Jako pseudointoši tvrdí, že jejich život ovlivnil Kafka, jako pseudopodnikatelé tvrdí, že jejich život ovlivnil Kožený a jako pseudonakladatelé komiksu tvrdí, že jejich život ovlivnil chabý výběr titulů konkurence, tak já, jako pravý a nefalšovaný nepseudoúchyl, tvrdím toto: Bez Pepého bych se nestal tím, čím jsem.
Nemyslím tím pedagoga, rozeného i vystudovaného (i když na pedagogiku jsem se dost možná dal s vidinou snadného přístupu k mladému masíčku), nemyslím ani milionáře (i když tím jsem se stal hlavně proto, abych si mohl mladé masíčko kupovat), nemyslím tím dokonce ani zdejší diskusní hvězdu, kterou jsem se stal z přesvědčení a nadbytku volného času (a stále doufám, že se tu nějaké mladé masíčko vyskytuje; napiš taťkovi, holčičko, a přilož sken občanky).
Myslím tím hlavně a především kovaného úchyla, co obchází školy (deváťačky už maj' patnáct, tak si těch keců nechte) v baloňáku a dělá všechny ty legrácky, které se dají dělat jen v baloňáku a jen před školami. A že se toho dá dělat! Nebýt Pepého, tak zůstanu maximálně u tří čísel: Odhalení tvrdé, odhalení měkké a klasická kapsohoňka. Ale Pepé byl (a díky tomuhle komiksu je a bude), takže jsem mohl do svého reperotáru zařadit mnohá čísla pana Pepého a svůj už tak skvělý život vyhonit a vyšlehat do ještě skvělejší, a hlavně tvrdší, vlhčí a oplzlejší podoby.
Nevím, co víc bych k dílu a k postavě, které ovlivnily, a dost možná i změnily můj život, ještě napsal. Jasně, mohl bych třeba napsat slovo dvě o komiksu samotném, ale lze impotentnímu kastrátovi popsat trápení a nadrženost, kterou zakouší samec v říji, lze slepému popsat krásy ženského těla nebo popsat rozkoš způsobující pohled na rýsující se lemy spodního prádla pod těsnou sukýnkou, lze popsat slovy nejrůznější vůně, včetně té, která není tak úplně za vůni považována, přesto je to ten nejrkásnější pach, který může úchyl do svého rypáku nasát? Ne, nejde ani jedno, stejně tak nejde popsat, proč je tento komiks tak skvělý, tak zábavný, tak poučný a hlavně tak krásně neškodně úchylný. Nejde to proto, že kresba je tady to, o co honí nejvíce, a je jedno, zda zrovna Pepé prdí do balónku, vaří s vibrátorem nebo si do kroku pohoňuje, zábavnost a unikátnost tohoto komiksu je v Gotlibově kresbě a v podání kohokoliv jiného by ty příběhy nejspíš vůbec nefungovaly a byly jen sbírkou nejrůznějších úchylných fantazií určených k pohonění, nikoliv však k poučení a k zábavě.
Perverzní páprda není jistě pecka, ze které nebudou komiksoví fandové několik dnů spát, není to ani dílo, které by jednotlivcům změnilo nahlížení na komiks, není to komiks, který bude většina z nás zmiňovat při výčtu deseti nejoblíbenějších komiksových děl, ale zcela jistě je to komiks, ke kterému se člověk může opakovaně vracet a každým přečtením se bavit stejně, jako se bavil poprvé, a to bez ohledu na to, v jaké náladě se čtenář zrovna nachází. Za mě jasných pět do ruda vyhoněných hvězdiček a kdyby to šlo, přidám svíjeje se v orgastické křeči šestou, řádně mazlavou.
Podíval jsem se ještě na artbook a je fajn. Žádný rozpad jako se stal uživatelce P.G. se u mě naštěstí nekonal a to jsem si artbook prohlížel dost dlouho. I když velmi opatrně. Jestli se vám líbí komiks a chcete navíc cokoliv, co je s ním nějak spojeno a rádi se kocháte obrázky, tak si ho pořiďte. Mám radost z čísla. Nejsem pověrčivý, ale když už tam to číslo je, tak ať alespoň něco symbolizuje. A těžko jsem mohl dostat lepší. Snad kromě 666. :-)
Jakožto nejen zdejší expert v žánru sci-fi (ano, jsem Psychorovo dvojče) uděluji tomuto komiksu pět hvězd z pěti možných a tuto informaci uvádím hned na začátku svého komentáře, jelikož je to naprosto zásadní sdělení, které se díky podivnému zvyku mnoha lidí číst texty od začátku a ne od konce k lidem takto dostane. A proč uděluji tomuto komiksu jakožto nejen zdejší expert v žánru sci-fi pět hvězd? Protože čtyři a půl dát nemůžu. Mám v tom systém!
Kniha NANITS Chronicles předhazuje ke konzumaci tři příběhy plus prolog a epilog. (A nějaké ty bonusy, aby měl Áda radost!) Příběhy se od sebe liší jak obdobím, ve kterém se příběhy odehrávají (blízká budoucnost, ne tak blízká budoucnost a budoucnost vzdálenější než ne tak blízká), subžánrem (biopunk, postapo), tak stylem vyprávění (klasika, retrospektiva, 1. osoba à la drsná škola, kdy informace čtenáři sděluje hlavní postava), tak samozřejmě dějem.
