Tak tohle se fakt povedlo. Výlet do tichomoří jsem si užil náramně.
Vše krásně odsýpalo a kresba byla parádní.
Jedinou výtku mám ke konci. Jak jeden ze psů, jehož jméno si nepamatuju, správně poznamenal ,, takové pořádné dobrodružství má končit pořádnou bitkou "
Mé guilty pleasure se v této knize proměnilo jen na guilty.
Angel se sotva ukázal a zápletka byla slabá, přihlouplá a nic se tu skoro nestalo.
Navíc sotva jsem se začetl a už jsem listoval 25 stran obálek.
Zklamání...
Svět Diabla je velký a skýtá spoustu možností a je jasné, že tak krátký komiks nedokáže odhalit ani setinu toho, co se v něm nachází.
I tak si myslím, že se na tak byť malém prostoru, dalo vytěžit víc.
Příběh Bul-Kathose je velmi jednoduchý a plný klišé a tento komiks by se dal shrnout jako takový Conan do vlaku, co si přečtete aby jste se nenudili koukáním z okna.
I to ale může být pro někoho možná zajímavější.
Vaughan a Staples jsou skvělé tvůrčí duo a Sága, kterou vytvořili si mě neskutečně získala.
Jenže i ty nejlepší věci na světě se po čase můžou zevšednit a něco podobného cítím i tady.
Oproti předchůdcům patří tento další střípek ze světa Stranger Things rozhodně k těm lepším.
Děj má slušný spád, ale zápletka je poměrně jednoduchá. Na tak malém prostoru se nevyhne zkratkovitosti.
Díky svižnosti jsem se nenudil a našlo se tu pár momentů, které byli vcelku fajn.
Kresba neurazí a drží si svojí laťku.
Takový lepší průměr
Krásně nakreslený komiks s velmi odvážnými erotickými scénami, které zároveň mají poodkrýt jakousi mysteriózní stránku příběhu.
Ten však je poněkud osekaný a snaha o hlubší myšlenku působí poloprázdně.
Možná jestli bych si komiks přečetl víckrát najdu v něm něco víc, ale na první dobrou toho zase tolik nebylo.
Přesto mě to ale bavilo číst, byť dočteno má člověk opravdu rychle, takže nuda nemá šanci se dostavit.
Když to celé shrnu, tak jsem ale stále spíše na průměru.
Zpočátku příšerně chaotické a nezábavné. V polovině se to alespoň přehoupne do méně chaotického, ale zábavnost to tomu moc nepřidá.
Největší problém jsou ale dialogy. Nevím jak moc na tom má podíl překlad, ale ta mluva je opravdu příšerná.
Kdyby se v celém komiksu nemluvilo, možná by to vyšlo lépe.
Kresba Chrise Bachala díky tomu totálně zapadla.
Pořád se s touto sérii míjím, ale tento počin mě už alespoň dokázal i bavit a nerozčiloval.
Stále jsou tu dost velké rezervy v příběhu a v chování postav, ale celková myšlenka a vybudování děje smysl dává. Dojde i na pár zajímavých zvratů.
Za mě nelepších YA DC komiks z prvních tří.
O něco lepší než Mera. V některých momentech se jedná o slušné drama o dospívající teen s reálnými problémy, které zažil určitě každý. Ale to je právě ten problém, většina problémů které Selina zažívá jsou věci se kterými se potýka mnoho lidí, ale to jakým způsobem se k problémům staví je mírně řečeno velice přitažené za vlasy. Komiks se opět nevyhnul zkratkovytým rozhodováním hlavní postavy, nelogičnostem a naivitě.
Představa, že by se 12leté holky inspirovali chováním této puberťačky by rozhodila nejednoho rodiče.
Tak jsem si to konečně taky přečetl a to díky Pevnosti, přes kterou mě komiks i s časákem vyšel na 100,-. A to už stojí za vyzkoušení i když dopředu víte, že nejste cílovka. Zřejmě jako většina zdejších uživatelů.
Věděl jsem tedy do čeho jdu a byl jsem připravený nesoudit. Bohužel ale po dočtení nemohu nebýt nekritický.
