Je to trochu těžší hodnotit, jelikož je to jako přečíst si pouze úvodní kapitolu celé knihy. Máte to přečtené za 5 minut a rovnou můžete vyhlížet datum dalšího dílu. Což ale není chyba komiksu, jelikož ten na to upozorňuje jasným a velkým "1/7" hned na obálce... jen je dobré si uvědomit, že to není samostatná epizoda, ale rozkouskovaný větší příběh.
Zatím tedy můžu rozhodně pochválit kresbu a barvy, které jsou opravdu pěkné, a dobře podtrhují atmosféru tajemné a pochmurné Prašiny. A co se samotné Prašiny týče, s tou nemám z původní knižní trilogie žádné zkušenosti, v komiksu jsem se ale necítil vůbec zmatený a z úvodního čísla se mi dostalo uspokojivého pocitu, že to bude fungovat jak pro neznalé, tak i čtenáře knižní Prašiny (kterým se po dočtení celé série pravděpodobně stanu i já).
Dynamické duo Batmana a Damiana pokračuje v plné parádě. Komiks je tentokrát roztříštěň na vícero samostatných příběhů a dějových linek, přičemž každá dobře prodává něco jiného. Máme tu pohled do Damianova dětství v Lize asasínů, jeho samostatnou misi odehrávající se během Soví noci, a pak hlavní příběhy. V těch sice moc nezaujmou hlavní záporáci (což je škoda), ale namísto vztahu Bruce x Damian se více prozkoumává Damian x ostatní Robinové... originální, zajímavé, fungující. Na kresbu je jako v předchozím svazku této série opět radost pohledět.
Damian byla až do téhle série jedna z mých méně oblíbených postav v netopýřím univerzu, Peter Tomasi ho ale vyhoupl na jednu z mých nejoblíbenějších a nemůžu se ho dostatečně nabažit. Je to parádní série a tomuto svazku chybí k dokonalosti Zrozen k zabíjení vážně málo.
Vzpomínáte na nadopovaného Jokera jako final bosse v herním Arkham Asylum? Temné děsy jsou akčním maratonem právě takto nadopovaných Batmanových záporáků, navíc obsahující stejně tak pěkně hutnou atmosféru. Kromě soubojů (zabírající převážnou část svazku) ale za mě fungoval i ten zbytek - vyšetřování, Bruceův soukromý život, vztahy s ostatními postavami. Jo, tohle fungovalo vážně dobře a rozhodně bavilo.
Komiks, který obálkou a názvem příliš nezaujme, o to více ale pak překvapí. Jak tu už několikrát padlo, příběh se nese v duchu Watchmenů, aneb máme zde superhrdiny, ale jsou to figurky pro vyobrazení reálného světa, dějin a politiky. Tehdejší doba je skvěle vyobrazena nejen kresbou, ale hlavně i díky myšlenkám, které mají smysl a stojí za to. Ze závěru s Hitlerem jsem napoprvé moc nadšený nebyl, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak to tam má taky svůj smysl.
Jediná výtka tak směřuje k orientaci v ději, která zrovna není nejjednodušší, a nepomáhá tomu fakt, že snad polovina postav jsou blonďáci se stejným účesem. I tak je to ale za mě plný počet.
Not great, not terrible. Neurážející komiks, který servíruje přesně to, co slibuje, což jsou krátké detektivní příběhy. U příběhů se mi rozhodně líbila pestrost, Dini se snaží neopakovat a jelikož ty nápady má, tak čtenáři nabídne nejrůznější motivy, zápletky a dokonce i vlastního originálního padoucha (což oceňuji). Poslední příběh s Robinem byl taky fajn.
Takže tu víceméně funguje všechno, jak má... avšak za mě je to "jen" čistý průměr. Pochybuji, že mi jakákoliv povídka utkví v hlavě déle jak týden, natož aby mě některá po přečtení posadila na zadek a vytáhla to na nadprůměr.
Stále tak hravé, vtipné a milé jako první díl. S nadšením jsem hltal každou stránku a užíval si tenhle příběh, který je tak neskutečně absurdní, ale zároveň se v něm vyskytují prvky a scény z běžného života (jak být správný rodič, strasti na škole atd). Taky souhlasím se Sawyerem, že se moc často nestává, aby mě v manze bavilo cokoliv bonusového - a hle, ono to jde. Přeju si, aby si to udrželo alespoň částečnou kvalitu, co to doposud má, jelikož Spy x Family má zatím našlápnuto stát se jednou z mých nejoblíbenějších manga sérií.
První kniha si mě naprosto omotala kolem prstu. Vedle všech (především) akčních sérií, na které se zatím český trh s mangou soustředí, je tohle opravdu osvěžující změna. Příběh je skvělou kombinací akce, fungujícího humoru (konečně jsem se zase u něčeho zasmál nahlas) a dojemných momentů. Každá kapitola byla kreativní a originální, a s každou otočenou stránkou jsem se těšil, s čím autor přijde tentokrát. A postavy... ty jsou dokonalé. Celou rodinku si nelze jinak než zamilovat.
Má to v sobě klasický japonský humor, zároveň je však příběh pro mangu celkem netypický, a nebál bych se to tak s klidným srdcem doporučit i někomu, kdo mangu obvykle nemusí. Tohle je opravdu trefa do černého, a to jak zkombinováním všech zmíněných elementů ze strany autora, tak i volbou to u nás přeložit ze strany Crew.
Za mě spokojenost, má to od všeho dostatek... akce, posun v ději, práce s postavami, a zejména v tomto svazku milé a osobní (některé velmi osobní) momenty. Tohle celé zároveň drželo pohromadě a nebyl v tom bordel, což je od předešlých dílů opravdu příjemná změna.
Neskutečný nářez, tohle mě vážně bavilo. Je to snad to nejfinálovější finále, co pro Batmana mohlo kdy vzniknout... jsou tu téměř všichni důležití přátelé i nepřátelé Batmana, jeho trofeje, chytré propojení se staršími příběhy ze série, ale i pokus o rozšíření jednoho velkého mýtu v rámci celého netopýřího univerza.
Je to tak velké, že se opravdu nebudu pozastavovat nad věcmi typu "ale jak Joker dokázal tohle a tamto...?!". Jednoduchá odpověď: protože zápletka. Není to encyklopedie. Neříkám, že komiks nemá mít žádnou logiku... ale že některé věci jsou zkrátka odpustitelné, aby ten příběh mohl vůbec vzniknout. Tohle má navíc nějakých 150 stran, není to bichle s prostorem na podrobné vysvětlování, tudíž tomu některé nedostatky odpustit dokážu.
