Mám raději komornější paranormální vyšetřování v bohem zapomenutých krajích plných duchařin a tajemství; více než tyhle globální apokalyptické události...
Hm, je to o krasobruslení, které mě tolik zase nebere, v podstatě se tam nic dobrodružného neděje, nebo myšleno alespoň něco, co by se vymykalo životu těch konvenčnějších z nás, vypointováno to taky podle mě není úplně dobře, ale přesto se mi to četlo náramně příjemně, knihu jsem nechtěl odložit a kresbu si více než užíval. A hlavní hrdince respekt za psychickou výdrž se vstáváním a nabitým programem... Asi stárnu, když jsem se u toho i jednou solidně dojal.
Musím se přiznat, že jsem komiksem nakonec celkem zklamán. Na mého oblíbence Corbena jsem se převelice těšil a on mě jako kreslíř samozřejmě nezklamal. Nezklamala mě ani strašidelná atmosféra, lehce surreálně laděná, stejně jako náznaky humoru, které se zčistajasna zjevovaly. Ale celkové vyznění této lovecraftovské jednorázovky mě trochu minulo...
Vrchotovy Janovice, rodné sídlo Sidonie Nádherné (celým jménem Sidonie Amalie Wilhelmine Caroline Julie Maria Nádherná z Borutína), další z mých milovaných míst, v covidovém roce 2020 jsem je navštívil hned několikrát.
Ani nevím, s jakým očekáváním jsem ke komiksu přistupoval, ale musím říct, že mě T. Srbová celkem mile překvapila, jak se ujala scénáře, stejně jako P. J. Stibitzová, která se se svým výtvarným pojetím vykreslila k velmi pěknému grafickému zpracování a atmosféře. Pokud někdo očekával, že se dočká nějakého naučného a informativního nánosu, který by mu přiblížil postavu Sidonie z hlediska historického, nebo hlouběji životopisného, musím ho trochu zklamat. Tohle je spíše taková pohádka, celkem vydařená pohádka, která věci a okolnosti z bohatého života této vzdělané aristokratky tak různě a skokově pouze naznačuje, zastavuje se déle jen u některých. Čtenář tohoto komiksu už by tedy měl být trochu člověkem poučeným, ale možná to není třeba...
Ona pohádka je zároveň příběhem o klasické femme fatale, která může být tou pravou femme fatale jen proto, že je sofistikovaná, vzdělaná, že vyznává svobodu a láme srdce hned několika mužům najednou. A nakonec je to i tragická výpověď o děsivém století 20., kdy všechny životní sny pohřbilo barbarství nacismu a komunismu. Majetek a gloriolu dámy, avantury, laškování, estetiku, nuance aspektů, krásu, observaci - ledacos (vše?) je třeba si užívat plnými doušky, dokud to lze.
Tož Broumovsko a Wambierzyce mám více než velmi rád, Wambierzyce byly dokonce mou první zahraniční destinací v životě. Nedávno jsem se tam vrátil během mých neustálých polsko-českých cest znovu. Teď se do tohoto kraje podívalo i pár mladých Evropanů za evropské peníze:)) Téma pouti je také nesporně zajímavé a Folettiho předmluva mě na nějakou nalákala.
Příběhy zdají se být občas zajímavé, někdy svým obsahem, někdy spíše výtvarnou formou. Ale v hlavě mi zbyde asi jen pár střípků a zajímavostí, stejně jako chuť navštívit Ticháčkovu kapli.
Oukééééj... takže tu máme takový fialový vizuál, ve kterém se střetávají přemoudřelé zástupkyně young adult, kterým pomáhají zjizvení adolescenti, s boomerama, co létají na dinosaurech a vypadají jako paladinové. Do toho slátaniny s cestováním čase a pár hlášek o přátelství a dospělosti. Hanussenovy komentáře a hodnocení mám rád, ale tady se asi trochu rozcházíme. Právě ono napětí, že člověk vlastně neví, o co tu jako jde, na mě absolutně nefunguje. Když se něco po deseti sešitech tváří jako ptákovina, asi se nenechám přesvědčit později...
