Clive Barker patří k mým oblíbeným autorům. Kdysi jsem se snažil sehnat všechny jeho knihy, které u nás vyšly. Myslím, že mi jich chybí jenom pár. Imajicu jsem četl asi třikrát. Barker je zkrátka moje srdcovka. Baví a fascinují mě jeho světy a vypravěčský styl. Baví mě jeho postavy. A z výše uvedených důvodů jsem se velmi těšil na jeho komiks Next Testament. Název se odkazuje k Bibli a Starému a Novému zákonu. Next Testament by se dal tedy přeložit jako Příští zákon. Hlavní postavou tohoto komiksu je Bůh. Jo, ten Bůh - stvořitel veškerenstva. Ale není to ten hodný starý dědeček z pohádek. Je to starozákonní bůh. Je to zatraceně krutý, žárlivý, mstivý, netrpělivý a prchlivý parchant a psychopat. A taky byl od dob Abraháma a jeho zmařené synovraždy uvězněn. A jak je brzy zřejmé, z dobrého důvodu. Teď je volný a budou se dít věci!

Přestože jsem ateista, tak tohle téma je pro mě vždy velmi atraktivní. Anebo možná právě proto. Hlavními postavami komiksu jsou, kromě samotného Boha, který si říká Wick, také průmyslový magnát Julian Demond a jeho syn s manželkou. Julianovi se začaly zdát sny, ve kterých mu Bůh říká, že jej má najít. A tak na začátku komiksu vidíme miliardáře, který ve slepé víře, se zavázanýma očima a s nářadím na zádech, běží pouští, a věří, že na něco narazí. A opravdu. Zakopne o špičku zasypané pyramidy. Když ji vykope, tak zjistí, že je to asi desetimetrová třístěnná pyramida, na jejichž stranách jsou vysochané fantaskní obličeje. Neváhá a okamžitě pyramidu rozbije. Z jejich trosek se vynoří Bůh. Je nádherný a hraje všemi barvami.

První co udělá, když jej Julian přivede do svého “základního” tábora, plného jeho teamu, což jsou desítky lidí, že je všechny bez mrknutí oka zmasakruje. Jen proto, že jim Julian řekne, aby okamžitě zmizeli, protože mu nikdo z nich nevěřil. Už to něco vypovídá o tom, jaký je tohle bůh. Pak si Bůh přečte Bibli a značně cynicky komentuje jednotlivé biblické události. Například potopu světa okomentoval tím, že byl prostě jen zvědavý, jak to bude vypadat. Z následujícího děje naznačím už jenom večeři v Juliánově sídle, kde byli pozváni všichni Juliánovi známí, kteří v průmyslu (včetně toho zábavního) něco znamenají. Jednak proto, aby jim oznámil druhý příchod Boha, ale také aby Bůh poznal ty, kteří vládnou současnému světu. Asi vás nepřekvapí, že i tato večeře skončí obrovským masakrem. Jediný, kdo jej kromě Juliana přežije, jsou jeho syn Tristan a jeho manželka.

Ale to jsme pořád jenom na začátku komiksu. Snažím se nastínit, jaký je to typ příběhu. Je to kruté a krvavé. Je to také plné filozofických otázek o roli Boha a o podstatě víry. Poměrně rychle se to změní z události, o které ví jen omezený počet lidí, na celosvětovou apokalypsu. Ale čtenář přitom pořád sleduje jenom putování dvou dvojic. První dvojicí je Bůh a Juliána. Putují po celé planetě, aby Bůh poznal současný svět. Přitom se chová jako úplný kretén, za kterým zůstávají miliony mrtvých, ale také za ním často nezůstává vůbec nic. Je zklamaný z lidstva, ze svého vlastního výtvoru. Chová se k lidem jako k něčemu, co se nepovedlo. Jako k vajglu, který zahodíte a botou rozdrtíte. Ta absolutní nadřazenost je až šokující. Ne všechny ty masakry a miliony mrtvých, ale ta absolutní arogance, přezíravost a moc na jedné straně, a na druhé straně absolutní bezmoc, rozčarovanost a zděšení.
Druhou dvojicí je Tristan a jeho manželka, kteří putují napříč Amerikou, aby se pokusili najít odpověď na otázku, jak se dá zastavit Bůh. A buďte si jistí, že Bůh ví, že právě tito dva lidé jsou pro něj nebezpeční.
Next testament přesně odpovídá stylu Clive Barkera. Přesto jsem si to neužil tak, jako jeho beletrii. Důvodů může být více. Jedním, pravděpodobně hlavním, důvodem může být angličtina. Chyběl mi kvalitní překlad. Ledacos si s mou “ajťáckou” angličtinou snadno přečtu, ale je zde i spousta slov, které jsem nikdy neviděl a spousta slovních obratů a citací, které by potřebovaly fundovaný překlad, aby vyzněly tak, jak mají. Druhá věc, spíše minoritní, je fakt, že to Barker nenapsal sám, ale pracoval na tom s Markem Millerem. Přece jen je to komiks a vyprávění nemohlo jít do takové hloubky jako beletrie. Na druhou stranu se to vyprávění netáhne a neustále se něco děje.

Velmi jsem si užil výtvarnou stránku. Samotná kresba je docela mainstreamová, ale parádně jsou nakreslené všechny masakry. Velmi povedené jsou pak barvy. Jak jsem již zmínil, Bůh hraje všemi barvami, které se na něm neustále mění. Je to působivé.