U každého z příběhů si asi většina lidí řekne, a to bez ohledu na to, kolik má přečtených knížek nebo komiksů a zhlédnutých filmů nebo seriálů, že to či ono už někde někdy četli nebo viděli. Pandemie, zlá korporace, kolonie na Marsu, hoši, kteří mstí smrt svého domácího mazlíčka a jsou u toho sprostí a sem tam někomu prostřelí palici, zkorumpovaná policie, data v počítači nesoucí zásadní informaci, prostě klišé, kam se podíváš. Nebudete pak moc překvapeni, když záporák vleze do sprchy za hlavním hrdinou a během hraní na housle mu sdělí, že je jeho nebinární otcomatka a zmizí tunelem ve zdi. Pokračování příště...
Klišé sem, klišé tam, ničemu to nevadí. Ať je ho klidně habakuk, když je servírováno v rozumném poměru a při správné teplotě. To u NANITS Chronicles platí. Ani jednou jsem si při čtení neřekl, že tady už to autor trošku přehnal, že se začíná rozmáhat nešvar s názvem trapnost, že za každou cenu cpe do příběhu něco, co tam nepatří a tlačí na pilu až příliš. Nic takového. Pokud jsou postavy sprosté a dialog je o chcankách, tak proto, že to k těm postavám v podobných příbězích prostě patří, i když to je stá variace téhož. Když v situaci, kdy záporák může hrdinu rozstřílet na sračky a místo toho si neodpustí pár vysvětlujících vět („Že jsem ti ho tam kdysi na swingers fouknul zezadu já, tos celou tu dobu nevěděl, co?!") a hrdina tak dostane pár sekund k dobru a využije je k zabití záporáka, tak to nepůsobí pitomě a samoúčelné, čtenář to čeká a ví, že to tam být má. Stejně tak násilí. Je tam a je ho tam dost, protože tam být musí. A tak dále a tak dále, situací a dialogů, které už byly použity někdy jindy a jinde je tam více, ale ani jednou jsem nic nenamítal. Což je co říct, protože já namítám poměrně často.
O čem příběhy jsou si může každý přečíst v popisu, proto jen uvedu, že mě bavily a už teď se těším na další čtení, protože po přečtení komiksu si komiks vyloženě říká o repete.
Pokud jde o kresbu, tak překvapivě v komiksu nechybí. Fakt je tam! A je podle mě skvělá a nejen to, různé styly se skvěle k jednotlivým příběhům hodí. V příběhu delegace z Marsu je lehce do mainstreamu, jsou tam jasnější barvy, kulaté ksichtíky, v postapokalyptickém příběhu je vše trochu do uzena a lehce rozmazané. Umělecký záměr je zřejmý a funguje to. Z ukázek si může každý udělat představu sám.
Protože příběhy nejsou ukončené (fakt vzala/vzal/vzalo roha tunelem ve zdi!) a jsou vzájemně propojené, tak očekávám nejen pokračování, ale i dokončení. Stejně kvalitní pokračování a dokončení takové, které dává smysl a díky kterému vše do sebe perfektně zapadne (doufám, že ho mají autoři dávno na papíru a nebudou ho štykovat dodatečně, aby to teda nějak skončilo) a jednotlivé příběhy tak ještě získají na kvalitě a čtení od začátku do konce bude o to šťavnatější. Zda jsou autoři schopni servírovat jednu dvě knihy ročně stejně zábavné, tak ať to klidně končí až po deseti knihách, ty světy mě totiž baví a čím víc dobrých příběhů z nich bude, tím víc spokojenější budu. V kategorii sci-fi v kvalitním provedení je pro mě tento kousek vážným aspirantem na nejepší komiks tohoto roku, společně se Cyberpunkem 2077. (Akira je mimo jakékoliv kategorie, to aby bylo jasno.) Nečekal jsem vůbec nic, dostal kvalitu a opravdu se třesu na další knihy. Řeči na obálkách knih mě z principu sejří a málokdy je beru jako bernou minci nebo s nimi souhlasím, ale zrovna zde uvedené „Tohle je něco, co chcete mít v knihovničce a číst stále dokola." fakt platí. A bude platit dvojnásob, když těch knih bude víc a budou stejně dobré.
Nejlepší hláška: Ať si hoši chytí v poušti nějakýho medojeda a toho si oprcaj! (Vzhledem k tomu, že medojedi v Americe nežijí, se nabízí, aby hláška byla interpretována někteří víte jak ;-))
Ale abych jenom nechválil, v komiksu jsem narazil na pár chybek: Úmrtnost místo smrtnost, vytáří - vytváří, zůčastnila - zúčastnila, kteréni - kreténi, v pouští - v poušti, potencionální - potenciální, minimálně jednou !? místo ?!, sem tam chyba v ji/jí, svoji/svojí, víc než tři vykřičníky, chybějící tečka na konci textu v bublině. Ale polovinu jsem zaregistroval až u druhého prohlížení a pečlivějšího čtení některých pasáží, takže si spousty překlepů a chybek většina lidí nejspíš ani nevšimne a nejde o nic, co by komiks sráželo. Ale pro příště by to chtělo lépe vychytat, protože čím lepší dílo je, tím víc pak tyhle chybky zamrzí.
Papír je kvalitní, voní jednou z několika papírových vůní, které bych mohl fetovat od rána do večera, navíc je vůně typicky ovulačně silná a vyloženě si tak říká o rozevření a čtení. To rozevření je možné na plné kule a kniha sama drží, takže ji lze číst položenou na stole bez asistence údů, a ani tak nehrozí poškození. Nechybí záložka. Provedení je prostě výborné a i fobikům bude chutnat a obsedantům čvachtat. Stejně jako Darth Raelchi i já mám přebal z vnitřní části trošku začerněn, tyhle vazby to ale dělají. Některá špinění jsou holt normální.
NANITS chronicles se po všech stránkách fakt povedl(y) a ta pětková hodnocení a vychvalující komentáře, které se zde budou jistě dále kupit, nejsou náhodná. Chci víc a chci to hned!
