Dlouho už jsem si pěti hvězdičkama nebyl takhle jistej, ale pro mě je to od začátku do konce prostě naprosto úžasný. Nezastírám, tenhel Bažínáč je přesně tím typem příběhu, který já mám nejraději. Někdo má rád superhrdinské komiksy, někdo má rád underground, někdo horory, každý něco jiného. Já mám rád mysteriózní příběhy, ve kterých je spousta tajemství, pro které autoři využívají motivů převzatých z náboženství. O bozích, o různých prastarých bytostech oplývajících neuvěřitelnými příběhy. Souboje Pekla s Nebem, filozofické úvahy o smrti a nesmrtelnosti, prostě tyhle typy příběhů. A to je Bažínáč.
Příběh téhle série je trochu podobný seriím jako je Sandman nebo Lucifer. Máme prostě ohromně mocnou bytost a aby byl příběh funkční, musíme bytost postavit před problémy, které 1) nevyřeší silou, nebo 2) potká takovýho drsoně, že i ona ohromně mocná bytost je ve srovnání s tím co přichází malinká.
Tohle je typické pro příběhy o Bažináčovi. Alan Moore ze začátku dál úspěšně buduje pohled na Bažináče jako na mocného elementála a více prohlubuje naší i bažináčovu znalost o jeho původu a schopnostech. Bažináčova legenda začíná být skutečně barvitá a pěkně promyšlená (sněm stromů). Zbytek příběhu je plný hororových prvků, halucinací, temných brutálních kultů, které vyvolávají prastaré zlo. Dýchal na mě z toho Lovecraft.
Tenhle díl Bažínáče je zatím suveréně nejlepší. Tahle serie mě začíná zajímat čím dál víc, už rovnou vyhlížím další díl!
Bonus z Pracherovské serie nezklamal, ba naopak.
V úvodníku, který jsem si vyjmečně přečetl, protože ho napsal sám Ennis, je pár zajímavých poznámek k celé serii. Člověk se dočte, jaký byl koncept Preachera, o co mu šlo když serii psal a můžeme pak sami srovnat, jak se mu to povedlo. Také píše, že má hrozně rád westerny, že na nich vyrostl a snažil se pravidla westernůl nacpat do Kazatele. Což se mu i podařilo, ale jeho skutečným snem bylo napsat opravdu pořádánej, ryze westernovej příběh z opravdu krutýho divokýho západu. A v tomhle směru se vyřádil v krátké miniserii o vzniku sv. Zabijáka. Kresba není nic extra, respektive ani mi moc nevadila do té doby, než třetí sešit nakreslil Ezqouera, protože po jeho super ilustraci je opravdu těžké přijmout zpět Pughovu "patlaninu. Ale příběh temný, s drsným a chladným hlavním hrdinou, paráda. Bavil jsem se.
Prdelmanova story je taky super. Ubožák z amerického buranova, naprosto neoblíbený všemi, který posírá jednu věc za druhou, dělá dál špatný volby, až si na konci prostřelí ksicht. Užil jsem si nášupu buranskýho fotro-policajta, kterej střílí brokovnicí do vzduchu a ječí "Zabiju všechny ty marťanský Negry!!!" Kresba nevadila.
Hoši z jihu jsou naprostou perlou. Ennis ve formě, hláška z hláškou, parodie na bradatý a ramenatý hrdiny z akčních filmů 80tých let a dva chladnokrevný zabijíácký burani. Nemám co dodat, tenhle příběh je opravdová jízda.
Krev a Whiskey se slušně rozjíždí, ale pak najednou se to tak nějak utne. Spíš lepší průměr.
Kol a kolem, všechno dohromady, je to skvělý odkaz zpět na kazatele, příjemná vzpomínka za vynikající sérií. Spousta zábavy, spousta hlášek, bizarních záporáků, parodie na drsný upíry, parodie na drsný hrdiny a parodie na US "Oscarový dramata".
Nevím jestli byl opravdu Hellboy dřív o tolik lepší, nebo mě prostě jeho příběhy už přestali bavit a na stejné triky Mignolovi neskočím dvakrát. Příběh není vyloženě špatný, docela jsem se i celou dobu bavil, jenže mi prostě přijde, že Hellboy je taková figurka, ktrerou vždy někdo vezme, někam ho strčí a něco tam Hellboye napadne, něco jiného Hellboye zase zachrání... prostě ten příběh ho nese jak divoká řekal a on jen mává kolem sebe pěstí. Nedostává chytré nápady, Deus ex machina na každý druhý stránce, žádný zvrat v ději, nečekaná událost. Jasně, baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný, super postavy, ale nejsou autora, jsou převzaté (ukradené?) z folklóru. Prostě z toho mám pocit, že scénáristicky se vezme Hellboy, pár postav z legend staré rusi, naházej se do mixéru, ten se zapne a "něco" z něho vyleze. Ten konec jsem navíc vyloženě nestihl, najednou to celé skončí jakoby z ničeho nic, dost podivným koncem. Doufám, že v další knize to bude ještě probírané, snad za ty dva roky nezapomenu děj, než CC vydá další díl.
Co bylo příjemné překvapení je Fegredo. Skutečně parádní kresba, lepší než Mignola. Zachovává jeho styl, ale je daleko detailnější, víc postavy vykresluje. Opravdu se mi líbil a kresbu jsem si užil, takže za ta moje hodnocení zase zvedá. Rozhodně taky lepší než předchozí povídková kniha.
Tady prostě zase Ennis sází na svojí jistotu. Drsný klaďáci vs. zlý záporáci. Příběh průhlednej na voda horských jezer.
"Budeme pomáhat Diktátorovi, protože nám chlápek v kravatě řekl, že je to správný!" o chvilku později "Ale ne, chlápek v kravatě po nás chce genocidu! Tak to je na nás, nájemný zabijáky příliš silný! Ale k povstalcům nemůžeme přimknout, protože ty vede narkobaron!" a závěr: "Můžeme pomoct narkobaronovi, protože slíbil, že obchodu s narkotiky nechá, pokud se dostane k vládě a OSN mu poskytne pomoc!" To je fakt teda příběh za všechny prachy! Utopie z toho cáká na všechny strany jak semeno puberťáka, co objevil internetový porno. Vyvrcholením je stupidní epizoda s brečícím supermanem a pěním ódy na ameriku, kterých jsem si už dost užil v Preacherovi (který byl lepší než Hitman ;) ). Ennisova síla bývá v kvalitních záporácích, ale tady kvalitní záporáci nejsou. Jen klasika, milionkrát přepraná - supersilák, křivák, Růže - zlá kočka v latexu a buzerantskej, tlustej důstojníček. Na závěr scéna, kdy je hlavní zloduch zničen, je jakoby vystřižená z animáků. Ani Maska by neprovedla lepší likvidaci.
