Základní literatury teorie komiksu, která by neměla v knihovničce chybět nikomu, kdo to s především vizuálním (devátým) uměním myslí alespoň trochu vážně.
Bažináčem to pro Moorea všechno začalo: k upadajícímu hrdinovi přistoupil značně revizionisticky, z muže proměněného nešťastnou nehodou v příšeru z bažin učinil monstrum, které v sobě nemá nic lidského, a kolem něj vybudoval komplexní mytologii. Výskyt později proslavených postav (nejznámější John Constantine), kterým se věnovali evropští scénáristé v čele s Neilem Gaimanem, soustředění se na na dospělého čtenáře, a tudíž nevyhýbání se násilí apod. (vznik linie Vertigo), otázky týkající se přístupu k životnímu prostředí a nelehkého sociálního postavení (Louisiana)... to vše a ještě mnohé nezmíněné umocňuje černobílá kresba, která má daleko k jednoduché líbivosti a umocňuje pochmurnou atmosféru. Ještě že se po Bažináčovi věnoval Moore Supermanovi a Batmanovi a oživenou sérii přenechal britským scénáristům... všichni přece víme, k čemu to vedlo. :-)
Ztracené dívky jsou ukázkovým příkladem toho, že Alan Moore je výjimečný (komiksový) scénárista, i když se nevěnuje tématice superhrdinů, a po Baladě o Halo Jonesové představuje další silné hrdinky. Zatímco v pohádkách nacházejí mnozí psychoanalytikové sexuální podtexty, Moore je učinil explicitními, a z pornografie bez zájmu o prostor a čas vzešla naléhavá výpověď o tom, co vede k válkám. Důmyslné a důsledné začlenění sexuálních eskapád do příběhů ještě neplnoletých literárních hrdinek může pobouřit tak leda maloměšťáky, kteří zůstanou na povrchu (např. u stylisticky skvostné kresby Mooreovy manželky Melindy Gebbiové). Český překlad i vazba je na výbornou, jen ta cena, jak už to tak u komiksů bývá... io tak ale nemůžu jinak než za plný počet.
