Do kin se blíží film Supergirl, který obohatí DCEU (DC extended universe) o další přírůstek. Loňský Superman zaznamenal celosvětový úspěch. Někteří lidí se dojímali na instagramu a hýkali, že se vrací naděje pro lidstvo a že „world is healing“. Jiní, ti přízemněji uvažující, si prostě jen užili fajn film. A našli se dokonce i tací, kteří se nechali slyšet, že nový Superman je málo chlap a na Henryho Cavilla nikdo nemá. Již nyní se ozývají kritické hlasy také na Supergirl. Že představitelka Milly Alcock není natolik přitažlivá jako v cameu na konci filmu Superman a že má předkus.

Nikoho rozumného podobné výkřiky nezajímají. Nás zajímá jediné – bude film podle nějakého konkrétního komiksu? Ano, bude! Alespoň částečně. Předlohou letošní letní popcornovky byl grafický román Supergirl: Woman of Tomorrow. Autorem scénáře je Tom King, autorkou kresby je Bilquis Evely. Nebylo by rozumné očekávat, že film bude přesnou kopií (už proto, že ve snímku bude přítomen Lobo, který v komiksu chybí), ale lze očekávat, že si filmaři vypůjčili alespoň hlavní rámec příběhu a pár detailů.

O čem je komiks? Vypravěčkou je emzačka Ruthye - dcera farmáře. Jejího otce zabil záporák Krem. Prostě ho zapíchl na poli a odešel. Ruthye není žádná bojovnice a snaží se nalézt nějakého bijce, který jí pomůže s pomstou po zesnulém tatínkovi. Osud tomu chtěl, že narazí na Supergirl. Ta leží opilá v hospodě a oslavuje své dvacáté první narozeniny.
Jelikož se začátek děje odehrává na planetě, na které svítí rudé slunce, Supergirl může být nejen intoxikována alkoholem, ale může být také zraněná. Což se později stane.

Ruthye a Kara mají před sebou sedm sešitů, kde pronásledují záporáka Krema, během čehož putují po různých planetách, cestují vesmírem, poznávají roztodivné civilizace a poznávají nejen sebe vzájemně, ale taky každá samu sebe.

Tom King je nudný spisovatel (to mají lidé s příjmením King tak nějak vrozené). Ve Woman of Tomorrow se mu ale nějakým zázrakem podařilo skloubit jeho rádoby hluboké myšlenky s fungujícími akčními pasážemi. A nejen to. Za těch sedm sešitů si několikrát dovolil naprosto změnit tempo vyprávění. Jednou se dokonce vypraví do úplně jiného žánru, a celý jeden sešit obětuje příběhu o genocidě v jednom podezřele vyhlížejícím městečku. Dává si na čas, aby dostatečně vykreslil nejen charakter Supergirl (stihne také její origin), ale aby dal čtenáři jasně najevo, jak ji vnímá vypravěčka Ruthye. Ta ji popisuje svými slovy a dává tak čtenáři návod jak má superhdinku vnímat i on – je to laciné, ale tohle funguje odnepaměti téměř vždy.

Komiks je vizuálně velmi působivý. Neřekl bych, že si vyloženě sednete na zadek z toho, jak je Žena zítřka nakreslena. Ale určitě vás zaujme pestrost barev a různorodost prostředí, kde se děj odehrává. Planety se střídají, komety létají, vesmírné lodě plují, galaxie malují obrazce za obzorem. A do toho tam běhá kůň a spící ufoni se opírají Kaře o rameno.

Komiks rozhodně mohl být kratší a méně ukecaný. Tom King není tak chytrý autor, jak si o sobě patrně myslí a nedaří se mu úplně překročit žánrová klišé. Filozofické myšlenky kloužou po povrchu a místy působí až legračně. Také se mu nepodařilo vytvořit zajímavou postavu vypravěčky – ano, Ruthye má nějaký vnitřní boj a dočká se nějakého charakterového vývoje, ale i přes dojemné finále ve mně nezůstala déle než pár vteřin po dočtení. Veškerou pozornost si pro sebe krade Supergirl (což je možná i záměr), kterou čtenář poznává společně s vypravěčkou.

Supergirl: Woman of Tomorrow rozhodě má co nabídnout. Je to zajímavá mozaika přístupů k vyprávění superhrdinského komiksu. Má parádní vizuál. Supergirl je zábavná hrdinka. A finále je příjemně střídmé.

Více na:
Komiksové noviny