Nedávno nás bohužel opustil ve věku 63 let jeden z nejtalentovanějších komiksových tvůrců Sam Kieth. Jeho série The Maxx je kultovní (a záporák Mr. Gone vypadá trochu jak Jirka Pavlovský), fenomenální Wolverine a Hulk vyšel i česky (2005 pod hlavičkou Netopejra) a svou kresbou přispěl i do světa Vetřelců (Aliens: Earth War; Dark Horse, 1990). Talentovaný byl i po scénáristické stránce, čehož důkazem je i již zmiňovaný W&H (Wolverine & Hulk, ne Werich & Horníček, aby bylo jasno) a také komiks, který je tématem tohoto článku - Arkham Asylum: Madness (2010).

Hned na úvod je třeba si vyjasnit, že ačkoliv je to komiks ze světa Batmana ve kterém potkáme většinu jeho nejznámějších záporáků, tak NEjde o typický superhrdinský komiks!! Nedojde k žádné efektní bitce a Báťuška se neobjeví snad ani na jednom panelu. Takže vyvstává otázka - má to vůbec smysl číst? Rozhodně ano! Tedy aspoň dle mé skromné maličkosti.

Arkham Asylum: Madness popisuje příběh dvacetičtyřhodinové směny zdravotní sestry v tomto pochmurném domě v pochmurném světě. Potkáváme se tak postupně se všemi zaměstnanci tohoto ústavu od údržbářů, přes sekuriťáky až po hlavního doktora a sledujeme, jak působí prostředí blázince na jejich psychiku. Nervozita, neustálé napětí, nepříznivé prostředí, to vše působí jako kapající voda na kámen lidské psýchy a tak i podivné tikání hodin dokáže vyvolat velice neurotickou reakci. Není divu, že se tam sestry střídají jak na běžícím pásu. Klidu nepomáhají ani historky šířící se mezi zaměstnanci, jenž se týkají asi nejznámějšího pacienta, či kanadské žertíky místních strážců…

Musím zmínit, že za mě osobně jde o příběh, se kterým se dokáže ztotožnit snad každý. Řekněte sami, kdo z vás nebyl “uvězněný” v zaměstnání, ze kterého si nemohl dovolit odejít? Ať už kvůli uživení rodiny, zaplacení nájmu, či jiných podstatných důvodů. Jak nás naučil Rick a Morty - práce je vlastně otroctví, jen s několika kroky navíc.

Sam Kieth zde tak opět předvádí svůj vypravěčský talent a vytvořil téměř až psychologický thriller jehož efekt jen zdůrazňuje svou osobitou (a fenomenální) kresbou, takže i ve čtenáři po čase začne podivné tikání hodin vyvolávat nervový tik. Není to kniha, která by sedla každému. Dokonce to není ani kniha, která by sedla každému fanouškovi Batmanovských komiksů, ale jde o vybroušených 97 (nebo 112 - záleží na vydání) stran komiksové lahůdky od jednoho z nejoriginálnějších komiksových tvůrců, která si své čtenáře jistě najde.

A na závěr bych rád jen připojil velké díky velkému tvůrci. Díky Same :-)