Lidstvo se rozšířilo po celém vesmíru. Náš příběh začíná ztroskotáním na zapadlé planetě, které jako jediný přežije Abram Pollux. A i když je jediným přeživším, tak se na povrchu této bohem zapomenuté planety rozehrává příběh pomsty, ve kterém hraje Abram hlavní roli a ve kterém není vůbec nic tak, jak se na první pohled zdá. Co vlastně dělá člověka člověkem? Tělo? Vědomí? Vzpomínky? City?
Vyšlo jako 3. svazek edice Fabula.- Scénář
- Iván Brandon
- Art
- Nic Klein
- Ink
- Nic Klein
- Barvy
- Nic Klein
- Obálka
- Nic Klein
- Lettering
- Radek Švarc
- Překlad
- Filip Štěpánek
- Redakce
- Haseyo, Filip Štěpánek, Zuzana Štěpánková, Kateřina Veselá (II)
- CdbID
- 9947
- Žánry
- sci-fi
- ISBN/ISSN
- 978-80-907931-7-0
- Vazba
- šitá v tvrdých deskách
- Formát
- 170 x 260 x 13 mm
- Hmotnost
- 1720 g
- Tisk
- barevný
- Stran
- 480
- Původní cena
- 1248 Kč
- Tržní cena
- 5200 Kč (Zdroj: Aukro)
- Varianty
- Tulák (2023)
Tulák (sběratelská varianta) (2023)
- Orig. soubory
- Drifter #01: Out of the Night (Image Comics
, 2015)
Drifter #02: The Wake (Image Comics, 2015)
Drifter #03: Lit By Fire (Image Comics, 2016)
Drifter #04: Remains (Image Comics, 2017)
- Orig. sešity
- Drifter #01 – Hanging On (Image Comics, 2014)
Drifter #02 – Through the Night (Image Comics, 2014)
Drifter #03 – Sinking (Image Comics, 2015)
Drifter #04 – An Under Standing (Image Comics, 2015)
Drifter #05 – Go (Image Comics, 2015)
Drifter #06 – Track the Stars (Image Comics, 2015)
Drifter #07 – A Rotten Sound (Image Comics, 2015)
Drifter #08 – Fitting In (Image Comics, 2015)
Drifter #09 – 424 (Image Comics, 2015)
Drifter #10 – Winter (Image Comics, 2016)
Drifter #11 – Down In The Mud (Image Comics, 2016)
Drifter #12 – Prodigal Sons (Image Comics, 2016)
Drifter #13 – Under Foot (Image Comics, 2016)
Drifter #14 – Between You And The End (Image Comics, 2016)
Drifter #15 – Brothers (Image Comics, 2016)
Drifter #16 – Till Death Us Part (Image Comics, 2017)
Drifter #17 – Everything For You (Image Comics, 2017)
Drifter #18 – Some Kinda Reckoning (Image Comics, 2017)
Drifter #19 – Goodbye (Image Comics, 2017)
"Neříkej mi, žes je nechal umřít, prosím... prosím! Ne kvůli mně. Řekni mi, žes je nenechal umřít kvůli MNĚ!"
Existují příběhy, které vás vezmou za ručičku. Trpělivě představí svět, vysvětlí jeho pravidla a poctivě vás provedou klasickou hrdinskou cestou od prvního kroku až k závěrečnému vítězství. A pak otevřete Tuláka. Komiks, který vás bez varování vyhodí na cizí planetě stejně zmatené jako jeho hlavního hrdinu se ztrátou paměti a čeká, jestli si cestu najdete sami. Právě v tom spočívá jeho největší síla a zároveň jeho největší slabina. Ta cesta je dost trnitá, hodně bolavá, neutěšená, má mnoho slepých uliček a na konci cítíte především hořkost. Podezřívám Ivána Brandona, že to rozhodně není vedlejší efekt či bug, ale základní princip stavby scénáře.
Na první pohled přitom působí příběh jako poměrně přímočarý sci-fi western s detektivní zápletkou. Ztroskotání, zapomenutá planeta, zapadákov na okraji civilizace a osamělý hrdina hledající pravdu i pomstu. Jenže Iván Brandon velmi rychle ukáže, že sovy nejsou tím, čím se zdají být. A těch sov je v Tulákovi překvapivě hodně.
