to Kaluž: Severed - díky moc za tip, tohle se vážně hodně povedlo. Dlouho mě nic tak nevtáhlo a nenasíralo (fakt neskutečná svině!:o). Kresba je perfektní, celý to dokáže navodit přesně tu (ne)příjemně tísnivou atmosféru, kterou u hororů hledám. Chtěl jsem si to šetřit a dávkovat, ale ani náhodou, člověk toho má stejně pořád plnou hlavu a hned se k tomu zase musí vrátit. A obálky jsou skvělý!
čo je Blackest Night tak nadvezuje to na Blackest Night: Black Lantern Corps, alebo nič to nema spoločne? lebo chcem si obejdnat Blackest Night: Black Lantern Corps v.1 len nemam prehlad v tehj serii ale Blackest Night: Black Lantern Corps ma 3 časti tak mam pocit že to je samostatny pribeh no uvidim ale nejako sa do tej serie pustim :D
Konečně jsem se dokopal k poslepování blogu, na kterém budu publikovat své pomatené zápisky. Pokud někoho baví/zajímají moje postřehy a tipy k obrázkovému čtení, může zabrousit zde: http://edblok.blogspot.cz/
Tentokrát jsem se vrhnul na relativní novinku Green River Killer
Pokud budete mít zájem a nebude to Zackovi a jeho společenstvu databázových údržbářů vadit, nahodím sem do Povinné četby link na článek, až zase objevím něco, co byste si neměli nechat ujít.
God Thor: Nuž, ja by som skúsil niečo relatívne moderné, napríklad kontinuálnu radu od Daniela Waya, síce som to ešte nečítal, ale chystám sa na to. Okrem iného by sa tam mal hrať na piráta.
God Thor: Zatím ne, ale ohlasy jsou na to veskrze pozitivní a padají i odvážné výroky jako "nejlepší origin od Year One". Budu kupovat. Pokud jsou ti po chuti veškeré ty nové módní DC restarty, tohle se ti bude zamlouvat.
Onesia je holka, co má pech. Její mámu tesně před porodem rafla nějaká hnusná housenka, otrávila její krevní řečiště nezbedným toxinem a po prudké alergické reakci se máma odebrala na onen svět. Ještě předtím však stihla odrodit malou Onesii. Holčičku zdravou jako řípa, když nepočítáme žluté zabarvení očí, permanentně vysokou teplotu a na dotek ledovou pokožku. Tohle dítě má zkrátka organismus prosycený smrtelnými toxiny. A jelikož se tatík ještě před porodem také odporoučel do věčných lovišť, putuje Onesia rovnou do klášterního sirotčince. Zlé jeptišky, fyzické tresty a zdrávas otčenáš na denním pořádku. Až do chvíle, kdy se jí do rukou náhodou dostane vyřazená chemická laboratorní souprava. První pokusy s močí, slzami, slinami, exrementy i krví, později s hmyzem, menšími zvířaty, prostě vším, co bylo po ruce a dalo se využít pro chemické hokus-pokusy dospívajícího zvídavého děvčete. A dostavují se i první oběti výsledků jejího zkoumání. Megera představená otrávená kávou, jídlem otrávení sirotci. Nezbývalo než zvednout kotvy a vydat se do života za poznáním. To však nebude zrovna přívětivé, venku totiž nečeká nikdo z rozevřenou náručí.
Tuhle zábavnou a trefnou kritiku zvrácené společnosti sesmolila Lydia Lunch, známá především jako multiplatformní umělkyně působící ve filmech, hudbě i literatuře, která se svými utříbenými názory neštítí píchnout do mnohdy provokativních témat. No a proč jsem po tomhle šel jak kuře po flusu? Protože Ted McKeever. Komiksová ikona, velice zdatný krelíř (klasickými filmy inspirovaná superhrdinská trilogie - Metropolis, Nosferatu a The Blue Amazon) a neméně úspěšný scenárista (Industrial Gothic). Jeho brutální, pokřivená a 'nervní' kresba plně odpovídá mému zvrácenému vkusu. Zkuste a nakažte se, tahle choroba je přenosná.
Inač čo hovorite na Superman: Earth One vyrovna sa Batmanovi year one? Asi zajtra by som si chel vybrat darcek k narodeninam a rozhodujem sa madzi Wolverine The Best There Is: Broken Quarantine potom Wolverines Revenge a Wolverine Vs. The X-Men tak ak ma niekto nacitane bol by som rad za radu ktor iz nich stoji za to aj stim Supermanom diki :)
Batman: The Cat and the Bat (Fabian Nicieza & Kevin Maguire)
Je libo lehkým erotičnem nasáklou bitku? Máte ji mít. Batgirl versus Catwoman, round one - FIGHT!
