Jak už bylo řečeno přede mnou, je to vážně poněkud jednodušší, než by mělo být. I přes to je to ale fajn čtení a jako moderní odkaz na Kravenův poslední lov to funguje dobře. Nemějte moc velká očekávání a budete spokojeni - čtyři hvězdy s odřenýma ušima.
(občas jsem se ale pozastavoval nad pár panely, např. kdy Ana vrhla "Spider-Manovi" ty koule... to zní strašně... na krk, které, pokud vím, by se měly při jakémkoliv odporu více a více utahovat, ale na dalším záběru je má "Spidey" zázračně pryč. Nebo když proskakuje "Daredevil" nad Anou, je k ní otočený zády, a ona ho nakopne tak, že ho to v letu otočí o 180° a schytá to do břicha... ano, jsou to komiksy a větší logiku v nich hledat netřeba, ale tohle jsou věci vypovídající o čiré lenosti. Pokud je v komiksu použita stupidní logika, dá se přistoupit na autorovu hru, ale obrázky které si vzájemně takto protiřečí jsou vážně bijící do očí a to mi připadá odfláknuté.)
Odfláknuté.
První čtyři čísla mě bavily, mělo to dobrou kresbu (jen mi někdy neseděly až moc "komické" výrazy tváří) a až filmový nádech. Deadpool tu navíc hledal sám sebe a byla tu tak návaznost na předešlé události, mělo to smysl. Nic tak extra, ale fajn.
Jenže tím ostatním to úplně pohřbili. Kansas mě moc nebavil, protože celá ta zápletka s pomstou byla vytáhnutá odnikud na poslední chvíli, aby tam prostě bylo "grandiózní finále". A o tom "konci" ani mluvit nebudu, nepřišlo mi to vtipné ani jako nápad. Ve finále to tak nemá vlastně žádný konec, prostě jenom lenost vymyslet po všech těch událostech něco smysluplnějšího.
Kam to teda celé směřovalo? Nikam.
Závěrečné bonusy jsou nudné a retro sešit má alespoň fajn myšlenku, ale taky jsem se tím prokousával.
Nebýt to poslední díl, dám alespoň tři hvězdy. Jako finále je ale tohle neskutečná slabota a výsměch.
Celá série Deadpoola mě až na tenhle poslední díl bavila, dobře se tu buduje a pracuje s Wilsonovou psychologií a vývojem jeho charakteru. Mělo to fajn nápady, sem tam i dost vtipné momenty, jenže dobré chvíle střídaly opravdu slabé.
Bylo to fajn, ale ke konci už autorům docházel dech a já jsem neskutečně rád, že je série už u konce.
Do další série s DP nejdu ani omylem, možná tak za x let, teď mám ale dost.
Budu si stát za svým a Zázrakovi těch pět hvězdiček dám.
Opravdu mi tam nic nechybí, je to skvělá zábava ke které jsem se moc rád vrátil a určitě ještě několikrát vrátím. Petrové už od začátku věděli, do čeho jdou (nebo alespoň téměř... v jednom čísle psali, že měli vše striktně rozvržené už od začátku, ale v Pérákovi je uvedeno, že ten se zprvu objevil jen jako easter egg a plně ho zakomponovali až po pozitivních ohlasech, tak nevím) - tak jako tak, příběh má hlavu a patu, je ucelený, má smysl a funguje od začátku do konce. Využívají se zdé české lokace, mýty, legendy, historie, a vše je doplněno nejrůznějšími easter eggy a narážkami.
Americkými komiksy je to inspirované v dobrém směru a nám se tu tak buduje malé české superhrdinské universum.
Navíc to perfektně to odsýpá, protože kecací pasáže (které mě taky bavily) jsou dobře vyvážené akcí a hlavně se zde představují super nápady a motivy.
Jistě, Zázrak má i nějaké ty mouchy - hlavní hrdina David je trochu tuctový, děj je občas až moc zkratkovitý, a i přes to, že jsem s Koplovou kresbou neměl takový problém jako většina (ba se mi dokonce i líbila), tak je pravda, že chvilku mu trvalo, než dal postavám nějakou ustálenou podobu.
Tohle jsou ale chybičky, nad kterými s naprosto klidným srdcem přimhouřím oči a na tenhle parádní český počin nedám dopustit.
Čekal jsem více prostředí okupované Prahy, dostal jsem superhrdinského Indiana Jonese - a proč ne.