Ve skutečnosti totiž vůbec nejde o přestřelky ani o přežití. Tulák je příběhem o ztrátě jistoty. O paměti. O identitě. O vině, O samotě. Taky o tom, co z člověka zbude, když mu vezmete minulost a necháte ho rozhodovat v prostředí, kterému nerozumí. A také o trajektoriích, které se rozhodneme následovat či nikoli (to zmiňuje Brandonv doslovu) - Brandon vás nechce nechat sledovat dezorientaci hlavního hrdiny. Chce, abyste ji sami prožili.
Měl jsem pocit, že Brandon od prvního panelu říká: "Nebudu ti nic usnadňovat. To mi fakt věř... ale bude to stát za to." V tý první větě měl na 100 % pravdu. Ten příslib si pak musí vyhodnotit už každý sám. Ve výsledku ale nebloudí jen hlavní hrdina. Bloudíte i vy. Každá nová kapitola přináší další otázky, další tajemství a další dílek skládačky, aniž byste si mohli být jistí, že jste správně pochopili ten předchozí. Brandon věří svému čtenáři možná až moc. A právě tady začíná tenká hranice mezi odvážným vyprávěním a zbytečnou komplikovaností.
Tulák ve většině recenzí dostává dost na zadek za scénář. A při prvním čtení jsem měl vlastně podobné pocity. Chvílemi to vypadalo, že úroveň zmatenosti roste spolu s počtem stran. Je zjevné, že Brandon si se čtenářem prostě rád hraje a dělá to chladnokrevně - skáče v čase, vrší twisty a občas máte pocit, že už by bylo načase začít víc sklízet než sázet. Finále má tah, atmosféru a pár velmi silných momentů, ale nemusí každému zafungovat jako velké „prozření“. Kdo čeká přímočarý sci‑fi thriller, může na konci spíš ocenit cestu než řešení. Jak říkám - hlavně ta hořkost a pocit, že poslední panely tancují na přemíře patosu, které to sotva zachrání.
Tulák mě ovšem bavil mnohem více při druhém čtení - dal jsem tomu dostatečný odstup a nadchlo mě to podstatně více. Ve chvíli, kdy už znáte tak trochu směr, kterým příběh míří, přestanete zoufale hledat orientaci a začnete objevovat drobné detaily rozeseté napříč celou knihou. Dialogy, které působily krypticky, najednou dávají smysl. Zdánlivě náhodné události získávají nový význam. Druhé čtení už není bojem o pochopení. Je odměnou za trpělivost... Jenže mistři oboru tohle umí i na první přečtení, Ivane!
Největší plusové body ale nakonec získává Tulák díky kresbě. Zatímco Brandon občas balancuje na hraně mezi tajemstvím a nepřehledností, Nic Klein nepřešlápne snad ani jednou. Klein si tu evidentně vyhrál - od detailně vykreslených postav přes jejich mimiku až po přírodní úkazy a scenérie, které dávají zapadlé planetě vlastní, drsnou osobnost. Svět působí jako mix vesmírné těžební stanice, totálního zapadákova z westernu a místa, kde se koncentrovaly všechny odpadky civilizace i lidské duše... a to je přesně ten typ kulisy, který tenhle sci‑fi noir potřebuje.
Nejvíc mě ale bavily chvíle, kdy Klein nechá obraz vyprávět úplně sám a se správnou perspektivou či detaily. Obrazy bez dialogů a bez vysvětlování. Jen kompozicí panelů, světlem, výrazem postav nebo tichem mezi nimi. Jsou okamžiky, kdy jedna stránka sdělí víc než několik stran scénáře... Když Brandon na chvíli ztratí kontrolu nad tempem vyprávění, Klein ji okamžitě převezme.
Barevnost je tlumená, často v teplých, zaprášených tónech, které dodávají příběhu pocit trvalého západu slunce. Když přijde akce nebo zásadní odhalení, barvy se zostří a obraz získá až halucinační nádech - jako když se realita na okamžik roztrhne a vy pod ní vidíte nervózní tep světa, který by raději zůstal zakopaný. Jinou kresbu i nádech barev pak vidíte při výletech do minulosti. Panelování je přehledné, ale ne sterilní. V klidnějších scénách se nebojí delších záběrů, v akčních sekvencích naopak rychlých střihů; občas se obraz rozleje přes dvojstranu a jen tímhle gestem vám připomene, že je dobré se zastavit a chvíli se dívat.