Ale já Ennisovi tyhle věci odpouštím. Já mu žeru, já jsem se u toho prostě bavil. Ennis málokdy napíše něco co by bylo skutečně kvalitní, ale umí namixovat správnou porci chlapáckejch hlášek, střílení a absurdních situací, abych měl touhu koupit si další díl. Takže tak no :)
Tak já jsem o něco spokojenější než u předchozích dílů. U Spideyho konečně dochází k pěkný bitce, i když na druhou stranu se jedna bitka táhne dva sešity. Green Goblin má zatím s původní verzí společné akorát to, že se jedná o Osborna. Ale mě to nijak nevadí. Hláškám jsem se párkrát i zasmál. Když to pujde takhle dál, budu spokojenej. Čekám ale brzy nějakou "Oh my god, what the fuck..." situaci.
X-mani jsou o něco slibnější. Úvod není tak zdlouhavej, příběh se rozjíždí slušně, ale ty sentinely... to jako vážně mám věřit, že by nějaká vláda, volená lidem (tedy ta, která chce být znovu zvolena) poslala do ulic gigantické, skutečně gigantické roboty, aby zabíjeli mutanty? A ti roboti pak všechno rozbíjí a všechno vybuchuje... prostě přehnaný. Hledat logiku v superhrdinských komiksech je možná ode mne hloupé, taky se snažím to nedělat, ale tohle je do očí bijící. Doufám, že v tomhle směru Millar trochu ubere, míň gigantických zabijáckých robotů, víc bitek lidi vs. zlý mutantí vs. hodný mutanti. Konec X-manů slibuje zajímavý pokračování.
Sandmana považuji za neuvěřitelně komplexní dílo, ve kterém se příběh odehrává v mnoha linkách a na mnoha úrovních, které se v závěru propletou a vyústí v epické vyvrcholení. Skrze všechny knihy sledujeme situace a postavy, jejiž důležitost se nám zpočátku zdá být pramalá, avšak o to více jsme pak překvapeni o pět nebo šest knih později, když původně zdánlivě nedůležitá postava nebo událost zcela přesně zapadne do mozaiky příběhu a zcela zásadně ovlivní další vývoj. Gaiman nechává čtenáře, aby si nějaké drobnosti sám propojil, ale zároveň je natolik slušný, aby čtenáři nechal dostatečný počet vodítek. Gaiman v Sandmanovi filosoficky rozebírá dopady nesmrtelnosti na jedince, míru odpovědnosti, kterou mají ti, co oplývají mocí. Servíruje nám příběhy plné fantazie a úžasných postav, tragických i komických osudů. Celá serie Sandmana je navíc jakousi galerií více i méně zručných výtvarníků, kteří se na příběhu podíleli.
J
ako každý příběh, i Sandman má však svůj konec. Ano, čeká nás v budoucnu Endless Nights, nebo chystaný prequel, který zrovna Gaiman píše a bude vydaný někdy příští rok, ale tato kniha i tak bude posledním dílem serie. Jedná se o krásné rozloučení s postavama Sandmana i se sérií samotnou.
Celé mi to přišlo, jako by na mě Vaughan ječel "Rozbreč se, rozbreč se!". Nerozbrečel jsem se. Absolutně plochý, banda lvů se chvilku potuluje po Bagdádu a to je všechno. Nechápu ten humbuk okolo. Víc už jsem u toho umírat nudou nemohl. Bez jakékoliv hloubky.
Ale je třeba i říct, že komiks netvoří jen scénář, ale i kresba. V tomhle případě jej kresba tahá z průměrnosti. Skutečná nádhera, pastva pro oči. Možná nejlepší jen otáčet stránky a prohlížet si obrázky. Tři hvězdy sktuečně jen a pouze za kresbu!
Tak tohle je opravdová bomba. Pro mě určitě nejlepší díl celé serie, naprosto bezkonkurenčně. U prvního sešitu jsem se málem pochcal smíchy, zbytek by se dal shrnout větou "Spider strikes back" - a to skutečně ve velkém stylu. Spousta krve, mrzačení a opravdové investigativní žurnalistiky. Spider nikdy nebyl takhle ve formě.
Strýko Ben je mrtvý. Ne, víc se toho za ty dva sešity nestalo.
Přes veškerý Bendisův scénaristycký um, který je zcela nepopíratelný, jsem rád že máme origin za sebou a můžeme se těšit na tu super velkou akci, kterou Crew v řadě Ultimates pořád slibuje :)
FF na druhou stranu dostala konečně větší akcí i nějaké koule a věřím, že v příštím čísle narostou i Petrovi. Celkově jsem ale rád, že FF opouštíme a budou X-men, snad budou zábavnější.
Zřejmě by člověk jednotlivé knihy této serie mohl hodnotit za používání "ctrl c" a "ctrl v". Risso opět naprosto úchvatná kresba, i když na můj vkus je tam tentokrát moc málo nahotinek.
Scénář a noirová atmoška opět parádní, a to i nazvdory tomu, že půlku doby netušíme, kdo to s kým táhne, nebo o čem konkrétním se postavy baví. Zejména dvojka Sheperd-Graves je pro mě zatím naprosto nerozluštitelná.
Azzarelo prošel další zkouškou a ukázal, že i povídky mu jdou. Je ovšem škoda nutit scénáristu jeho formátu psát na tak malém prostoru. Věřím, že čím delší příběh, tím lépe může Azzarelo rozehrát postavy a atmosféru a že na tak velkém místě, které mu poskytuje celá dlouhá serie 100 nábojů, se máme ještě všichni hodně na co těšit. Je mi ale jasné, že ještě u několika dalších knih budu psát "Risso nepřekonatelnej, atmosféra a příběh dokonalej, ale furt nechápu kdo s kým táhne a proč."
Tak nám po ročním čekání Crew naservírovala další díl Kůstka. V předchozím díle jsme se dozvěděli, že je Trnka dědičkou trůnu a jedinou nadějí na záchranu údolí při hrozící válce. Dozvědět se, že jste princezna a naděje, to není věc, která by se prosté dívce, žijící na ranči s babičkou, stávala každý den. A je tedy třeba se s tím vyrovnat. Ze začátku dochází k depresi, ke snaze se úkolu nějak vyhnout, stěžuje si, že chce aby všechno bylo jako dřív. Celé toto rozhodování je typické pro příběhy, ve kterých je prostý člověk vyvolen k velkému úkolu. Jedná se tedy o jakousi povinnost autora nám tohle naservírovat. Samozřejmě všichni tušíme, že nakonec Trnka ten úkol na sebe vezme, a tak se její nerozhodností a snahou se všemu vyhnout člověk prokousává trošku otráveně.
Mezitím Podfa Kůstek kuje další pikle a přesvědčí všechny vesničany, že je drakobijec. Jako takový samozřejmě potřebuje spousty jídla a tak vesničku pěkně vysává. On sám se však na konci knihy musí postavit před důležitou otázku: co má dělat falešný drakobijec, když se do jeho nápadné pasti na draky chytí opravdový drak?
Příběh jako takový je v této knize o něco ponurejší. U předchozích dílů jsem se často od srdce zasmál, tentokrát se o zábavu a legraci, tentokrát nijak výraznou, stará akorát Podfa, který podvádí celou vesnici. Jak jsem již psal, na Trnku padne tíha úkolu, Kůstek se jí snaží pomoci a podpořit jí, babička Ben se někde ztratí. Rovnováha mezi porcí komedie a dramatu se pomalu začíná naklánět ve prospěch dramatu. Jsem celkem zvědavý, jestli se panu Smithovi podaří v příštích dílech uvést oba prvky zpět do rovnováhy, nebo zda se prvek komedie úplně vytratí. Byla by to škoda, protože to byla v prvních dílech jedna z věcí, která mě k serii přikovala.
