S tímhle dílem s Bublifukem asi končím. Ne proto, že by to byl blbý časopis, ale je prostě pro děti, nejsem už cílovka, bohužel. Ale stejně si troufám říct, že by mohli Klára Smolíková (moc milá paní) s Jirkou W. Procházkou (moc milý pán) přestat trochu tlačit vlastní scénáře, protože zrovna ty patří k tomu slabšímu, co lze v časopisu najít. Jinak projektu přeju jen vše dobré a ať i dále vychází a nachází své malé čtenáře...
Roboty už rovnou přeskakuju, ona ta kresba je celkem dost zdařilá, ale je to nepřehledné a zápletky nudné, nedá se to moc číst. Zelený vlk je opět totálně wtf. Novinky od dua Smolíková-Procházka mě úplně nevytrhly. Duo Kopl-Kučerovský mě ale opět bavilo.
- "A stejně je podle mě jedinej hodnotnej spisovatel Isidore Ducasse."
- "Ducasse? Vodkecanej! Kdepak, nejlepší je Lautrémont!"
Patrně asi nejlepší a nejzábavnější dílo, co jsem doposud od Crécyho četl. Opět nádherně nakreslené, do poslední stránky mě zajímá, jak to všechno dopadne (poněkud mě zaskočilo "pokračování příště"), nechybí tomu všudypřítomný humor a společenská satira.
Hm. Viděl jsem nedávno v dejvické Klubovně anime film z devadesátých let a dá se říct, že se mi docela líbil - atmosféricky udělaný, skvělá hudba, příjemně výtvarně zpracované, klade zajímavé filosoficko-vědecké otázky. Novinku z roku 2017 jsem ještě neviděl a tipuji, že zde to bude zachraňovat jen moje oblíbenkyně Scarlett Johansson. Ale posoudím, až uvidím. Jinak je zajímavá náhoda, že to čtu těsně po Millerově Elektře, kde se to kyborgy či androidy taky jen hemží.
Tohle má být předloha? Kresba je fajn a barva tomu moc sluší. Autor má očividně načteno a zaobírá se zajímavým tématem, celkově se to tváří cele tak sofistikovaně. Často zazní dobrý vtip. Já se nechci úplně opírat do něčeho, co je považováno za kultovní klasiku a místy je až zbožšťováno. Ale. Komiks se utápí v tunách textu a v moři poznámek, které jsou občas zajímavé, ale jindy řeší naprosté banality a působí jak úvahy člověka, který měl na střední škole první hodinu filosofie. Vážnost kontrastuje (což mě ruší) s typicky mangoidní karikaturou. Často jsem se ztrácel a neměl motivaci číst pořádně, vůbec mě to nebavilo, nevěděl jsem vo co gou. Nejvíc mě zaujaly interakce s Loutkářem, které známe z filmu. Mnohdy však šlo pouze o nudné kriminální epizodky.
Zkrátka si myslím, že je tato manga ze sklonku 80. let v mnoha ohledech dobově nepřenositelná. Respektuju názor těch, které to baví a které to ve své době třebas i odrovnalo, dokážu to naprosto pochopit. Mě četba však více unavovala než bavila, jsem zklamán.
Chm, chm, zajímavé to místy je, ale - snad krom Naruta, kterému to odpouštím - mě tyhle donekonečna natahované mangy trochu štvou a nudí. Rozhodně však chválím určitou sumarizaci děje a hlavně postav na začátku. Kdo si to má vždy po několika měsících pamatovat. Mimochodem, Labužník v pátém díle neumřel nebo co?