Barča Gordonová si listuje tátovým debilníčkem plným zašifrovaných poznámek týkajících se vyšetřování zločinů a možná i nejedním tajemstvím. Když se jej snaží mermomocí rozluštit, ve chvilce nepozornosti o něj přijde. Neviditelným lapkou je Catwoman, která má se zápisníčkem jiné, a kupodivu nesobecké, zájmy. Barboře nezbyde nic jiného než převléct mundůr a již jako Batgirl vyrazit za ukradeným notýskem. Kdyby na to totiž táta přišel, určitě by byl výprask (a možná na holou, mňam).
Celý komiks (pět sešitů ze série Batman Confidential) se odehrává v rozmezí jediné zběsilé noci, kdy budeme svědky velmi vyrovnaného souboje mezi oběma dívčinami, pak mezi dívčinami a ruskou mafií a nakonec se přidá i Batman a zavítáme do Arkhamova ústavu. Jo a obě buchty se kompletně svléknou (samozřejmě jedeme v hlavní DC linii, takže žádní bobři se nekonají, ale odhalené křivky a trocha fantazie občas postačí).
Zápletka není nijak zvlášť zajímavá nebo, nedej bože, originální, podstatné však je, že je zde spousta třeskutého humoru - Batgirl se s Catwoman neustále popichují a zároveň sledujeme jejich myšlenkové pochody, kterými komentují veškeré dění na place. A to, na čem to celé stojí, je kresba. Kevin Maguire (u nás od něj vyšlo Dříve známí jako Liga Spravedlnosti) je totiž mistr grimas a poťouchlého ksichtění, takže se na tomhle opět do syta vyřádil.
The Cat and The Bat je po všech těch temných lapáliích netopýřího muže velice osvěžující čtení, takže neváhejte a okuste. A ne, že si u toho slepíte stránky, čuňata.
Noir: A Collection of Crime Comics (Azzarello, Brubaker, Phillips, Lemire a další)
Když se řekne noir, vybavím si Nicholsona s přeraženým nosem. Tahle sbírka od Dark Horse je stylem noir říznutá, vyskytuje se tu jisté množství soukromých detektivů, osudových žen a kriminálníků bez skrupulí. Třináct krátkých příběhů různých autorů (staří mazáci i nováčci), kteří na ploše zhruba sta stránek rozehrávají zvrhlé představení plné násilí, vyšetřování a bizarních náhod jakoby vystřižených z Pulp Fiction. A celé je to černobílé, takže to přece musí být noir, ne? No, jak se to vezme.
Hned v úvodním kraťasu Davida Laphama je nám naservírována potyčka mezi dvěma násilníky a dívkou, která se jim snaží uniknout. Do toho je skrze flashbacky nastíněna jejich společná minulost. Noir ani omylem. Následující Staré silo (Jeff Lemire) představuje farmáře s nemocnou ženou, který má problém se splácením účtů. A shodou okolností přijde ke jmění. Je to skvělé, ale noir to není. Dále jsem k tomu přistupoval už bez předsudků a raději se bavil, nějaké ty noir prvky se v dalších kouscích přece jen objevují. Potíž je v tom, že většina z nich jsou jen průměrné krimi fláky (a jeden má dokonce sci-fi pointu jak ze složky Foxe Muldera).
Vypíchnu tedy jen to nejlepší (a tím myslím opravdu luxusní nářez): Albánec (M. K. Perker) je o uklízeči jehož noční šichta se zvrhne v krvavou lázeň. Krev na mých rukou (Rick Geary) ukáže jak ošidný může být komunikační šum mezi zhrzeným manželem, soukromým očkem a nájemným vrahem. V Noir 21. století (Brubaker/Phillips) se odehraje zvrácená hra jednoho manželského páru a bezkonkurenčně nejšťavnatější jednohubku má na triku Brian Azzarello s brazilským duem Fábio Moon - Gabriel Bá, kteří v povídce Těžká noc pošlou nezkušenou malou rybu z podsvětí se zbraní v ruce, aby okradla jednoho vlivného muže, který se tou dobou se ženou a malým synkem zrovna vrací temnou uličkou z kina. Mrk, mrk (a ne, DC logo se nikde v knize nevyskytuje).
Nakonec to tedy stálo za to. Komiksů s kriminální zápletkou je u nás jako šafránu, pokud se k tomuhle dostanete, můžete to brát jako takové lehké oťukávání před podzimním příchodem těžkého kalibru jménem Criminal.