Kresebně si to drží úroveň minulých dílů. Trnka narozdíl od minulé knihy nevypadá jako holčička - vypadá trošku starší a vyzrálejší (jako v prvním díle). Trochu výtku bych měl směrem výjevům, kde Jeff Smith maluje vesničany, protože se zdá, že má vymyšlený asi tři obličeje a zbytek se mu vymýšlet nechce. Až na vyjímky to vypadá jako laciný film, kde kompars vesnice o cca 50 obyvatelích hraje 5 herců.
Nový Kůstek je o něco slabší než předchozí díly. Málo vtipu a navíc, jak jsem zmiňoval výše, ona povinná scénáristická zastávka před rozvinutím dalšího děje, ve které se hrdinka musí "odhodlat" k velkému úkolu, který jí čeká.
Kůstek je výborná serie, která snad už ani nemůže víc klamat svým obalem. Podle obálky to vypadá na dětskou knížku o jakémsi prazvláštním tvorečkovi, a přitom je to originální, vtipné a napínavé. Jeff Smith překládá fantasy, která pochází z jeho hlavy a překládá nový fantastický svět. Nevím jak jiní, ale já jsem unaven věčně opakujícími se autory, který předkládají fantasy plnou elfů a trpaslíků, bytostí které byli všude už 100x. V Kůstkovi nacházíme skutečně nové fantastické postavy i originální záporáky. A taková ohraná věc, jako je "drak" tady má zase své vlastní a nové pojetí. Další velké plus na téhle serii vidím v tom, že se příběh pomalu odkrývá a autor vyjevuje nová tajemství tak, že si ho můžeme postupně užívat. Mám totiž pocit, že u jiných serií na pokračování je na začátku nastolená otázka (např: Co zabilo všechny muže na světě?) a my se pak musíme prokousat hromadou stránek, protože chceme znát odpověď na otázku, kterou autor položil na začátku. A neuspokojí nás nic jiného, než odpoveď na kterou čekáme. U Kůstka tento aspekt není, příběh se odkrývá postupně a nás tedy skutečně zajímá to, co bude dál a ne to, co bude na konci. Kůstek je výbornou četbou a když se teď Crew rozhodla vydávat ho dvakrát ročně, je nejvyšší čas aby si ho pořádili i ty, co neustále váhají
Poměrně slušná "jednohubka", která ovšem zase nijak zásadně nepřekvapí a moc nemá čím vyrazit dech. Nejlepší je, bych řekl, první sešit, kdy se Azzarelovi během Johnova stopování skutečně daří budovat atmosféru a Constantine působí poměrně strašidelně a tajemně. V dalším pokračování nám ovšem Azzarelo servíruje asi X-tou variantu na americkej buranov, kde žijou divný týpkové co nemají nikoho rádi a mají divný zvyklosti. Azzarelo se pokouší budovat temnou atmosféru protkanou mysterií, ale brzy to začne být zdlouhavé a já se těšil na konec, abych zjistil, co z toho teda "vyleze". Vylezlo z toho něco, co mě sice nenechalo úplně chladným, ale co fungovalo jen jako pointa krátké dobré povídky, a ne příběhu natáhnutého přes šest sešitů. Pořád ale lepší než Ennisův Hellblazer, ale "Těžký časy" se mi rozhodně líbili víc.
Celé to pokračuje dál ve svém tempu. Rozhodně souhlas s Erikem, že autor vytváří během serie nové pravidla tak, aby se mu to "hodilo" do krámu. Ale já jim to prostě žeru. Ano, mohlo by to být uzavřenější a kratší, ano, čteme patové pozice, kdy jeden protivník udělá tah a jeho oponent, opřený o scénáristickou berličku, udělá protitah. Ano, podle seriálu, který jsem viděl, povede to celé až do konce Light i L tímhle způsobem. Ale mě to neskutečně baví. Jakkoliv se totiž scénarista opírá o nové pravidla, vždy ty pravidla dávají smysl a nenacházíme "čístý zásah z nebe". Svůj smysl to udržuje a já se moc těším na další díly. Pět hvězdiček z lásky k téhle serii, z nadšení které jsem cítil během sledování seriálu a z pro mě neklesající kvalitiy, i když sám tuším, že čtyři by bohatě stačili.
Pro mě velké překvapení. Čekal jsem nějakou Millarovu "srandu", kde bude soudruh supersovět superman, zmanipulovanej komunistickými ideály, bojovat proti Batmanovi a spol. ... v mých nejhorších nočních můrách dokonce figuroval i scénář, kde nakonec Superman pochopí, že americká svoboda je lepší než sovětský komunismus. Čekal jsem nějakou srandičku ve stylu Ultimates nebo US propagandu. Prostě průměr.
Ale Millare, tady jsi se sakra překonal...
Výborné, skvěle nakreslené grafické dílo, s perfektním dějem, který se zabývá různými filosofickými otázkami. Ta nejhlavnější pak je: "Můžeme vyměnit naší svobodu za bezpečí?" Superman zde není zlý ani nijak vážně zmanipolovaný, prostě chce pro celý svět to nejlepší a zbytky světa, v čele s rozpadající se amerikou proti němu bojují v heslu "Chci mít právo na to si sám podělat život, když budu chtít!"
Hrozně moc se mi líbilo i převedení postav, Bizzario je tu výsledek "supermanovského zbrojení", Batman tu má ve své ušance stejnou roli, jako V ve slavném comicsu od Moora.
Celý děj je odvyprávěním Supermanova života, ale i když přeskakujeme po letech dopředu, neztrácíme linku, děj se nedegraduje na prosté konstatování "stalo se tohle a tohle". A závěr samotný je dokonce dvojsečný, celá kniha má v podstatě dva konce.
No, já jsem nadšenej. Celou dobu mi navíc přišlo, že čtu Moora a ne Millara. Jeho určitě zatím nejelpší dílo, comics jak pro "intelektuály" tak i pro "ty druhé, co maj rádi barevné kostýmy" ;)
PS: Název je super. Lepš než Rudý Syn, Syn sovětů nebo podobná blbost. Zvláště po přečtení celého comicsu každému dojde, že Superman nebyl žádný Syn sovětů, Leninův pohrobek ani žádný další nesmysl. Naopak, podle mého názoru, "Rudá hvězda" má několik významů a perfektně se pro tohle hodí, vzhledem k průběhu a závěru, je lepším názvem než "Rudý Syn" Tím, že už někde vyšlo něco, co má stejný název, bych neargumentoval:
1) Celý název je Superman:Rudá hvězda - a pod tímhle názvem nic nevyšlo
2) Hlavní hrdina se nejmenuje Rudá hvězda - jmenuje se Superman
3) Podobností v názvech je v literatuře celá řada a jen kvůli tomu bych český překlad, který chválím, nerušil.