Je třeba říct, že styl vyprávění je velmi náročný, což není výtka, ale pouhé konstatování. Navíc taková první kapitola - obzvlášť pro ty, co se ve světě Marvelu tolik neorientují (jako třeba já) - je spolu s vypravěčskou rozkouskovaností hotové utrpení. Vůbec mě to zprvu nebavilo. Jenže! Výtvarná stránka je naprosto výborná, co obrázek, to menší umělecké dílko. U některých větších obrázků jsem skutečně slintal estetických blahem. Navíc samotné vyprávění se poněkud usměrní a je srozumitelnější. Ačkoli je Miller značně přeceňovaný autor a nečetl jsem od něj asi nikdy nic vysloveně hlubšího, tak scénáristicky zaujmout prostě umí, což dokládá i zde. Byť, jak říkám, přes veškerou snahu o pompéznost, art, hloubku či co všechno, je to pořád jenom spíše marvelovská akce. Ale setsakramentsky zajímavě podaná. Je to svým způsobem naprosto úžasný a vydařený komiks a po výtvarné a vypravěčské stránce zcela výjimečný. Jen z toho obsahu a zpod vyleštěného povrchu sálá místy klasická marve(vo)lovina...
K přečtení mě donutil až Zackův komentář - pokud má šéf po tak dlouhé době potřebu něco napsat ke komiksu a ještě k tomu přihodit pětihvězdičkové absolutorium, tak se na to holt musím podívat taky. No a zjišťuju, že každý prostě máme jiný vkus. Metafora s chlupatou dekou mě snad navnadila nejvíc, ale řekl bych, že najdu mnoho jiných děl, kde bych se tak cítil. U Záleskautek to na mě tolik nefunguje. Místy jsem se docela zasmál, minimálně dvě členky party jsou dost retardované, těžce jsem soucítil s Jen, ale jinak mě příběh svou ztřeštěností kdovíjak nezaujal, dokonce bych řekl, že je to místy až přiblblé.
Jak jsem onehdá psal - no, bude to pár dní, možná dva tři -, že Comics Centrum vydává suprový věci, ale že jsem ještě nečetl Bonda... mno, tak je to za mnou. Je to opět nádherná kniha v pěkném hávu a pěknou obálkou. Kresba mi však neimponuje, to samé lettering. Ačkoli se někdy podařilo pěkně sekvenčně zachytit akční scénu a její dynamiku, obecně ta akce moc nefunguje. Vůbec je celá ta zápletka úplně jalová, jakési kyborg love story mě vůbec nebere, novodobý Mengele jakbysmet. Navíc, jak píše cyboy, Bond prostě někam přijde a tam to vystřílí, čau. James je tady redukován na jakéhosi tupého zabijáka všeho, co se hýbe, a proutníka bez šarmu. Tatam je jeho vytříbený humor (zůstaly pouze slabé pokusy o něj) a jeho elegance. Warren Ellis trošku zklamal.
Bakalářská práce v takovém "luxusním" vydání! Slovy klasika a prasopsa Paroubka - kdo z vás to má? Nevím, jestli budu úplně objektivní, protože Štěpánka je skvělá autorka, moje oblíbenkyně a super baba (snad mě za tohle slovní spojení feministicky neukřižuje) v jednom, ale slovy jiného klasika Wachka - s*re pes.
Už jsem to říkal asi na jiných místech, ale příběhy z klášterů, to je něco pro mě. Trochu mě sice zklamalo, že nejde o medievalistické prostředí, nýbrž o jakési post-apo, ale to nakonec vůbec nevadilo - atmosféra je stejně působivá, umocněná "sépiovým filtrem" kresby. Děj je po celou dobu velmi napínavý, nechává čtenáře napjatého a v důsledku končí možná podobně jako hororové povídky Emily Carrollové v jakési ne zcela vyslovené pointě. Ale je klidně možné, že jsem to třeba vůbec nepochopil.
