Jak je ten námět nápaditý, tím je i místy značně přiblbý. Ale pokud se zrovna Jodorowsky nevěnuje svým surreálno-buddhistickým komiksovým tripům, celkem mu to dějově svižně šlape, podobně jako třeba u Královské krve. Jen tohle není fantasy pohádka, ale historické fantasy, které využívá skutečných postav a událostí, ovšem dává je do úplně jiného vyfabulovaného světla, což obecně popravdě příliš nemusím.
Strašně příjemná grafická exkurze do světa komiksu a - pro mě zejména - vinařství. Pěkná kresba, zajímavosti z enologie, milé vyprávění o jednom přátelství - zkrátka povedený námět.
Kniha o Piňďovi se vám asi líbit nebude. A jestli jo, tak ste divný.
Jo, přiměřeně divnej jsem, neb se mi to přiměřeně líbilo. Je to samozřejmě dost úlet, samozřejmě to dost připomíná Maxe Andersona, ale je to celkem vtipná záležitost. Nejdříve se vrhneme (respektive podle toho, jak si o otočíte knihu) na surrealistický love trip. Poté jsem se dosti chlámal u růžové značně vulgární záležitosti, abych to zakončil depresivním hororem alias originální adaptací klasické pohádky.
Už jsem byl svědkem toho, jak se některým lidem z tohoto díla obracejí panenky a cítí se býti pohoršeni, ale mě to celkem pobavilo.
Je to naprosto "vychcaně" vykonstruovaně psané, polopaticky a černobíle vykreslované, aby všem bylo jasné, kde je dobro a zlo, což někdy automaticky odpouštím (naposledy krásný film Vlkochodci), někdy ne (tady mi to přijde až směšné), ale stále to odsejpá a má to drajv.
Takže slovy pana Babiše v reakci na komentář pode mnou bych pravil: "nejni to prauda." Mluvit o průseru roku je úplně mimo mísu. Čapek byl samozřejmě trochu génius a přestože se domnívám, že některé věci i v jeho době musely v jeho dílech působit lehce naivně, jeho myšlenky a kladené otázky mívají nesmírný přesah. Proto se stal tak uznávaným klasikem i intelektuálem. Kateřina Čupová se zhostila této adaptace zdařile a s jistou noblesou. Nevím, do jaké míry člověk musí znát předlohu, aby něco pochopil. Já jsem hru četl, nedávno slyšel i v rozhlasovém provedení, ale moje paměť je nesmírně děravá, takže si vždy rád všechno připomenu. A nemám pocit, že bych se ztrácel, či nevěděl - komiks je naprosto názorný i uchopitelný. Na nezmíněných detailech přece tolik nezáleží. Jak naznačil Zack, Kateřina vdechla tomuto jinak ponurému dílu barvu a přesto se nic nezničilo.
Symboly, které komiks s sebou nese a chce připomenout, jsou více než důležité. Po umělecké stránce je to složitější - z výtvarného hlediska nemám námitek, kresba je fajn, ale samotné příběhy mě zaujaly a bavily až v druhé polovině knihy, do té doby jsem se poněkud scenáristicky ztrácel...
Vše se nese v podobném duchu jako předchozí knihy. Z počátku jsem se trochu stydlivě usmíval, neb mi to občas připomene i můj vztah, ale ke konci se to stává čím dál více opakující se a čím dál více přeslazené.
Tož mimozemšťany jsem si kdysi na internetu zamiloval, lakonické komentování běžných lidských činností je zábavné, ale postupem času jsem se tím dost přesytil. Pyle je ovšem velmi vtipný autor, jakékoli jeho jiné komiksy, které se netýkají mimozemšťanů mě baví nesmírně doteď.
Nedávno jsem si udělal filmovou finskou exkurzi, nyní komiksovou. Ale film vyhrál. Jde tady sice bezesporu o dobrý nápad, ale celkové vyznění mě nakonec zklamalo. Dobrá kresba, sem tam dobrá atmosféra a zajímavý pokus o metaforu a zobrazení života starého mládence. Přesto to celé trochu skřípe a chvílemi jsem se děsně nudil, zejména u "akčních" scén a boje se Smrtkou. Přitom jako psychologická sonda do duše Jalmariho by to bylo bývalo skvělé.
Tak trochu zklamání. Například předposlední díl mě samostatně bavil strašně moc plus se domnívám, že je série skvěle nakreslena a místy skvěle vyprávěna. Celkový příběh a jeho pointa mě však nikterak nezaujaly. Kdybych měl rodidla, asi by se neroztrhla.