Velmi silné a dojemné příběhy jedinců, které dokládají, k jakým (a neojedinělým) excesům a vraždám po válce docházelo. Děti zde skutečně nefigurují jako nějaká citově vydírající "propaganda", nýbrž jako očití svědci a poslední pamětníci doby, neboť na těchto principech orální historie aktivita Post Bellum a Paměti národa spočívá. Je to obraz aplikace kolektivní viny a české krvežíznivé touhy po pomstě, kdy i sovětští vojáci působí lidštěji než vražedná chátra z Revolučních gard. Je to ale zároveň i obraz snahy o konečné usmíření v kontrastu s nesmyslnými nacionalistickými vášněmi, které cloumají mnohými dodnes a které jsou právě vždy onou příčinou zla. Ale oplácet zlo, stejně jako se to dělo po roce 1945, násilnými odsuny, krádežemi, šikanou, lágry, vizuálním označováním lidí podle etnika, vraždami nevinných... to skutečně není ospravedlnitelné ničím. Někdo odpustil, někdo možná úplně ne, ale ve všech pamětnících to stále silně žije. Stejně jako vzpomínky na dobu, kdy si v klidu - a tento motiv se u tohoto tématu objevuje často - hrály v Sudetech vedle sebe děti české, německé i židovské.
Důležitá publikace, na jejíž poselství by se nemělo zapomínat. Příběh kreslený Janíčkem (v jeden den na něj narazím hned dvakrát) zaujme výrazně i svou uměleckou "vizáží".
Jindřich Janíček je tak trochu grafický génius, jeho ilustrace mám strašně rád, takže i když tato kniha vypráví o běhu, což mě de facto příliš nezajímá, s chutí jsem se do příběhů začetl. A úplně jsem nelitoval, protože byly místy i dosti zajímavé. Škoda jen minimálně dvou nezachycených chyb v textu v příběhu Na hraně. Stejně jako pár podivných levicových komentářů autora u mě vzbudily pozvednuté obočí.
Ale jo, celkem ucházející závěr velezajímavé série, u které jsem velmi rád, že ji Crew vydala. Díky! Ona série, u které jsem všechny své výtky mnohokrát zopakoval v předchozích dílech, totiž není jen velezajímavá, ona je prostě dobrá. Jen je to celé takové... mno... postmoderní až trochu na sílu... :-)
Námět této antologie je fajn, ale všichni víme, jak to chodí - kvalita kolísá. Největší škoda je, že český příběh patří de facto k tomu nejslabšímu z celé knihy, ale aspoň nám zůstala celkem hezká obálka s Johánkem z Pomuku a současnou rezidencí senilního zapšklého alkoholika. Mezi nejlepší příběh bych podobně jako Lenny řadil ten z Ruska, nezajímaví nejsou ani Japonci, Němci; Francie má vtipnou pointu...
Typická "mrázkovina", tj. zajímavé informace, leč trochu suše edukativní ve stylu vyprávění. Postavy jsou jen takoví panáci, co cosi deklamují, mnohdy se jen objeví a hned zmizí. Tentokrát autor zkusil nový typ kresby, který spolu s tím, že se - jak komiks trochu popisuje - v druhé polovině 18. stol. objevují pro Evropany neznámé americké končiny, působí lehce jako fantasy.
Jestli jsem ve slabších chvílích označil někdy Mýty za "telenovelu", tak se omlouvám a sypu si popel na hlavu. Tohle není nastavovaná kaše ala padesátý osmý díl nějaké akční fantasy mangy, tohle je dokonalý svět, u kterého chci, aby byl dále rozvíjen... U tohoto dílu jsme se nenudil ani stránku, ani bublinu. Bylo mi opět připomenuto, že se jedná o jednu z nejlepších sérií, co jsem kdy měl tu čest číst. Gimme moar.
Oceňuji velmi originální starověký námět, který sahá mimo klasickou římskou, egyptskou či řeckou oblast... v poslední době mám vůbec ve starověkém světě zalíbení a rád se do něj nořím. Jenže tady jsem tak trochu na půdě historické fantasy. A ač je to celkem napínavě vyprávěno a jsou tu věci, které ještě nebyly rozluštěny, jedná se víceméně "jen" o takovou akční válečnou rubačku...
Celkem konvenční a průměrně zpracovaný komiks o naprosto nekonvenčním a nadprůměrném muži. Příběh tohoto světce je fascinující, a to nejen ona tragická tečka, která mě vždy nesmírně silně zasáhne...
Vizuálně lahodící žánrový eintopf, který by se ale jako by trochu bál, co nám chce vlastně sdělit. Záhadný dystopický svět, který bohužel nerozvíjí příliš myšlenek; člověk se může jen kochat, aby skončil u celkem konvenční akčně-dobrodružné zábavy. A to je škoda.