Pérák je parádní svižná (občas až moc svižná, což se dá vzhledem k původnímu formátu vydávání odpustit) jednohubka, na kterou se hezky kouká a dobře čte.
V čem si vážně libuju, tak je ta propojenost, a to ať už s reálnými českými legendami a historií, tak s vlastním komiksovým univerzem Petrů (které se, doufám, bude stále rozšiřovat!).
Pár hlášek hraničí s trapností (zejména ty na začátku), většina je ale úsměvných, děj je nabitý akcí a dynamikou, skvělými momenty, dobrými charaktery a výpravou, fajn bonusy... perfektní to není (souhlasím, že by si Pérák zasloužil více osobního prostoru), ale kvalitní je to dost a jsem spokojený.
Více Péráka a Zázraka prosím, pro tohle univerzum mám vážně slabost.
Konečně jsem měl to štěstí a čest, aby se mi podařilo sehnat Koplovo Procitnutí.
Jsem spokojený? Ano i ne.
Ono to má prakticky všechno, co by fajn komiks měl mít. Užíval jsem si kresbu (avšak některé obličeje byly opravdu... pozoruhodné), design Vzkříšence a nápady, časové prolínání, bourání čtvrté stěny, atmosféru, některé monology...
Na druhou stranu je tu neskutečně tuctová charakteristika postav, sem tam nelogičnost a cliché, a co mi vadilo nejvíce tak to, že kniha nefunguje moc samostatně. Když jsem měl za sebou 3/4 knihy a všiml si tak minimálního počtu zbývajících stránek, říkal jsem si, že se vlastně stále nic moc nestalo a že furt čekám na to, kam to vlastně chce směřovat. Je to vlastně takový úvod, který je možná rozvleklejší, než by měl být, protože tam pak nezbyde skoro žádný prostor na nějaký pořádnější příběh. Stejně tak vývoj hlavního hrdiny a vztahů s ostatními postavami (či vůbec nějaká hloubka těchto postav) je tu nulový.
Moc rád bych dal za kulisy a samotný princip toho, že u nás vznikají takové super projekty, čtyři hvězdičky. Osobní nadšení k tomu dost svádí, ale svědomí mi to nedovolí, protože takové hodnocení by bohužel nebylo objektivní.
Komiks je fajn, ve finále nedělá nic moc špatně a jsou tu představeny dobré nápady... jenže to není dost, aby ho to skutečně po scénaristické a kvalitativní stránce vyzdvihlo na čtyři hvězdy.
Tak jako tak, rozhodně jdu do druhého dílu.
Byť je to lepší než předchozí dva díly, je už vidět, že autorům pomalu dochází dech, a já jsem rád, že se série blíží do finále.
Osa má rozhodně zajímavý nápad, je to něco jiného a nového... bohužel provedení nového Deadpoolova charakteru je poněkud nudný, dal by se využít lépe. Co se samotného scénáře týče, je to rozhodně stále dobré, stále čtivé a stále rychle odsýpající (občas až moc, některé střihy a skoky byly na můj vkus až moc hektické) - ale opět, šlo to už trochu mimo mě.
Ve finále je to tak fajn Deadpool, ale nic víc, prostě čistý průměr.
Nečekal jsem, že mě chytne romanťárna, ale je to tak. Orange je kvalitně vyprávěný příběh dobře balancující mezi žánry scifi, romantický, komedie a drama. Čte se to moc dobře a od ostatní u nás vydávané mangy je to příjemná změna.
Druhý díl je příběhově zasazený z 95% ve školním období, jelikož se zde rozvíjí vztah Naho a Kakerua, a zároveň se na scéně odhaluje několik nových skutečností/problémů - čtení mě tak nejen bavilo, ale hlavně i zajímalo, jak to bude dál.
Rozhodně mě to nebavilo tolik jako první díl. Nápady tu jsou sice fajn a povídky pro změnu neuškodí (pokud se tedy od příště pojede zase v uceleném příběhu), ale že by to bylo něco extra, to ne. Na barvičky se taky pořád hezky kouká, ale pro vyšší hodnocení mi tu chybí něco navíc. Jinak škoda, že Gertrudě královně byl věnovaný jenom jeden sešit, rozhodně bych z jejího vladaření rád viděl víc.
Na geniální kreativitu seriálu to nemá, a asi nikdy mít nebude, ale to asi ani nevadí.
