Nemůžu si ubránit pocitu, že i přes jiné kulisy, novou postavu protivníka, možný odpružený vývoj, je to takové ploché!
Přál bych si větší míru rozkreslení charakterů, motivů. Nejen jiná jména. Vždyť za několik let to může splývat - Faust a nebo Žito? Nebo snad Komplex? A proč vůbec?
Zatím byl v sérii pro mne nejsilnější moment odkrytí dětství Míši Rezešové

Ale - vtípek s panem prezidentem mne pobavil... :-D

Po ďáblech a posmrtných průvodcích přichází na řadu vytěžení dalších legend.... Vodníci s náznaky Čapkových mloků.... i učitel Mr. Kellyho, žertýř s tváří Cumberbatche, odlesk Jokera z DC univerza?
Kromě zázračných linek do příběhu vstupuje další rodinný příslušník rodiny Danešových. Jak moc se korporace, ve které pracuje, bude podobat úloze Complexu v prvním ročníku zázrakovské série lze jen odhadovat.
Otázku vyvolalo auto v odraze ponorky na dně Vltavy. V čem bude Nový Svět jiný? Vrátí se později do hry staří známí - Bílá paní, Vzkříšenci, Komplex? Odhodlá se Míša stát se Pružinou?

Jaké otázky sešit vyvolal ve Vás?

Sešit zakončuje Koplovu minisérii, která byla avizovaná jako prostor k propojení Zázraka se Vzkříšenci. Zpočátku minisérie byl hlavní motivací setkání a „spolupráce“ Davida Daneše s Martinem Lafetkou příslib zjištění příčiny Davidových nočních můr. V průběhu série se čtenář pomocí prostřihů k situaci v pekle vracel, podstatnou dějovou linii však tento motiv nevytvořil. Symbol na opasku Zázraka se nápadně podobá pekelnému znamení. Vysvětlení schopností, vlastních základů existence Zázraka však byla odbyta jedním vrzem.
Předpokládám, že situace Martina Lafetky a vyústění příběhu v Koplově zázračné minisérii pro jeho postavu není konečná. Nebo bych si to alespoň přál. Kopl si rád pohrává s psychologickým pozadím. Od šikany (knihy Procitnutí), k reflexi na ukřivděnost, deklarované slabosti, či k odhalení identity slečny novinářky. Reminiscence k dětství Michaely Rezešové je doprovozena kresbou, která se mi líbí. Symbol loutky naprosto vypovídá o situaci, kterou si musela prožít. To s kým v dětství měla tu čest je nečekané a odhalení odkazuje na předchozí ročník. Ve chvílích výhrad k přitažení za vlasy si však čtenář musí uvědomit, že se jedná vlastně o komiksovou pohádku pro dospělé. Hanumana a Indii beru jen jako střípek a vtípek, který v ději vlastně neměl jiný úkol než připravit živnou půdu pro ještě horší katastrofy v budoucnosti. Pokud se ohlédnu za všemi 4 díly minisérie, obešel bych se bez indického intermezza. Důvod otočení hlavou dolů v katakombách jsem moc nepochopil. Na efekt však tento výtvarný nápad zaujme. Sešit jsem si opět rád přečetl, ale při hodnocení jsem v rozpacích. Prvotní tým Zázrak, Kelly, Bílá paní, Pérák, Míša a Tomáš se rozšiřuje, mění… Bílá paní se svojí „neúlohou“ (kromě poskládání molekul v elixíru mládí) po posledních číslech prvního ročníku z merku zmizela. Pérák se prý vrátí (ale asi jinde a jinak). Experimentuje se s přerodem původně stoprocentně lidských postav v hrdiny… A tak si říkám: Autoři tu vaří luxusní Boeuf Bourguignonne nebo obyčejnej buřtguláš?

Gustik5: Slušelo by hlubší rozpracování motivů chování, vlastních úvah, psychologické rozkrývání.
Mnoho obrazových panelů je v náznaku. Nebo hop sem - hop tam. Potom je čtenář v chaosu, sám váhám nad úlohou Martina Lafetky.
Možná jsem víc doufal, že to bude parťák... ale ten pokus o zničení Zázraka s komentářem ve stylu "Nepleť se mezi dospělé Zázraku", jsem moc nepobral.
4 linky - Zázrak a Vzkříšenci, Míša a Zombík, Supérák, Indické rádobydrama jsou možná na úkor té psycho-rozpracovanosti.
Já bych se obešel bez Hanumana a Ganéšy. Určitě se začínají slívat některé linky - Tomáš a Míša... což je snad dobře.

Koplova minisérie je za polovinou.
Není těch zkratek moc? (Rozhodování Magistra Kellyho, jestli do toho půjdou...)
Nejednoznačnosti - jak je to s magií pod bránou - je oslabena? A co potom ty řetězy?
Lidskost hrdiny Tomáše je mi nejsympatičtější. Ale! Nevyrábí se tu hrdina z každého? Viz náznak "náhodného" zjistění kolem Míši.

Čtení čísla jsem si užil. Originální nápad s vyšší mocností mimo hranice Česka (Ganéša). Superák ukazuje lidskou touhu vyrovnat se. Ta snaha je mi sympatická, i když na to jde spíš neohrabaně. Protiváha k Zázrakovi, který přišel ke schopnostem zázračně z minuty na minutu. A zrovna proto David prochází krizí své identity. Chce se vlastně lépe poznat, pochopit se. V čísle se setkává metropole s regionem. Domnělá spisovnost s regionální mluvou (koncovky sloves -ijou z Jihlavska - Vzkříšencův region). Jen to Míšino zjevení u sanitky mi přišlo trochu moc...náhodné...
Otázka je, jestli se podaří všechny linky udržet v opratích. Obálka pro březen (na konci čísla) slibuje pražskou akci. Uvidíme...

Naopak. Mne toto Poslední procitnutí baví, baví, baví.
Číslo vnímám jako dobře rozehranou partii. Samostatné komiksy Vzkříšence jsem četl. Propojení světů kvituji. Baví mne hra se slovy - viz kyvadélko. Děj šponuje k úvahám nad minimálně 3 linkami. Snaha hrdiny Tomáše buď sklouzne ke komičnu, nebo se nám z něj někdo vyrýsuje....??????
Kresba je pro mne propracovaná. Takový Kopl je fajn. Včetně užitého spektra barev. Jen se nabízí námitka - proč se zase mění Zázrakovy rysy obličeje?
Je to pro mne jiný kafe než Černá sanitka, kde je ten výtvarný "styl" pro mne rušivý stále.

Konec prvního "pekelného" ročníku. Kontakt s Komplexem, který vedl k Faustovi jako ZLU NO.1, ke zlu vtělenému do Zázrakovi nejbližšího člověka.
Pokud bych hodnotil první ročník souhrnně, nejvíc negativně bych posuzoval překlepy, chyby v textu, které pro mne dojem z díla jednoznačně srážely. Koplova kresba mne baví, především v té propracované podobě, kdy je znát detail a hra s ním.
Co bude dál, uvidíme...
77%