Tam kde je kresba vcelku ok, tak příběh a způsob jakým je podáván mi už ok tolik nepřijde.
Vše je příliš naivní, hloupé a byť se jedná o teen záležitost, tak to jakým způsobem tady fungují vztahy, za to by se nestyděl ani časopis Bravo a z toho co si pamatuji, jsme si dělali srandu už ve věku, kdy to pro nás bylo vlastně určené.
Tak povrchní čtení jsem zkrátka dlouho nezažil. Bylo to až úsměvné.
Škoda promarněné šance předat mladší generaci pro ně přizpůsobené, ale zároveň kvalitní čtení.
A máme tu konec. Tato série jako každá jiná měla své silné i slabší chvilky.
Její největší sílou byla atmosféra, díky skvělé kresbě Tylera Crooka, ale i ostatní kreslíři které se na tvorbě podíleli dokázali Harrow County oživit tím správným způsobem.
Postavy mi byli sympatické a rozhodně si některé zapamatuji.
Celý koncept hlavního příběhu si po celou dobu zanechal svojí myšlenku a kvalita se víceméně držela po celou dobu stejně.
Bohužel mám ale po dočtení pocit, že se dalo vytěžit o něco více.
To na co autoři potřebovali 32 sešitů by se dalo vměstnat do menšího počtu a třeba by se tím kvalita ještě o něco zvedla.
Ale kdo ví. Já jsem tak či tak s touto sérií spokojen a jsem rád, že jsem si jí přečetl celou během jednoho týdne.
Vše potemnělo a vrátila se nám jedna zlá postava, aby přinesla chaos a smrt.
Díky tomu se děj rozjede a pomalu graduje do svého konce.
Ale po 7 knihách už to nemá takovou sílu, byť to stále umí bavit.
Tyler Crook je mistr.
Otázek přibylo a komiks utekl jako voda.
Na druhou stranu si říkám, že jakmile bude venku 3. ( závěrečný? ) díl, tak všechny díly si budete moci přečíst bez problémů za stejný čas, který byste strávili u filmu. Což je fajn :)
Zkrátka Bendis ve své vrcholné formě. Tohle společně s jeho Daredevilem patří mezi top (ne)superhrdinské komiksy co u nás vyšli.
A proč? Protože někdy stačí jen aby byli uvěřitelné a aby jste se dokázali vžít do pocitů a života hlavní postavy.
Nemusí všechno v tomto žánru být hned velkolepé, dokonale nakreslené a plné neuvěřitelné akce.
Naopak, méně je zkrátka někdy více.
A tohle bylo za mě jak by řekla Jessica " kurva dobrý "!
Krátké ale výstižné příběhy ze známého světa.
Až na ten první navíc uzavřené a vesměs nadprůměrné v daném žánru.
Kresba propracovaná byť černobílá, kterou moc nemusím.
Za mě proč ne, účel to splnilo a rád si přečtu další díl.
Veliká škoda, že jsme se dočkali jen dvou dílů. Děj se tu totiž rozjíždí pozvolna. V druhé knize se dokonce musíme obejít bez sedmičky.
I to je jedním z důvodů proč mě komiksová Banda ani ve druhém komiksu nechytla tak jako v seriálu.
Nicméně v této knize jsou dva příběhy. První mě dost bavil. Výlet do Ruska už o poznání méně.
Další kousek z řady autorských komiksů Jeffa Lemira sázející na dojemný příběh ze života.
Příběh je jak už bývá u tohoto autora zvykem vcelku jednoduchý, ale s notnou dávkou emocí.
Signifikantním znakem je také skromnost v textu, zato svoboda v kresbě přináší jak atmosféru, tak samotné vyprávění.
Pro Lemira mám slabost a i tentokrát nejsem zklamán. Bohužel podobnost s předchozími výtvory ve mě už nevyvolává patřičné emoce.
Poctivý noir, který v prvním sešitě dost připomínal Brubakera. Pak už ale nastoupili víc věci připomínající Mignolu a vznikl z toho zvláštní, ale zajímavý mix.
Kresbu Tonči Zonjiče jsem si užíval.
Jeden z nejbrutálnějších komiksů co jsem kdy četl. Brutalita tu však má hlavu a patu a krví nasáklí zážitek doprovází zajímavý děj, jenž postupně poodkrývá pravdu.
