Zatímco Ennis nabídl pouze porci vcelku zábavného hnusu a Těžký časy se opíraly o spoustu černého humoru, v Dobrých úmyslech zamířil Azzarello do vážnějších, temnějších vod a nechal Constantina "vykoupat" v pekle jeho i čtenářových očekávání. Chytré hraní si s klišé hixploation filmů zde totiž není určeno pouze ke zmatení čtenáře, ale hlavně směrem k hlavnímu hrdinovi a závěrečné rozuzlení je tak působivé hlavně tím, jak moc a jak hluboko se Constantine celou dobu mýlil. A jelikož narozdíl od superhrdinských příběhů Azzarellovi podobný styl vyprávění skutečně sedí, představuje pro mě tato kniha dosavadní vrchol podrazákova osudu.
