+6 dalších obrázků

Pod obálkou knihy, která parafrázuje slavný neřkuli "profláklý" obraz Edwarda Hoppera, se skrývají komiksové viněty, série volně navazujících autobiografických vzpomínek na autorova otce. Alex Krokus, americký animátor a komiksový tvůrce, se zde snaží uměleckým způsobem vypořádat se se svým smutkem a přiblížit či možná lépe pochopit osobnost svého svérázného táty. Na otcově pohřbu zazní jeho myšlenka, že jediná jeho povinnost je platit daně a umřít. Vidíte, jak byl zásadový, glosuje to jeho syn u řečnického pultíku. Spolu se svým bratrem i jinými smutečními hosty se nebojí vtípků, což už od počátku knihy naznačuje, že otec měl smysl nejen pro zásady, ale i pro humor, který se vine celou knihou a dokresluje otcovu osobnost.

Samotné umírání v nemocnici, pohřeb a následné vyrovnávání se se ztrátou není vyprávěno kdovíjak melodramaticky, ale jakýsi hlubší latentní smutek je patrný. Postupem času se autorovi otec zjeví v podobě ducha, přičemž je v tomto případě třeba brát zřetel na podtitul knihy "Téměř pravdivý příběh". Duch zde není žádným děsivým strašidlem ze záhrobí, ale příjemným společníkem reprezentujícím stejného člověka, kterým byl před smrtí, člověka, se kterým lze vést hovory, vtipkovat i vzpomínat. V rámci vyprávění slouží jako umělecký nástroj rodinné paměti a stálé přítomnosti. A stejně jako všechny ostatní postavy opět nabírá podobu zvířete (s duchařskou bělobou a absencí nohou).

Ač stránky knihy vyznívají v principu mile a smířlivě, v autorovi samozřejmě hlodá pocit ztráty milovaného člověka, který (ač oba synové jsou již dospělí) odešel příliš brzy kvůli rakovině a zdá se, že i kvůli nehlídané životosprávě a pití alkoholu. Alex uvažuje nad tím, co všechno si nestačili říct, na co všechno se chtěl ještě zeptat. A tak se snaží dokreslit otcovu osobnost i skrze několik vzpomínek vlastní rodiny. Má na ně navíc zpravidla dvě otázky – 1. jak se vyrovnáváte s truchlením, 2. věříte na duchy? Jeho osobní pátrání a úvahy ho dokonce zavedou na road trip, který absolvuje se svým bratrem a matka ho označuje za šílený, za kusem země v poušti, který rodina vlastní.

Hlavní myšlenka nakonec ale asi tkví ve větách, které zazní ze začátku knihy: hodnota lidského života se neměří jeho velkolepými a úctyhodnými činy, ale drobnostmi, těmi bezvýznamnými zvláštnostmi a výstřednostmi, které z něj dělají onoho konkrétního člověka, jehož si nakonec pamatujeme a jenž byl schopen rozesmát, či přímo pozitivně ovlivnit životy druhých a dokonce je změnit.

Komiks Alexe Krokuse byl letos nominován na cenu Willa Eisnera v kategorii nejlepší memoár.

Alex Krokus - Talking to My Father's Ghost: An Almost True Story
Vydal Chronicle Books v roce 2025, 208 stran.
Zdroje obrázků: The Comics Journal, Waterstones, Carturesti, Amazon