Za mír a přátelství – proti agresivním imperialistickým vojenským paktům!
George Walker Bush 5.2.2025Knihovníkova četbaPolsko103x

Náhled
+10 dalších obrázků

“Za mír a přátelství – proti agresivním imperialistickým vojenským paktům!” - tak znělo oficiální heslo v pořadí již pátého Světového festivalu mládeže a studentstva, který se odehrál v roce 1955 v polském hlavním městě Varšavě a jenž je ústředním tématem originálně pojatého polského komiksu ze současnosti. Tento levicově orientovaný (antiválečný a antiimperialistický) festival pořádaný Světovou federací demokratické mládeže založené po druhé světové válce má i pro českého čtenáře zajimavou historii - nejen, že se ho Češi jakožto součást komunistického bloku hojně účastnili, ale vůbec první festival se v roce 1947 konal v Praze, tedy v Československu ještě ne zcela uchváceném bolševickou mocí. Festival pak putoval po celém světě, navštívil kromě zemí evropského východního bloku např. Rakousko, Finsko, Kubu nebo Ekvádor. Zatím poslední festival se konal v roce 2024 opět a nepřekvapivě v Rusku, kde ho kromě Vladimíra Putina či Sergeje Lavrova za českou stranu navštívili zástupci KSČM a SPD.

Varšava roku 1955 je však jiný, velice zvláštní a ještě upřímnými ideály poháněný svět, svět města naprosto zničeného během konce druhé světové války, města, které stále ještě jako bájný fénix, či v tomto případě jako polská orlice, povstává z popelu a prachu nakupených ruin. Festival měl být “manifestací jednoty světové mládeže proti přípravám na novou válku” a měl naplnit tři cíle - dokázat nadřazenost socialismu nad kapitalismem, ukázat světu život za “železnou oponou” a nakonec umožnit Varšavanům, potažmo Polákům, potkat se s lidmi z celého světa včetně západu či exotických krajů, neboť na festival dorazilo 30 000 mladých lidí z více než 100 zemí. Do toho započítejme zhruba 150 000 polských delegátů, kteří podle historiků museli splnit určité podmínky. “Během různých návštěv a setkání se mezi mladými lidmi různých ras vytvoří nit plnějšího porozumění. Mýtus šířený reakčními kruhy na Západě o údajné nadřazenosti jedné rasy nad druhou bude rozbit na kusy, až mládež lidové Číny, Koreje a Vietnamu ukáže svým přátelům poklady svého starého lidového umění, až bude svým přátelům vyprávět o velkých úspěších, jichž dosáhly jejich národy, které se osvobodily od imperialistických utlačovatelů,” psalo se. Vláda se samozřejmě obávala toho, že západní státy využijí celé události k špionážním a podvratným cílům. Pravdou však zůstává, že nespočet akcí, atrakcí a setkání ukázalo polské společnosti jiný a mnohdy svobodnější styl života, což mentálně podpořilo procesy a destalinizační hnutí roku následujícího.

Tento multikulturní kotel ohřívaný tehdy ještě výrazně žhavou fází studené války se snaží ve svém komiksovém díle podchytit vícenásobně oceňovaný mladý polský autor a ilustrátor Jacek Świdziński. Stejně jako se do šedivých dnů padesátých let vkrádají během festivalu barvy, i do Świdzińského úsporné a jednoduché černobílé kresby se občas obtisknou barevné tóny. Jedná se o jakousi reportáž z “oslavy míru” složenou z fiktivních scén, dialogů a momentů. Festival je kulisou pro mikroosudy nejrůznějších postav kreslených značně karikaturním stylem, které se na stránkách porůznu objevují, mizí a opět objevují, někdy se navzájem mezi davy návštěvníků střetnou.

Všechny tyto příhody nebo jen pouhé jednotlivé obrázky v rámci narativních intermezz navozují atmosféru celého festivalu, kdy, s lehkou nadsázkou řečeno, bylo pro Varšavany lovící obrázky, odznáčky, fotografie a zážitky, možno potkat Francouze či Španěly se všemi jejich stereotypy, ale též třeba nevšední Afričany, Indy, nebo jen lahev coca-coly. Jedna z postav dokonce ve velmi pozitivním světle zmíní českou loutkářskou školu vyznačující se nejen tradicí, ale i moderním řemeslem. Všechno se to odehrává v klimatu zmíněné a otevřené socialistické propagandy, mnohdy naivních levicových myšlenek a rétoriky, kterou tak dobře známe například z Československého filmového týdeníku. Druhá světová válka skončila teprve před deseti lety a tak přes všechny internacionální pacifistická hesla a mezinárodní kontakty probublávají na povrch také antiněmecké sentimenty, stejně jako narážky věčného antisemitismu. Vedle míru koexistuje podezřívavost, ba i nenávist, od které je kousíček ke kolektivní vině a lynči.

Świdziński nám však tohle politicko-společenské víření servíruje s notnou dávkou subtilního humoru a lehkých zábavných absurdních dílčích point. Mnoho zápletek také pramení z určité klasické polské nátury. Hlavní roli v komiksu tak stále hraje hravý nadhled, nenásilné kulturní kontrasty a nadšení z objevování. Autor se inspiroval mnoha dobovými fotografiemi a zprávami z tehdejšího tisku, aby nám podal uměleckou a plastickou zprávu z hlediska lidské každodennosti (festivalem pozitivně narušenou) o události, která na dva letní týdny zahýbala polskou společností a oblékla polskou stolici do dekorací, obrazů a transparentů. Lidé navštěvovali umělecká vystoupení, koncerty a spěchali na slavný francouzský film Mzda strachu (1953) o převozu nitroglycerinu. Zároveň se během konání akce otevřel velký atletický Stadion desetiletí, který sloužil až do roku 2008 a jeho architekturu a dobovou atmosféru si člověk může prohlédnout například v polské komedii Muž svojí ženy (1960), kterou autor těchto řádků vřele doporučuje.

Komiks samotný je tak zajímavým mozaikovitým obrazem chvilkového poblouznění, cizokrajných rytmů, uměleckého přemítání a příběhem otevření jedné skuliny do zdi autoritářského režimu, skrze kterou pronikl proud jinakosti. Jak psali novináři: “Vyjdi s námi do ulic - zpívej, tancuj, bav se - tak, jak to opravdu Varšava umí.”


Jacek Świdziński - Festiwal
Vydala Kultura Gniewu v roce 2023, 402 stran.
Zdroje obrázků: Kultura Gniewu, Galeria Bielska, Wyborcza, Stypendia artystyczne m.st. Warszawy, Dzieje, Muzeum Warszawy, Rok antyfaszystowski, Empik

Periferně jsem to v Polsku zachytil, ale teď jsem si udělal lepší obrázek, díky.
Zaujalo! V podstatě underground, ale kdyby to tady vydala Centrala, tak bych si to i přečetl.