Komiksová verze Ricka a Mortyho si už nastavila vlastní kvalitu, na kterou jsem si zvykl a která mě baví. Občas se tahle kvalita i přehoupne a docela přiblíží ke kvalitám seriálu, což zde byl za mě trojdílný první příběh. Zbytek je fajn, musím uznat, že hlášky mě opravdu baví a dokážou rozesmát, s překladem si dobře vyhráli a jakožto fanouška mě velmi potěšila komiksová verze Pocket Mortys.
Dávám tři hvězdy, přičemž je to ale ta lepší trojka blížící se ke čtyřce.
V době, kdy nevychází nové díly, je tohle postačující a místy velmi zábavná alternativa.
Pardon, ale... cože?
Vstřebat závěr(y) téhle kvalitní série mi dalo trochu zabrat, po dočtení jsem nevěděl, co si mám myslet. Abych to ale vzal popořádku:
V poslední knize se vydáváme na skutečně akční a epickou jízdu, která za těch 600 stránek toho dokáže pokrýt hodně. A tím myslím vážně hodně, až jsem si občas říkal, že některé informace měly být lépe rozkouskovány a být pokryty napříč celou sérií, než je na poslední chvíli naflakát sem. Ale budiž - dostanou se nám odpovědi na mnohé otázky a především se všechno (nebo téměř všechno) uzavírá. Líbil se mi odkaz na první knihy, je to fajn připomenutí té dlouhé cesty, který čtenář s Alitou ušel a který se k takovému velkému finále vážně hodí.
Osobně jsem trochu doufal ve větší využití AR a jejích dalších verzí, mělo to super potenciál, ovšem vzhledem k tomu, co všechno se ještě mělo v příběhu stát a že už tak je kniha opravdu špalek, to chápu.
No a pak přichází na řadu konec/konce. Za ten první bych napálil Kiširovi jednu hvězdu, protože něco tak líného a odfláknutého jsem nečetl dlouho. Prostě ve stylu "mě už to nebaví, pojďme to rychle uzavřít, čus". Naštěstí se nám dostane pokračování, konec 2.0, který je rozhodně uspokojivější, ale zato poněkud prazvláštní a kýčovitý.
Nevysvětlí se tam vše, protože jak už jsem psal, něco měl Kiširo řešit už předtím a ne na poslední chvíli - na druhou stranu, určité tajemno dává větší prostor naší fantazii. No a to co se tam vysvětlí, to je... nějaké. Not great not terrible.
Kniha se mi tak hodnotí poněkud hůř. Je to neskutečně nabitá bichlička, která v mnohém uspokojí a v mnohém zklame. Avšak narozdíl od trochu slabší trojky, tady ve mě převládají především ty pozitivní emoce.
Dávám tak 4*, Alita je celkově skvělá série, perfektní pětihvězdičková záležitost ale pro mě zůstane jednička.
Jak mě bavily předchozí dvě knihy, tady už jsem už tak nadšený nebyl. Úvodní fight je skvělý a je to ta Alita, kterou z minulých knížek zbožňuju. Alita samotná je tam pak úžasná i po zbytek knihy, co mě ale už tolik nebavilo, tak všechno okolo ní. Od vedlejších postav (které tam společně s jejich šablonovitými vlastnostmi jsou, aby tam prostě byly) až po samotnou strukturu příběhu, myšleny jsou poněkud zvláštní skoky v čase.
Jsem ale rád, že se alespoň každý díl odehrává někde jinde (série je tak pestřejší) a my se tak poprvé podíváme mimo město. Kresba se taky posouvá k lepšímu. Přes veškeré nedostatky to navíc odsýpá rychle a jsem rozhodně zvědavý na finále.
Neurazí nenadchne.
Ze všeho nejdřív jsem si myslel, že půjde o něco více ucelený příběh, na kratší epizody jsem si ale po chvilce zvykl a užíval si je. Atmosféru, prostředí a nejrůznější elementy ze hry za mě autor zvládl na stránky přenést dobře.
Jen mě občas zarazily (a zamrzely) momenty, kdy autor očividně obcházel logiku a pravidla světa Pokémonů tak, jak prostě vyžadoval příběh - možná se pletu, nejsem expert, ale ze hry si pamatuju, jak jsem si musel speciálně chytit Nidorana, abych po vylevelování s jeho double kicky v gymu porazil Onixe. Jiné elementy na Onixe ze šutrů nepůsobily, a dávalo mi to tak i smysl. !SPOILER!Jenže tady ho Pikachu sejmul elektřinou a Onix se rozsypal, jako by byl pospojovaný svorkami. !KONEC SPOILERU!