Snyder naservíroval nabitou jízdu, kam toho dokázal narvat tunu: hromadu postav, apokalyptický Gotham, mysteriózní pátrání a nekompromisní akci. A všechno to za mě zázračně funguje. Jediná výtka je tak až k naprostému závěru: přál jsem si, aby byla otázka okolo Jokera více otevřená, a umocnit tím už tak jeho tajemnou postavu...
Tak jako tak, tohle je skvost a Snyderovi tleskám.
Fajn jednohubka. Líbilo se mi, jakým způsobem Azzarello pojmul Jokera. Ponechal všechny jeho základní charakteristiky, ale některé utlumil (Jokerovo klasicky neustálé vtipkování - tady je samozřejmě přítomné, ale ne v takové míře, aby bylo otravné) a některé naopak zvýraznil (nevyzpytatelnost, chtíč po ovládnutí města)... výsledkem tak byl Joker, který byl ještě o něco uvěřitelnější a za mě rozhodně budící větší respekt. A nebyl to pouze Joker, který prošel úpravou. Ve finále mi vyobrazení Gothamu a jeho obyvatel dost sedělo. Kresba celou atmosféru správně podtrhuje a příběh, byť velmi přímočarý, alespoň rychle odsýpá.
Na začátku jsem měl obavy, že půjde opět o hektický díl, jak je tomu u této série v poslední době bohužel zvykem. Obavy byly naštěstí zbytečné. Jedná se o svazek, který se z velké části drží při zemi a zaměřuje se na důležité rozhovory, které jsou pro hlavní hrdiny velmi osobní a opravdu pěkně napsané. Líbí se mi i nástin toho, kam bude závěrečný arc směřovat.
Asi se netřeba rozepisovat, je to nabouchaný a výborně nakreslený jako jednička, jede to od začátku do konce, postavy baví a děj dostatečně zajímá. Nadčasová pecka.
Těžko budete hledat tak absurdní a zvrácenou věc, která vás ale bude podivně fascinovat, jako je Spirála. Omotá si vás kolem prstu stejně jako obyvatele města, a nejednou se pozastavíte nad tím, co to vlastně ksakru čtete... ale budete číst dál.
Itóova fantazie zahodila veškeré uzdy a plně se oddala kreativnímu šílenství. Šílenství, které je často extrémní, až abstraktní a těžko uchopitelné, ale zároveň geniální. Zdá se, že tu nic nedává smysl, ale přitom vše spolu souvisí.
Jen se neubráním pocitu, že snad jen závěrečný arc jakoby ztrácel dech a bez některých pasáží bych se možná obešel (ehm... tornado riders...), ale i tak je to za plný počet.
Tohle si zaslouží plný počet. Je to naprosto parádní věc, u které si člověk vedle všech dramatických a smrtelně vážných canonů odpočine. Má to fungující humor i vztah mezi Spideym a Torchem, a jednotlivé příběhy jsou hezky nápadité, kreativní, vždy s nějakou úsměvnou pointou. Nezavděčí se to ale všem, a rozhodně to nedoporučuji někomu, kdo s Pavoukem začíná... na starší příběhy to nejen odkazuje, ale i v jejich duchu jede. Má to tedy o něco více textu a někdy je to takové hloupoučké (je ale třeba si uvědomit, že je to záměr a taky si to díky tomu ze sebe dělá srandu). Celé to i dobře doplňuje kresba.
Obsahuje to i jeden sešit z Tangled Web, který je (i navzdory odůvodnění v předmluvě) tematicky trochu mimo, ale samostatně je to taky parádní, odpočinková a dobře vypointovaná věc. Třešnička na už tak dokonalém dortu.
Královsky jsem se bavil a jedná se zřejmě o jednu z mých nejoblíbenějších knih se Spideym. Dan Slott prostě umí.
Naprosto o ničem. Bod nula celkem zabavil a i zaujal, takže jsem šel do tohohle s tím, že to bude dodatečný závěrečný sešit, který vysvětlí některé nezodpovězené otázky. Na některé sice dostaneme odpověď, ale společně s nimi se objeví otázky nové. Takže jsem si říkal, jestli je to prostě tak špatně napsané, nebo ani tvůrčí tým nedostal od vedení nějaké definitivní odpovědi a plácají se jen tak kolem. A jelikož zřejmě nikdo nevěděl, co vlastně vyprávět, tak má tohle "prodloužené" vydání ty počty stran navíc jen pro efekt - jinak je to zaplácané naprosto tuctovými souboji. Snad jedině ta kresba mi tolik nevadila, protože jsem chápal záměr odlišit atmosféru dvou různých světů.
Pro koho tohle je, to vážně netuším. Děckám se možná budou líbit souboje, ale z těch keců o omniversu asi moc moudří nebudou. Dospělejší čtenář, hledajíc nějaký příběh, bude naopak těmito tuctovými souboji znuděn. Největší problém je ale ten, že je tohle zkrátka naprosto zbytečné pokračování, které ničí svůj vlastní potenciál vymyslet na závěr něco smysluplnějšího a zajímavějšího, než je tohle.
Spokojenost. Úderná jednohubka, která baví po celou dobu, má dobrou kresbu a doslova mrazivou atmosféru. Dobře si to hraje s ruskými legendami a hlavně lidskou psychikou. Autor chtěl na malém prostoru na něco poukázat, a to se mu povedlo, je to efektivní. Na co se to soustředilo, tak to splnilo skvěle, a víc v tom hledat netřeba, protože si to ani na to nehraje. Jen jsem se občas musel zorientovat, kdo z těch tří je kdo.
Pfuu, takový lepší tři. Je to hodně ukecané, což by ve své podstatě nebyl problém (protože to zase po delší době posouvá děj)... jenže mi připadá, jako by se v téhle sérii panely zmenšovaly a zmenšovaly. Je celkem vyčerpávající a nezáživné být zaplaven obrázky 2x2 cm, Išida to tam prostě hodí a vy si to nějak přeberte.
Akce fajn, za top svazku považuju souboj s Donatem.
Tady váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami.