Tohle chce druhý díl co nejdříve!
Hezká kresba, chytlavé panelování. Po vizuální stránce nemám komiksu co vytknout.
Příběh je ze života a známe ho každý. Takové příběhy si jednou za čas rád dám. Je to čtivé a svižné.
Na můj vkus možná až příliš doslovné a zjednodušené, byť to nijak nevybočuje z reality.
Zkrátka vztahové drama jak má být, ale bez hlubších přesahů.
Tento komiks skloubil zábavnost a naučnost tak, že je z toho nejen zajímavý, ale i po příběhové stránce povedený komiks navíc s velmi slušnou kresbou.
Čtení dobře odsýpá a jednalo by se o solidní jednohubku nebýt tu ovšem obřích bonusů v podobě rozhovorů mezi tvůrcem Kieronem Gillenem a profesorem Stephenem Hodkinsonem a dalších.
Tyto bonusy celkový dojem z příběhu a celkového zpracování knihy posouvají na vyšší úroveň.
V neposlední řadě chci také pochválit kvalitu vazby a papíru.
Takovýto standard bych si nechal rozhodně líbit.
V druhé knize jsem rezignoval na logiku a řekl si, že si to zkrátka budu užívat jako nenáročnou oddychovku.
Dost to pomohlo. Tempo je svižné, neustále něco vyskakuje a chce to sežrat lidi. Kresba je barevně pestrá a kouká se na to hezky.
Ale i když vypnete mozek, tak to pořád bude hezky vypadající naleštěná blbina, která nedává absolutně žádný smysl.
Ale asi si z nepochopitelného důvodu přečtu další díl. ( když už ho mám doma... )
Nejsem z toho tak odvázaný jako z prvního dílu. Působí to na mě jako když Lemire jede na setrvačník. Nějaký ten dialog, pak něco málo poodhalit, pokusit šokovat a zase nanovo. Jasná šablonka, která se opakuje téměř každý sešit. Ale nějak mi to nepasuje dohromady. Působí to spíš jako slepenec náhodných událostí.
Přesto se to stále dobře čte a kresba se drží svého standartu.
V kresbě si však začínám více všímat nedokonalostí, které mi dřív přišli zajímavé. Teď už mi někdy začínají spíše vadit. Např. to jak každá druhá postava vypadá naprosto stejně a je to jako když vidíte v české kinematografii stále ty stejné herce.
Když to shrnu. Sweet tooth mě stále zatím baví číst a zajímá mě co bude dál, ale už si to tolik neužívám jako dřív. Smutné.
Krásné prostředí a hutná atmosféra dodávají komiksu něco zapamatovatelného.
I přes menší počet stran tu je dobře fungující příběh.
A v neposlední řadě se jedná o dobrodružství a survival v jedné podobě.
To vše v jednohubce, která vám v krátkém časovém intervalu dá víc než přespříliš dlouhé blockbustery.
Kresba je zase o kus lepší. Krásné detaily a dobrá atmosféra.
Jinak je to slušná akční jízda i zajímavé prokreslení postav skrze návrat do minulosti. Tudíž kombinace všeho a opět skvělé čtení. Ale něco mi tu přeci jenom chybělo.
Jak ohodnotit 6 stran komiksu, který je na samém začátku a v podstatě jsme z něj dostali jen první myšlenku?
Bodového hodnocení zde nemá zatím moc smysl.
Ale slovy bych to ohodnotil tak, že kresba je krásně detailní a je z ní cítit styl z 90.let. Vidím doslova podobnost s Hitmanem, ale s vlastním osobitým stylem.
Příběhově zatím opravdu jen náznakově a zřejmě se můžeme těšit na pulpovou řezničinu.
Jsem zvědavý kam bude tohle dál směřovat. Teď už jen záleží na autorovi jak moc si dá na čas.
Zakončení této kratší série nebylo špatné, ale bohužel to lepší přišlo až příliš pozdě. Prvních 5 sešitů jsou nic moc. Ne že by ty zbylé 4 sešity byli ale nějak kulervoucí. Jen to prostě začalo lépe fungovat a nebylo to tolik zbytečně ukecané ( byť je tam stále dost prázdných frází, ale co chceš, superhrdinský komiks... ). A s tím přišla i přehlednější a dynamičtější kresba.