Wilson (Daniel Clowes)
Z anotace na coveru: „Wilson je šlechetný povaleč, osamělý starý mládenec, oddaný otec a manžel, idiot a sociopat, prolhaný chvastoun i křehký kvítek.“
Wilson je tak trochu kokot. Zapšklý obrýlený čtyřicátník bez stálého zaměstnání, jehož nejbližším (a jediným) přítelem je jeho psí mazlíček, většinu svého času tráví tím, že se dává náhodně do řeči s lidmi z jeho okolí, kteří se víceméně snaží ignorovat jeho zvídavé dotazy ohledně jejich živobytí a počtu zplozených dětí. Do příběhu vstupujeme v době, kdy uplynulo již šestnáct let od rozvodu s jeho ženou, wilson přichází o otce, prochází (nejspíše permanentní) krizí, trpí osamělostí a rozhodne se svou ex-manželku vyhledat. Ta se řadu let živí prostitucí a je závislá na drogách. Tedy alespoň ve Wilsonově choré mysli. Po mnoha absurdních a hořce vtipných peripetiích se Wilson ocitá ve vězení a v samotném závěru se dočká i "zaslouženého" prozření.
Děj je vyprávěn formou celostránkových stripů, tu slabších, onde trefných a výstižných a sem tam narazíte i na pár řádně ujetých (imitace psí mluvy za použití vysokého hlásku). Daniel Clowes, jež má na triku, mimo jiné i fantastický Ghost World (který by už měl konečně někdo vydat i u nás), střídá u jednotlivých stripů výtvarný styl, takže do Wilsonova světa nahlížíme nejen skrze realistickou kresbu, ale i karikaturu a občas zmizí barvy a zůstanou jednoduché skicy. Vypadá to jako dílo různých autorů a hezky se na to kouká. To pravé pro milovníky atypických (rozuměj švihlých) sociálních komiksů.
„Ho, ho, ho...!“ (Santa letos nechal červený overal s čepicí doma a místo něj si natřel obličej bílou barvou, proříznul ústa od ucha k uchu a na hlavu nasadil zelenou paruku)
Máme tady další remake Dickensovy Vánoční koledy. Je Štědrý den. Chamtivý lichvář Scrooge (Vydřigroš) je zlostný, mstivý a zlomyslný starý muž a pokud ve svém počínání bude pokračovat, nečeká ho zrovna růžová budoucnost. Postupně se mu zjevují tři duchové Vánoc, kteří se jej pokusí napravit. Scrooge se tedy musí změnit dřív, než bude pozdě, protože každý nakonec za své činy zaplatí. To je v kostce děj celé Vánoční koledy.
Batman je Scrooge. Bruce Wayne zestárl, zahořkl a chytil pořádný zápal plic. Když říká „Justice comes at a price!“ myslí to zcela vážně (tenhle Batman se prostě s ničím nemaže). Místy mi připomíná Batmana z Millerova Návratu Temného rytíře. Na návštěvu zavítají tři "duchové Vánoc" - Catwoman připomene světlou minulost, Superman nastaví zrcadlo a zdůrazní lidskou stránku a Joker pak Batmana pohřbí. Celé je to rámováno pátráním po čerstvě uprchlém Jokerovi a právě ona Batmanova zaslepená a zuřivá touha po polapení zločince vede rychle k jeho vlastní zkáze. Samozřejmě nechybí ani povinné připomenutí osobní tragédie, jež potkala malého Bruce a jeho rodiče (a tentokrát je to i velice zdařile vylíčeno).
Lee Bermejo se nám zkrátka rozhodl toho starého zapšklého a zamračeného Batmana (jakého máme mimochodem tak rádi) předělat na sluníčko s optimističtějším pohledem na svět (tedy asi takového parťáka do nepohody jakým byl Batman Adama Westa). Zda se mu to povedlo si už musíte zjistit sami.
Kresba je fantastická. Batmanův bojový kostým je fantastický. Zadek Catwoman v latexu je fantastický. Joker je fantastický (kdo jste četli Azzarellova Jokera, máte představu). Bermejovy obrázky jsou neuvěřitelně plastické, jakoby vystupující z papíru, mimika tváří je detailní a dynamika pohybu postav precizní. Je vidět, že autor se s tužkou vyloženě mazlil. Jediné, co mi celou dobu trhalo bulvy byl lettering použitý u vypravěče příběhu, zde byl totiž zvolen jakýsi hnusný font a příliš velké písmo (jak z čítanky), které nevhodně zasahují do obrázků a výrazně je tak narušují. Decentní rámeček (a hlavně menší velikost písma) by byli určitě vhodnější. Docela mě překvapilo, že za tou hrůzou stojí bůh letteringu Todd Klein. Možná to měl nařízeno od autora, nevím.
Pokud vůbec neznáte Dickensovu Vánoční koledu (nebo alespoň stejnojmenný CGI animák s Jimem Carreym), tak se nejspíš moc nepobavíte. Já mám tyhle superhrdinské předělávky klasických témat rád (a často je i vyhledávám) a tahle určitě patří k těm povedeným. Osobně se mi ale o trochu více líbila jiná starší variace na Dickensovu povídku - Batman: Ghosts (Jeph Loeb & Tim Sale), kde Batmana navštívili tři duchové Halloweenu.
