentračním táboře kdykoli), ale je to tak strašně absurdní a smutné. A to nejen tento fakt, ale obecně dějiny holocaustu.
"Tintine! Jsi mrtvý...? Řekni ano nebo ne, odpověz mi!"
Nevědomky jsem sáhl po dalším Tintinovi a ejhle, on to jeho úplně první příběh! Velezajímavé. Jak říká Kaluž u předešlého vydání, jedná se skutečně o silnou agitku, navíc je onen sled bláznivých a nekončících dobrodružství a lapálií více úmorný než humorný. Ovšem je třeba si přiznat, že zatímco řada levicových intelektuálů mezi válkami blouznilo o sovětském blahobytu, ať už ze záměrně lživých či pouze naivně idealistických důvodů, Hergé bolševický režim prohlédl "již" v letech 1929/1930.