Souhlasím s Erikem, origin by skutečně mohl být kratší. Ale zase Bendis mě prostě uchvátil. Číst ho je fakt zážitek, i jednoduchou věc umí zajímavě napsat. Dialogy jsou bombový a postavy se chovaj dost uvěřitelně. I kresba se mi moc líbí, proto bych byl rád, kdybychom měli už ten origin "z krku".
UFF trochu pokulhávají. Kresba se mi vůbec nelíbí a mám s ní dost problém. Navíc oba dva díly FF jsou prakticky o tom, jak 4 superhrdinové zabíjí komáry, což napětí opravdu nevzbuzuje. Na konci FF jsem se už dost nudil. Bendisovi bych dal horší čtyři hvězdy, FF zase horší dvě, takže z toho je těžkej průměr kolem trojky ;)
Po celkem vydařené pětce upadá Y zpět do své průměrnosti. Příběh poskytuje napětí, vtip, romantiku, halucinace, dějový zvrat a sympatické hrdiny. Bohužel nepřináši nic nového, dějová linka se nikam nepohne a přečtený jsem to měl v autobuse cestou do budapešti asi za hodinu. Vyvolalo to ve mě pocit, že jsem si pustil další, celkem obstojný, díl mého oblíbeného seriálu.
Já osobně jsme byl Anitou nadšen. Ani nevím proč, mám v poslední době raději trochu intelegentnější komiksy, ale kombinace parádní kresby, brutality a erotiky mě uchvátila. Opravdu jsem se u toho královsky bavil, párkrát se pousmál a prostě byl tak nějak chlapecky spokojený. Moc se těším a doufám že se brzy dočkám pokračování!
Že je Bendis mistr dialogů dokazuje hned od začátku. Postavy si různě skáčou do řeči a celkově jsou rozhovory uvěřitelnější. Takže doufám, že si budu moci Spidermana od Bendise užívat delší dobu. Modernější pojetí zároveň dělá tenhle comics přistupnější a zábavnější pro "dnešního čtenáře". Takže já jsem spokojen a dávám skvělé tři hvězdy, a to hlavně z důvodu, že se nám děj teprve rozbíhá.
Podobně tomu je i u Fantastic Four, kteří mi ale takhle od začátku přijdou mnohem mainstreamovější.
Jedinou výtku mám k omladění hrdinů, které je na můj vkus možná až moc. U Reedse z F4 by se dalo přežít, že nemá šedivý vlasy a chce se muchlovat, ale 15ti lettej Peter Parker mi rozhodně nesedí, to je fakt moc. Vždyť i Power Rangers byli starší!
Další díl Spidermana přináší, po několika dílech které se pohybovali mezi podprůměrem a lepším průměrem, skutečnou pecku. Už jsem si myslel, že Srazcynksi bude navěky psát se Spidermanem mystické příběhy plné severských bohů navlečených v barvou hrajících kostýmech. Všichni ale víme, že správný záporáci nepřícházejí s pláštěm na zádech, žlutých rukavicích a křiklavým logem na prsou, ale v normálním oblečení. Takové nám servíruje v Hříších minulosti. Petera Parkera se snaží zabít dva neznámí, kteří nosí prostě černou kuklu. O co jednodušší jejich vzhled je, o to větší respekt z nich čtenář má. Příběh má hlavu a patu, silnou citovou hloubku (najdeme pár skutečně silných momentů), odsejpá, obsahuje v sobě tragédii a tajemství, postavy se nechovají nelogicky a je to napínavý od začátku do konce. A tetička May se tam skoro nevyskytuje!!!! Přidejte k tomu Deodatovu kresbu, která skutečně hraje trochu jinou ligu než Romitovy hranatý tváře a vyjde skutečně výborný comics.
Samozřejmě, místama na mě dýchá pro mě nesnadno snesitelná utopie typická pro Spidermana - Petr je opět klaďas až za hrob, Mary Jane je absolutně nežárlivá a vše podporující manželka, ale rád to pro tentokrát přehlédnu.
Pět hvězdiček je skutečně žánrových, ale i ve srovnání s velikány jako je Gaiman, Moore nebo Talbot by si tenhle díl klidně odnesl čtyři. Možná ještě lepší než Návrat, minimálně stejně dobré.
Dostal jsem to do rukou úplnou náhodou, ani se mi to nechtělo moc číst. O to víc jsem byl překvapen.
Je tam hodně akce, ale zároveň ten příběh má i hlavu a patu, obsahuje komplikace, má i určitý vývoj, který samozřejmě nesměřuje k ničemu jinému, než k dalšímu obřímu masakru. Je to svižné a čtivé. Na druhou stranu to nepřináší nic nového, nemá to žádnou hloubku. Jediný, co je tady vyloženě nesmyslné je Punisherův sex, což k jeho postavě nejen že obrovsky nesedí, ale ještě ke všemu ten sex ani nemá vliv na další pokračování příběhu, takže je naprosto zbytečnej.
Celkově musím říct, že tentokrát se jedná o skutečně poctivě vybojované tři hvězdy. Je to průměrné, ale je to takový ten lepší průměr, který pobaví.
Death Note mě pořád baví. Jednotlivá uvažování oponentů prostě žeru, to jak promýšlí každé slovo a každou emoci. Tentokrát i přibyla trocha akce, moc se těším na další díly.
Největší chyba asi byla číst "Syna člověka" po "Těžkých časech". John Constantine od Azzarela je samotář, v netypickém prostředí, je obestřen tajemstvím (nikdy přesně nevidíme, co vlastně těm vězňům prováděl) a zároveň je i člověkem, kterej magoří z nedostatku nikotinu a který cítí vinu. Kombinace tajemnosti a lidskosti dělá z Johna Constantina hrdinu, kterého jsem si zamiloval.
V "Synovi člověka" je ale Constantine úplně nikdo jiný. Je to vágus co nosí nátělník, mluví neuvěřitelně často a zbytečně sprostě, podvádí své kamarády a působí jako neskutečný zbabělec. Scénář je plný logických nesmyslů, které při trochu pozornějším čtení bijou do očí. Ennis zkrátka vaří podle svého osvědčeného receptu: "Vezmu kupu sprostejch slov a vmáčknu je i tam, kde se naprosto nehoděj, pár podivných úchylů, nadávání na církev plus sexuální fantazie 16ti lettýho kluka (pekelnej supermrdák a sex s lesbou) - a máme tu další průměrnou Ennisovku. Nemá to hloubku, nemá tempo, napětí, kresba je dost tuctová, celkově horší průměr.
Celý příběh s SAS mě tak bavil, že jsem zapomněl na tu uchylnost se Santou. Není to vrchol akčního comicsu, ale je to určitě zatím nejlepší Hitman. Spíš než o Tommym to tentokrát bylo o zabijácích z SAS, kteří dostanou nesmyslný úkol někde v prdelní Americe. Mělo to tempo, mělo to smysl, mělo to grády a Tommy od začátku do konce dostával nakládačku od profesionálních vojáků. Vtáhlo mě to a zhltal jsem to raz dva.
Já teda jsem divnej. Mimo jiné mi Preacher nepřijde nijak zvlášť natahovanej, ale budiž... za sebe řikám, že kresba se mi naopak velice líbila... od mého posledního komentáře jsem hodně přemýšlel a souhlasím. Došla mi spousta spojitostí, scénář a pointa je geniální. Těžko hledám jiná slova, než prostý výkřik, že Sandman je absolutní top..
