Řešil se někde český překlad? Knížka výtečná, ovšem (ten) ikon je v sémiotice česky normálně "znak". A překládat "closure" jako "ucelení", když by daleko srozumitelnější bylo "souvislost", "spojitost" nebo konec konců i "smysl" , vyloženě bije do očí.
Třem úkolům pro Klytoru jsem při prvním čtení přicházel na chuť pomalu, protože v nich Fanouš nemá tolik prostoru, kolik jsem zpočátku očekával. Nakonec si mě získaly. Jednotlivým zápletkám je věnován dostatečný prostor a světy, kterými se Klytora pohybuje, jsou vypodobněny do nejmenších detailů. Citoslovce při boji se strážcem v podzemí Jopliniina ostrova! Takže ano, také Tři úkoly považuji za nejlepší z celé série. Kdyby za nic jiného, tak za plakát Čtyřlístku na zdi příbytku čarodějky Joplinie.
Ovšem malý formát u celé série nakladatel vyloženě prokaučoval. :-( Animovaný teaser Autorovo PF 2015 s Fanoušem
Zjistil jsem poněkud paranormální věc. Každý z dílů Černého fanoušovské trilogie považuji za nejlepší z celé série. Asi tak, jako má slovinská hora Triglav tři vrcholy. :-) Továrnu zkázy jsem přečetl jedním dechem. Od počátku mě zápletka vtáhla do děje a jednotlivé zvraty v logickém rytmu stupňovaly napětí až do úchvatné pointy. Má to jen tu nevýhodu, že je to komix, který můžete číst podruhé až po delší době, kdy už pointu a detaily pozapomenete. Ale právě díky silnému dojmu při prvním čtení považuji také Továrnu za nejlepší díl celé série.
Tak tenhle komiks jsem si pořídil ze zvědavosti. Zaujalo mě, jestli má nějaký význam, že český manžel japonské ženy a autorky komiksu je na obálce vypodobněn jako milý kříženec medvídka Pú a Brouka Pytlíka. Knížku jsem si užil. O obsahu nebudu spoilerovat, jen je na pět hvězdiček moc krátká. :-) Mladá paní, mají talent!
Agónie talentu v přímém přenosu. Duševní impotenti, kteří v roce 1972 zařízli Lipse Tulliana v Mlaďáku, by zasloužili srdečné rozloučení á la Sahrberg. Předloha je stejná, Weigelovy scénáře mají v podstatě pořád stejnou úroveň, jediné, co vyprchává, je jiskra ze Saudkovy kresby.
Není to špatné, ale trochu mě to zklamalo. Jednak už název, který v originále zní Kreslený úvod do filosofie, byl změněn na komerčně nepochybně lákavější Komiksovou filozofii. Přestože filozofie znamená "milovat temnotu" (na rozdíl od filosofie, což znamená "milovat moudrost") a přestože tak český název slibuje více, než kniha může nabídnout. Některé výtvarné provedení filosofických principů je také poněkud matoucí - za všechny hned demonstrace Aristotelovy logiky na začátku, kde pod Hérakleitem sice praskne jeden stupeň, ale celý žebřík se nezhroutí, jak by mělo vyplývat z předchozího výkladu. Ale každopádně nadprůměrná knížka.
Myslím, že Bublifuk dojel na jedinou věc: děti nejsou a priori nadšené, že si mohou číst komixy. Děti chtějí příběhy o svých hrdinech, a je jim v podstatě jedno, jestli mají ty příběhy formu čtení před spaním, filmu, počítačové hry nebo komixu. Takže název "Bublifuk" nepochybně rozněžnil srdce několika málo dospělých komiksových fandů, kteří za ním dokázali vidět mnohaletý boj za emancipaci komixových bublin v české literatuře, ale pro cílovou skupinu byl bez obsahu. Čtyřlístek je časopis o příbězích Čtyřlístku, pár příběhů o jiných hrdinech je z hlediska dětského čtenáře přehlédnutelný bonus navíc. Bublifuk byl časopis o ... bublifuku? Škoda ho.
Za mě 1000% a více.
Jako zasloužilý hipster musím vzpomenout dobu, kdy mi ze sběru od sousedů zachráněný originál z MS prosvětloval temnou dobu totáče...
Toto vydání je luxusní přesně tak, jak tento brak zaslouží.
OÚÚÚNZ!
Původně jsem chtěl jen napsat, že andre a Schramm přesně vystihli můj pocit po přečtení Stop. Ke konci mi dějové zvraty přišly už dost násilné, pořád jsem čekal co se vyvine z Kardozy a na konci jsem byl z vyústění jejího sub-plotu zklamán. Tak jsem si Stopy přečetl znovu, abych přišel na to, co tam nesedí. A zjistil jsem s překvapením, že pravdu mají Svěrák, J.Connor, ClimbVibe a Toe. Můj dojem při druhém čtení byl hlavně údiv nad tím, kolik podzápletek se mi do prvního dojmu nevešlo. Super jemný Yetti, Lemurie... Dojem z Továrny mi při druhém čtení snižovala znalost pointy, Tři úkoly jsou při prvním i dalším čtení stejně výtečné. Ale Stopám jsem prostě musel přijít na chuť a potom baví pokaždé ještě více. A teď k tomu, proč dávám za pravdu Svěrákovi. Každé zastavení Fanouše s Mackerlovou by vydalo na samostatný sešit. Protože míst mají po cestě opravdu hodně, je každé prostředí jen načrtnuto a už se v bleskovém tempu jede dál. Čtenář tak teprve při druhém čtení může přestat vnímat jednotlivá zastavení především jako ohrožení hlavních hrdinů, a může věnovat dostatečnou pozornost prostředí i odůvodnění dějových zvratů. Také epičnost smolařky Kardozy vynikne až při zpětném pohledu. A Yetti by si snad zasloužil vlastní spin-off. Teď, po třetím přečtení považuji Stopy za nejlepší díl série.
Doufejme, že i když na poslední stránce na něj chybí upoutávka, bude další Fanouš brzy následovat.
