Skvělá až dokonalá kresba ve stylu vodovek. Tu jsem miloval. Stejně tak příběh prvních 30 stran. Málo textu, boží obrázky, "běžné" problémy odpadlíků ve sci-fi světě. Pak přišly rodinné komplexy, mrtví, kteří vlastně nebyli mrtví a finále které dopadne ve prospěch slabšího dobra i za cenu znásilnění celého dlouze stavěného světa. (podobně jako ve Svědectví - když už se nám vyprávění dostalo bodu bez návratu, tak tam hodíme atomovku)
Dlouhe, rozvlacne.. (Stephena Kinga jsem nikdy necetl) mozna realisticke. Jen rozhreseni vseho je jako by do realneho pribehu zasahnu Buh nebo prileteli ufoni.
Nekolikrat jsem se musel nutit, abych knizku docetl.
Skocil jsem na omnibus nepolibeny serii Precher. A ac jsem se snazil, nedocetl jsem. Priserne dlouhe monology, minimum deje. Nuda. I kdyz sem tam je ta nuda zvednuta z podlahy kosaty gagem.
Jak mam Joe Sacco rad, tak tento pocin je fakt spatny. Smer je jasny, ale zamereni na jednotlive svedky, kteri povidaji, je nudne a nezazivne. Nedocetl jsem
Jak mam Brubakera rad, tak tohle bylo fakt spatny. (Nebo mozna spatny preklad) slozite nezajimave dialogy, slaba noir atmosfera, vse zamotane bez vyusteni, proste velka nula s par zajimavymi stripky.
Kasta metabaronu, Posledni Incal, Technoknezi, Oci kocky - boze, to bylo utrpeni! Jak ja Jodorovskiho nemam rad. Nulovej dej, bez zapletky, rozplizle na 400 stranek.
Sakra- kdo psal Bouncera? To je proste pravej opak vsech jeho predchozich knizek! Charaktery vypiplane do posledniho pismenka, atmosfera vam neumozni prestat cist, zvraty vloudi slivo "kuuu*va" do pusy. A to vse na standardnim oldschool divokem zapade.
Pet z peti.
Miluju cestovatelské komiksy. Miluju pohled autora na běžný život v jiných zemí, běžné problémy a s tím spojené lokální příběhy. Goražde, Palestina, třeba i Fotograf všechno mé očekávání splňuje.
Ale čas od času se mi do ruky dostane do ruky knížka od Guy Delisle. A pokaždé, když pro ni sahám, tak se mi promítne pachuť získaná při posledním čtení jeho knihy - "nebylo to úplně o ničem?"
A po deseti stránkách vím, že jeho knihy jsou úplně o ničem! Bože! Popisovat na 15 obrázků, jak objel s kočárkem blok a nic neviděl, nic se nestalo. Hlavní a jediné téma kapitoly kroužit okolo toho, že klimatizace fouká studený vzduch. Tři kapitoly věnovat bezduchému hledání kavárny.
Nulové ponaučení, nulový zážitek, prostě nic. Jedno velké nic, které mi tento autor dal.
Možná je to skutečností, že jsem popisované země navštívil a za 14-21 dnů jsem zažil stokrát víc zážitků než Guy Delisle za rok. A laťku tak nastavuji vysoko.
Ale už nemám sílu dávat panu Delisle další šanci. Barmu odkládám po 35 stránkách.
Historičtí dinosauři + komiks. Super, to tu ještě nemáme. Dinosauři nemluví, ale přemýšlí. Další plus. Proč se safra celá knížka čte z druhé strany? Nějaká umělecká novinka pro děti? U komiksů pro dospělé přejaté z japonštiny to beru (Skrýš), ale proč by děti ve věku, kdy se učí číst, měly učit číst z opačné strany? Pro mne big fail od CREW. A stejně tak by mohlo ubýt drsných vět. ("ukoušu tě k smrti")
Podrženo sečteno - část knihy je připravena pro čtenáře 15+, příběhy spíš pro děti do 10 let. Divná a nefungující kombinace.
Jak jsem byl z původních příběhů Veverky a myšky nadšený (Co se děje ve starém dubu), tak se mi tato knížka nelíbí. A moje mláďata také.
Příhody dvou zvířecích kamarádek zmizely, celou knihou sedí na vráně a koukají na město. Vrána létá po Praze a vypráví o budouvách a jejich historii. Nuda. Příběhově bod mrazu.
On je to takový nudný, plytký komiks o ničem. Jenže vás vtáhne do děje. A vy budete cítit nudu, bezmoc i adrenalin stejně jako hlavní hrdina. A pak si přečtete, kdo že komiks napsal a co zažil. A pochopíte...
Ze všech knížek o Anče a Pepíkovi nejslabší díl. Nebýt čarovného lesa, tak se nic zajímavého nestane. Navíc - oproti předchozím dílům jsou mnohem menší písmenka. A pokud si dítě listuje v knížce a vy mu přes rameno čtete nahlas příběh, tak máte docela problém.
Unikatni komiks ukazujici pohled obycejnych lidi na valku v Bosne, pribehy z vypraveni i nadhled na politicke zalezitosti. Mne osobne knizka nekolikanasobne rozsirila znalosti o konfliktu v bosne. A diky emotivnimu vypraveni se na hodne dlouhou dobu zaryla do mozku.
Zadni superhrdinove, zadni nesmrtelni bojovnici, ale realita. Nekdy kruta, nekdy stastna, ale extremne dobre a objektivne popsana bez naklonnosti k jakekoliv strane.
Asi jsem udelal velkou chybu, kdyz jsem cetl Delisleho i Sacca. Sacco emotivne popisuje, zatahuje vas do kazdeho detailu pribehu, vyucuje vas. Delisle ukazuje, jak promrhava zivotem a jak mu stale moc nejde vypravovani.
Delisleho komixy vypravi pribehy ve stylu - "Odjel jsem na rok do Izraele. Rano jsem odvedl deti do skolky, odpoledne hledal kavarnu. Nasel jsem jednu uzasnou, sem budu chodit." Tato situace se v knizce opakuje asi 5x
Sem tam se vyskytne odvazny napad - "Dneska jsem se rozhodl vyrazit za dobrodruzstvim. Pujdu pozadat nekoho znaleho mistnich pomeru, at jde se mnou. Ridic spal, prekladatelka na mne nemela cas a humanitarni pracovnice se se mnou nechtela bavit. Tak jsem sel do kavarny."
Dve hvezdicky - kreslit umi. A cca 10% pribehu stoji za precteni.
Cchanove pribehy byl prvni komiks, ktery v mych ocich sojoval hluboke myslenky a komiksove kresby. No dobre, v te dobe mi bylo patnact a dostal jsem ho nahodou z ruky nasi ucitelky obcanske nauky.
V kazdem pripade - Cchanove pribehy obsahuji priblizne 3x tolik pribehu, nez kolik jich najdete na vsech ceskych webech dohromady. Chcanove pribehy vam ukazi jiny pohled na svet - bezstarostny, filozoficky, proste pohled Zenovych mnichu. U Cchanovych pribezich se na kazde strance alespon jednou zamyslite. A pokud se zamyslite vickrat, treba to zmeni vas phled na zivot.