PS: Azalin - otázkou je, jestli tenkrát už brali Gaimana jako někoho, kdo si něco může diktovat... přeci jen, v literatuře se proslavil až potom...
Kde jen dnes jsou ty časy, kdy jsem poprvé otevřel "Jako pára nad Texasem" a okamžitě se zamiloval do nových hrdinů a originálního příběhu. Po "Lovcích" jsem to už nevydržel a celé si to stáhnul z internetu. Přečetl jsem to pak na jeden zátah. Dneska už těžko v paměti rekonstruuji pocity, které to u mě vyvolalo, tedy po prvním přečtení. Takže zrekonstruuju ty, které ve mě vyvolalo přečtení druhé.
Na celou serii nahlížim jako na mimořádně povedenou. Spousta lidí mluví o "zbytečném natahování", já nemůžu vyloženě odporovat, ale ani ne souhlasit. Člověk si musí uvědomit, že kromě hlavního tématu, tedy hledání Boha, se tu odvíjí celá řada dalších příběhů, kterým Ennis dává hodně prostoru: Příběh Grálu a jejich Armageddonu se úžasně vyvvíjí, naprosto chápatelnou a přirozenou cestou celou dobu. Příběh Cassidyho, jehož postava se postarala o nejdno překvapení, samozřejmě také Jesse a Tulip. Všechny tyhle příběhy dostávají v různý čas různý prostor, a nemyslím si, že jde jen o sprosté natahování, protože ty příběhy do mozaiky příběhu Kazatele patří.
Na druhou stranu, opravdu nejde říct, že by se vůbec žádné natahování nekonalo. Nejhorší ze všeho je Prdelman, kterej pobavil akorát v prvním díle a pak jen zdržoval děj. Jeho příběh, jak manager zneužije nevinného chlapce, a vydělá na něm peníze, je navíc neskutečně uboze klišovitej, že se mi z toho dělalo špatně celou dobu.
Druhou věcí je ukecanost. Jesseho klábosení s Cassidym v hospodě jistě pěkně vykreslovalo jejich přátelství, ale občas toho taky bylo moc. Dost často se prostě stávalo, že přes několik stránek postava jen tak sedí na baru a plká, jako by byl Ennis doma při psaní scénáře vožralej, potřeboval někomu sdělit všechny ty hospodský moudra, který se mu rodili v hlavě, ale neměl je komu říct a tak je zapracoval do scénáře. Například "Spása" - odklon od hlavní linie, podle mě zcela logickej, poté, co se Jessemu stalo. Ale ta je tak strašně nataženě ukecaná, že to neni možný. Paradoxní tak je její konec, který vlastně odpoví na všechny naše otázky ohledně Boha. Komu se zdá že ne, ať si ho přečte ještě jednou po dočtení Alama.
A Alamo, poseldní díl. Co na to říct, hned ze začátku nás praští přes nos klasická Preacherovská ukecanost, tak prvních 100 stránek hlavní postavy docela na prázdno klábosej (kromě té části, kde Custer vykope kosti sv. Zabijáka). Jeden celej sešit je věnovaný tomu, jak "Prdelman ke štěstí přišel", což jsem musel překonávat obrovské nutkání přeskočit každou stránku, kde jsem viděl jeho ksicht. ALe od doby, kdy si Jesse sedne do baru s Cassidym a začnou si to "vyřikávat", nastupujou emoce, a nakonec akce i emoce. Přijde mi, že Ennis v závěru nevěděl, jestli chce dobrý konec, nebo špatný konec a možná to dle mého názoru trochu překombinoval. Nicméně všechny příběhové linky se uzavřou, nic nezůstane otevřeno a i když možná překombinovaný, pořád důstojný konec dlouhé a kvalitní serie.
Nejoblíbenější části serie: Jako pára nad Texasem, Až do konce světa, Válka na Slunci, celkové hodnocení serie tak 90%.
Tentokrát skutečně slabota.
Wolwerine - podivná kresba, u které jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Celkem jednoduchá rubačka. Wolwerine si podává nějakýho démona za to, že někde zabil pár indiánů. Taková, řekněmě, pomsta. Ovšem pocitově vyjde úplně naprázdno, když čtenář nezná oběti.
Sinister a Dexter - Občas mi přijde, že Crew přistoupila na nějakou akci "Kupte si jedny práva na SaD, a obratem dostanete deset dalších příběhů zcela zdarma!" Byli doby, kdy se mi tahle dvojice líbila a měli perfektní kraťasy. Tohle je ale nesmyslná, hloupá a vyčpělá blbost bez trošky vtipu s hrůznou kresbou.
Whiskey v zavařovačce: Další hrůza. Jednotlivá okýnka na sebe jen těžko navazují, příběh se úplně rozpadá, nedrží, dějově se podivně skáče, pointa prakticky ubohá. Podle mě je to vůbec nejhorší příběh, co kdy v Crwi vyšel.
Luchandores Five: Tak na konec první překvapení. Takovej Kick-Assovskej styl povídky, velice zajímavá neohraná kresba, u mě spokojenost. Příběh sice nic originálního nepřináší, ale potěšil a pobavil.
Telguth - taková klasika. Pěkná pointa, pěkná kresba, neplýtvá se zde zbytečně prostorem.
Jako vrchol této Crwe počítám redakční strip. Jinak je to jedna z nejhorších Crwí, dost možná nejhorší ze serie na kvadrát.
U tohoto Calvina jsem se nesmál tak nahlas, jako u předchozích, ale pořád je to naprosto úžasná věc. Stripy jsou spolu dost často úžasně příběhově provázané, člověk má často pocit, že čte krátkou kapitolu nebo povídku. Není to prostě jen o tom vypointovat čtyři okýnka, Watterson dokáže provazováním jednotlivých stripů vytvořit krátké, ale hezké příběhy, což je jedna z věcí, které mám na Calvinovi nejraději.
Pointou stripů navíc není vždy nějaký vtip, ale spíše dojemný okamžik přátelství nebo lásky k druhému. Ani jednou na mě taková pointa nepůsobila kýčovitě, ale vždy spíš "zahřála" u srdce.
Dál musím vychválit tyhle stripy za to servírování dětské naivity a představivosti, která mě vždy nutí vzpomenout si na dětství plné malých starostí a vylomenin.
A nakonec kresba. Má svůj vlastní styl přesně se hodící k tomuhle dílku, skutečně, jako kolega doophy, si užívám každé okénko, každou čárku a drobnost, která je zde nakreslená. Calvina považuji za velkolepé dílo, které mi vždy zvedne náladu.
Soudce Dredd nudil.
Sinister a Dexter - jednohubka, která mě nezklamala. Není to nic extrovního, ale když si vzpomenu na jiné díly, které byli tak stokrát horší, myslim že tentokrát to ještě dopadlo relativně dobře. Stejně jako u Dredda mi ale přijde, že všechny dobrý krátký díly už v Crwi vyšli.