Další exkurz do neuvěřitelného a pro nás těžko uchopitelného arabského světa plného náboženství (a pověr), šovinismu, rasismu, antisemitismu... ale svět není černobílý, rasisté jsou i mezi Francouzi, všichni Arabové nejsou hloupí radikálové atd. Opět musím zcela odmítnout cyboyovy podivné námitky z předchozích dílů, že nám komiks něco podsouvá. To je od počátku totální nonsens. Tato drsná, ale bezesporu zajímavá a v lecčems půvabná pentalogie pouze reflektuje životní zkušensot autora. A mě baví; tento díl snad nejvíce ze všech. Přestože se dostávám během četby do depky.
Tak Aleš Mrázek nepatří mezi tvůrce kdovíjak na první pohled "sexy" komiksů, ale člověk se zase leccos dozví, leccos si připomene. Bylo tomu tak u mě u Jana Husa i u Mezi modlou a křížem. Tentokrát jsem se mohl "pokochat" i barevnou ilustrací. Co je ale trochu autorova lenost, je kopírování některých obrázků - jejich znovuobjevování se po několika stranách, jejich převracení a zoomování rozhodně tento fakt nezakrylo.
Jan Amos chtěl vzdělávat jinou a zábavnější formou, budiž tento komiks tak trochu splněním jeho přání.
Na dnešní době je fascinující, že si člověk může vydat knihu jen na základě toho, že se vdal a narodilo se mu miminko, což pak nakreslí. Ne, nechci být zlý, třeba je autorka nesmírně milá a sympatická žena, ale mám pocit, že své historky z každodenního života povýšila na absolutní banalitu dne. Kolik už jsem takových komiksů četl. Zde se vtipy/stripy opakují, dokonce mám pocit, že některé pointy jsou přímo obšlehnuté či předělané odjinud (o karanténě atp.). Ač je to recyklace vědomá či nevědomá, je to něco, co už jsem viděl stokrát. Nevadí mi, když takové věci postrádají hloubku, ale tady mnohdy chybí i ten humor, bohužel. Mám radost, že se i matka s dítětem může doma umělecky realizovat, ale tohle je dnes už dosti neoriginální, řekl bych. Věřím však, že to bude mít svou cílovou skupinu jiných matek, které se v tom uvidí a zasmějí se nad historkami, neb něco podobného se jim doma s manželi a robátky děje přece také.
Tento komiks skutečně exceluje ve scenáristické rovině, zápletka je nesmírně zajímavá, přičemž zprvu se téměř nic neděje, aby za chvíli příběh dosti zrychlil. Neobvyklé tempo vyprávění, neobvyklý styl vyprávění, neobvyklá (nečekaná) katarze na závěr. Jsem mile překvapen. Škoda jen, že dříve nežli jsem si mohl k někomu vytvořit skutečný vztah, komiks skončil.
Já si tedy skutečně myslím, že Aaronovi Conan nesedí (srv. trudoš). Nedokážu vysvětlit pořádně proč, ale tam, kde třeba Truman (nebo Busiek) postupuje dosti obdobně, jsem ze světa Cimmeřana naprosto unešen a hltám jeden příběh za druhým, s chutí poznávám zdejší regiony... tady jako by Conan trochu klesl na brakové čtivo, kam podle mnohých jistě patří, ale já jsem stačil poznat, že tomu tak úplně není. Aaron je trochu ukvapený (srv. Norri), naivní, scenáristicky senzacechtivý, všude až nadbytečně krvavý...
Velmi zdařilé vyprávění o roadtripu mého oblíbeného komiksového autora. Sice příběh trpí tím, čím lecjaké jiné "cestopisně" laděné dílo, a sice, že zainteresovaní lidé ve své vlastní literární stylizaci zažili tehdá to největší svobodomyslné dobrodrůžo a že tehdá to bylo jinačí, protože nebyly mobilní data, gpsky a instagramové filtry. Pak si člověk ale uvědomí, že má de Crécy v podstatě pravdu - muselo to být jiné. Všelijaké různé úvahové odbočky od této doslova rozkodrcané cesty jsou pak příjemný bonusem, hezky a příjemně se to čte.
Přestože hlavní protagonistku a ilustrátorku trošiličku znám, musím co nejobjektivněji říct, že toto vyprávění, tento příběh, který přinesl sám nevypočitatelný život, se po scenáristické i výtvarné stránce nesmírně povedl. Zack pode mnou mluví o "jednotlivých historkách", které mu lehce překážely, mně však tento styl vůbec nevadí a podobné fragmenty skládající mozaiku uměleckého díla vítám, líbí se mi to třeba i u některých divadelních her.
