Kačer Donald vyhraje klíč k malebnému sídlu Villa Rose. Synovci mu ale nevěří a ukáže se, že měli pravdu. Výhra byla původně určená Gustovi a balíček domů k Donaldovi dorazil omylem. Přesto si však Donald klíč nechává včetně vilky, která už zažila lepší časy. Při gruntování objeví deník původního majitele, kterým nebyl nikdo menší než legendární zloděj gentleman Fantomius (můžete ho znát ze Superkomiksu). Donald se rozhodne jeho kostým a výbavu použít k pomstě. Už roky ho štve, že je neustálým terčem smůly a nevděku od svého příbuzenstva, tak se jim to rozhodne vrátit i s úroky a jako svůj první terč si vybere strýčka Skrblíka. Uprostřed noci se vypraví do trezoru a ukradne mu matraci plnou peněz, na které zrovna Skrblík spokojeně spí. A tak započíná sága Paperinika. Pomstychtivého Kačeřího mstitele a v budoucnu možná i chrabrého superhrdiny.



Za vznikem tohoto komiksu stojí boom takzvaných "černých komiksů" jejíž předním představitelem je i u nás známý Diabolik (minimálně aspoň kvůli hromadě filmů). Parodie na něj samozřejmě nenechaly dlouho čekat a při sledování jedné z nich si Elisa Penna, redaktorka časopisu Topolino, kde Disneyho komiksy vychází v italštině, vzpomněla na dopisy od fanoušků a hlavně na jejich stížnosti. Hromady čtenářů štvalo, že je Donald neustále ten smolař, kterému se neustále děje něco špatného a chtěli by příběhy, kde naopak Donald nad svými soupeři vyzraje. To vše vedlo k tomu, že zašla za scénáristou Guido Martinem, jenž pak na základě jejího návrhu vytvořil scénář, kterému pak propůjčil svůj kresebný um ilustrátor Giovan Battista Carpi. Zajímavostí je, že v roce 1986 v rozhovoru pro noviny La Stampa Guido Martina tvrdil něco úplně jiného. Podle jeho verze Paperinik vzniknul na návrh redaktora Maria Gentiliniho, který původně chtěl, aby Martina vytvořil záporáka pro Mickeyho Mouse a jmenoval by se řekněme Topolinik. Martina to odmítnul, jelikož mu Mickey přišel nudný a navrhnul verzi, kde by Diabolikovské alter ego byla tajná totožnost smolařského Donalda.

Tak či onak byl Paperinik inspirován Diabolikem, jak je již patrné z názvu a druhou polovinu jména pak doplnilo samotné Donaldovo jméno (Donald je v italštině známý jako Paperino). V původních příbězích se Paperinik choval jako výrazně větší neřád. Avšak postupem času se z něho postupně stal superhrdina a jeho příběhy byly plné zápolení s podlými superpadouchy, jenž byly ve výrazně komediálnějším duchu. Později se však začala vynořovat i nová generace autorů odkojená komiksy od Marvelu a Image, která by naopak chtěla Paperinikovy příhody směřovat výrazně akčnějším a dramatičtějším směrem. Na to se ale podíváme až v jiném článku.