Spiderman byl dobrej, a jakejpak bez Parkera? Vždyť tam na dvou políčkách sedí kdesi vzadu ve stínu na zdi v kostýmu :-) Dobře napsaný, Risso mě zase navnadil na další pokračování 100 nábojů a dohromady to považuju za jednu z nejlepších věcí, co kdy v Crwi vyšla. Je to určitě důvod, proč si tohle číslo koupit.
Na závěr příběh o bábě co chodí sem a tam po městě... hezky napsanej, líbila se mi barvitá přirovnání, navíc scénář s kresbou skutečně vytvoří atmosféru té hodné a klidné důchodkyně, co má svoje zajeté zvyky a všichni jí mají rádi. Pointa je ovšem dost ubohá... na to aby šokovala, není dost drsná a v intelektuální rovině nemá moc co říct. Procenta nahoru hlavně za "ODSTUPNÉ"
Je to paráda. Nevim, jestli je to tim, že jsem v poslední době četl samý bažináče a sandmany, ale prostě mě to celý neskutečně bavilo. "...Green Latern nás bude krýt ze zálohy. To je tak hustý, že to musim říct ještě jednou: Green Latern nás bude krýt ze zálohy."
No... otázka u tohohle comicsu je, jakej úkol měl splnit? Kresba dost nic moc. Spíš hrozná. A scénář ani neřešim. Jako výkřiky gladiátorů typu "Och, dostal jste mě pane!" mluví sami za sebe. Jako comics to nepobaví, informace jsou tam pouze základní. To už je lepší si koupit Čtyřlístek a mrknout se na nějakej dokument o Koleseu a Římanech v televizi, nebo ještě líp, přečíst si o tom knížku.
Jasně, má to bejt dětská naučná knížka, ale v tomhle směru byl možná lepší cyklus "Děsivé dějiny".
Děkuj za osvělenou, nechal jsem se unést oním "kapitola první, kapitola druhá" a měl jsem za to, že se celý příběh nazývá "Prokletí" a je rozkouskován do osmy kapitol, což, jak jsem zjistil, je nesmysl a skutečně se jedná pouze o jakousi sbírku povídek. Takže tu část, kde kritizuji, že se to celé "vydává za celek, když se jedná spíše o epizodní povídky", beru zpět :-) protože ony to skutečně jsou epizodní povídky (teď si fakt přijdu jak blb :D )
Ještě díky za ten dvojsmysl, při prvním čtení mě nenapadl. Občas bych asi potřeboval pana překladatele Wittgensteina vedle sebe, když si čtu věci od Moora nebo Gaimana, abych mohl neustále ukazovat prstem a ptá se "A co je tohle? A na co odkazuje tohle? Proč se to jmenuje takhle?" ;)
Víc mě bavil asi druhý díl, ale zase tohle je krásnej přehled klasickejch hororovejch klišé, jakým jsou upíři a vlkodlaci, zasazených do nového kabátu, jakýmje například to, že žijou pod vodou. Trochu nejasné, proč se to celé vlastně jmenuje "Prokletí" a proč to se to celé vydává za celek, když se jedná spíše o epizodní povídky spojené postavou Johna Constantina, jehož úloha je zde také nejasná. Plně ale věřím, že na všechno odpoví další kniha. Bažináč mě pořád stejně baví, umí si vybudovat správnou amtosféru a kresba ani coloring mi nikdy nevadili, naopak. U dalšího dílu nebudu váhat s koupí.
Jsem z toho trochu zmatený. Spousta příběhů, rozjetých, nebo jen naťuknutých v předchozích knihách, se tu uzavírá. Je skutečně třeba ocenit tu promyšlenost, tím jak se postupně slévají příběhy dohromady, jak se to všechno prováže a eskaluje v mohutné finále. I kresba mi u větší části sedla.
Na druhou stranu zůstává příliš mnoho nezanebatelných neznámých, takže nebyla plně uspokojena má touha po úplném uzavření. Jaká je role Rose Walkerové v celém tomhle příběhu? Věnuje se jí snad půlka knihy, ale její role mi je nejasná. Pro koho pracovali Loki a Puk? Sám Gaiman píše ve svém doslovu, že na některé otázky "Smuteční hostina", na některé předchozích osm knih a něco... zůstane tajemstvím. Přistupoval jsem k této knize tak, že se mohutná sága uzavře, ale po prvním přečtení se toho pro mě moc neuzavřelo. S nějakým hodnocením si počkám až na poslední knihu a na to, až přečtu všech deset knih na jeden zátah. Sandman je totiž tak neskutečně provázaná serie a tak věřím, že nemůže být každý jeden díl, a ten poslední především, plně doceněn bez čerstvé vzpomínky na předchozí děj, kterou v tuto chvíli nemám.
Zase abych jen nezpochybňoval. Nechybí tu Sandmanovská atmosféra, Gaimanovsky stavěný příběh a dialogy, zajímavé postavy, krátké příběhy uvnitř příběhů, prostě všechno to, co bavilo fanoušky Sandmana v předchozích knihách.
Po chlastu, děvkách a bouchačkách v novém vydání jsem se rozhodl, že nebudu na nic dalšího čekat a pořídím si rovnou závěrečný díl. Byl jsem překvapen. Povídkové "děvky" mě tolik nechytly a myslel jsem, že už Millerovi dochází dech. Tohle ale bylo zase parádní! Sice otřepaná zápletka (někomu unesou jeho milovanou a on jí začne hledat), nicméně je děj napínavý, rychle utíká, je v něm spousta akce a sexy koček a motiv hlavních záporáků je dostatečně drsný a morbidní.
Je to celé takové půl napůl. Jsou tu super příběhy, jsou tu i fakt příšerný věci. "Takovej normální sobotní večer" je taková roztahaná, naivní a hloupá záležitost. Má to sice pěknou pointu, ale toho balastu kolem bylo netřeba. Pak tu jsou kraťasy, třeba třístránkové, které nemají za úkol nic jiného, než říct "Já jsem Frank Miller, tohle je moje Sin City, mějte mě rádi". Milý Franku, člověk občas potřebuje víc než tvojí kresbu a pár nudnejch, ohranejch, noirovejch průpovídek okolo.
Ale abych jen nehanil. Samozřejmě jsou tu pěkné kousky. Modroočka tu má celkem zajímavý triptych, Tátova Holčička je asi vůbec nejlepší, co zde najdeme, Tichá noc - to je spíš galerie Frankova umění než vyloženě příběh a Krysy. Ani "Neviňátko v červeném mě extra nechytlo". Je to takové půl na půl, některé příběhy jsou na stovku, některé na dvacet procent. Krátké věci prostě panu Millerovi moc nejdou, nedokáže v nich rozehrát pořádnou atmosféru.
Pro mě veliká spokojenost. Tak nějak takhle jsem si tuhle serii představoval. Prohlubující se psychologie postav, sex, napětí, různé teorie, díky čemu Yorrick přežil, překvapivá zjištění a akce (ta jediná byla v minulých díle dostačující). Já jsem se teda nenudil ani chviličku a celý tento díl jsem doslova zhltal a často s otevřenou pusou. I emoce mi místama přišli dost silné, nebo to alespoň ve mě silné emoce vzbuzovalo. Pro mě byl tento díl naplněním onoho potencionálu, který podle mě tahle serie v minulých čtyřech dílech nedokázala využít. Donutilo mě to otevřít předchozí knihy a znovu si je prolistovat. Bylo by fajn, kdyby se Vaughanovi podařilo tohle tempo udržet, protože tenhle díl mi dal úplně nový pohled na celou serii.