Každopádně respekt pro Terezu, která se takto veřejně otevřela světu - snad to pro ní mělo nějaký třebas i psychoterapeutický účinek.
Veliký respekt i pro Štěpánku. Přestože vím, že je to ilustrátorka nesmírně nadaná a má za sebou i lecjaké komiksové dílo, teprve tady jsem dostal pocit, že vykročila ze své jakési post-studentské fáze a naservírovala nám naprosto čistou profesionální komiksovou práci, na kterou je nesmírná radost pohledět. Z vizuální stránky jsem fakt nesmírně pozitivně překvapen, jako kdybych v době české socialistické nouze dostal nějaké kvalitní západní zboží. Tak se cítím. Ačkoli tedy Štěpánka neumí nakreslit "17 let starý mercedes" (vypadá jak favorit), čímž možná nechtěně přispívá k stereotypním fórkům ohledně rozdílů pohlaví, mám za to, že ji čeká jedině slibná budoucnost.
Inu takový normální přiměřeně napínavý a akční western, na kterém je zajímavá snaha rozředit černobílost konfliktu mezi Severem a Jihem. Co považuji za naprosto nadbytečné, je nadpřirozená schopnost hlavního hrdiny.
Spojení krále kriminálních komiksových příběhů a ilustrátora, kterého zbožňuji a jehož kresba se k tomuto žánru snad nemůže hodit více, nemohlo dopadnout špatně. Ke knize jsem si lehl pozdě k večeru a mé jindy zavírající se víčka vydržela do finále, které nastalo někdy ve dvě ráno. Skvěle odvyprávěný a napínavý příběh mi prostě nedovolil usnout. O konci s pochopitelných důvodů mluvit nechci a nebudu, jen že z mého pohledu patřil mezi nejslabší místa - úplně mě neuspokojil, ale zahrané to bylo relativně hezky, řekněme realisticky. A ještě jednou musím oponovat - americká obálka originálu od Image Comics se mi líbí více, ale to je o subjektivním vkusu. Jeden z nejlepších překladových počinů roku 2020, bezesporu.
Kresba je fajn, ale to je krom toho, že autor má rád historii, téměř poslední pozitivum. Jako by se Gabella chtěl stát jakýmsi komiksovým Danem Brownem, ale nejde mu to. Potenciál to má (dějino-biologicko-lékařsko-církevní konspirace), ale celý příběh je uhňácán podivně, naivně... do toho ti "prvotní", kteří do celé věci vnášejí fantasy prvky, které tam snad ani být nemusely, nebo já nevím. Celý ten konflikt s církevní tématikou a dvěma "tajemnými" stranami mi připomíná Assassin's Creed. Tohle se moc nepovedlo a ani mě nezajímá, jak to skončí.
Svět Mýtů miluju a v mnohém mě inspiruje, i proto jsem k němu možná kritičtější, tak to s těmi "lepšími" komiksy (ale i filmy apod.) prostě mívám. Neustále mám dojem, že se hlavní dějová linka někam zbytečné ztrácí do povídkových odboček, že se recykluje, je nutné hledat věčný konflikt mezi dobrem a zlem, neboť momentálně bylo zlo umlčeno. Na konci však ale vždycky zjistím, že mě to bavilo a že to vlastně není problém, že je to sice autorský kalkul, ale já se nechám jednoduše vtáhnout, tak proč ne.
Jak psal Lenny na Goodreads, tahle odbočka mě také příliš nezaujala, navíc se tu začínají vyskytovat další fígle mangovských sérií, nové zvraty a hromada nových rádobyzajímavých postav. Ale stále chci vědět, jak to bude dál, vy mrchy!
Wow, tohle je geniálně obskurní, překrásně kreslený, přesto morbidní příběh plný lidského zla, ze které se člověku dělá fakt špatně a mrazí ho v zádech. Postavičky, někdy jak vystřižené z Mikulášových patálií, běhají v malebné krajině, která může sloužit jako kulisa k pěkné pohádce... anebo k zobrazení brutální přírody a ještě brutálnější lidské společnosti, která se v ní rodí. „Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech..." Nevím, jestli má Rousseau pravdu. Tohle ale bylo jakože dost hustý.
