Odmala je skutečně vášnivou čtenářkou. Do Dětí z Bullerbynu se zamilovala tak, že je samým čtením roztrhala, stránky pomíchala a už si je nikdy nikdo nepřečetl. Tátovu sbírku prvních čísel Čtyřlístku rozstříhala a vytvořila z ní vlastní příběh, ve kterém Fifinka neměla jen jedny šatičky. Některé pasáže z románků Stanislava Rudolfa umí dodnes zpaměti. Čím byla starší, tím pro ni bylo těžší se skutečně nadchnout pro nějakou knihu, proto ze světa beletrie utekla do světa médií a publicistiky. Při studiu překladatelství ale zjistila, že ještě víc než psát zprávy by ji bavilo podílet se na vzniku knížek pro děti. Veselých a barevných, zkrátka tak krásných, že je malí čtenáři samým čtením roztrhají.