Honem si nemohu vzpomenout, kdy Comics Centrum naposledy vydalo něco špatného (ok, ještě jsem nečetl Bonda a tam se trochu bojím) a tady rozhodně opět nešláplo vedle. Ale to je vlastně eufemismus, protože tohle je naprosto výborný! Po dlouhé době nemůžu jinak, než hodnotit plnou palbou. Autorka je takovým kanadským komiksovým Erbenem, zdá se mi. Příběhy, skvěle a zajímavě nakreslené, mají neuvěřitelně strašidelnou atmosféru - četl jsem si komiks v noci v horké vaně, a přesto mi několikrát přeběhl studený mráz po zádech. Zápletky jsou (snad až na tu předposlední, ta mě tolik nebavila) parádní a vtáhnou člověka ihned do děje, které většinou končí jaksi otevřeně, je tam ono nevysvětlitelné a zčásti nevyslovené. Já osobně jsem z celé knihy naporosto nadšený, byť se trochu obávám, že se mi pár nocí bude hůře usínat.
Mno, vzhledem k tomu, že je i třetí díl stále stejný, člověk se těší hlavně na druhou polovinu, opět na duo K+K. A ano, kaylin má možná pravdu, Zelený vlk se trochu zlepšil. Ale jen o vlčí chlup.
Já prostě neumím už říct, co se může líbit dnešním dětem, tak budu hodnotit zcela a výhradně za mě, ovšem samozřejmě s přihlédnutím k danému žánru. Dost mě zajímalo, jak má vypadat konkurence ke "zlému kapitalistickému" Čtyřlístku (který dávno nečtu a nevím), tak jsem se začetl. Zprvu bych vytkl fakt, že mnoho příběhů má na svědomí Klára Smolíková a její partner Jiří W. Procházka. Chápu, je to šéfredaktorka a je to její "dítě", ale jejich věci patří teda k tomu slabšímu, IMHO. Jerie mě baví vždycky kresebně, ale souhlasím s Nikkarinem, ten příběh je WTF. Boduje opět Petr Kopl, kterého mnoho lidí nemá rádo - což tedy neplatí o většině čtenářů comicsdb, protože vždycky získá Fabulu Rasu, žejo -, ale nelze mu upřít, že dělá věci zábavně, má dar pro komické situace a vlastně mě dost baví. To málo, co jsem od něj četl, bylo vždycky fajn. O tom, jak moc kreslí dobře nebo ne, se moc bavit nechci, to přenechám větším odborníkům. No a Kučerovský je víceméně vždy dobrej. Otázka je, jestli to dva poslední zmiňovaní "velikáni" můžou zachraňovat, je tam dost vaty. Ale hodlám se prokousat i dalšími díly a zhodnotím. Rozhodně nechci, aby to vyznělo, že jde o špatný projekt, to vůbec.
Opět se studem přiznávám, že jsem slavnou románovou předlohu nečetl (což mě v poslední době mrzí stále víc - čtenáři Mezi řádky chápou, kam tím mířím), ale těšil jsem se, že touto adaptací si celý námořně dobrodružný příběh tak nějak "projedu". Má-li být kniha skutečně kontemplativním a intelektuálním románem, tak tento komiks ji opravdu nenahradí. Ovšem atmosféra marné plavby a honu je tady dokonale ztvárněná, kresba je nádherná, emoce povedeně zachyceny, tempo vyprávění vhodně zvolené. Výborný komiks.
Dle mého názoru půvabný nápad na komiks aneb policisté v Gothamu - pokud se o nich zrovna nepíše jako o zkorumpovaných blbečcích a nemehlech - jsou skutečně chudáci zastínění Batmanem. A ačkoli se vždycky netopýr vtipně ke konci jako deus ex machina ukáže a vše vyřeší (jak jinak), "detektivní" zápletky jsou zajímavé, dialogy vůbec nejsou blbé a vše tak hezky plyne. Po řemeslné stránce opravdu velmi dobře zvládnuté. Po Criminalu je vidět, že Ed Brubaker tyhle street a detective věci umí, to ale i kolega Rucka.