Ok, vtip o tom, že to byla fakt bomba, nepoužiji, už bych asi originalitou příliš neoplýval. Tak jenom řeknu, že jde o velmi povedený historický thriller. Personifikovaná bomba? To bude průšvih, říkal jsem si. Ale naštěstí mluví jen málo a člověk to její vypravěčství přežije. Jediné, co nikdy neujde mému ušklíbnutí je snaha o jakousi expozici a vysvětlení situace čtenáři (kdo je kdo, co je co atp.) v rámci jakýchsi dialogů či scén, které na mě i tady občas působily trochu škrobeně, uměle... ale jinak se to četlo jedna báseň.
Neumím se rozhodnout, protože na jednorázový příběh je ta celá série moc dlouhá, na sérii je zase ten příběh příliš krátký vzhledem k tomu, kolik věcí se stalo a kolik postav se objevilo; vždyť se tu začalo stavět takřka nové univerzum. Každopádně co jsem vždy cenil na této sérii, je dobrá kresba a výborná hororová neutěšená atmosféra.... brrr, nikdy bych tam nechtěl žít.
Komiksová zpověď o velmi depresivní životní zkušenosti ředěná neuvěřitelným smyslem pro humor autorky, která tím navzdory všem chmurám a pláči ukazuje vlastní duševní sílu... velmi dobré.
Tento komiks (a myšlenka, kterou nese) má určitou nevýhodu v tom, že se na něj bude pohlížet vždycky ideologicky, byť je to celkem pochopitelné. Avšak chvála všem čtenářům, kteří umí přistupovat ke světu kriticky i otevřeně a nemají vždy dojmologicky a předem hotovo. Já jsem šel do komiksu s chutí ze dvou důvodů - zaprvé, nebaví mě neustále poslouchat názory prvoků a lobotomiků o tom, jak sem nepustíme žádné "čmoudy", zadruhé, ilustroval to jeden z obsahově nejsofistikovanějších komiksových autorů, Zach Weinersmith, jehož SBMC je legendární a prostě chytrý...
Komiks (a jeho autor) je nesmírně zajímavý a nosný v tom, že útočí na protiimigrační rétoriku a politiku nikoli zleva, jak je spíše běžné, ale z de facto pravicových pozic. Zjednodušeně řečeno, Bryan Caplan tvrdí a jakožto ekonom argumentuje, že otevřené hranice a imigrace znamená zbohatnutí celé globální společnosti, znamená tedy jedině dobro...
... a tady podle mě komiks zároveň naráží na své limity. Ačkoli Caplan může mít se zbohatnutím celé společnosti pravdu, a ačkoli předkládá i jiné argumenty týkající se kultury, společnosti, morálky atd., kde podobně sem tam udeří hřebíček na hlavičku, je celá tato svým způsobem sympatická komiksová teze založená primárně na ekonomických argumentech a přímočarých jednoduchých teoriích. Zároveň je - až na světlé výjimky - celý komiks zaměřen pouze na situaci ve Spojených státech, které na imigraci vyrostly. A v neposlední řadě, mnoho příznivých ukazatelů o migraci čerpá ze situace a současnosti, které migraci nějakým způsobem a do nějaké míry omezuje. Platilo by to i v případě, kdyby se všechny hranice skutečně otevřely?
Shrnuto, komiks přináší mnoho zajímavých úhlů pohledu, mnoho zajímavých argumentů, ale je v lecčem příliš jednostranně, jednoduše či úzce zaměřený. Je skutečně růst celosvětového HDP receptem na celospolečenské štěstí? Dosti o tom pochybuji. Američtí akademici při svých přednáškách často působí příliš žoviálně a relativně povrchní věci vydávají za velká moudra. Ani tomu se komiks úplně nevyhnul. A přestože je mi obhajoba migrace blízká, Caplan je příliš radikální a to, co myšlenkově tvoří, je vlastně utopie...
Když zkřížíme Mignolu a Batmana dostaneme... H. P. Lovecrafta? A. C. Doyla? Mignolův rukopis je patrný a líbí se mi nápady, kam netopýřího muže nekonvenčně zasadil, ale příběhy jsou jen lehounce nad průměrem, když nepočítám Plynárnu, která je jen takovým mikropříběhem o ničem. Snad nejvíce se mi nakonec líbila poslední povídka Svatyně, která přitom byla taková celkem mignolovsky hellboyovská...