Při čtení mi vrtalo hlavou, proč se to jmenuje Nöel, když tam nikdo s tímhle jménem nevystupuje. Na internetech jsem pak zjistil, že Nöel je alternativní výraz pro Vánoce :)
Hellboy: House of the Living Dead (Mike Mignola & Richard Corben)
Na zadní straně knihy stojí: Mexiko, 1956 - Hellboy, největší okultní detektiv na světě, se pod tíhou ztráty přítele utápí v alkoholu a živí se jako nájemný luchador (mexický wrestler, čtenáři Crwe ví). Ale teď musí své problémy hodit za hlavu a zachránit život mladé dívce. V šílencově domě hrůzy bude čelit zlému hrbáčovi, Frankensteinovu monstru, vlkodlakovi a bandě upírek.
Ano, je to nářez. Ten nejzběsilejší a nejbéčkovější příběh s Hellboyem, jaký jste doposud četli.
Pokud vás tato synopse nedonutí si to pořídit, zdůrazním ještě, že kresbu má na triku RICHARD CORBEN. A to už byste mě fakt nasrali, kdybyste to ignorovali.
Beasts of Burden je vážne pecka. Už dávno ma komiks tak nedostal. Emócie, nádherná maľba, zvieratká a nadprirodzano (vlastne horor). A nenápadné silné okamihy typu - čo je matka schopná urobiť pre pokoj svojich detí, to treba zažiť. Ešte raz ďakujem, Kaluž!
God Thor: Já to koupil kvůli kresbě. Příběh mě zas tolik neuchvátil, ale četl jsem to tak před 2 měsíci. Jen mi přišlo, že se děj snaží být takový chytřejší, než ve skutečnosti je.
„Jmenuji se Mojžíš Kamínek. Přestože jsem zabíjel, nejsem vrah. Je to už dávno, v těch dobách jsem byl někdo úplně jiný. Teď jsem ale šerifem a udržuji pořádek. Mám krásnou ženu a město, které mě respektuje. Zkrátka život, jež miluji nadevše. Ten má pro mě tu nejvyšší cenu. Tak proč ho riskuji tím, že se napříč pouští honím za přízrakem?“
Příběh bývalého nájemného lovce lidí, nyní šerifa z maloměsta, který se vydává na hon za vraždícím pistolníkem, známým pod třas-v-kolenou-vzbuzující přezdívkou El Diablo. Zároveň se však sám stává lovenou zvěří, to když na něj ze skříně začnou vyskakovat po zuby ozbrojení kostlivci. Hrubozrnný western ve stylu Peckinpahových řezničin se silným dějem a vpravdě luxusním závěrem. Tohle rodeo není pro mladý.
Stokulový Brian Azzarello opět dokazuje, že je mistrem svého řemesla a že i z počátku zdánlivě banální zápletky dokáže vybrousit diamant s atmosférou, kterou jen tak nějaký nůž nerozkrájí. V čemž mu, více než obstojně, vypomáhá Danijel Žeželj, kreslíř se slovanskými kořeny, jehož vrstevnatou a robustní linku jsem si okamžitě zamiloval. Žeželj mě uhranul v jednom ze starších čísel Aarghu!, kde vyšel tiskem jeho kraťas Zabiják (důsledkem čehož jsem si sehnal právě El Diablo). A musím zmínit i luxusní obálky, které má na triku Tim Sale. Takové komiksové Red Dead Redemption. Doporučuji číst se stéblem pšenice mezi zuby.
Strange Kiss (Warren Ellis & Mike Wolfer)
Warren Ellis je magor a Mike Wolfer ho v tom ještě podporuje.
Precet sem prvnich tusim 6 booku, casu tim ztravenyho nelituju, ale ze bych mel potrebu cist dal, to taky nemam. Je to dobre napsany, ale je to asi na me moc remeslny, nejaky drobny presah by tomu neuskodil. U Sagy mi prijde, ze si hodne povolil oteze, samozrejme fantasmagoricka fantasy je jeviste, ktery ti dovoli hodne :)
Budu upřímný. Když se mi doneslo, ze Vaughan chystá novou comicsovou sérii, nezrychlil se mi tep, neměl jsem erekci, nezpotily se mi ruce, vlastně jsem si lehce zívl, ale zato může spíš děsivě ranní hodina a kafe teprve v konvici. Ve chvíli, kdy to začal s úsměvem uvádět jako "Star Wars meets Game of Thrones", tak jsem ale zbystřil. Kolik znáte kvalitních sci-fi fantasy? Ať už k Vaughanovým fanouškům patříte nebo ne, určité scénáristické kvality se mu upřít nedají. Fiona Staples taky není úplný střevo, místama kresbu trochu omrdává (žijeme v takové době, na nějaký piplání není čas, ale zas to dává kresbě dynamiku, kterou comics často potřebuje víc než vykreslený detaily), ale má minimálně zajímavý a relativně (na poměry amerického comicsu) svěží styl. A tak jsem teda koupil první sešit (víc jich neni, to aby to nevypadalo, že jsem srab). A hned první, co vidíte, je rodící ženská s zakrnělými křídly, která řve "Neposrala sem se? Mam pocit, že seru." Oukeeej, tak to by asi šlo. Nepochopte mě špatně, nejde o tu vulgaritu ani o ukojení nějaké mé perverzní choutky na vylučujícího vorvaně. Jakkoliv chápu, že to je jeden z nejstarších triků, jak nastartovat čtenáře, omlatit mu něco nezvyklého či šokujícího o hubu (obrazně, kdo si představil hovno pleskající o jeho tvář, si laskavě dojde na vyšetření), tady to prostě funguje. Během prvních několik panelů máte jasno v jakém tónu se tahle Saga ponese. A to mi přijde přinejmenším fér.
