Komiks, dle mého, určen výhradně pro nenáročné puberťačky. Ačkoli se přece jen nějaké myšlence dosáhne, celý průběh vyprávění je naprosto o ničem, a jen představuje hlavní hrdinky. Nejspíš nemám smýšlení pubertální dívky, abych měl pochopení pro otravné komentování okolního světa. Přehršel jmen a postav bez nějakého propojení se minul účinkem. Problém vidím také v náhlé změně časových linií, jako by bylo moc náročné, přikreslit 3 políčka pro lepší uvedení do jiné situace. Kresba a vydání zachraňují komiks od nálepky laciného čůča.
Neoslovilo.
Třetí Pekelná knižnice je epickým vyvrcholením Hellboyovské série, a ne nadarmo se říká: "To nejlepší na konec".
Celé monstrum začíná knihou Ďáblova nevěsta. Co si budeme nalhávat. Jedná se o krátké příběhy plné změtí, kde namátkou vystupují wrestleři, mimozemšťané nebo pošinutý "faraon", a tato tématika k Hellboyovi prostě nesedla. Ovšem to je jen vada na kráse z celkové knižnice, takové Mateřské znaménko.
Co však následuje pak, je na 519 stranách ucelený, velmi vydařený příběh, který navazuje na hlavní příběhovou linii z předchozích knih, a tak si ho můžete vychutnat na jeden dech až k samotnému zakončení. Vše, co nám bylo v předchozích knihách utajeno, se zde odhaluje, a co bylo zmíněno bez nějakého většího údělu, zde najednou ožívá a hraje důležitou roli v příběhu. Ano, sice se zde opět míchají mýtické bytosti s legendami, realitou a fantazií, ovšem příběh má spád a graduje až k překvapivému závěru.
Scénář mě mile překvapil, a Hellboy v jednom dlouhém postupném příběhu mě utvrdil, že se může pyšnit označením komiksový román. A co kresba? Ta je zlatým hřebem v rohu Hellboyovém. Styl Duncana Fegredoa se mi snad líbil víc nežli samotného Mika Mignoly, nebo alespoň se mu může rovnat. Fegredo je více detailnější a umí parádně vykreslovat prostředí. Ne že by to Mignola neuměl, ale tak často jsem se s tím nesetkával. Atmostféra z jednotlivcýh výjevů je dechberoucí a to také díky skvělému coloringu.
A k samotné fyzičnosti knihy? Comics centru se nedá co vytknout.