Mnoho holých zadnic a mnoho krvavých šarvátek, přesto - nebo možná i díky tomu - velmi slušně odvyprávěný a napínavý příběh na pozadí velkých římských dějin.
Tolik těšení a tolik zklamání... vždyť ten příběh nedává prakticky žádný smysl, je zároveň přehnaný, zároveň natahovaný. Nejsem žádný fanoušek prostoduché akce a drsňačin, ba naopak, ale místo westernu jsem dostal spíše takové protlachané prérijní putování Společenstva cirkusáků. Chudák Sykes, kdyby to aspoň stálo více na něm... a kdyby tam nebyly občasné pokusy dělat humor, tak to snad ani nejsem schopen dočíst.
Hm, nakreslené je to celkem dobře, ale jinak to na mě vůbec nefungovalo. Nemám úplně dojem, že by byl komiks vysloveně špatný, spíše mi přišel - na to, jak se svým způsobem ambiciózně tváří - dosti nudný a zbytečný. Jasonovy psychické problémy mě nějak nechávaly chladným, stejně jako po pár prvních stranách celá zápletka.
Ojoj, to tedy bylo dost přehnané... patetický kýč s finálním soubojem, Indiány vrhajícími se před kulomet... nuda s pozvednutým obočím. Ale aspoň to mám za sebou.
Poctivý humor ještě plný národnostních a etnických stereotypů, které by dnes už místy moc neprošly. Nekončící sled gagů a humoristických příběhů, které jako např. v seriálu Phineas a Ferb jedou podle stejných mustrů, ale přesto nepřestávají bavit. Kniha je natřískaná vtipy, zmíněným bořením čtvrté zdi a slovními hříčkami (zde velká poklona Richardovi Podanému za překlad a jak se s tím popasoval). A ač to není nic hlubokého a přesahujícího, někdy to tlačí až moc na pilu, je to prostě nesmírně zábavné...
Na komiks dílo epických rozměrů, které se velmi sympaticky pohybuje na hranicích mnoha žánrů. Téměř beletrie s ilustracemi, nežli komiks. DeMatteis umí vskutku psát, má něco načteno a dává to vědět. Každá kapitola, ač nás provází uceleným dějem, slouží jako celkem hezká platforma pro úvahy nad jiným tématem (smrt, láska, sex...), jenže hloubka či vážnost tónu se vždy hbitě mění v grotesku. Někdy zábavnou, někdy možná trochu zbytečnou. Tahle "moderní pohádka" je skvělá a je skvěle namalovaná; má blízko k dokonalosti. Na začátku jsem měl pocit, že čtu jeden z nejlepších komiksů za poslední dobu. Leč postupem času se člověk nemůže ubránit dojmu, že se autor trochu vyčerpal, že mnohdy celkem triviální myšlenky lakuje na zlato, že čteme vlastně jen obyčejný dobrodružný příběh o dospívání ve fantastických kulisách... ale koneckonců proč ne. Dílo je to nesmírně originální, zvláštní a zajímavé.
Více než příběh zaujme naprosto fantastická výtvarná stránka a skálovská estetika. Lesní a jinak přírodní poetika je něco, co mě od dětství přitahuje, sám jsem si vždy v lese představoval skřítky a stavěl jim samozřejmě obydlí. Zde to všechno náramně ožívá.
Amanitu mi to tedy moc nepřipomínalo, Kukyho velmi vzdáleně, snad jen trochu poetiku toho Františka Skály... vcelku roztomilé, nápad s obry dobrý, ale i když se na to neumím koukat dětskýma očima, čekal jsem od příběhu trochu víc.
Asi nikdy nepochopím, proč to vyšlo v jednom objemném svazku a nikoli jako samostatná díla, ale budiž, rozhodnutí náleží "redaktorům". Vůbec celé ty okolnosti ohledně vydání tohoto komiksu, zvláště pak PR, bylo trochu tragikomické, onen slavný nakladatelský kodex pak vzbuzuje v lepším případě rozpačitý úsměv, v horším ťukání si na čelo. Ale chci být čestný a hodnotit Kaplanovo dílo nezávisle na těchto věcech...