Starší příběh je canon a čte se velmi dobře. Má to pochmurnější atmošku, Carnage není takový edgelord jako v Masakru (nějaké hlášky mají k tomu nakloněno, ale v rámci jeho charakteru se to tady ještě dá a vlastně se i k němu hodí) a baví, a ty tři čísla utečou jako nic. Nabitá akční jízda se super charaktery a chemií mezi nimi.
Modernější příběh je už na tom hůř. Jako nápad dobrý, provedení už meh... kresba se k tomu hodí, někdy jsem se v ní ale neorientoval; Toxin jako charakter je vymyšlen dobře, ale nejde moc do hloubky i přes to, že má na to potenciál; Venomův motiv sice žene příběh, ale často mi připadal jako out of character (alespoň v porovnání se staršími čísly, moderního Venoma upřímně tak moc načteného nemám). Nicméně to stejně jako starší příběh dobře odsýpá a má to i zajímavé motivy. Ve finále neurážející průměr.
Starší příběh za 4*, moderní 3*, ten je ale delší, tudíž celkově lepší 3*.
Povídky + důležitý střípek Hellboyovy mytologie + delší příběh.
Nejvíc mě na tom bavily právě ty povídky, jelikož byly velmi pestré. Byl tu jak malý Hellboy, tak různé země a s nimi i jejich kultury a pověsti. Vesměs mě bavily všechny, především "Hlavy" z Japonska byly luxusní.
Ten zbytek, bohužel...
"Pravá ruka zkázy" sice lehce načrtne tajemství Hellboyovy kamenné ruky, nicméně je to "jen" převyprávění jedničky a dvojky. Dle Mignolových slov nechtěl prozatím nic podrobně vysvětlovat, což ok, dalo se ale vymyslet něco zajímavějšího než tenhle flashbackový filler.
"Skříňka plná zla" má sice vesměs všechno, co mám na Hellboyovy rád, a čte se to dobře, ale na zadek jsem se z toho neposadil. A to hlavně proto, protože až moc připomínala Sémě zkázy a Probuzení ďábla. Hellboy se dostaví do tajuplné budovy a tam se mlátí hlava nehlava se záporákem. Ano, takhle je to velmi stručně řečeno, ale ta kostra je stejná jako v již dvou zmiňovaných knihách. Povídky mají (ve většině případů) originální zápletky ale i lokace - proč se to tedy nemůže rozvést do delšího příběhu namísto (zatím) recyklování toho samého?
Je to klasický Mignola a jeho parádní Hellboy, baví mě to, ale v porovnání s minulými díly to tady bylo o něco slabší, a pouze doufám, že budoucí delší příběhy budou mít o něco větší zpestření.
Pořídil jsem si to čistě z hypu, který si tady Bomba vybudovala. Naplnilo to tedy má převeliká očekávání?
Z 99% ano. Než se ale dostanu ke všem těm pozitivům, tak se neubráním pozastavení se nad některými aspekty knihy, které jsou menšími vadami na kráse:
- jak již pode mnou zmiňoval GWB, vysvětlovací dialogy jsou často umělé. Působilo to na mě v duchu kreslené Dory průzkumnice, která se podívá do kamery a zeptá se diváka, co má dělat. V Bombě tak postavy pomalu probourávají čtvrtou stěnu, protože nepřirozené promlouvání ke čtenáři, byť ne úmyslné, je silně bijící do očí. Vzhledem k (nejen) edukativnímu účelu knihy se to dá pochopit, do příběhu to ale mohlo být zpracováno lépe.
- scénář má tendenci být poněkud hektický. Což opět, dá se to vzhledem k tomu, kolik se toho mělo zmapovat, pochopit. Faktem ale je, že jsem se nejednou ztratil, často se přeskakuje v prostoru a čase, a musel jsem listovat zpátky, abych si ujasnil, kdo je kdo, proč a kde co zrovna dělá. Tohle je naštěstí s přibývajícími stranami pouze lepší, protože se čtenář začíná ve všem mnohem lépe orientovat a jsem si jistý, že při druhém čtení by to už šlo bez problémů.
- tohle už je drobnost, ale na můj vkus bylo někdy těch detailů moc a měl jsem pocit, že zbytečně nejen brzdí příběh, ale zaplácávají prostor, jenž mohl být využit pro jiné události a aspekty týkající se vzniku bomby
Bomba v roli vypravěče mě sice někdy už lehce iritovala, celkově to ale považuju za dobrý a originální nápad, který celý příběh silně oživil a postaral se o jedinečný styl. Kresba je skvělá a, ať už úmyslně či nikoliv, dobová - je tak radost se na ni dívat od začátku do konce (což je vzhledem k počtu stran úctyhodný výkon) a čtenáře skutečně vtáhne do děje.
Samotné vyprávění a scénář jsem si i přes všechny mé šťouravé výtky užil dost, protože tohle téma bylo z faktického a citového hlediska velmi těžké zpracovat - autor se s tím ale zvládl poprat a vytvořil tak nabitou bichli, která čtenáře zasvětí do mnoha faktů, aniž by ubrala na srozumitelnsoti, napětí, či prostoru pro klidnější pasáže čistě na větší seznámení s postavami. Skutečně se to čte jako film a rád se k tomu budu vracet.
V čem je ale za mě Bomba bezkonkurenční, perfektní a už jenom za to stojí za přečtení, tak je to, co ve vás po dočtení zanechá. Tohle není komiks, který po poslední stránce zavřete, řeknete si "jj dobrý" a hned se vrhnete na nějaký další. Zůstanou ve vás otázky a myšlenky, nad kterými budete dlouho přemýšlet a ani pak se jich zcela úplně nezbavíte. Má to velice velký a hlavně silný přesah .
Ať už kvůli důležité historické události, mnoha zajímavým informacím či faktu, že je Bomba prostě opravdu skvěle odvyprávěný skutečný příběh a komiks, tohle by vás nemělo minout.
Od tohohle jsem nečekal vůbec nic, a nakonec dostal perfektní jednohubku s Batmanem. Batman znovuzrozený od Morrisona byl pro mě průměrný komiks, na kterém mě ale velmi bavil vztah Dicka a Damiana. Prvek vztahu Batman - Robin to táhne i tady, je ale o několik tříd zábavnější a dynamičtější především díky přítomnosti samotného Bruce, celkově je více propracovaný a i lépe podaný, protože je na něm z velké většiny postavena zápletka příběhu.