Na odreagování je to ale stále fajn čtení. A fandy si to jistě najde.
Zcela oprávněně udělal tento komiks z Toma Kinga hvězdu.
Všechno do sebe krásně zapadá a jedná se o jeden z nejlepších (ne)superhrdinských komiksů, který u nás vyšel.
Atmosféra, zajímavé postavy a příběh je pryč. Nyní přichází nuda, zmatečnost, nezajímavé postavy, mdlé dialogy a hloupý příběh. Tohle je ženské a strašné pokračování Krotitelů duchů nebo Dannyho parťáků v podobě komiksu. Představuji vám Lady Baltimore!
Vážně, tohle byla opravdu slabota u které jsem usínal. Druhý díl si hodně rozmyslím.
To co se mi na předchozích dílech líbilo, byla svižnost děje a přehlednost. Tady se to ovšem vytratilo. Autorka si zřejmě uvědomila co všechno chtěla odvyprávět a nechala si to na poslední 2-3 sešity, kde se snaží vysvětlovat a popisovat minulost, budoucnost a všechno to motá dohromady až z toho začne vylézat jakýsi paskvil, který není příliš zajímavý a navíc je nepřehledný.
S tím se i vytratilo kouzlo kresby a z předchozích knih už toho moc nezbylo.
Ve výsledku jsem si závěr této krátké série moc neužil a spíše se pronudil. Škoda nevyužitého potenciálu.
S touhle sérii jsem si dal možná až zbytečně velkou pauzu, vždyť má jen tři díly a už delší dobu jsem je měl všechny doma.
Přesto jsem se k pokračování dostal až teď. Ale kupodivu to ničemu nevadilo. Hlavní dějová linka mi ihned naskočila a svižné tempo mě vtáhlo do děje.
To je také jedním z největších plusů této série. Příběh je svižný a není zbytečně komplikovaný. Zároveň je dostatečně zajímavý, aby se člověk nenudil.
Díky své krátkosti autorka neustále ženě děj kupředu a nebojí se velkých zvratů.
A tím se zas dostáváme k potenciálnímu problému. Zkrátka po chvíli vám dojde, že může každá postava zemřít, zradit nebo prostě udělat něco nečekaného a vy se tak krom hlavní postavy přestanete o ty ostatní starat. Jelikož si k nim nestihnete vybudovat dostatečně silné pouto.
Každopádně i díky kresbě jsem čtení užil a poslední díl nebudu dlouho odkládat.
Křest ohněm je určitě z tich zajímavější komiksů ze světa Stranger Things. Příběhově umí budovat vcelku zajímavé drama. Psychicky narušená dívka, která utíká do imaginárního kouzelného světa trochu připomíná Alenku v říši divů. Bohužel je tam toho málo a tento nápad se dal více vytěžit.
Celé to zase jenom tak klouže po povrchu a skončí to zcela unáhleně, naivně a předvídatelně. Zkrátka málo prostoru.
Nicméně až v této knize mě osobně Jody Houserová ukázala, že když chce, umí vymyslet zajímavou zápletku. Tak snad se to někdy povede dotáhnout až do konce.
Kresba za mě ok, až na poslední sešit. Tam to bylo takové nemastné neslané a až na Nancy vypadali všichni zvláštně.
Opět velmi slušná jednohubka ze světa Černé palice.
Hlavní dějovou linku už vůbec neřeším a nijak neprožívám ani jakékoliv zmínky či střípky, které se někde mihnou. O to více si ale užívám tyto uzavřené příběhy ve kterých Lemire naplno dokazuje svojí sílu umění vyprávět a zároveň si zkouší odvyprávět zase něco trošku jiného, byť v podobném duchu jak už je u něj zvykem.
Tentokrát se pokusil po svém vyprávět příběh o zrodu mstivuchtivého samozvaného hrdiny v o něco drsnějším stylu, leč připomínajíc originy temnějších postav jako je např. Batman nebo Punisher. Vlastně to je kombinace obou.