P. S.: Kolegovi luigimu, nebo jak se to skloňuje ("Jinak koukam, že do komiksů už se nám pomalu ale jistě dostávají multi kulturní a vztahové korektnosti...") - rád bych jenom upozornil, že černoši žijí v Americe již několik staletí a že samotný komiks vznikal již před 15 lety. Nebo té poznámce asi nerozumím. Každopádně doufám, že to nebyl důvod pro nižší hodnocení:)
Předešlé dva díly jsem přijmul až nekriticky, ale tady musím jít s hodnocením též trochu dolů. Svět a kulisy příběhu jsou opět povedené, základní kostra samotného příběhu relativně také, jenže ten je, zdá se mi, vycpáván trochu vatou a některé scénáristické kousky nejsou úplně nejšťastnější. Ne úplně dokonalá kresba mě místy také rušila.
Ciri je fajn, její #metoo přetavené v to, že nadrženým primitivním a buranským chlapcům prostě rozbije držku, je k nezaplacení.
Platí to, co o prvním díle. Miluju ji. A ačkoli je mnoho stripů vyloženě "ženských", je zde i mnoho jiných, ke kterým můžu volat "I can relate", případně "me irl".
Mateřství je někdy skutečně diagnóza a "zatemňuje mozek" [s. 19]. U mnoha svých kamarádek, dříve velmi intelektuálně založených, to pozoruji. U některých jsem zase mile překvapen, že je to prakticky nezměnilo. Jistě, těžko mohu soudit jako bezdětný a nepopírám, že dítě je skvělá věc, zázrak, péče a láska k dítěti více než správná; nicméně tehdy, kdy se z dítěte stane jediná věc na světě, či přímo celý svět, je na průšvih zaděláno. "Dneska jsme čistili zoubky a pak kakali. Pak jsme vařili, doufám, že manžovi bude čvachtat. Bojíme se do Paříže, když vidím v televizi, co se děje - zvlášť, když jsem teď matka." Autorce se to patrně také stalo, např. když v předmluvě knížky přiznává, že se bála po útocích na Charlie Hebdo kreslit. Ale ačkoli některé vtipy nejsou podle mě úplně povedené, u knihy jsem zase na jiných místech bavil, místy to bylo fakt vtipné, i když očividně nejsem cílová skupina. Oceňuji některé vtipné detaily schované ve stripech, líbí se mi autorčina sebereflexe a ze všeho nejlepší je, že autorka uměla přetavit svůj vzácný volný čas do tvůrčí činnosti, jejíž výsledkem je tento komiks.
Jasně, Gaiman a Carey, mám je moc rád. Nikdykde jsem kdysi před mnoha lety i četl a docela se mi to líbilo, byť si dnes krom toho, že se to odehrávalo v londýnském metru v jakémsi skrytém podsvětě, nepamatuji. Takže z pohledu adaptace nemohu úplně přesně hodnotit. Příběh je celkem zajímavý, prostě gaimanovského střihu, ale mezi mé top záležitosti od něj nepatří. Fabryho kresba úplně neoslňuje. Obálka je přímo otřesná, jak z nějakého céčkového kyberpunku. Ale celkově vzato příjemná a vlastně klasická záležitost.
Taková blbůstka jednohubka, ale zároveň originální a vtipné zpracování a převyprávění klasické pohádky. Já jsem se, musím říct, slušně pobavil. Bardzo fajne.
Trochu přemýšlím, co k tomuto komiksu napsat. Rozhodně to, že jde o velmi depresivní čtení. První povídka je takovou ukázkou toho, o čem píše ve své knize Krvavé země Timothy Snyder - země mezi Třetí říší a Sovětským svazem se staly jatkami Evropy a nepřestává mi z toho běhat mráz po zádech. Druhá povídka, o kterou se výtvarně postaral můj oblíbenec Kučerovský, vypráví zase o tom (což je patrné i z prvního příběhu), kterak si hnědý a rudý režim měly blízko. Třetí příběh, ač zasazen do turbulentní postválečné doby, se odpoutává více od politiky a připomíná spíše osudy ze série Nejisté domovy. Obecný rámec je však společný - životní anabáze nešťastných jedinců na pozadí děsivé poloviny 20. století jsou brutální a nezáviděníhodné. Ukazují, jací umí být lidé svině, lhostejno, zdali se jedná o nacisty, bolševiky, banderovce, či "obyčejné" lidi. Scénáře podle skutečných událostí nejsou kdovíjak vybroušené a kresba není kdovíjak dechberoucí, všechny tři povídky ale čtenářsky zasáhnou přímo do srdce.