Hlavní záporák Morgan byl parádní především díky tomu, že neměl žádné superschopnosti, byl tak více uvěřitelnější (ve stylu Red Hooda nebo Deathstroka) a pro Bruce výzvou fyzickou ale i osobní. Chemie mezi Morganem, Damianem a Brucem fungovala na jedničku, protože všichni tři si byli v mnoha věcech podobní, zároveň byli v kritických bodech odlišní (ale byli vykresleni dostatečně natolik, abych je mohl chápat všechny).
Akce napínavá a přehledná, násilí správně dávkované a efektivní, děj dobře balancoval mezi poklidnými a akčními pasážemi. Kresba super, dialogy ještě lepší. Příběh parádně vygradovaný, se smysluplnou pointou, fungující samostatně v rámci jedné knihy ale i v širším měřítku celého netopýřího univerza. Celkově byla kniha tak akorát dlouhá a svižná.
Tohle je velké překvapení, má to všechno, co jsem ani nevěděl, že bych od příběhu s Batmanem chtěl. Všechno tu funguje jak má, nevidím tak důvod tomu nedat plný počet.
Takový neurážející průměr.
Největší problém tu vidím v ději, je to hektické a nejednou nastaly obtíže v chápání kdo co jak proč. Přitom samotné zápletky ani nejsou nijak šíleně komplikované, jen nešťastně podané.
Co to celé hnalo a jednoznačně mě bavilo nejvíc tak jsou postavy. Vztah nového Batmana s Robinem je dynamický a uvěřitelný, více pak ještě vynikne s nástupem Red Hooda (který mi teda občas připadal jako edgelord, ale nevím zda-li to není překladem, protože někde mi neseděly dialogy nejen u něj...).
Rozhodně to mohlo být lepší, ale zabaví to a neurazí.
Ach jo, a přitom tady to vypadalo slibně... Tváře smrti mě na začátku navnadily dokonce i na Batmana dost temnou atmosférou. Autor se toho nebál, jeho verze Gothamu je ještě více prohnilá a brutální než obvykle a jeho dva originální padouši mají správný hororový nádech. Kresba vypadá dobře a premisa příběhu na začátku taky, čte se to svižně. Dokonce i skvělá obálka knihy odpovídá tomu, co v knize skutečně je, což mě překvapilo.
Jenže...
Opravdu si nejsem jistý, zda-li jsem nedával dostatečný pozor, ale je v tom hrozný guláš a pokud to člověk chce pochopit, tak musí tomu věnovat všechny jednotky pozornosti, 100% je málo. A ani potom není zaručené, že to bude skutečně dávat smysl. První část příběhu má v sobě dějové linky a prvky, které vyšumí do ztracena a autor se ani náznakem neobtěžuje naznačit, co se to vlastně stalo. Druhá část je neskutečně chaotická kvůli tuně postav, které ani neměly v už tak nezajímavém příběhu významnou roli... a střihům, kdy se skáče z místa na místo a já už pak nějak rezignoval na snahu se v tom orientovat. A i přes to, že jsou Dollmaker a Snakeskin postavy nové a vlastně i dobré, tak ale nefungují takhle blízko vedle sebe. Člověk si uvědomí, že jsou si ti dva celkem podobní, protože oba dva mají vzbuzovat hrůzu svými tvářemi.
Suma sumárum, atmosféra a výjevy jsou skvělé. Je to mnohem temnější Batman než obvykle a to mi sedělo. Bohužel všechno ostatní je průser. Scénář je chaotický a v druhé části uspěchaný, překombinovaný hlavními i vedlejšími postavami, něco vyšumí do ztracena a něco ani nedává smysl.
Soví město svému předchůdci ostudu rozhodně nedělá. Avšak nechci to přímo porovnávat, jelikož jsou obě části velmi specifické a je jen dobře, že se Snyder nesnažil o to samé. Zatímco Soví tribunál je o hledání do té doby neznámého společenství, s mysteriózní atmosférou a psychologickou porážkou Batmana, tady už není tolik co rozplétat a Batman již zná svého protivníka. Tudíž se jedná o více přímočarou, akcí nabitou jízdu, a v tom je Soví město perfektní. Některé situace jsou již lehce přehnané, ale nad tím se dají přimhouřit oči.
Co tomu tak za mě sráží hodnocení je všechno to navíc:
Příběh s Freezem dobrý, ale pro mě spíše poněkud rušivé odbíhání od toho hlavního.
Dva závěrečné bonusy taky fajn, lehce rozšiřují základní příběh, ale je to zbytečně utopené v textu.
Pro všechny tři zmiňované příběhy navíc platí, že jsou rozhodně delší, než by měly být.
Naprostá chujovina. Ze začátku to vypadá jako neurážející svižný mainstream, prostě jednorázový detektivní Batman s fajn atmosférou a kresbou. Velmi rychle se to ale zvrtne v cosi, co bylo jak vycucané z prstu a já si jen říkal proč. Co je zprvu detektivka je najednou mlátička s démony a ta kombinace za mě vůbec nefungovala. Samoúčelné "zápletky" a výskyt postav, které jsou absolutně zbytečné a objeví se čistě jen proto, aby to byl batmanovský příběh. Triviální, často až idiotské dialogy, ze kterých mi bylo nejednou trapno. Batman ultra simp. Šílená zkratkovitost a uspěchanost, všechno vyšumí do ztracena. Ke konci jsem už jel čistě na autopilota a v hlavě měl pouze "wtf". Celé to působí jak kdyby to po druhém sešitě přebralo dítě, které se snaží splácat co nejvíc cool příběh.
Tohle fakt ne. Je sice moc hezké, že pan Finch umí pěkně kreslit, ale scénář ať raději přenechá jiným.
Soví tribunál. Legenda v Gothamu, ale i v komiksové branži. Snyder se toho nebál, a hned v úvodním díle svého runu zničil Bruce nejen fyzicky, ale i psychicky. Temný rytíř tu není za toho perfektního, nikdy nechybujícího hrdinu, který je na vše připraven a má pomalu božský, neporazitelný status... je to člověk, který tak působí, a možná si to i o sobě myslí, jenže na to tvrdě dojede.
Komiks je skvělým, mysteriózním thrillerem, a zároveň i velmi významným rozšířením fiktivního univerza. Kresba je super, zvláště úchvatná hra s barvami se naplno projeví v nezapomenutelné pasáži v labyrintu (která se řadí mezi absolutní Batmanův top).