Premisa je jednoduchá. Máme tu dvě válčící strany a dva zamilovany hrdiny (opačného pohlaví a jiné galaktické rasy), po jednom z každé z válčících stran. Protože nejsou úplně vypatlaný, tak nespáchají sebevraždu (tímto pozdravuju do Anglie), ale spáchají politicky a společensky odporný čin: sex a následného potomka. Což se nelíbí hned několika skupinám a začíná hon.
V prvním sešitě je jasné, že ze Star Wars to má sci-fi background a celkově pohádkový feeling, z Trůnů určitý naturel a fantasy prvky. Ale nakonec to je další road movie ala Vaughan. Posledního muže v tom ucítíte už od dveří. První sešit ale je jen drobná představovačka, máte šachovnici, pár figurek, první poměrně solidní tah a uvidíme, co se bude dít dál.
Proč vám to hlásím? No protože těch nových a zajímavých sérií se zas tolik neobjevuje a hlavně, je pátek a já se snažím z posledních sil dožít pracovní doby.
Batman/Deathblow: After the Fire (Brian Azzarello, Lee Bermejo & Tim Bradstreet)
Deathblow aka Michael Cray je vypiplaný mazel speciálních jednotek nasazovaných na různé mezinárodní operace. Je to dokonalý stroj na zabíjení, mariňák tělem i duší. A v tomhle příběhu hraje spíše druhé housle. Batmana všichni znáte. Temný, zuřivý, zahořklý muž. Prostě sympaťák.
Starý známý Bruce Wayna je po záhadném rozpoutání požáru v jedné z gothamských restaurací téměř zpopelněn. Stopy vedou k mezinárodně hledanému teroristovi jménem Max Kai, který čirou náhodou ovládá schopnost pyrokineze. Ve flashbacích zjistíme, že popálený muž z restaurace byl před deseti lety členem tajné služby a společně se speciálně vycvičeným zabijákem s kódovým označením Deathblow měl dopadnout onoho žháře, včetně jeho šéfa vedoucího teroristickou buňku. A právě k němu nyní směřuje Batmanovo vyšetřování. V cestě mu ale stojí CIA.
Azzarelův scénář nenudí, příjemně odsýpá, flashback sem, flashback tam, dějově je to přehledné. Takticko-špionážní žánr Batmanovi sluší. Avšak to hlavní, proč o tom vlastně píšu, je kresba. Dvě jména - Lee Bermejo a Tim Bradstreet. Dva z nejtalentovanějších (a mých nejoblíbenějších) kreslířů současnosti. První ovládá tužku, druhý to obtahuje tuší. Výsledek je fantastický. Vše je v tmavých odstínech, dynamika monstra jako je Deathblow vás jednoduše zavraždí a Batman už dlouho nebyl takhle bad-ass. Pokud si jako já uchcáváte nad Bradstreetovými obálkami k Punisherovi, budete tenhle crossover milovat. Akorát u posledního sešitu byl na post inkera dosazen Mick Gray a trošku (dost) se to tím posralo, takže dojem se závěru je přinejmenším rozpačitý (a flashbacky jsou zde navíc "vyblité", asi kvůli přehlednosti, což musel navrhnout nějaký blbec v DC/Wildstorm, který se neorientoval v předchozích dílech, jinak si to nedokážu vysvětlit).
erik: Za málo, ať se líbí. Je to na kvalitním papíře a ve zvětšeném formátu, dali si na tom záležet. Ještě jsem k tomu crossoveru našel alternativní obálku od Mignoly. A ta teda je.
Kaluž - nalákal si ma, kniha už je v kníhkupectve objednaná, za pár týždňov dorazí. Ešte musím vyriešiť, ako sa dostať k tomu crossoveru... Vďaka za zaujímavý tip.