...a musím zcela upřímně říct, že oba náměty obou příběhů jsou skvělé, neřkuli výborné. Osobně se mi mnohem více líbil nápad s mimozemským přístavem, který klade řadu zajímavých otázek. Musím tady souhlasit s kolegou Sagikkunem pode mnou - podle mě je Přístav Země mnohem lepší, zajímavější a ačkoli není tak děsivě explicitní jako Zatmění, je v podstatě ve své premise mnohem děsivější. Bohužel k tomu, aby oba příběhy byly vybroušeným a skvostným "sci-fi" něco chybí, respektive přebývá. Přístav Země, ale obzvlášť Zatmění jakožto postapokalyptický svět jsou na mnoha místech podřízeny komiksové akční formě, některým hollywoodským scénám, srdceryvným rodinným vztahům, scenáristickým náhodám apod. Na druhou stranu na Zatmění oceňuji třeba onu nečernobílost celého konfliktu. Jenže v posledních kapitolách už začíná trochu nudit.
Sečteno, podtrženo, Zatmění je celkem fajn příběh, avšak Přístav Země mě přes svoje mouchy v lecčem naprosto nadchl, navíc finální tečka je jakože celkem cool.
Jaký to zajímavý svět, ve kterém vydává komiksy už i nakladatelství Oikoymenh!:-) Není to úplně jednoduchá četba, ať už kvůli závažnosti témat či na komiks relativně hutnému poznámkovému aparátu, každopádně jde o velmi zajímavé a dobré dílo. Komiks nám nepředstaví pouze nesmírně zajímavou postavu Hanny Arendtové (nejen pro nás politology to je členka myslitelského panteonu 20. stol.), ale též alespoň ve zkratce její myšlení, skličující osudy Židů během druhé světové války a v neposlední řadě celou paletu slavných lidí 20. stol., kteří se Arendtiným životem mihli, ať už osobně, či jako inspirace, ať už z řad umělců, nebo filosofů. Pěkně nakreslený a pěkně (chytře) vystavěný komiks.
Zajímavé setkání po deseti letech a dovršení bláznivého dobrodružství. Samozřejmě jsem si téměř nic nepamatoval, takže jsem trilogii přečetl celou. A zatímco i po tolika letech má alespoň první polovina příběhu náznak jakéhosi zajímavého dystopického světa s enviromentálním poselstvím a autor pracuje s vtipnými piktografickými a jinými grafickými nástroji (potud dílo hodnotím kladně), vše se ztratilo a utopilo v plochém a nezajímavém dobrodružném putování a existenčním střetu jakýchsi za vlasy přitažených magorů, které vytváří zvláštní nekonzistentní napětí mezi osudy či nejasnými motivacemi jednotlivců a tím globálním, které je v mnoha ohledech jen lehce naznačeno. Do toho zvláštní ezo-buddhisticko-madmaxovské pasáže, které jako by chtěly naznačovat hlubší smysl, ale dále než za to, že lidstvo si v tomto nadsázkovém sci-fi světě zničilo přírodu, nejdou. Komiks opravdu sice velmi často slouží jako platforma pro sociálně-kritické úvahy a "filozofující" dialogy postav, ale už od počátku se vyznačují jistou plytkostí (lidé chtějí nosit módní značky, "brainstormovat" je ošklivé slovo, masová kultura a bulvár jsou zlo...). A dosti mi to pak ztěžovalo pochopit, kdy je autor humorný a kdy vážný.
V kontrastu s tím, jak jsem se na dovršení této trilogie těšil, je to pro mě tedy velké zklamání. Škoda.
Mám rád, když si člověk může číst o světě, který se odehrává v budoucnosti, ve skutečnosti je to však dnes už rok 2019, tedy minulost. Na komiksu mě fascinuje - krom toho, že se má jednat o zakládající dílo japonského kyberpunku - , že neuvěřitelně odsýpá; vždy vám nechá chviličku se nadechnout, ale za chvílí pádí příjemně dál. Stejně tak jsou zajímavé dějové střihy, které se odehrávají uprostřed stránky a přesto neruší. Je přede mnou komiks, který rozvíjí určitý moment záhady a tajemství, leccos naznačuje, ale to hlavní si nechává patrně na později. Co se týče brožovaného vydání, v podstatě se mi to dost líbí - určité lehce "brakové" žánry mají mít vazbu jak křížovky, jak tu někdo poznamenal; that's the spirit, bro.
Jenom teď nevím, jak naložit s filmem, na který se teď chci kouknout. Nezkazím si něco, když se na to kouknu, než to tady vyjde? Poradí někdo?