Tady není o čem přemýšlet, pět hvězd si to zaslouží oprávněně. Je to jak pro naprosté batmanovské nováčky, tak i pro ty, co už s ním mají něco načteno. Perfektní.
Wow. Přiznám se, že Riddler není můj bůhvíjak oblíbený záporák z netopýřího světa, o to víc jsem byl tímhle mile překvapen.
Začátek Temného města má dobrou hororovou atmosféru, především díky zajímavému záporákovi, fanatickému vědci Helfernovi. Je to však předehra toho hlavního...
Riddler využije svůj intelekt naplno a do svých hádanek a krutovlády uvrhne kompletně celý Gotham. Má to ten správný post-apo feel, Batman má tematicky laděný cool rozpáraný oblek, všichni jsou na pokraji sil. A zatímco se v první části Roku nula musel Bruce spolehnout na svá bojová umění a vymlátit Red Hoodův gang, tady musel zapojit především mozek - tyto dvě části tak tvoří origin zaměřený na dvě hlavní přednosti, které dělají Batmana Batmanem.
Jediné vady na kráse jsou občas už poněkud překombinované/zbytečně přehnané scény a roztříštěnost segmentů z Brucovy minulosti. Jinak je to skutečně povedený Batmanův origin a celkově velice kvalitní čtení.
Scott Snyder pojal Batmana po svém, a to kompletně. Bruce, zde ještě na začátku své netopýří křížové výpravy, je více drzý a agresivní. Díky tomu byl pro mě taky uvěřitelnější. Uvěřitelné byly i jeho motivace, svět kolem něj, vztahy s ostatními postavami, i akční scény, které byly intenzivní a Bruce velmi často schytával rány, které měly své důsledky.
S nově pojatou postavou je i nově pojat její origin, o kterém tato kniha je. Líbí se mi, jak jsou zde chytře skloubené ikonické momenty a původní postavy z batmanovského světa, společně s momenty a prvky zcela novými.
Příběh jede ve velkém, až filmovém stylu, a díky již zmiňovaným prvkům, které ctí základní kameny ale nebojí se přijít i s vlastními a novými inovacemi, to celkově funguje dobře.
Snad jen poněkud nešťastné, což ani není chyba samotného příběhu, mi připadá rozvržení obsahu této kompletové verze. V původním vydání, které u nás tenkrát vyšlo, je Rok nula rozdělen na dvě knihy přesně tak, jak je rozdělen i příběh - tudíž Tajné město a Temné město. Tady je zahrnuté celé Tajné město + dva sešity z Temného města. Takže dočtete jeden příběh a vzápětí se rozjede další, ze kterého je jen kousek. Chápu, že má tak Kniha první a druhá vyrovnaný počet stran, i tak mi to ale připadá nepřirozené.
S tímhle jsem byl spokojený dost a v rámci série je to jeden z nejlepších dílů. Žádný Smrtihlav, pouze Petr jako obyčejný člověk, jehož chování a konverzace s otcem vykreslují jeho charakter samy za sebe, ne pouze skrze vyprávění jeho nejlepšího kamaráda. Není to uspěchané, je tu dost prostoru na panely bez bublin, které dobře podchycují náladu situace. Některé panely jsou především díky barvám (ale i ty bez nich) opravdu hezké. Jako bonus potěšila drobná narážka na Zázraka:)
Prakticky celý díl o minulosti a personalitě hlavního hrdiny Petra, což vůbec není na škodu. Jen se nedokážu zbavit lehkého dojmu, že veškeré popisované atributy té postavě prostě nevěřím, a uvěřitelnější mi ve finále připadá jeho kamarád Saša... což se možná napraví v následujících dílech, kde bude kvůli zraněním na chvilku upozaděna akce a více prostoru dostane Petr v civilu.
P.S. původní vzhled Smrtihlava mi připadá super (ale chápu, že tam byla až příliš velká podobnost se Spider-Manem Noir)
Svižnější díl, skoro polovina sešitu je věnována souboji s kápem gangsterů. Stále si to drží moji pozornost, tak jsem zvědav na pomalu ale jistě se blížící finále.
Akce, která tento svazek zaplňuje prakticky od začátku do konce, je dobrá, ale těch postav...
Návrat starých známých vždycky potěší, to ale neznamená, že se to musí zvrhnout v grupáč, kdy se pomalu na každé druhé stránce objeví nová (resp. stará) postava. Stejně tak v Ghoulovi každému totálně hrabe... což opět, není špatně (v komiksu, ok?), ale ne když Išida udělá pacienty z psychiatrické léčebny ze všech. To už prostě nemá ten efekt.
Tohle je víceméně celkový problém, který s Ghoulem mám. Série je to moje oblíbená, i přes to je ale unavující, jak tady všeho musí být stále víc víc víc. Více postav, více soubojů najednou, více jebnutosti, více všeho. Samozřejmě, že má každá série gradovat, tady se ale ta "gradace" jaksi mnohdy nezvládá ukočírovat a je v tom často spíš bordel.
Přiznám se, že nejsem největším fanouškem jedné bitvy armád za druhou (zvlášť, když jsou prakticky hned po sobě)... takže i přes to, že chápu, že jsou bitvy hlavní náplní Jestřábů, tak jsem i tak rád, že se tahle vojenská etapa pomalu blíží do finále.
Bitvy jsou ale naštěstí zvládnuty minimálně skvěle, a hlavně vždy vedou k nějaké (alespoň pro mě) zajímavější scéně/ději. Zde mám na mysli první polovinu knihy (ve druhé polovině další bitva teprve začala), za kterou ten plný počet dám. Perfektní dialogy, nekompromisní akce, a naprosto úchvatná kresba (ta je napříč celým svazkem). Není to ale jenom bezduchá rubačka... scény jako ty v táboře, kde Guts přemýšlí o svém životem a o lidech kolem něj ukazují, jak je to i navzdory prvnímu dojmu postava komplexní a jak má i takto temná fantasy cit (ale to bych se opakoval u každého dílu).
(jinak nevím jestli se to zdá jenom mně, ale tentokrát jsem u jindy bezproblémového překladu narazil na víc chybek než obvykle, tak snad korektura nepoleví)
Tentokrát více té politiky, intrik a jejich následků. Prostor tu dostane Griffith a Casca, jejichž charaktery a vztahy s Gutsem se opět o něco více prokreslují. Nejsme ale ani ochuzeni o akci... zkrátka klasicky dobrý díl Berserka.