Velkou pochvalu si zaslouží i české vydání od Mighty Boys. Téměř pět set stran v pevné vazbě, kvalitní tisk, bohaté bonusové materiály i celkové zpracování dělají z Tuláka přesně ten typ knihy, kterou chcete mít vystavenou v knihovně. V tomhle směru už si Mighty Boys drží standard, který začíná být příjemně očekávanou samozřejmostí. Když knihu vezmete poprvé do ruky, máte hned pocit, že to bude mimořádné...
...I proto je škoda, že to moje očekávání nakonec nenaplnilo zcela. A dost mě to mrzí. Tulák má hezký svět, na který se nezapomíná. Má kresbu, která patří k tomu nejlepšímu, co současné (americké) sci-fi nabízí. Má témata identity, paměti, viny i lidskosti, která stojí za to otevírat znovu a znovu. Jenže Brandon jako scenárista občas působí dojmem autora natolik okouzleného vlastní záhadou, že zapomene, proč ji vlastně vypráví. Místo aby napětí postupně uvolňoval, dál utahuje šrouby. A přestože závěr většinu motivů vysvětlí, cesta k němu je místy náročnější, než by musela být. Ale to už se opakuju. :/
Tulák není komiks, který bych doporučil každému. A vlastně ani nechce být. Chce čtenáře zpomalit, znejistit a donutit přemýšlet. V tom je mimořádně úspěšný. Jen jsem si během čtení několikrát říkal, že mezi důvěrou ve čtenářovu inteligenci a zbytečným přetěžováním existuje tenká hranice. Brandon ji občas překročí. Nic Klein ji svou kresbou pokaždé zachrání. A možná právě proto pro mě Tulák zůstává v kategorii nadprůměrných. A stojí za to ho číst vícekrát.
Plusy
- Famózní a neskutečně detailní kresba Nica Kleina, která vás k planetě Ouro doslova přikove
- Hutná, tísnivá atmosféra drsného sci-fi westernu, plná prachu, krve a zoufalství
- I vedlejší postavy mají svou plasticitu a jasnou roli
- Ucelené a kvalitní vydání s kupou bonusů – u MB vlastně standard, ale vždycky to potěší
- Příběh se na druhé přečtení mnohem lépe rozkrývá a odměňuje ty, kteří dávají pozor
Mínusy
- Scénář je chvílemi zbytečně překombinovaný a hází čtenáři pod nohy až moc filosofických záhad najednou
- Dialogy občas působí krkolomně a tempo v prostřední části kvůli tomu lehce drhne
- Není to úplně odpočinkové čtení a závěrečný twist i vysvětlení nemusí sednout každému (někdo by ho mohl považovat za úkrok mimo žánr).
Celkové hodnocení: 75 %
Výborná kresba obestírá poměrně podivný příběh, který se zaskví několika zajímavými scénami a postavami. Je tu i náznak zvláštní atmosféry a nabídky rozklíčovávat zdejší tajemství na prašné planetě. Ač jsem fanda mystérií a nevysloveného (i klidně nedořečeného, což budu paradoxně následně kritizovat), tady to celé nějak úplně nefunguje... mnoho zajímavě rozehraného, ale málo uspokojivě dohraného. Jestli poslední dvě kapitoly měly být pointou, tak budiž, ale ocenil bych víc. Zbytečně vytahované do patosu; kdyby se to více drželo při zemi a při srozumitelnosti, byl by to dobrý komiks.
Celkový dojem: 50%
Těžce ponurá sci-fi plná tajemství, záhad a nejasností, která by se daleko lépe uživila na menším rozsahu. Takhle v okamžiku, kdy po čtyř stech stranách konečně dojde na odpovědi, člověk za a) nemá ani chuť vracet se nějak v příběhu na začátek, a za b) tyhle nápady fungují u povídek Raye Bradburyho, ne v akční rovině stylu Černočerná tma. Tedy alespoň v mém případě.