Příběh se rozvine a tempo, nastolené v prvním díle, nepolevuje. Jestli se vám líbil první díl, budete spokojeni i s druhým. Pro mě osobně je navíc bonusem, že tenhle díl nabízí nejlepší scénu z celého Death Note, když se Light snaží vymámit jméno ze snoubenky Raye Penbera. Velká spokojenost, opět musím pět ódy na Crew, že se k tomuhle odhodlala. Klišné "mangu nečtu, ale..." jsem si tentokrát odpustil ;)
Možná je to mnou, ale tenhle díl mi zatím přišel vůbec "nej-noirovější". Občas mi dělalo problém držet celou dobu nit a neztratit jí, ale na to jsem si v téhle serii celkem zvyknul. Čtenář v podstatě dostává to samé, co v předchozích dílech. Týpek, má 100 nevystopovatelných nábojů a co s tím. Tahle serie je dost dlouhá a je možný, že jednou budu mít tohohle kolovrátku plný zuby, ale zatím mě to neskutečně baví. Možná to bude i díky tomu, jaký pěkný baby umí Risso namalovat nebo tím, jak odlišně si každý s kufříkem počíná.
Souhlasím navíc s Erikem. Ta scéna z kavárny, kdy na sebe hledí Milo a Lono, je jedna z nejlepších co jsem v tomhle žánru viděl. Mě osobně se tam velmi líbí ještě jedna věc, ale nechci spoilerovat.
Třetí Lucifer mě dorazil. Předchozí díly se mi také líbili, to určitě, možná je to tím, že jsem zase do toho trochu zestárl, ale tohle je prostě paráda. Dostává se mi u toho stejného duševního opojení, jako u dílů Sandmana. Nedokážu si představit, že by na světě existoval ještě další takový Spin-of, který by v mnohém vyrovnával a někdy i převyšoval serii, ze které vychází. Dlouhé čekání na další díl Sandmana si člověk může ukrátit novým Luciferem, a ještě delší čekání na další díl Lucifera pak novým Sandmanem. Veliká škoda pro Careyho, že přišel s tímhle až po Gaimanovi, což trochu může házet tohle perfektní dílo na druhou kolej.
Scénář je na výbornou, Carey ani jednou neporušuje pravidla Luciferovi osobnosti. Je cílevědomý, problémy lidí a démonů ho zajímají asi jako nás problémy švábů pod podlahou.
Uvodní Triptych se třeba zdá trošku rozpačitý, ale Flirtování se zatracenými je velice podařený příběh z Pekla, přestože se zde Lucifer akorát párkrát mihne. A závěrečné "Kázání Hromu"... krátký příběh, ale od Lucifera tu dostáváme to, co od něj všichni chceme - krutost, svojí silou odůvodněnou povýšenost a totální lhostejnost k tomu, co si o jeho počínání myslí Nebe.
Závěrem vzkaz NETOPEJRU: Když už vydání jednoho dílu trvá dva roky, mohli jste si aspoň všimnout, že na poslední stránce máte místo "ě" obdélníček. A prosím pohněte, nebo nám chcete říct, že jste si neuvědomili, že vydávání jedné knihy ob dva roky vám zabere 20 let??? Jak si pak chcete udržet zákazníky, které jste si touhle serií udělali?
Moc jsem od toho nečekal, a byl jsem příjemně překvapen. Ale začneme kritikou.
Jediným škobrtnutím byl příběh "Letem světem", o kterém se nedá říci, že by měl špatný nápad, ale prostě scénáristovi se nepodařilo zařídit, aby to fungovalo. Celý to těží akorát z toho, že má někdo na hlavě masku, což jsem se bál, že bude problémem všech příběhů v druhém Omnibusu. Naštěstí to tak není.
Další podivností v této knize je "Noc oživlého Ipkisse... nebo tak něco". Tímto kraťasem se připomene Arcudi a Mahnke, a celé je to působí spíš jako sen nějaké mrtvoly.
Zbylé tři příběhy jsou ovšem parádní. Zápletka je dostatečně inteligentní a není zde jen pro to, aby překlenula dobu, než si hlavní hrdina nasadí masku. Baví víc než poslední příběh prvního Omnibusu a všechny tři jsou možná daleko chytřejší, než celý první Omnibus. Jasně, pořád je to variace na "Hlavní hrdina se topí v problémech - najde masku - řeší pomocí masky problémy - zjistí, že kvůli masce dělá věci, které by jinak nedělal a rozhodne se jí zbavit.", ale tato variace je dostatečně barvitá na to, aby v čtenáři udržovala napětí a bavila ho. Kresba je navíc ve všech částech dostatečně šílená a rozmáchlá.
PS: Nejvíc se mi líbil poslední příběh.
Všem doporučuji! Milovníkům i nemilovníkům mangy, tohle je prostě parádní záležitost. Celý je to tak neuvěřitelně promyšlený a chytrý, těžko se najde něco, co by se tomu dalo vytknout. Snad jen to, že seriál má větší dynamiku. Přijde mi, že comics má pomalejší tempo, ale ten geniální souboj dvou mozků tu zůstává a to je to hlavní. O kresbě ani nemluvím, drobná linka, velice precizní, paráda ve všech ohledech. Větší hodnocení si schovávám na další díly.
Hned ze začátku bych rád vyzdvihnul kresbu, která se mi hrozně líbila a výborně se hodí k tomuhle románu. Připomínalo mi to figurky z filmů "Nightmare before christmas" nebo "Mrtvá nevěsta". Takové vševystihující, ale nepřehnané karikatury.
Co se příběhu týče, tak i z této strany jsem potěšen. Prostřední část, která jakoby "natahuje", se taková zdá být až zpětně, po dočtení celé knihy. Ale i tato prostřední část má své opodstatnění, když otec Luis říká, že je i na lodi stíny dohnali, což koresponduje se závěrečným poselstvím. To bych přirovnal k poselství filmu "Fontána". A protože je to můj oblíbený film, stal se oblíbeným i tento comics. Přijde mi, jako taková ta skrytá perla, u které většina váhá, jestli si jí přečte, ale když to udělá, tak spokojená.
Příběh nabývá jasnějších obrysů, dochází k určitým odhalením, žádná z nich nám však zatím nevytřou zrak. Síla Kůstka (alespoň zatím) není v nějak extrémně dobrém nápadu, nebo neustálém odhalování nových podivností, které nám vyrazí dech. To, co mě na něm baví nejvíce, je skutečně citlivě sepsaný mix hororu, fantasy, komedie, dramatu a romantického příběhu. Podobný mix jsem zatím vnímal snad akorát u knih Terry Prattcheta, ale ten je převážně satirický. Zde jde skutečně o jakousi vyváženost všech prvků.
Na závěr: oproti prvnímu dílu nezaznamenávám nějakou zásadní odchylku k lepšímu, nebo horšímu. Je to pořád sakra dobrý a moc se těším na další díly! Doufám, že Crew poskytne možnost setkávat se s Kůstkem aspoň dvakrát ročně!
