Eda Brubakera mám spojeného zejména s detektivkami. Občas v tom jsou superhrdinové, občas je to horror, ale skoro pokaždé to jsou detektivky. A stejně tak je to s Friday. I když ta je v určitých ohledech unikátní. Alespoň pro mě. Jednak je to “young adult” fantasy, a taky to má trošku jinou kresbu, než na jakou jsem byl v posledních letech u Brubakera zvyklý.

Friday Fitzhughová strávila dětství řešením drobných zločinů a záhad v malém městečku Kings Hill kdesi v Nové Anglii. Spolu se svým mladším, ale zároveň geniálním kamarádem Lancelotem Jonesem patřili mezi šprty a podivíny, a jejich pomoci občas využil i místní šerif. Ale to je už minulostí. Friday je už na univerzitě ve větším městě, kde život běží jiným tempem a jinými stezkami. Teď se ale vrací domů na vánoční prázdniny a přemítá, jestli si s Lancem bude ještě mít co říct. Zvláště proto, že se mezi nimi něco stalo těsně před jejím odjezdem na univerzitu. Po vystoupení z vlaku je ale Lancem okamžitě zatažena do dalšího vyšetřování. Do dalšího dobrodružství, které bude větší a zvláštnější, než cokoliv předtím. A rozhodně taky nebezpečnější. Tady jde doslova o všechno.

Můj popis zní asi jako příběh od Foglara, ale tohle je fantasy. Má to mysteriózní, lehce hororovou atmosféru, takže jsem se o Friday chvílemi i bál. Zavede vás to někam, kam byste to na začátku vůbec nečekali. Příběh je výborně vystavěný, tak jak jsme na to u Eda Brubakera zvyklí. Navíc, každá kapitola graduje takovým způsobem, že jsem u toho skoro ani nedýchal.

U Brubakera jsme více méně zvyklí hlavně na kresbu Seana Philipse. Tohle ale nakreslil Marcos Martin. S tím už sice Brubaker také pracoval, podílel se na kresbě Captaina Americy, ale tady má jeho kresba úplně jinou polohu. I díky barvám Muntsy Vicenta. Pro mě je vizuální stránka tohoto komiksu velmi osvěžující. Spolu se skvělý scénářem byla zábava tuto knihu číst a rád se k ní budu vracet.