Josh: (Kastrace jsem se neobával, jsem si celkem jistej, že bych si svůj komentář před kýmkoliv obhájil:)) Věřim tomu, ale já se pořád těch Frantů a Venců z Kotěhulek u Zlámaný Lhoty bojim, ačkoli je fakt, že trolling už neni, co býval.
(Jen mě to zcela minulo a nevěřim, že mě při druhym-třetím čtení něco osvítí.) - Ačkoli jsem na druhý straně barikády, osvícení by mi u těhle mindfucků taky pomohlo.
Josh: Předpokládám, že očekáváš nějaký přísliby kastrací, ale myslim, že tvoje perspektiva je přesně taková, která má co vytknout.
Ano, musíš přistoupit na Moorovu hru. Mistr si napsal dílo pro sebe. Pointa ale je, že ta knížka (záměrně píšu knížka, protože je to mnohem víc dílo literární) je nutně znovučitelná. Musíš kopat alespoň tak hluboko, kde tvůrci začali brát do rukou lopaty a rozsáhlé dodatky a vtipně vizualizované vyprávění jsou toho nedílnou součástí. Nebo taky ne. Troufám si tvrdit, že tak jeden člověk ze sta a rozhodně to nejsem já, by dokázal osvětlit všechny motivy v Z pekla a přesto ten komiks lidi milují a oslavují a mnozí z nich jsou čtenáři s vysokými nároky a znalostmi, né-li odbornící.
Jistě. Balancování mezi exibicí a erudovaností jsem cítil taky, nesmíme ale zapomenout na velký řemeslný um. Ty postavy mají svoje místo a skutečně po druhém, třetím přečtení se v ních dá bez problému zorientovat a vcítit, navíc jejich počet a rozsáhlost dobového mapování utváří ústřední témata filosofie dějin, Fin de siècle a symbolismu. O tom, jestl Moore překročil míru toho mapování se však, jak už jsem zminil, dá mluvit.
U kresby říkám v zásadě to samí, kopej. Já jsem taky poprvé trošku mžoural.
Moore dekonstruuje žánry. To on dělá. Sex, filosofie, boření žánrových konvencí = Moore. Tady je to ve smyslu ne "kdo to udělal", ale "co se stalo", jak autor všude připomíná a to byl záměr. (ano je to taky hodně o odhalení záměrů, jak Josh správně rozpoznal.)
Nechci samozřejmě nikoho násilím nutit, aby změnil názor nebo aby se vůbec angažoval. Je to jeho věc. Josh se může na moje kopání z vysoka vysrat a upřímně jsem rád, že členové komiksový komunity se umí vůči veledílům a všeobecným adoracím vymezit a přesto nemlít hovadiny. (Jakkoli je pro mě Alan Moore uměleckym vzorem, taky si chci občas odpočinout od čarodějových deep fucking "fucking" visions a nasát, nasmát přímočarou svéraznou moudrost Ennise. ((Než začne vrstvit jeden analní fór za druhym, jejichž ne samotná podstata, ale kadence mě donutí znova otevřít Top ten. Tady máš lidskýho Moora Joshi. Jak z učebnice.)) Z mý strany je to tak jen doporučení v podobě snahy a času a jedinou věcí, kterou jsem si v tomhle komentáři stoprocentně jistej, je, že Z pekla za to stojí.