Ovšem Lemire má tu výhodu, že se může více rozparádit.
Což využívá tak napůl. Pomyslné mantinely překračuje jen mírně a nepouští se do příliš většího experimentování. Což je trošku škoda.
O to více tu však vyniká kresba. Tonči Zonjić tu rozjíždí geniální panelování, které vypráví příběh tak ladně a uvěřitelně, že kolikrát zapomenete, že držíte v ruce knížku a místo toho máte pocit, jakobyste sledovali obrazovku.
To se navíc k vyprávění příběhů Jeffa Lemira přímo nabízí pro něhož je vyprávění nejen slovem, ale i panelem signifikantní.
Za mě každopádně spokojenost.
Tento komiks má jeden zásadní problém a tím je název. Čtenář zajímající se o tento seriál si nadšeně v knihkupectví vyhlídne tento komiks s představou, že se dozví něco nového ze svého oblíbeného světa a že si zároveň svůj oblíbený seriál přenese z obrazovky na papír.
To ještě ovšem netuší, že po dočtení na tom bude úplně stejně jako předtím.
Nic nového se nedozví, zároveň některé věci v tomto komiksu samotný seriál popírá či obchází.
Když bych navíc tento komiks bral jako samostatný příběh bez znalosti seriálu, také mi toho mnoho nepředá.
Děj je až příliš triviální a naivně hloupoučký, postavy se chovají taktéž hloupě. Kresba je taková nemastná neslaná. A ve mě osobně nedokázal tento komiks vyvolat jakoukoliv emoci.
Jediné pozitivum vidím v tom, že se to rychle čte.
Za mě tedy zbytečný komiks...
Místy napínavé a vizuálně přitažlivé a nebo také nelogické a přeplácané.
Nový přírůstek do světa Buffy/Angel je na tom s kvalitou a zábavností někdy dobře, někdy hůře. Ale jako celek je to někde uprostřed.
Osobně mám tyto série stále v oblibě jako takové guilty pleasure, ale musím uznat, že autoři mi to příliš neusnaďňují.
Doufejme že se kvalita alespoň trochu zvedne, jelikož mě to nemusí bavit do nekonečna.
Pro tentokrát jsem to ale ještě vzal jako fajn oddychovou jednohubku, ale ten konec byl teda uff...
Opět zajímavý kousek, který MB vybrali a pro mě osobně asi zatím nejlepší.
Napínavý thriller u něhož jsem byl téměř od začátku zaháčkovaný.
Zaujal mě ale nejen příběhem, ale také kresbou.
Černobílá tomuto stylu náramě sedí ( Živí mrtví jsou tomu důkazem )
Možná bych si přál ještě jeden sešit, nicméně jsem ale spokojený s neklišoidním koncem.
Nový tvůrci, nové pojetí Doctora Strange. Zatím se vše ale teprve rozjíždí, a až další díly ukážou jakým směrem.
Když bych si sepsal veškeré události, které se stanou v tomto booku, tak bych měl být spokojen.
Bohužel to jak se stanou a jak na mě celkově příběh působil už bylo horší.
Bylo to takové nemastné, neslané. Události působí nahodile a nemá to dostatečný základ.
V gastronomické mluvě bych to nazval jako " blaf ", kterým sice zážehnáte hlad, ale moc si nepochutnáte.
Ovšem potenciál tu je, takže mě pokračování zajímá.
Jak píše DR, tohle opravdu chtělo odvahu jít s tím ven. Osobně jsem nečekal, že to bude až tak syrově punkové.
Kresba připomíná spíše letmé náčrty jaké dnes vídáme na zadních stranách komiksů.
I tak to ale pro vyprávění příběhu stačí. Ten je prostý a krátký. Přesto však umí být dojemný.
Na jednu stranu je potřeba Jeffa Lemira pochválit za jeho snahu a odkrytí jak začínal. Na tu druhou je však tento komiks zcela objektivně zatím spíše jen milý průměr.
I tak jsem ale za jeho přečtení rád.
Toto byl takový menší event. Čistokrevná týmová mlátička, která nedává moc smysl, ale funguje jako wow efekt.
Pro pobavení ale stále dostačující a především i díky kresbě.