Beasts of Burden: Animal Rites (Ewan Dorkin & Jill Thompsonová)
„It's a frog. A giant frog. A mother-humpin', big-ass, giant frog.“ (malý mopsík se upřímně podivuje nad rozměrným obojživelníkem)
Paranormální jevy, čarodějnice, zombie, démoni a duchové. Je vám to povědomé? Ne, tohle není Úřad paranormálního výzkumu a obrany. Tohle je Společenství moudrých hafanů a momentálně do svých řad verbuje nové učedníky. Těmi je ústřední pětice psů ze sousedství a jeden kocour, který dostal vyjímku, protože se jmenuje Sirotek, nad čímž by se i kámen ustrnul. A říkají si Beasts of Burden, protože jejich oblastí působnosti je zapadákov jménem Burden Hill (a taky je to trefný dvojsmysl).
Jejich první anomálií k rozlousknutí byl případ strašidelného domu, tedy přesně, strašidelné psí boudy. A hned z toho byla cena Willa Eisnera za nejlepší kraťas. Zvířecí charaktery jsou skvěle napsány, disponují výraznými a tedy snadno rozpoznatelnými vlastnostmi (husky jako tahoun party, mops je věčný morous a skeptik, dobrman strašpytel, nechybí roztomilý pohodář nebo moudrý rádce), navzájem se špičkují, ale drží při sobě a občas si očuchávají zadky.
Evan Dorkin, ten magor, co řadu let ve svých komiksech prznil "nevinné" mléčné výrobky, opět vytvořil svérázné dílo. Tentokrát však křičící po neskonalém obdivu a uznání i slušně vychovaných dospělých čtenářů (a otrlejších dětí). Vodovky Jill Thompsonové jsou, jedním slovem, famózní. Na tohle se můžu koukat hodiny. Možná si její práci pamatujete ze sandmanovských Krátkých životů. Tak to nic nebylo. To bylo jen takové obyčejné kreslení. To, co předvádí v Beasts of Burden, je malba se vším všudy, hra barev, světel, stínů, zkrátka lahoda pro oko.
Rozhodně nejlepší zde publikovanou povídkou je ta s názvem Lost, ve které partička pátrá po pohřešovaných štěnatech. Hororově úderné, přesto vtipné a dojemné zároveň. Tohle by se vyjímalo na stránkách Crwe jako když vyšije, kdyby ovšem Thompsonová toliko nepohrdala českou almužnou (nebo Jirkou Pavlovským?) - údajně je na nás příliš drahá. V tomto případě mají pod palcem práva na vydávání nejspíše Dark Horse Comics, takže kdo ví, možná se jednou přece jen dočkáme. Zatím nezbývá nic jiného, než zakoupit Beasts of Burden v originále. Tohle si totiž NESMÍTE nechat ujít. A máte-li doma psa/kočku je to vaše povinnost.
Hellboy/Beasts of Burden: Sacrifice (Ewan Dorkin, Mike Mignola & Jill Thompsonová)
„Aaaggh! It's the Devil! An' he's got a gun!“ (malý mopsík se upřímně podivuje nad největším světovým paranormálním detektivem)
Crossover jako víno. Mírně odlehčená verze Beasts of Burden, více humoru, jednodušší malba. Hellboy od Thompsonové vypadá jako ten nejlepší parťák do nepohody. Což samozřejmě je a zvířecím ochráncům pořádku se jeho přítomnost zrovna šikne, protože v místních lesích kdosi provádí rituální vraždy domácích mazlíčků. A to není jen tak, následné okolnosti samozřejmě budou vyžadovat rázný zásah, nejlépe kamennou pravačkou. Vysoce návyková jednohubka.
Demnog: Já původně chtěl taky tohle - psal jsem si právě s lidmi přes boneville (ani mě nenapadlo, že to mají i jinde) a vyděsilo mě jejich poštovný přes 200 dollarů. Tak jsem si raději počkal na listopadové vydání
to Lenny: dekuji:). Kdepak, koupeno u www.midtowncomics.com (hledej pripadne Bone 20th Anniversary Full Color One Volume HC Collectors Box Set) primo v USA. Jen to postovne je u nich fakt desive. Mam dojem, ze to bylo neco kolem 150-175 USD, jsem rad, ze jsem se mu vyhnul.
Pokud cekas na Bone One Volume 20th Anniversary Slipcased Color Edition HC tak si myslim, ze budes velmi spokojen a dokonce budes mit knihu zhruba o 1 cm sirsi nez je Box Setu:).
