Je to už nějaký pátek, co viceprezident Aaron Burr během duelu zastřelil Alexandra Hamiltona. Burr si užívá oběd v jednom místním hostinci a přisedne si k němu novinář Mortimer Lane. K Burrovu překvapení Mortimera nezajímají detaily toho slavného duelu. Místo toho ukáže viceprezidentovi minci, na které je vyražena Godzilla. Lane se totiž kromě článků kritizující nákup Louisiany věnuje i konspiračním teoriím a tahle je vskutku velkolepá. Všechny ty mytické příšery, co známe z pohádek, legend a eposů. Všichni ti draci, obří můry a další příšery. Všechny vskutku existují a říká se jim kaiju (kaidžu). Burr novináře přesvědčí, ať v rozhovoru pokračují na jiném místě, kde budou mít větší soukromí. Venku ale Burrovi společníci Laneovi přetáhnou přes hlavu pytel a strčí ho do kočáru, který ho odveze na tajné místo. Tam dojde Lane k zásadnímu zjištění. Po tisíciletí existuje tajná organizace, jenž si říká Synové titánů (v originále Sons of Giants). Členové této organizace po staletí skrývají veškeré informace o existujících kaiju před širokou veřejností a když se někdo dostane blízko, tak je rychle eliminován. K velkému překvapení našeho novináře na něj nečeká nůž do břicha. Místo toho ho vůdce začlení do organizace a sdělí mu i to největší tajemství. Kromě mytických příšer jsou na Zemi mezi lidmi ukrytí i návštěvníci z hvězd a ti by rádi moc kaiju využili k ovládnutí lidstva. Existuje ale naděje v podobě plánů k tajemnému vynálezu, který se skrývá v útrobách tajné laboratoře Bena Franklina. Lane a vůdce organizace se tyto plány vypraví najít, jenže v patách je jim i špión mimozemské armády. Co se skrývá ve Franklinově laboratoři a bude to stačit na záchranu Země?



Godzilla: Here There Be Dragons II: Sons of Giants je pokračování komiksu, jemuž jsem už dříve článek věnoval. Prostředí pirátského dobrodružství tentokrát scénárista Frank Tieri a kreslíř Inaki Miranda vyměnili za konec 18. století plný tajných organizací a šílené alternativní historie. V budoucnu se podíváme i na finální díl této trilogie, ale to už bude, jak rád říkám, jiný článek.