Musím říct, že japonské manga stripy, co jsem viděl např. ve Vějířích, mě nikdy neoslovily. Tohle je ale příjemné překvapení a místy celkem legrace, která se váže silně i na aktuální témata. Není to nic, co bych aktivně vyhledával, ale četba to byla nečekaně milá.
Trochu se bojím, aby se mi příběh nezačal plést s dějovou linkou komiksu Okko, ale zatím dobré. Co mě velmi překvapilo, a to spíše příjemně, je nový formát v pevné vazbě. Za této velikosti parádní kresba skvěle vyniká, palec nahoru. Akčně "buldingsromanový" příběh doprovázený erotikou, reminiscencemi na Thermopyly či Kublajchána a kamikaze, a netrapně působícími moudry učitele taktéž potěší. Byť lehce nerealistický rychlý vývoj Mikedžiho na poli bojovém či rychle vyvedený konec mě naopak spíše trochu zarazil.
Poněkud přímočařejší a akčnější díl, ale Hildin svět a dobrodružství mě opět náramně bavilo. Na konci snad je to trochu lehce natahované a únik deusexmachinovský, ale rozhodně se těším na "pokračování příště...".
Atmosféra komiksu mě ihned pohltila - velký tajemný dům na skále na opuštěném severském ostrově, co více si přát? Skutečně jsem byl dlouhou část knihy celkem zvědavý a napjatý, ale postupně mi začal vadit dětinský styl vyprávění podepřený trochu dětinskou kresbou (která by mi jinak nevadila!). A konec a celkové vyznění zápletky mě totálně zklamalo. Škoda, tohle mělo podle mě ohromný potenciál, který byl ovšem trestuhodně promrhán.
Kniha má bezesporu atraktivní námět a sama o sobě je zpracována relativně čtivou a zábavnou formou. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že autor - ač antropolog - někdy fabuluje, obzvlášť co se týče nejstarších ér lidských dějin (pravěk, starověk). Třeba má Brenot pravdu, ale třeba jen používá zajímavé historky, které ovšem nejsou pravdivé. Tak například - skutečně si Kleopatra vyrobila (sama?) vibrátor z papyru a bzučících včel? Skutečně vykouřila sto svým strážným najednou? Proč ne, bylo by to funny, ale "citation needed!", chce se mi někdy volat. A takových případů je víc, takže bych strávil nejen na wikipedii a v jiných pramenech mnohem více času než čtením samotné knihy. Ale jak říká cyboy, též jsem se jinak dozvěděl pár nových zajímavých věcí (Casanova umřel na Duchcově).
Problémem těchto knih bývá, že jsou komponovány tak trochu "letem světem" a v komiksové formě je to opět složitější. Dozvíte se mnoho informací, ale kloužete mnohdy po povrchu. Publikace je skutečně vhodná i mladším ročníkům, nesklouzává k laciné lascivnosti (snad jen místy k laciným vtípkům) a problematiku zkoumá "sexuologicky", nikoli pornograficky. Knihu nikterak nezatracuji, ke konci jsem se však už trochu nudil.