Batman: Thrillkiller (Howard Chaykin & Daniel Brereton)
Máte rádi Elseworlds příběhy? Tak tohle je jeden z těch nejlepších. A máte rádi kozy? Pak tady máte jedny z největších. Děj se odehrává na počátku 60. let minulého století, v oválné pracovně se poflakuje Kennedy, Beatles vymetají Berlínské kluby a žádný Batman neexistuje. Zkorumpovanou policii toho času srovnává do latě 'dynamické duo' Batgirl a Robin a policejní detektiv Bruce Wayne z toho má vrásky na čele. A Joker je ženská (s pětkama). Parádní třísešitovku Thrillkiller doplňuje ještě mírně omšelý one-shot Thrillkiller '62, kde již Wayne natáhne netopýří kostým, vystřídá Robina a společně s Batgirl natrhnou Jokerovi kozu i přestože jim plán mírně komplikuje podivně se zrodivší Harley Quinn (ale další vnady se počítají, takže jen houšť). Jedná se o velice netradiční pojetí batmanovské mytologie z kterého je cítit lehký noirový odér. A tak to mám rád, čte se to vážně skvěle. Občas na vás zamrká Two-Face, Killer Croc nebo Black Canary, ale ve zcela odlišných rolích než obvykle. Danny Brereton je komiksový MALÍŘ par excellence a na ty jeho ženské 'krev a mlíko' křivky je radost koukat. V takovém Gothamu by chtěl žít každý :)
The Punisher Kills The Marvel Universe (Garth Ennis & Dougie Braithwaite)
Co by se stalo, kdyby se tenkrát během pikniku v parku nepostřílela banda gangsterů, a namísto toho si tam dala dostaveníčko banda superhrdinů se šmejdem z vesmíru? Přesně to samé. Frank přijde o rodinu (Cyclops: „V takové křížové palbě to bylo nevyhnutelné“) a nad vším co se oblíká do barevných kostýmů vynese rozsudek smrti (Cyclops: „Je mi to líto, nevěděli jsme o nich“ ... BLAM BLAM). Je to celkem ošklivě nakreslená blbina, ale Spideyho poprava zahřeje u srdíčka. A hromadné zničení superhrdinů a superpadouchů na Měsíci bylo jak z čítanky pro začínající vrahouny. Prostě nenáročná jednohubka s "poselstvím", že pod maskou se vždy někdo skrývá...
Kája Saudek se dočkal muzea !!
Jeden z nejvýznamnějších českých komiksových kreslířů bude mít své vlastní muzeum.Návštěvníci zde naleznou na devadesát kreseb tohoto génia.
Nové muzeum věnované jeho umění toho snad bude důkazem.Komiksové muzeum Káji saudka se široké veřejnosti otevře příští pátek v ulici 28.října /Praha 1/ přímo nad klubem Batalion.
Nakladatelská anotace:
Ve svém novém románu se Umberto Eco vrací především do doby svého dětství a dospívání. Protagonistou příběhu je šedesátiletý antikvář Yambo, který se probudí z komatu s těžkou amnézií a pamatuje si jen citáty z literárních děl. Rozhodne se hledat vlastní vzpomínky na půdě rodinného sídla v bednách se starými rodokapsy, komiksy, gramofonovými deskami a školními sešity. Eco i v tomto díle plně rozvinul svou zálibu v intertextových citacích, zaměřil se však hlavně na oblast tzv. triviální literatury, jíž věnoval studii Nadčlověk pro masy. Yambo, stejně jako Eco, dospíval v Itálii ve 30. a 40. letech minulého století. Byl jeho vysněným hrdinou hrabě Monte Christo, Sandokan anebo Duce? Tajemný plamen královny Loany je román o citové výchově za fašismu. Vypráví o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii, propagandě a cenzuře doby. Yambo objevuje útržky vzpomínek a skládá z nich svůj vlastní život. Eco–vypravěč přitom využívá narativní metodu, již nazval „mlžným efektem“. Při četbě románu jen pozvolna rozhrnujeme závoje mlhy zapomnění a snového oparu, abychom v dálce zahlédli tajemný plamen královny Loany, který září v hlubině nevědomí každého z nás.
no a když jsem na tomto foru, tak nemůžu nedoporučit i toto:)
Theodor W. Adorno - Schéma masové kultury
Cituji:
"Veškeré zakoušení umění je znehodnoceno hodnocením.":-)
MB: o to mi teď nejde, aby to bylo věrné předloze;-) Protože jsem ji stejně nečetl - ale bylo by škoda, kdyby komiks vycházel z nějaké cenzurované verze.
Kaluž: Myslím, že Věčnou válku si dám až v komiksu;-) Ale chápu tvé pohnutky, sám, než se vrhnu na Ztracené dívky na igelitem obalený gauč, tak si chcu dát znovu Alenku a poprvé si přečíst tu americkou a skotskou pohádku pořádně, abych co jak nejvíc tušil o čem to ten Moore píše.