Přesto nepopírám, že jsem Tulákovi propadl, především v první půlce, kdy se zvraty vrší jeden za druhým. Má to takovou tu temně podmanivou atmosféru, jakou dokáže vykreslit např. Philip K. Dick, s čímž souvisí i uvědomění, že absolutně netušíte, co z toho nakonec vyleze. Naneštěstí mi už v druhé půlce všechny ty hlubokomyslné dialogy, popřípadě filozofické monology, začaly lézt krkem, protože se vyjasňovalo, že jen máloco z odehraných událostí bude dávat smysl. A třebaže Iván Brandon si dal záležet, aby v úplném závěru do sebe všechno zaklaplo, nemůžu říct, že bych byl plně spokojen. Naštvaný ano, ale spokojený rozhodně ne.
Tak tohle mě emocionálně dostalo a donutilo mě si ihned knihu přečíst znovu, což se mi u komiksů poslední dobou již nestává. Čtivé, má to spád, je to chytré a přitom né nesmyslně filozofické, aby mi to zaplevelilo mozkovnu otázkami typu smysl života atd,( podobné komiksy zabalené v hezkém hovnu už nedávám). Navíc už tak výbornou atmosféru podtrhuje parádní kresba a skvělé barvy. Za mě zatím nejlepší věc od Mighty Boy a to musím říct, že i Kaplan a Dopis byli super.
Jinak zpracování komiksu a to nechci tady Mighty Boy nějak přehnaně adorovat je parádní a sběratelky jsou pěkné, vkusné, ( žádný bizáry typu leporelo města a podobné nesmysly), navíc za super cenu. K bonusům bych chtěl dodat, takhle si je představuji. Mnoho obálek, rozhovory, skici, žádná vata typu 10 dvoustran co vyšlo a co vyjde.
Suma sumárum přeji Mighty Boy aby se jim dařilo a dál vydávali, protože po dlouhé době mám radost ze čtení, což jsem si asi ani nechtěl přiznat a bez nich, už není mnoho věcí, které bych od zbylých nakladatelství četl.
Graficky je to opravdu vymazlená záležitost.
Ale příběhově to pro mě vůbec nefunguje. Snažil jsem se, ale prostě jsem to nepobral. Komik se tak rozpadá do série zajímavých obrazů a scének, ale děj absolutně nechápu. Mrzí mě to, ale prostě ne.
Tady to pro mě bylo s hodnocením trochu složitější. I když jsem totiž většinu času vlastně nechápal, co čtu a příběh byl opravdu těžko stravitelný, celou dobu jsem se zároveň dobře bavil. Líbil se mi svět, ve kterém se komiks odehrává, bavily mě postavy, líbila se mi kresba. A i když to na konci skoro všechno krásně zapadlo, tak je fakt, že některé linky vyzněly do ztracena (nebo aspoň já jsem jejich význam nepochopil). Takže toto byl jeden z komiksů, kde i přes poměrně složitý děj, který začal dávat smysl až na konci, byla cesta lepší, než cíl. I přes tyto drobné výtky ale komiks mohu jen doporučit, je ale potřeba ho číst bez větších pauz, jinak některé věci člověku vypadnou.
Tulák je kvalitné sci-fi, ktoré je zaujímavé svojím nejasným príbehom a aj krásnym vizuálom. Autor scenára Iván Brandon sa zahráva s čitateľom veľmi zákerne a spolu s hlavnou postavou budete neraz poriadne zmätení. Napriek tomu je však príbeh veľmi pútavý a pomáha tomu aj vydarená kresba a krásne farby. Znovu perfektne spracovaná kniha, kvalitný preklad a bonusy. =►Celá recenzia◄=
Rozhodně nejde o lehké čtení, je potřeba se fakt soustředit na všechno, protože na konci budete mít v hlavě spoustu otázek na které jsou odpovědi v průběhu komiksu, jenže když v průběhu čtení ty otázky ještě neznáte tak nehledáte odpovědi, takže je dobré být opravdu pozorní. Chápu, proč píše Cyboy, že jde o věc která musí vyjít kompletně v jednom svazku protože dostat paperback co půl roku tak co nedočtete/nedokoupíte.