Hrozně dlouho mě zajímalo, co se musí stát, aby člověk měl "chuť dát knize pěstí" (viz první komentář). A stále to nechápu, protože tato kniha si to absolutně nezaslouží. Naprosto souhlasím s tím, že takto vykreslená arabská společnost je poněkud odpudivá, neřkuli retardovaná, svět je to pro mě naprosto cizí - diktátoři, socialismus, antikapitalismus, antisemitismus a antiamerikanismus, dogmatický islám a často podivné zvyky primitivně chovajících se prostých lidí. Navíc otec hlavního hrdiny je očividně naprostý dement. A ne, není to tak, že bych jiným prostředím pohrdal, vysmíval se mu či se západňácky povyšoval. Prostě s mnoha věcmi nesouhlasím a např. Asadovic rodinu považuju za zlo. Ovšem autor, ani vyprávění toto všechno nijak nevelebí a neoslavuje, pouze zcela neutrálně dokumentuje. A to mnohdy zábavnou formou. Komiks vnímám jako zajímavou reportáž z minulosti a cizí kultury, sondu do arabské společnosti a zároveň jako velezajímavou autobiografickou výpověď. Líbilo a jsem zvědav, jestli se u nás celá pentalogie dočká vydání. Snad ano.
Manara je prostě takový - umí kreslit nádherně a jeho obrázky jsou opravdu vzrušující. Ale jeho příběhy stojí většinou za starou belu. Tentokrát se v prvním díle setkáváme s hloupoučkou parafrází na Jonathana Swifta, je to úsměvné, je to roztomilé a já osobně kvituji tu relativně decentní erotiku, která je však stále dosti pikantní. V druhém případě se dostáváme na poněkud pornografičtější a úchyláčtější půdu, ale onen dobrodružný příběh osla je prostě takový nelogický a téměř bez pointy. Je to vlastně jen sekvence prasárniček a zajímavých kreseb, které je zobrazují.
Zprvu úsměvná béčková a bezesporu originální zápletka měnící se v totální itóovskou pošahanost až surreálnost. Atmosféru to opět má ze začátku slibně hororovou, ale ona katastrofická "nevysvětlenost" mě tady spíše s*re, nežli by atmosféru umocňovala jako např. v McCartyho románu Cesta. Respektuji a oceňuji, že je autor expert na extrapodivnosti, ale i tak zůstává příliš otázek, a to právě logického charakteru.
Tož Oatmeal je vtipný autor a já jakožto spolubydlící dvou čtyřnohých koček mnoho vtipů ocením proto, že dané věci denně zažívám. It's funny because it's true! Ovšem jsou to často vtipy opakující se, známé a například kočky v kancelářském prostředí mnohem lépe vystihl Tom Fonder ve svých Adventures of Businnes Cat (http://www.businesscat.happyjar.com/), byť netuším, kdo přišel s tímhle nápadem jako první, ale to je asi jedno. Příznaky toho, že vás vaše kočka chce zabít, jsou dokonalé, jiné vtípky trochu slabší. Zkrátka takové příjemné počtení na 20 minut.
Opravdu zklamání. Po prvním dílu, který rozvíjel zajímavé psychologické náměty ohledně lidí, kteří z neznámého důvodu získali superschopnosti, a po zajímavé expozici na prvních stránkách dílu druhého přichází patos a klišé v čemsi, co známe ze všech běžných superhrdinských příběhů. Myslel jsem si, že to Straczynski bere ze zajímavého konce, ale nakonec skončil (použil jsem teď třikrát za sebou třikrát slovo se stejným kořenem a dává to smysl?) v totálním mainstreamu a klasické žánrové jednoduchosti. A to je škoda.
Nemůžu říct, že jsem si četbu neužil, naopak. Opět jsem byl účasten a svědkem skvělé atmosféry, půvabně estetických momentů, napínavosti a zajímavých nápadů. Ovšem celková zápletka mi přišla trošku víc přitažená za vlasy. Nicméně stále parádně kreslená a parádně vymyšlená série.
maraton: (pods. jm.) Populární forma předraženého sebemrskačství, jehož účastníci vstávají v nějakou úchylnou hodinu, aby pak mohli před startem mrznout, než budou moct vyběhnout k příšernému několikahodinovému mučení, přičemž by se namísto toho mohli věnovat mnohem příjemnějším aktivitám, jako je například spánek nebo konzumace většího než malého množství piva a sladkých mňamek.