Tož nevím, jestli můj komentář trudošovi, či komukoliv jinému pomůže, protože tohle není úplně jednoduchá četba. Adaptace je to téměř doslovná, a ačkoli využívá moderního ekumenického překladu, stále je to Bible, tedy žádné oddechové komiksové počteníčko. Apokalypsa je navíc ke všemu čtení dosti drsné, a přestože se mě snaží otec Cyprian Moryc v doslovu přesvědčit o opaku, je to čtení brutálně temné, v mnoha ohledech pesimistické, nehledě na "odměny", které se dostanou vyvoleným. Já jsem však rád, že jsem se k této adaptaci dostal a blíže se se Zjevením takto "polopřímo" setkal. Ilustrovaný doprovod pomáhá lépe vstřebat tu záplavu obrazů, informací a symbolů, která se na čtenáře prorokujícího evangelisty valí. Kresba je to navíc celkem povedená.
Co mi jaksi vadilo, je vizuální odkazování se k současnosti či nedávné historii v případě zobrazování těch "zlých". Ne, že by to bylo v leckterých případech principálně špatně, ale kreslení např. zatracených narkomanů je spíše konzervativní interpretace díla. Podobný je i Morycův doslov, který nejprve celkem hezky uvádí dílo do historicko-biblického kontextu, načež jako by se v autorovi probudila polská katolická fanatičnost a začal dštít síru na mnoho současných společenských fenoménů. Jsem také přesvědčen o tom, že mluví-li o kondenzaci zla a zmiňuje v seznamu i "protipotratovou lobby", jedná se o chybu překladu, nikoli o selektivní liberálnost ctihodného pana františkána. Podobných "redakčních" chyb je v komiksu bohužel více, ať už chybné střídání černého a fialového textu uprostřed slov, nebo opakující se text ve dvou stejných rámečcích. Chcete-li se například dozvědět, jak to po rozlomení páté pečetě dopadlo s mučedníky, co prolili krev za slovo Boží, sáhněte po Bibli, nebo mrkněte sem: https://www.biblenet.cz/.
Ale jako úvod do studia apokalyptiky rozhodně dobré:-)
Velká poklona Baobabu, že se této série ujal a vydal souborné vydání. Jaké to pro mě však překvapení, že Le Chat du Rabbin má momentálně devět dílů!
Mluvícího kocoura jsem si zamiloval už před lety, kdy jsme mohli v ČR přičichnout k prvním dvěma dílům. Návrat k těmto příběhům byl příjemný. Je to neskutečně mile vyprávěný komiks, kterému jeho rozháraná Sfarova kresba stejně jako rozháraný lettering (zde poklona i Františce Loubat) nesmírně sluší. Co mě však mnohem více nežli stejně rozháraný příběh baví, jsou dialogy, ať už humorné nedůležité rozhovory, nebo - a hlavně - náboženské disputace vedené hlavními hrdiny. To celý komiks spolu s všudypřítomným vtipem povyšuje na zcela unikátní dílo. Postupem času jsem však dostával pocit, jako by série ztrácela lehounce dech a ztratila se v nekončícím konvenčním dobrodružství. Snaha vymezit se vůči rasismu a fanatismu je jistě obecně chvályhodná, ale občas jsem cítil jakousi umělost toho všeho. Ale kdoví, jaké jsou další knihy, třeba se jich někdy dočkám(e) i v češtině.
Heh, vážně míněné napravování Batmanových "zločinů" a "vedlejších účinků" jeho boje už tu párkrát bylo. Nechápu, proč by to měl dělat ale náhle zracionálnělý Joker... to je asi na celém komiksu pro mě to nejnepříjemnější - nevěřím to totiž Jokerovi ani za mák. Tenhle komiks patří do oné kategorie "upustíme od veškerých zažitých žánrových klišé a obrátíme to naruby, bude to zajímavé a sranda", což na lidi, kteří nežijí jinými světy, může fungovat naprosto skvěle. Opět se ale jedná dle mého názoru o dílo, které si hraje na něco víc, než skutečně je. Ano, hodně se tam pateticky mluví, hodně se toho skutečně obrací naruby, je to dost fajn nakreslené, vyslechneme si hodně veskrze triviálních úvah o morálce... ale čteme v podstatě klasický superhrdinský komiks, který se jen prostě snažil šokovat. Zmrazovací dělo? Ok, jistě. A co je možná úplně nejhorší (bacha, polospoiler) - stejně se dalo celou dobu čekat, že se všechno vrátí (téměř) do normálních kolejí, neb jako pomilionté v Simpsonech nás někde bude čekat další batmanovská epizoda.