U komiksu jako je tenhle to zamrzí, protože očekávám trochu větší ctění alespoň té nejzákladnější logiky světa, která slouží jako předloha.
Neřeším-li věci jako jsou tyhle, tak je to ve výsledku fajn. Mapa a Pokédex na konci potěšily.
S Alchymistou mám ten problém, že si nikdy nejsem pořádně jistý, zda-li mě nudí nebo vlastně baví. Vždy, když začnu novou knihu, tak si uvědomím, že si vůbec nepamatuji děj z té předchozí, což se mi u ostatní mangy nestává, mají prostě víc ikonické momenty. Tahle série se vážně plácá odnikum nikam, všechno co se tam děje mi připadá prostě naházené na sebe, jak si zrovna autorka vzpomněla - což je pochopitelný problém jakékoliv delší série, jenže u Alchymisty jsem to začal pociťovat už od nějaké 3.-4. knihy, což je na mangu neskutečně brzo.
Abych ale jenom nekritizoval, tak se chci pozastavit nad humorem, který se konečně začíná dávkovat a ukazovat v těch správných momentech a dokonce mě i občas rozesmát, ale i tak se tu našly momenty, kdy mě to neskutečně rušilo (což je u téhle série něco, co mě vážně otravuje - velice nemístní humor). Taky je fajn, že schopnosti a síla charakterů jsou (alespoň co se mi zdá) zachovávány, nikdo tu nemá znenadání navrch jenom kvůli tomu, že si to vyžaduje plot (ehm...Naruto Shippuden...ehm).
Sečteno podtrženo, Fullmetal Alchemist je série, která má fajn momenty a po přečtení jsem vždycky rád, že jsem si to koupil, ale k těm fajn momentům se musím prokousávat skrz natahování, odbočky a všechny věci kolem, které mě vůbec nezajímají a často i nudí. Což je "teprve" u 11.dílu série docela ostuda.
Přečteno již podruhé, je to fajn hororová jednohubka na půl hoďky se vším všudy. Osobně bych možná trochu ubral na finální překombinované akci a víc přidal na průzkumu skrýše, do takového prostředí by se dal určitě ještě zakomponovat nápad dva navíc. Jinak to ale šlape jak má, a rozhodně jako mnozí přede mnou musím vyzdvihnout úchvatnou kresbu, která ze čtení dělá ten pravý atmosferický zážitek.
Naprosto a bez výhrad spokojený.
Už jsem si zvykl na určitou kvalitu, která si retra v kompletu zachovávají.
Obvykle jsou ale hlavním tahákem nějaké dva tři sešity z názvu knihy, zbytek je fajn průměr či podprůměr (čest výjimkám jako Stéla předků, která jako celek perfektně jede od začátku do konce).
Tarantulovo znamení mě tak vůbec neoslovilo názvem, jelikož mi to z ikonických Spideyho momentů nic neříkalo, o to víc jsem byl překvapen jak kvalitní retro to je. Záporáci, které jsem viděl poprvé v životě, mi neskutečně sedli a bavili (což je u nových/neznámých postav taky rarita), kniha funguje od prvního do posledního sešitu jako celek, prostředí, tempo, atmosféra, perfektní Romitova kresba - tady prostě není nic, co bych vytknul.
Váhám mezi 3 a 4 hvězdami.
Stejně jako Kazumaki, i já jsem Město světel četl poprvé před lety a říkal jsem si, že jsem to asi nepochopil tak, jak bych měl, a že se k tomu raději vrátím později. Jak tedy dopadlo druhé čtení?
Inu, napsané je to rozhodně dobře a bavilo mě to. Osudy mi přisly zajímavé, prostředí a nálada vykreslené tak, jak by měly, provázanost taky fungovala, odsýpalo to. Ale...
Přeci jen mi tam něco chybělo. To něco skrytého, něco hlubšího, co jsem tam prostě ani při druhém čtení nedokázal najít, nebo to tam zkrátka ani vůbec není. Což je škoda, protože potenciál to na to má a některé věci mi tak přijdou, že vyzněly do prázdna.
Ovšem jako náladovka neobyčejných životů v obyčejném sídlišti to funguje fajn, jen na to asi zase do týdne zapomenu.