Viz také: masochismus, sebetrýzeň, "kokotina", rozedřené bradavky, terapie dortíky
Ačkoli je autor velmi sebeironický (sám právěže běhá), docela mi tímto mluví z duše. Nikdy jsem pro tuto aktivitu neměl pochopení. Moje fyzička je úplně na nic, přiznávám, ale dokud se neběhá za kulatým nesmyslem, což mě naopak baví velmi i v aktivní formě, tak to pokud možno nedělám, nepočítám-li sem tam sprint na tramvaj. Ale na druhou stranu, zase nejsem vypasené prasátko, abych to musel tolik řešit, mě totiž zabijou cigára a pivo. Mimochodem, chtěl jsem si vygooglit autora, kterého znám velmi dobře z internetu, ale netušil jsem, jak vypadá. Žádnou jeho "fat" fotku jsem tedy nenašel. Naopak - a nechci znít jako gay - je to docela štramák. Tss.
Jinak kniha je to celkem dost vtipná a třeba někomu poslouží jako motivační příručka ala Konec prokrastinace. I když, jak jsem zmínil, běžec nejsem, momenty a "argumenty" zachycené v knize zcela chápu a rozumím jim. Sám kvůli tomu běhat nezačnu, ale třeba zkusím vstát zítra časněji, hehe...
Na 5. hodině ranní není nic dobrého. I v Bibli se naprosto jasně píše, že v 5 ráno vstává tak akorát Satanovi péro. Je to mizerná hodina. Vyhýbejte se jí.
Máme tu novou éru, krásnou éru nového počátku, slunce zapadá a lidé se mají rádi, společnost funguje skoro už tak nějak "normálně", já osobně jsem zase téměř dojat... ale všichni známe Kirkmana a tuhle sérii - bude průseeeeeeeer...
Tak jsem klikl na komentáře tohoto dílu dříve, než jsem ho začal číst, abych jen tak prolétl, proč má tento díl horší průměrné hodnocení než ostatní... a jak to bývá mým zvykem, čtu nejdříve Kapisovy komentáře - "přežití Negana", ó kurwa, to jsem nechtěl vědět! Se takhle debilně spoileruju sám? No nevadí, zavřel jsem tuhle záložku a začal číst. Je to masakr, Rick tak trochu Havlem, finální rozhovor lehce podivný... sahám automaticky na další díl a uvidíme.
Zprvu jsem si myslel, že se bude příběh odvíjet podobně jako u předešlých dvou dílů, tedy jako přiblblá sranda s několika lepšími vtipy a hláškami, nějaká ta řezničina s kýbly plnými krve doplněnými povinnou glosou hlavního hrdiny. A skutečně, první stránky tak vypadaly. Například moment, kdy je Běloch ke konci v jakési mimozemské zoologické zahradě s vlastním výběhem, mě rozsekal naprosto. Jenže po několika dalších stránkách se příběh posunul někam, kde jsem to vskutku nečekal. Wow. Feauturing Wolverine a Captain America, a přesto to nebylo naivně blbé. Temný, ponurý příběh a jak trefně poznamenal cyboy - emoce. Jsem velmi mile překvapen.
Mimochodem obálka k 18. číslu je perfektní. Škoda, že celkový svazek vždycky dostane nějakou "mainstreamovou nudu" na předek. Ale chápu, komerčně je třeba ukázat akci a s kým budeme mít tu čest.
Škrtitrnové údolí (Stranglethorn Vale)... tyhle překlady vždycky pobaví, i když fakticky asi není co namítat. Namítat lze však proti příběhu a knize samotné. Taková klišoidní a dětsky naivní nudáááá! A to jsem se i trochu těšil. Dialogy trapas, kresba trapas (ale to je Warcraft, zde to beru), válečné scény totální trapas, a to nepočítám šplhání po zdi a snahu prorazit mříže... připadal jsem si, že jsem se ocitl v Helmově žlebu. Nemít rád Hearthstone, tak jdu s hodnocením snad ještě níže.