Nelíbilo se mi to... na začátku.
Během prvních stran jsem měl pocit, že veškeré situace jsou zde vyloženě na natažení děje a moc mi jejich zasazení do fiktivního světa neseděla. Jenže s postupem čtení jsem pochopil, že tento závěrečný svazek je od předchozích dílů opravdu jiný, a že se mi to tak líbí.
Nečekejte zde tunu násilí a vtipů jako předtím. Nešťastně až do smrti je dekonstrukcí Pohádkova a jeho obyvatel, a především je to konec jak doslovný (poslední svazek + se zde s motivem konce po většinu knihy dobře pracuje), tak symbolický - je načase se s "pohádkou" pro dospělé rozloučit a vrátit se do reálných obtíží všedního života (což je zde opět taky dobře vyobrazeno). A ve finále je vlastně jedno, jestli jste v kanclu nebo v říši mluvících zvířátek... vyjebávky vás doženou všude :)
Crew s tímhle mixem Adventure Time, Happy Tree Friends a (lehce) Ricka a Mortyho rozhodně nešlápla vedle a bylo to něco, co jsem ani do té doby nevěděl, jak moc vlastně potřebuji. Rozhodně mi to bude chybět, stejně tak jsem ale rád, že to skončilo v tom nejlepším.
Posun v příběhu i v kvalitě (ve srovnání s dvojkou). Situace jsou nápaditější a zábavnější, kresba a barvy stále pecka (na některé stránky je obzvlášť radost pohledět), postava Gerdy má zajímavou změnu a Láďa vlastní příběh. K tomu je zde má oblíbená samurajská tematika. Zabavilo, pobavilo, hurá na finále.
Tak tu budu zřejmě jediný, komu se tohle vážně líbilo. Z hodnocení jsem čekal čistý průměr, dostavilo se ale velmi milé překvapení.
Šel jsem do toho jako do světového exkurzu společně s Batmanem (což i samotný název Svět slibuje), a to jsem dostal.
Už od začátku jsem byl nadšený pouhou myšlenkou tohoto projektu. Jedni z nejlepších umělců z kultur z celého světa, s jednou z nejznámějších fiktivních postav vůbec, společně v jedné knize. U každé povídky jsem se pak díky různorodým stylům vyprávění i originálními kresbami dokázal skutečně ponořit do té dané země a být tak na chvíli turistou stejně jako náš hlavní hrdina. Každá země měla svůj unikatní a specifický styl, který byl alespoň pro mě zapamatovatelný.
Ano, povídky byly (pochopitelně) krátké, ale s malým prostorem si za mě autoři dokázali dobře poradit (někteří samozřejmě o něco lépe, než ostatní) a žádné vyprávění mě vyloženě nezklamalo a ani jsem neměl pocit, že by zde bylo něco neoprávněně.
Nevidím nic špatného na tom, že se autoři snažili ukázat ze svých zemí co nejvíce, naopak mě v tomhle poněkud zklamalo Česko, které sloužilo jako názorný příklad... Česká povídka Batmanovi ostudu rozhodně nedělá, ale autoři jako by se báli riskovat a radši vsadili na jistotu - vytvořili tak naprostý batmanovský mainstream, ve kterém je už ale pramálo českého a jako zahraniční čtenář bych se tak o této zemi dozvěděl prd.
Povídky čistě s Batmanem můžu číst v jakémkoliv jiném komiksu, tady jde ale o Batmana v cizích zemích. Neříkám, že to má být vyloženě cestopis nabitý daty a fakty, ale jak jsem již zmiňoval u Česka: povídka ve světovém sborníku, která se bojí něco ukázat ze své kultury a prostředí, pak působí neskutečně prázdně a nemusela by se ani odehrávat v té dané zemi (což u projektu jako je tento postrádá smysl).
Na závěr chci jako mnozí také vyzdvihnout jednoznačně nejlepší, ruskou povídku. To je jedna z nejlepších poct nejen Batmanovi, ale superhrdinům celkově.
Za mě pecka. Narozdíl od jedničky jsem do tohohle už šel s povědomím o tom, co čekat: velkou akční jízdu lehce ve stylu Indiana Jonese... a to jsem taky dostal. Je to dobrodružství se vším všudy, které je ještě nadupanější než předchůdce, má o třídu lepší kresbu a již klasický scénaristický důvtip, díky kterému to v rámci fiktivního světa všechno hezky zapadá. A vzhledem k formátu, ve kterém komiks původně vycházel, mi ani ta uspěchanost tolik nevadí.
Dovolím si tak přimhouřit oči a ten plný počet tomu dát. Pérák baví od začátku do konce a rozhodně se k němu ještě někdy vrátím, rozhodně bych uvítal pokračování z další etapy našich dějin.
(jen teda kluci, nepřehánět s těma vtipama... některý hlášky pobavily, ale všeho moc škodí a utopit souboje v záplavě džouků je opravdu vyčerpávající)
Legendární Death Note je po letech zpět, a to v podobě povídky a-Kira. Jedná se sice pouze o nějakých 80 stran, je to ale kvalitní počtení z rukou autorů původní série a pro fanoušky je to tak povinnost. Na zápisník smrti je zde zcela nový a moderní pohled, který si udržuje jak napětí, tak hlavně ducha původní série. Zároveň se zde rozšiřují pravidla, které následně ovlivní samotné zakončení... a s tím si až dodnes (od prvního vydání povídky v roce 2019) prostě nejsem jistý. Na jednu stranu chápu myšlenku a do fiktivního světa to zapadá, na druhou stranu se neubráním mírnému pocitu toho, že to bylo poněkud vynucené. Jinak to ale opravdu stojí za to.
Zbytek jsou už x let staré věci, které pro mě osobně hrají druhé housle, je ale rozhodně fajn je mít všechny pohromadě ve formě sbírky. C-Kira měl zajímavý nápad, ale ten konec byl nijaký a vyšumělo to kamsi do prázdna. Čmáranice jsou klasickým bonusovým "vtipným" obsahem, který najdete v každé druhé manze... takový humor jsem nikdy nechápal a je to asi vážně něco, co připadá vtipné jen Japoncům, zde to ale není tak debilní jako v jiných mangách.