Strašně jsem se bál, že půjde o nějaký ezoterický bullshit, ale ve skutečnosti se mi do ruky dostal celkem zajímavý komiks s autobiografickými, psychoterapeutickými a místy dosti vtipnými prvky. Jasně, nějaké psycho-ezo tendence tam ke konci jsou; zároveň věčná dilemata žen, které se potácí mezi nudnými (bezpečnými) a divokými (nespolehlivými) muži, mě už začínají poněkud ubíjet. Ale celkově vzato to není vůbec tak hrozné, jak to na první pohled vypadá!
Je to celkem "meta", což těsně po shlédnutí Rick and Morty S04E06 oceňuji, zároveň to v tomto směru byl slabý odvar. Tahle série mě baví, je dobře psaná.
Pro mě velmi mrazivé téma. Přemýšlím, jak může tento komiks působit na člověka, který nečetl předlohu, a troufám si tvrdit, že zpočátku může tápat či se přímo nudit. Ale druhá polovina se s nastoleným problémem popasovala slušně i v grafické podobě.
Krásně budovaná atmosféra a postupně gradovaný příběh pronásledování a nekončící touhy po pomstě. Výborné až do pátého, posledního sešitu, který to tak trochu celé přehnal a zmrvil.
Já to čtu už jen proto, abych se dozvěděl, kdo je teda Král. Jasně, mohl bych si to přečíst někde na internetu, ale jeden poslední díl zbývá, tak to ještě dám.
Prvotní expozice byla příšerná, ale pak to nabralo slušné grády, ale člověk měl trochu pocit, že se to tak trochu všechno opakuje, byť Aaron přišel ještě s dalšími nechutnými úchylárnami. Jo, mrtvol je tu hodně.
Hm. Tak jsem od Arga dostal klenot (Alt-Life), jen abych se pak mohl ponořit do této kolosální kraviny? Vy jste se hádali o překlad názvu, přitom to je to poslední. Vzdal jsem to někdy ve třetině, to se opravdu nedá...
Wow. Sice se tam neustále souloží, ale pod tím vším se skrývá mnoho zajímavých existenciálních a jiných filosofických otázek. A upřímně řečeno, sex a mezilidské vztahy jsou zásadní lidská témata, ať už pro filosofii nebo pro umění. Já být v podobně "dokonalé" virtuální realitě, vyhledávám zhusta to samé. Kromě sexuálních orgií, jsou to ale i orgie vizuální, navíc vydání a vazba od Arga jsou nesmírně slušivé. A zkrátka, jak jsem naznačil, není to zdaleka jen o koitu... Nevím, kolik lidí bude moje superlativy sdílet, avšak tohle dílo mě nesmírně oslovilo, po celou dobu četby mě permanentně bavilo a bezesporu se tak zařadilo mezi má nejoblíbenější komiksová díla, která jsem kdy četl...
Nechutný dystopický svět plný psychopatů... ale opět pěkně vykreslen a - i když se domnívám, že by si fyzika možná občas poklepala na čelo - napínavě odvyprávěn a plný zajímavých nápadů. Epická podívaná.
Nojo, občas redakci něco uteklo. Navíc mě tady vůbec nebaví Myrickova kresba, nebavil mě lettering, nebyl jsem úplně nadšený z mozaikového stylu vyprávění... ale příběh je to velký, osobnost Hawkinga více než fascinující. I vzhledem k teoretickým výkladům z fyziky tohle není komiks na jeden večer.
Problém tohodle komiksu je, že introvertek s (mnohdy rádoby) úzkostmi, které se rozhodly nakreslit komiks, je už celkem dost... a já nechci rozsuzovat, která byla první a která je originálnější. Ale i Cassandra umí být často vtipná a umí moc pěkné grimasy.
Nejsem fanoušek fanfiction, nejsem fanoušek crossoverů, a to ani tehdy, když se spojují klasická či jiná zajímavá díla... jediný zajímavý crossover tady představuje spojení Andyho Weira a Sarah Andersen, která se tu pro mě prezentuje i jinak, nežli ve svých černobílých stripech. Jenže její barevná jednoduchá kresba mě neoslovuje, Weirův scénář taky ne, byť přiznávám, že si to může najít fanoušky a že to občas má lehký náznak vtipu. Příběh je místy akční, ale v podstatě jsem čekal na konec. Který přišel, ale bohužel... Nic proti Andymu, ale tohle mohlo zůstat možná v šuplíku.