Standardní Conan, ke kterému už jsem si dávno našel cestu a jeho komiksové adaptace, ať už evropské či americké, nevynechávám, protože mě prostě a jednoduše baví. Snad jen druhá povídka byla trochu překombinovaná a bylo tam na můj vkus více "sorcery", které bylo stejně záhadně sekáno na kusy "swordem"; a prvoplánovitá nahota v povídce třetí byla lehce úsměvná a naivnější, než je i u Conana zvykem.
Naprosto skvostný náhled do jednoho německého miniuniversa obývaného duševně postiženými jedinci. Jímavý, humorný i zároveň vážně laděný hluboký příběh, který pohladí po duši, vyvolá úsměv i slzu. Centrala jede.
Wow, velmi poctivě napsaný kriminální thriller; napínavý a zamotaný až do konce, přesto se nezamotával tolik, aby přestal být srozumitelný. Zasazení do Protektorátu pak pracuje s nesmírně zajímavě rozdanými kartami, kdy je policie podřízena svévolnému konání představitelů Třetí říše. Moc pěkná práce.
Tak hned úvodní premisa, že Batman je mrtvej, je samozřejmě úplně nerealistická a hloupá:)) Každopádně ani originální postapokalyptický námět, prima kresba a fajn zpracování celé knihy tenhle silně patetický příběh nezachrání. Příliš věcí se odehrává na příliš málo prostoru, v ději se skáče sem a tam příliš hladce.
Ten příběh je natolik silný, že se na něm nedá moc co zkazit... bohužel tento typ komiksů bude vždy tak trochu letem světem, možná trochu didaktický. U medailonků jsem strávil zase více času než čtením samotného komiksu.
Také mám pocit, že už se série trochu trápí, leč nějakým způsobem mě neustále baví a stále se domnívám, že jde o jedno z nejlepších děl, co tady vychází. Sem s posledním dílem!
Já taky rozhodně nehodlám udělovat absolutorium, leč moje fascinace tím, co za epický komiks vzešel v české kotlině, trvá. Skutečně, klobouček a respekt!
Musím konstatovat, že až na samotný závěr jsem se ani kapku nenudil. Líbí se mi vykreslení světa budoucnosti, které pracuje s třemi časovými rovinami a dokonce se dá říct, že i s žánry. Neměnila se pouze doba a prostředí, ale autoři si pohráli i s rétorikou postav či žánrovými klišé. První příběh byl zajímavou ochutnávkou a deskriptivní styl nás (ještě po samotném prologu) uvedl do historie tohoto světa. Kastastroficko-westernové Intermezzo skutečně připomnělo sérii Skalpy, leč nebylo ani zdaleka tak rafinované a místy bylo chaotické - v přestřelkách jsem se neorientoval, kdo komu zrovna vystřelil mozek z hlavy. Poslední kyberpunkový noir mě zaujal hned ze začátku svým námětem a bavil mluvou hlavní postavy, která skutečně připomínala klasické noirové či brakové detektivky. Jenže se to celé přetočilo bohužel v až moc rádoby předrsnělou akční vybíječku... Každopádně příjemné sci-fi počtení.
Velmi zdařilé komiksové nastínění krátkého, přesto velmi bohatého a komplikovaného života slovenského astronoma, vojáka, letce i politika, stejně jako komplikované vztahy, které k němu chovali lidé z jeho okolí. Ačkoli to nebyla doba jednoduchá a události zde popisované jsou mnohdy emočně vypjaté, komiks je svým milým a humorně laděným vyprávěním občas zjemňuje. Šlajchova kresba je pak samozřejmě na jedničku. Škoda jen, že kromě oné "exkurze" do světa umělců počátku 20. stol. a stavění pomníku, který celý komiks rámuje, informace v knize obsažené příliš nepřekračují rámec znalostí, které člověk získá na střední škole (pokud dával pozor).
Tenhle komiks má pár silných deviz - je celkem humorný, celkem dobře nakreslený a má relativně hezký námět. Zároveň se rychle čte, takže se moc dlouho jaksi, ehm, nenudíte... je to zběsilá akční hororová fantasy jízda, tak rychlá, že občas nestíháte, co se děje. Při některých "rodinných seancí" si pak připadáte zase jak v Cimrmanech či ve Star Wars. Spíše než hlavním hrdinům, předrsnělé babičce a vnukovi ňoumovi jsem měl tendence fandit spíše Britonům. Celkové vyznění komiksu je opravdu divné, kdovíjak chytré to není a číst další díl rozhodně nemám chuť.