Zároveň už u nás vyšly ve třináctem, speciálním svazku Death Note (ale opět - je fajn to mít na jednom místě). L - One Day mě naopak upřímně pobavil (asi mám divný humor) a L - The Wammy's House je opravdu lehounkým, avšak vítaným rozšířením fiktivního světa. Taro Kagami stejně jako Čmáranice už u nás taky vyšel ve zmíněném speciálním svazku. Jedná se o pilot Death Note, přičemž je na můj vkus poněkud triviální zápletka delší, než by měla, a také jsem nesmírně rád, že se zde vyskytující prvek gumy nedostal již do hlavního příběhu. Na prvotinu to ale není špatné.
Suma sumárum, starší povídky a bonusy jsou fajn, žádné nespadají do podprůměru. Důvodem pro čtvrtou hvězdu je tedy a-Kira, který je rozhodně největším tahákem svazku, a fakt, že Povídky jako celek fungují (a jsem rád, že u nás vyšly). Pokud jste fanoušci Death Note, tak s tímhle rozhodně neváhejte.
Já tu sérii chci mít rád, vážně. Ale prostě mi to nedá...
Vždy to už už vypadá, že se (jako v tomto díle) schyluje k lepšímu, že to už konečně nabere pořádné obrátky, ale pak to zas a opět spadne k té naprosté průměrnosti, na které mi od 6.dílu nehorázně vadí jedna věc:
je to šíleně utahané (i na poměry mangy) a ve finále se tam nic moc neděje.
V praxi to pak vypadá následovně:
Máme zde velmi zajímavého záporáka, a samotná situace je taky dobře vyeskalovaná. Akce dobře odsýpá a je to napínavé, jenže stránky ubíhají... a ubíhají... a najednou je polovina knihy pryč a vy si uvědomíte, že jste pročetli asi 100 stran jedné a té samé monotónní akce (v tomto svazku bezduché vystřílení všech nábojů do výše zmíněného zajímavého záporáka).
A v tomto duchu jede tahle série furt, v menších či větších měřítkách.
Proč, proboha, je zapotřebí skoro 10 stran na dětinské přemlouvání, kdo s kým půjde z bodu A do bodu B? A ano, opět, tohle je prostě roztahané i na poměry mangy.
V neposlední řadě je tu pak tuna vedlejších postav, ke kterým mám nulový vztah a jsou to prostě charaktery na výplň.
Tak proč tři hvězdy? Protože se tomu nedá upřít dobře postavený svět se zajímavou mytologií a zápletkou, která to celé žene dopředu a byť pomalu, tak se to skutečně posouvá k cíli, na který jsem zvědavý. A mezi tou tunou výplňkových postav jsou i postavy takové, které mě stále baví, a to jak z řad dobráků tak i záporáků.
Tak tohle se nepovedlo. V minulém čísle jsem zde sázel buď na přeplněnost informacemi či naprostým přeskočením odpovědí na mnoho otázek. Troufalá varianta "to be continued" mě ale nenapadla ani omylem. Jak jsem s tím až doteď neměl problém, tak tohle mě prostě naštvalo, je to vystrčený prostředník na čtenáře. Na příběh měli šest čísel, nápady a momenty byly fajn, ale nevysvětlili nic a pouze říkají "well, kup si pokračování".
A pokud se zaměřím čistě na tohle číslo, tak už tak na sešitovku je to šíleně zkratkovité, světlým momentem je zde akorát vztah Batmana a Catwoman.
Silné, smutné, obohacující kulturně i informativně.
Srovnání s Mausem je na místě, minimálně je tohle něco, co se k tomu za poslední roky přibližuje. Životní strastiplnou cestu paní I Okson jsem přečetl za jeden den, a až na to budu mít sílu, tak se k tomu ještě někdy vrátím. Kniha mapuje její život před, během i po táboru, kde sloužila jako sexuální otrokyně. Respekt před takovou osobou, v životě neměla nic a stejně šla dál. Kresba se může zdát ze začátku jednoduchá, což často i je, ale to převážně v případech, kde si to tempo vyprávění může zrovna dovolit... Gendry-Kim kreslit umí a v knize vás o tom přesvědčí. Vykreslené scenérie dokáží být dechberoucí, ale i mrazivé.
Nemám co vytknout, mohu jen doporučit, ať už samotnou kvalitou knihy tak i přáním o větším povědomí veřejnosti o tomto tématu.
Opravdu nadupané volume, ve kterém se předvádí skvělá akce a politika, která má reálný, podobně jako u nás nyní Naruto, přesah s válečnou tématikou. Titáni mě vždycky bavili, ale až teď se z "obyčejného" survival fantasy hororu stává neskutečně komplexní věc. A jak mi ne vždy sedí Isajamova kresba, tak se zde dají najít vážně povedené panely.
Na rozdíl od minulého čísla je zde prostor využit naplno a šestý díl je zatím highlightem celé série. Slušně provedená intenzivní akce, dialogy taky super. V rámci série se to zde přehoupává na 4*.
Pro změnu velmi svižný díl. Rozhodně bych vyzdvihl několik povedených panelů, kresba se zlepšuje. Jen škoda za mě zbytečného a poněkud nataženého přehupování Smrtihlava z místa na místo (asi 6 stran, což je v jednom sešitu dost), na tom prostoru by se dala vymyslet zajímavější akce.
Příjemné intermezzo, ve kterém se rozšiřují/vysvětlují vztahy samotného Smrtihlava i postav kolem něj. Fiktivní mini-univerzum mě baví natolik, že jsem sáhl po fyzických sešitovkách, a nelituji. Bez reklam, vyhovuje mi papír a oproti online verzi se zde vždy nachází stránka dvě navíc s profilem z jedné postav, dopomáhající k lepšímu pochopení děje či (byť o kousek) jeho prohloubení.
Naprosto perfektní nálož kvalitního sci-fi. Dva velké příběhy, oba ve filmovém stylu, s mnoha podobnými prvky, ale zároveň zcela unikátní. A budu tu asi jeden z mála, který byl mnohem více unešený z Přístavu Země, než ze Zatmění.
Přístav Země je přesně to, co jsem očekával a chtěl - chytré a komplexní sci-fi, které vykresluje setkání s mimozemskými civilizacemi v mnohem realističtějším pojetí, než je běžné (zařazení emzáků do každodenní lidské společnosti ve mě evokovalo základní premisu filmu District 9, avšak zde je vztah lidí a mimozemšťanů v opačném rozpoložení).
