Stum je comics, u kterého nejčastější otázka bude: "Co u toho bral? To chci taky!" Cha cha, chi chi, cho cho, ale tak doopravdy, na jakoukoliv práci pod vlivem čehokoliv je ten styl moc precizní. Není to umění pro umění, protože je autor student přípravky na celoživotní roli nedoceněného umělce, který místo odseděných kilohodin dělá umění svým potem na sklo zevnitř prázného akvárka a jeho šestistránkový comics o tom, jak se cítí nepochopeným géniem a zároveň trochu babočkou admirál, má přesně šest celostránkových fleků vyjadřujících totální vyprázdněnost vlastního života. Tady máme výtvarníka, který dokáže červeným a modrým kuličkovým perem vykreslit do nejmenších detailů tisíce doslovných kostek masa z vylisovaných mutantů a mít to všechno v perspektivě. Kostek, na které bych si tak trochu chtěl sáhnout, ale tak trochu raději ne, protože i bez kontaktu cítím, jak strašně odporný na dotek budou.

Stum má i příběh. Příběh asi jako má hodinový jazzový recitál. Plyne. Dává smysl. Má začátek i konec. Ale vsadil bych levou ledvinu (to je ta hezčí), že vznikal tak nějak organicky, sliz po slizu, nechutná masová kostka po nechutné masové kostce. A je to tak správně a tak to má být.

Stum je lidský karbanátek z Crumba, Brunettiho a Fleischera. Stum je lahůdka pro celou rodinu. No dobře, dětem bych ho nedával. Teda já jo, ale proto nemám děti.

Abyste nemuseli moc pátrat, kde tento poklad sehnat, tak tady máte link: https://themansionpress.com/products/stum-by-yann-taillefer