Celluloid měl taky jednu z hlavních rolí na Komiksfestu;-) Nekonečný příběh koloběhu života
Původní verzi Věčné války nečíst, je cenzurovaná a slušně osekaná. U nás je to brožované vydání z roku 1996. Haldeman musel čekat docela dlouho, než mohl vydat Věčnou válku tak, jak ji původně napsal. To je naše vázané vydání z roku 1999.
to Kaluž: Koupil jsem si už první vydání z roku 1996. Zkoušel jsem to číst dvakrát, ale vždycky jsem se tak nudil, že jsem to hodil pod postel, pár měsíců do toho narážel luxem, a nakonec zase vrátil do knihovny. Tak to jsem se tedy nedostal přes tu úvodní část... Zkusím tedy potřetí a vydržet:o)
Tentokrát něco bez obrázků... Věčná válka (Joe Haldeman)
Jelikož se Crew chystá vydat komiksovou verzi Věčné války, rozhodl jsem si doplnit vzdělání a načetl k tomu literární předlohu. Nejprve jsem k tomu přistupoval opatrně, s rozvahou a klackem v ruce, přece jen další Stoneovská variace na prach a špínu války ve Vietnamu by se už mohla zajídat. Co tam pak ale dělá ta Hvězdná pěchota? První část knihy je víceméně popisná - vojín Mandella prochází vojenským výcvikem, aby pak se svou jednotkou mohl bojovat proti emzákům. Ke střetu nakonec dojde, vojín přežije a je odlifrován zpět na Zemi, kde je jakožto veterán s poctou propuštěn do civilu. Potud nic, co by se dalo považovat za klasiku žánru. Ovšem zbylé dvě části knihy to vytahují hodně vysoko. Ono se totiž k těm emzákům musí nejprve jaksi doletět (o tom 'jak' je zde téměř vědecky doloženo, takže si i teoretičtí fyzikové přijdou na své) a takové mezigalaktické cestování zabere trochu více času. Tedy MNOHEM více. Když se tedy náš hrdina vrátí zpět na svou domovskou planetu, ze světa, který znal před odletem již mnoho nezbývá. Populace přetéká z kontinentů, jídlo je na příděl, lidstvo žije v konstantním strachu a vše diriguje despotická OSN. Mrazivý zážitek. Nezbývá nic jiného než se rychle zdekovat a přihlásit se znovu do služby. Závěrečná část knihy je o dalším mezigalaktickém tažení, tentokrát se však pohybujeme již v řádu stovek let, kdy je Mandella v aktivní službě a společně s ním sledujeme změny ve společnosti. A vymýcení heterosexuality je jen jednou z mnoha. Zkrátka chuťovka. Nevím jak dlouho tohle dílo Haldeman sepisoval, ale je zde vidět celkem razantní progres v jeho psaní. Zatímco úvodní část se zdá být mdlá a bez svěžího nápadu, zbylé dvě, a ta třetí obzvlášt, jsou plné originálních myšlenek a i forma je více vypilovaná, čte se to prakticky samo. Úplný závěr mě vyloženě dojal. Celé je to samozřejmě o nesmyslnosti války, ať už té ve Vietnamu nebo kterékoliv jiné, ale způsob jakým je to odvyprávěno je rozhodně neotřelý. To, jak se s látkou popasoval belgický kreslíř Marvano si nemohu nechat ujít. Obrázkovou Věčnou válku si letos nadělím k Vánocům.
A něco bez písmenek... Celluloid (Dave McKean)
Chlápek se vrátí domů a zjistí, že jeho manželka je "herečka". I tak by se (ne)dal shrnout příběh z mysli vizionáře a umělce s nemalým talentem, jakým beze sporu Dave McKean oplývá. Na ploše nějakých tříset stran se rozehrává divadlo s nejedním tématem - samota, strach, chtíč, vášeň, vykoupení. Malá oslava voyerismu. To vše vyvedeno s citem McKeanovi vlastním. Komiks je zcela bez textu a není rozvržen do běžných políček, jedna kresba tak pokrývá vždy celou stránku, případně dvojstranu. Užití několika různých výtvarných technik (kresba/malba/koláž) při prolínání mezi 'realitami' je působivé a oku lahodící. Nejraději mám 'ovocnou' pasáž (nikdy už nebudu nahlížet na hrušku tak jako dosud), jejíž barvy a styl mi vyloženě šmakovaly. Mnoho stránek funguje samo o sobě, nestyděl bych se je zarámovat a pověsit na zeď. Od děje nečekejte nic zásadního, přece jen se jedná spíše o to 'umění', ale listovat si sem a tam a kochat se tou krásou se dá vícekrát, ne jako je tomu u mnoha jiných komiksů, které přečtete a zahodíte nebo zakonzervujete v knihovně. Pokud se vám líbí McKeanovy obálky k Sandmanovi nebo vizuální stylizace jeho filmu Maska zrcadla (a jste starší 18-ti let), jděte do toho.
Za, v přepočtu necelých, 430 Kč se dá sehnat tahle kráska v pevné vazbě:
Rohatého boha jsem už měl nějakou dobu v merku, ale stále mě odrazovala nevalná kvalita českého vydání (a s ním související přepálená cena). Pořídil jsem tedy tenhle výroční kousek od 2000AD a do poštovní schránky mi přišel naprostý luxus - kompletní vydání všech alb na křídovém papíře v nejvyšší kvalitě (ty barvy!), v pevných deskách s přebalem. Jako bonus Bisleyho skicář a Millsův komentář. Berte všemi deseti.