Nesmírně mě bavily jak diskuzní, tak akční (v těch jsem se ale kvůli kresbě občas trochu ztrácel) pasáže, které se navzájem perfektně doplňovaly a vytvářely tak bezchybný balanc mezi komplexním vykreslením světa, zamyšlením se, a akcí.
Dialogy 10/10, postavy uvěřitelné a vyvíjející se, skvěle se navodil strach ale zároveň zvědavost z neznáma, a mělo to jak politický, tak historický přesah (ironicky zde Kaplan využívá mimozemšťanů, aby poukázal na lidské dějiny a jejich podstatu).
A konec? Nejsem si jistý, co je s ním za problém, mně připadal jasný a úderný. Od začátku tam šlo o tu jednu věc, kterou celou dobu tušíte, ale stejně vás zamrazí, když se to pak na férovku řekne. Já tam osobně víc nepotřeboval.
Navíc mi připadá, že budoucím následkem všeho, co se stalo v Přístavu Země, je právě zkáza, jenž postihla Zemi v Zatmění (str. 452, kdosi s cedulí "emzáci zničili naše Slunce a vláda o tom věděla" - proto je i možná příběh zařazen až po Přístavu, i přes to, že ho Kaplan napsal jako první). Nicméně chápu, proč tento počin v porovnání s tím prvním zaujme více - je tam prostě více bum prásk. A to je přece dobré, stejně jako bum prásk detektiv z Nanits.
Seriózně: Zatmění je skvělý postapo akčňák, který v akčních sekvencích skvěle pracuje s prvkem smrtícího Slunce a opět předkládá zajímavé zamyšlení nad jednou velice běžnou otázkou - žít pod kontrolou, ale mít zajištěné relativní bezpečí, nebo se vzepřít, ale skutečně žít na vlastní pěst se všemi obtížemi?
V čem za mě ale Zatmění selhává jsou dvě věci:
1) překombinovanost zvratů v ději
2) absence větší komplexnosti světa... Zatmění je delší než Přístav Země, a i přes to vysvětluje a ukazuje z fiktivního světa mnohem méně. Celou dobu se tam mluví o tom, v jakých hrozných podmínkách lidé žijí, jak tam vládne korupce atd. ... jenže já za celou dobu viděl na pár stranách max. černý trh a na jedné straně domácnost, ve které se jakože kradla elektřina. Kvůli tomu se mě do příběhu nepodařilo plně vtáhnout a nedokázal jsem tak plně soucítit s těmi údajně utlačovanými lidmi.
Tady se prostě jede na tu akci, a ta je super.
Hodnotit zvlášť, tak Přístav Země za 5* a Zatmění za 4* s tím, že bych u těchto příběhů s klidným svědomím prohodil počet stran. Když ale ještě přihlédnu k péči, s jakou je kniha zpracována - překlad, bonusy, papír (a to takové věci, zvlášť papír ne, obyčejně neřeším) - tak tu není co řešit a celá kniha je tak ultimátním sci-fi zážitkem.
Velice... zajímavý počin.
A chvilku mi dalo zabrat se rozhodnout, jestli jsem z toho vlastně nadšený, nebo zklamaný.
Hned na začátku jsem si musel zvyknout na dvě věci:
1) tohle není ani tak chyba samotného eventu, ale od poslední navazující knihy v kompletu (KVS 40, Venomova pomsta) se událo DOST zásadních věcí, na které jsem si chvilku zvykal nebo je rovnou musel googlit (jako třeba kdo je sakra Doppelganger?! Na to, jak se v každém čísle pomalu vysvětluje i origin tety May, tak Doppelganger byl zmíněný dost ledabyle)
2) Carnage (i jeho parťačka) aka neskutečný edgelord. Za to neustálé mluvení o zabíjení mi bylo docela trapně, chvilku jsem si říkal, zda-li se scénáře nezhostila nějaká třináctiletá emařka... ale dá se na to zvyknout a ve finále jsem byl s charakterem šíleného vraždícího symbionta docela spokojený.
Jinak se jedná o jednu velkou akční jízdu. A tady přichází mé rozporuplné pocity. Akce je tu více než dost (místy chaotická, jinak skvělý adrenalinový run), dynamika obou týmů funguje a kresba si udržuje kvality napříč všemi sériemi... avšak... v knize se dá najít nemalé množství chyb (klasicky) a po chvilce mi to začalo připadat poněkud stereotypní: SPOILER
"Hrdinové" hledají tým řádícího Carnage, přičemž ho za žádnou cenu nemohou najít (to aby měl dostatek času vyzabíjet půlku města). Nabere se nový člen, ať do týmu hrdinů či záporáků. Týmy se střetnou, dají si po hubě a zmizí. A vše znovu. Toť šablona celé knihy. KONEC SPOILERU
Abych byl ale fér, tak se tu i přes určitou šablonovitost v pozadí rýsuje myšlenka, která má pravděpodobně celý tenhle event hnát, z náznaků se mi i líbí, a čekám, co se z toho vyklube v druhé polovině.
Mám tu výhrady a není jich pár. Naštěstí je dokáží vykompenzovat pozitiva a čtení jsem si z převážné většiny užil.
První části tohoto velkého eventu se tak daří to o chlup vytáhnout na 4*.
Zatím je to "pouze" tříhvězdičkový titul, avšak čte se svižně, a dokáže i vzbudit napětí a čtenářovu zvědavost v pokračování děje. Když už jsem si říkal, že tohle je cliché co jsem naposledy viděl v thrilleru z roku 2005, tak mě autor následně dokázal docela překvapit.
Neměl jsem vysoká očekávání, a i tak to moc nedopadlo. Kresba a historický exkurz je parádní, avšak více než jako příběh se skutečně kvalitními vypravěčskými prvky to působilo spíše jako sled náhodných situací ve stylu "tenkrát se stalo to a to, tady to máte a nějak si to přeberte" (přičemž ne vždy jsem se orientoval na 100%). Tyto situace téměř vždy vyústily v souboj, někdy více či méně přirozeně, oceňoval jsem zde ale zajímavou přehlídku nejrůznějších bojových technik.
Už teď si horko těžko vybavuju nějaké scény, v hlavě mi zůstaly pouze střety Jubeie s jeho úhlavním rivalem, ty stály za to.
K tomu všemu přihoďte otřesnou kvalitu překladu, kdy jsem si častokrát říkal, zda-li před vydáním někdo tuhle knihu vůbec kontroloval a jestli tohle myslí vážně.
Neurazí nenadchne.