Vždy mě hrozně potěší, když je nějaká fantasy originální! Když v ní nevystupujů skřeti, elfové a trpaslíci, kteří byli už stokrát omletí v každé průmernější fantasy, ale když se autorovi podaří skutečně vytvořit fantastický svět plný fantastických bytostí. Tak je tomu samozřejmě u Kůstka, za to ode mě dostává obrovské plus.
Naopak nejméně originální mi přijde ústřední trojice, kterou tvoří klasický klaďas, klasický držgrešle, podvodníček a pruďas a klasický hloupoučký vtipálek. Myslím, že podobné postavy najdeme v kdejaké Disneyovce. Otázkou je, jestli pan Smith skutečně tvorbu ústřední trojice odflákl, nebo jestli si byl vědom neoriginálnosti svých postav, ale prostě mu tak pasovali do příběhu, tak je tam tak dal.
Je to jen malá vada na kráse celého dílka. Myslím že nejlíp dílo Jeffa Smithe charakterizují "Krysáci", což jsou vlastně záporné postavy, dravci, kteří se pokoušejí neustále někoho sníst. Ti dokážou na jednom panelu vypadat "roztomile hloupoučce" na druhém se jim smějeme a na třetím už vzbuzují hrůzu.
Stejný je i celý Kůstek. V jednu chvilku se hlasitě smějeme, v druhé jsme už napnutí co se bude dít dál. Ještě dnes, po dočtení prvního dílu, si jdu pro druhý. Kůstek je skutečnou, čistou "od 9 do 99 let" zábavou.
Nedá se říct, že by odchod Supermana byl špatný. Ne, je řemeslně pěkně zvládnutý. Superman, po boku svých nejlepších přátel, milenek a rodičů, čelí v Pevnosti Samoty útokům svých "nejhorších" nepřátel. Většina z nich je buď naprosto retardovaná, mrtvá, zbabělá nebo rozbitá. A konec toho všeho zcela prohlédnutelný a očekávatelný. Není to vyloženě zklamáním, ale člověk se neubrání dojmu, že na vymyšlení zcela průměrného zakončení serie (tedy takového, kde se hrdina mlátí se všema záporákama) není potřeba Moora, ale jakéhokoliv zručnějšího scénáristy. Navíc absence erotických scén a fakt, že se ani nedozvíme, kdo byl celou dobu skrytým homosexuálem, z toho dělá na Moora netypicky průměrné dílo. Neil Gaiman "odchod" Batmana zvládnul tedy mnohem, mnohem lépe.
Co ale je naopak typicky Moorovského v této knize, jsou dva bonusy. Superman je zde blouznící, neschopný, nemocný, nad hrobem, pološílený. V druhém příběhu žije dál svůj život, jako by jeho planeta ani nevybouchla a ukazuje se, že to není zas až taková idylka (tuto dějovou linku bohužel už známe z W.I.L.D.Cats, a tak nás nechává chladnými). I v druhém příběhu je blouznící a neschopný. To se mi fakt líbilo, nevím jak vás, ale mě o "Muži z oceli" baví jen ten příběhy, kde je takový.
Serie pokračuje. Nedá se to moc brát odděleně od ostatních dílů. V podstatě se všechno nese v duchu chystání se k velkolepému závěru.
Rád bych se jenom zde vyjádřil k "natahování serie".
Přijde mi, že stěžovaci na natahující se serii jsou jako lidi, co by si nejraději už přečetli poslední stránku tlustého románu a přeskočili celý vývoj. Nezdá se mi, že by serie Preachera obsahovala nějaké zbytečné nebo natahující momenty (možná třeba Prdelmanova linka, nebo občasné vykecávání v hospodě, ale tolik těch částí zase neni, aby se dalo mluvit a příšerně natahovaném "seriálu"). Ať se vám to líbí nebo ne, v celém Preacherovi se nejedná jen o to, aby Jesse našel Boha. Je tu taky romantická dějová linka mezi ním a Tulip a linka Grálu, který se Jesseho využít pro svoje potřeby. To že se příběh věnuje jednomu z těchto dvou "podpříběhů" přeci neznamená, že jde o zdržování. Každá kniha celé serie je pro ní jako celek nějak důležitá, každá je logickým vyústěním předchozího děje. Dyk se na to podívejte - v jedničce dostane hlas, ve dvojce se s Tulip stmelí zpět a vysvětlí se, proč se stal Jesse kazatelem, ve trojce nastupuje Grál, čtyřka pokračuje záchranou Casse a podruhé se zjevuje Bůh (a už se můžeme ptát, proč se vlastně nezjeví rovnou Jessemu?). Navíc dochází ke zvratu v situaci grálu. V pětce se ukazuje pravá povaha Cassidyho a vztah mezi sv. Zabijákem a Bohem, který je sakra důležitý pro vyústění celého příběhu. V šestce dochází ke střetu mezi Starrem a Jessem, k rozpadu trojky a k pocit zrady. Sedmička by se dala brát jako natažení, ale odpočinek od cesty je po událostech šestky, kdy Jesse v pocitu, že si nepamatuje poslední dny života a že přišel o svou lásku, odpočívá ve Spáse. Na závěr sedmičky se dozvídáme, jakto že Jesse přežil pád do epicentra atomového výbuchu, jak přišel o oko a jak na Boha, aby mu konečně nakopal zadek.
V Osmičce se Tulip s Jessem dají zpátky dohromady a Jesse se dozvídá pravdu o Cassidym. V každé knize se stane něco důležitého, témata se neopakují, postavy se vyvíjí. I ty Starrovi epizody, kde přichází o různé části těla, budou sakra důležité v posledním díle.
Není to natahované, je to dlouhý, komplexní příběh a každá událost má svůj důvod. Jednotlivé charaktery jsou odhalené až na dřeň svých osobností. Osmí díl je hlavně o Jessem a Tulip a o jejich lásce. A je stejně jako předchozí díly nevynechatelnou součástí tohoto opusu magnum Gartha Ennise.
Nechápu že to nevyšlo s trojkou jako jeden book. Kolega pode mnou to shrnul opravdu dobře, jedná se skutečně o jakýsi dozvuk a příběhově jsou nějak podstatné akorát dva sešity, kdy Spider dělá rozhovor s každým z prezidentových kandidátů. Doufejme že další booky přinesou víc napětí, prozatím jednoznačně nejslabší, ale pořád ne důvod, přestat se o serii zajímat. Konec do vaší hlavy celkem spolehlivě napumpuje otázku "Co sakra bude dál?"
Nechápu, že tenhle Punisher mohl někoho bavit. Punisher někam přijde a všechny vykydlí, celá fontána děsivé originality. Nemluvě o průpovídkách, jako "Ty ženy jsou něčí dcery!". Celé se to jmenuje "holýma rukama", ale faktem je, že super zabezpečeným barákem projde raz dva, propiskou zabije asi šest sekuriťáků a ty hlavní záporáky stejně vykdlí kulometem. Omlouvám se těm, kterým jsem zkazil "nečekanou" pointu.
Na druhou stranu u Dilbertových stripů jsem se pobavil a alternativní pohled na svět Spidermana byl taky moc fajn.