Nějak jsem měl problém s vypravěčskýma rámečkama, nevím jestli je to tak psané originálně, nebo je to překladem, ale asi slovosled, nebo skládání vět mi přišlo strašně težkopádné (to mohlo být i tím, že vypravěčské rámečky jsou vyplněné random hlubokýma hláškama které nedávají ani hovno smysl - nebo aspoň do té doby než dojdete na konec knihy, pak už si to začne trochu sedat - tak jak píšu na začátku). Určitě doporučuju číst během dvou až čtyř dnů, podle vydávání tpb, což znamená 1-5, 6-9, 10-14, 15-19 co den to tpb, nebo 2tpb na den protože konec každého tpb má nějaky mindfuck cliffhanger. Nechte to pěkně uležet a pak pokračujte. Na goodreads má každý tpb kolem 3hvezd, a plně s tím souhlasím, možná bych šel s hodnocením ještě o chlup níž, ale jako celek, tak jak to vydali MB musím sáhnout po 4 hvězdách.
První, co mě zaujalo, je kresba a barvy. To z toho komiksu dělá už na první pohled luxusní záležitost. Barvy jsou sice digitální, ale jsou dělané tak, aby se podobaly malbě. Rozhodně to patří k výtvarně nejpěknějším komiksům, které u nás vyšly.
Tulák má sice hlavního hrdinu, ale není to příběh jen jednoho muže. Je to příběh celé komunity. Dějem je to spíše komorní záležitost než epický příběh. Taková povídka natažená na 450 stran. Nedá se tomu upřít poctivě budovaná atmosféra. Navíc se to velmi dobře čte, a to i přes to, že převládajícími pocity při čtení jsou deprese, zmar a beznaděj. Je to svět, který je divný. Nerozumíte mu vy, ani hlavní hrdina. Spousta otázek bez odpovědí. Normálně takové příběhy nemám rád, ale tady to funguje. Mozek mi automaticky začal pracovat na různých teoriích, aniž by k některé z nich tíhnul více. A já jsem mezi tím otáčel stránku za stránkou a spratkovsky odmlouval pocitu zodpovědnosti, který naléhal, ať už to zavřu a jdu spát, že musím jít ráno do práce.
Hlavní trik v pozadí celého příběhu není přísně vědeckofantastický, ale spíše jenom fantastický. S takovými prvky se ve sci-fi můžeme setkat zcela běžně a ničemu to nevadí. Zmiňuji to jenom proto, že jsem se nevyhnul srovnání s Dopisem 44, který byl více technický. Potěšilo mě hlavně to, že to nebylo v žádné z mých teorií. Trošku jsem se totiž bál, že to bude jedno z provařených klišoidních finále. Když to pak bylo ke konci odhaleno, tak jsem si hned vzpomněl na jednu scénu ze začátku knihy, která najednou dostala úplně jiný význam. To se mi vážně líbilo. Hned po dočtení jsem si to tedy celé projel znovu a zaměřil jsem se na rozhovory, které předtím příliš nedávaly smysl. Takže za mě dobrý.
Asi nemá cenu zmiňovat, že je to opět vymazlená kniha. Papíry jsou tak akorát pevné, aby se v tom dobře listovalo, na lakovaných stránkách nezůstávají otisky prstů a vazba perfektně drží. Pěkný je přebal i desky knihy s parciálním lakem.
- Četl/a (16)
- 2Hitman3, 2scha, flipflop, Garp, George Walker Bush, Gmork, hraby, invape, JaggedSK, Kil-Khal, Mysak92, oleav, porculan, Sir_Pete, Wasseg10, Zlord_Antijezis
- Má (25)
- BadBoy, blackJag, Caylen-Tor, damacon, Erich, flipflop, Future-Death, hraby, hugosnowden, JaggedSK, kapicka, kendor007, Paldini, pechna, PeNNy, Poniczech, regressiv, Shake, Sir_Pete, Skot, slothest, suricattaontheway, tacmud, varth, Wasseg10
- Chce (9)
- Bedou, besikv, Necromaniac, Nightmare, PanBrambora, pavel, skepsi, Thorug, XGMan!ak
- Koupí (4)
- GeorgeeW, Necromaniac, Nightmare, Poseidon1978
