9

Kdo četl předchozí Sunstone ví, že od Stjepana Šejiće nesmí čekat bůhvíjakou revoluci v žánru. Ruku na srdce, vždyť on je to stará romantička. Tolik hlubokomyslných řečí o lásce a přátelství jsem už dlouho nečetl. To celé je pak zabaleno do lechtivé BDSM erotiky se spoustou krásných dívčích těl. A očí samozřejmě, o duších nemluvě. To je Milost! v krabičce, ovázaná růžovou mašlí.
Teď když jsem se dospěle vysmál všem těm pubertálním emocím a odpoutal tak pozornost intelektuálně vyspělého publika, můžu s čistým svědomím přiznat, že ten chlap z Chorvatska mě zase rozsekal. V průběhu dvou stovek stran mě vzal na okružní cestu mého vlastního dospívání a prvních zamilovaných chvil. Ono totiž, když si odmyslíte všechny ty provazy, řemeny, latex a roubíky, zjistíte, že je to všechno o tom nejzákladnějším – o hledání spřízněné duše, před níž nemusíte nic skrývat a ona stejně tak před vámi. Napsáno s nezbytnou špetkou sebeshazujícího humoru, přesto niterně trefné a především nádherně zaláskované.

Obdivuji předchozí příběh a bál jsem se, že mě tato nová série zklame. Trvalo mi měsíc po zakoupení než jsem se do čtení pustil. Na začátku jste varovaní autorem, že tohle je zcela nový příběh a předchozí není potřeba znát.
Příběh je stále stejně kvalitně napsaný s odkazy na Sunstone a je dobře integrovány do Milosti.
Kresba je velmi dobrá, i když někdy až příliš názorná. Najdeme zde panely v téměř fotografické kvalitě, střídající se s kresbou s vždy zdařilou nadsázkou výrazu postav.
Annin příběh je v tomto svazku zajímavější než Alanův. Snad v dalším svazku příběh vyváží, abych měl zájem o obě postavy.