Tahle série je prostě mlsota. Pátá kniha posunuje děj dopředu, jakkoliv se tak dlouho nezdá, a nakonec zjistíme, že sraček je všude kolem víc, než jsme si doteď mysleli.

Komiks je podle mého o mnoho lepší než film, má logiku, spád i emoce. Až si říkám, že dám i filmu druhou šanci. Stačí jen zabíjet je podle mého názoru manga vhodná i pro nemangisty. Sečteno podtrženo: chytlavá a zábavná akční oddechovka.

Solidní průměr. Po těch Morrisonových pikatchovinách a při čekání na nového Snydera příjemná jednohubka. Nic víc, nic míň. Ovšem Utajený počátek u mě pořád vede.

Aaron se maličko chystá do vlastní pasti, člověk od toho jména prostě automaticky čeká něco. Muži hněvu jsou přitom jednohubka. Jednohubka, která má atmosféru, která zabaví, přesto ale na konci zůstává pocit "a to je všechno?"

Franku, tohle se fakt nepovedlo. Xicht už známe ze Sin City (jako furt špica, ale už to nepřekvapí), příběh je mizérie. Tenhle komiks má cenu asi jen jako doklad doby a rozpoložení Američanů po 11. září.

Aaron je borec a Skalpy jsou totální pecka. Tohle žeru, další kecy jsou naprosto zbytečný.

Solidní adaptace, která ovšem ničím nepřekvapí (příběhem, ani kresbou). Doporučuju všem raději sáhnout po knižní předloze, kterou vydalo Argo. Tam Martin ukazuje, že umí psát.

Wow. Tahle série má vzestupnou tendenci a dost zachraňuje jméno New 52. Jen tak dál! Stručně a jasně, nepokrytý mainstream, který baví. Za mě velice slušný nadprůměr (a to nejsem moc fanda týmovek).

OK, Brian Azzarello sesadil z trůnu Marka Millara. Lex Luthor je vedle Rudé hvězdy nejlepší supermanský příběh, co zatím vyšel česky. Snyder se má ještě co učit - a Morrison ať se jde zrovna stydět do kouta :)

Termný rytíř si drží svůj standard. Spokojenost.

Příjemné čtení s několika dost zajímavými momenty k zamyšlení. Snyder školí Morrisona jak se píše příběh, ovšem na trůnu podle mě pořád v klídku dřepí Mark Millar s Rudou hvězdou. Kdypak se asi v Čechách dočkáme supermanovského příběhu, který fakt posadí jednoho na zadek?

Tohle je starej dobrej klasickej Lobo. Nic víc, nic míň. Počítám, že každej za ty roky už moc dobře ví, jestli mu tohle pasuje nebo ne.

Opráski.. už sice nepřekvapí, ale překvapivě pořád fungují. Poměr jalových vs. podařených stripů je imho pořád nadprůměrný. Huz a Zmikund jsou prostě české (pop)kulturní stálice.

Solidní adaptace excelentní novely, která zachovává klady knihy, tj. ukazuje, že GRRM je fakt borec (Potulný rytíř/Rytíř sedmi království je fakt jiná liga než poslední díly Písně ledu a ohně). Kresba je sice mainstreamová, ale ač neumím zdůvodnit proč, nevadila mi narozdíl od kresby v adaptaci Her o trůny. Komiks si lze užít i bez znalosti celé Písně ledu a ohně, protože dějově předchází, takže že to vlastně vhodná pozvánka do Martinova světa. A my, co jsme knihu četli, víme, že Přísežný meč bude ještě zajímavější, protože Potulný rytíř je jen úvod. Komiks hodnotím jako solidní nadprůměr.

Ten Kirkman je neskutečně prohnanej bastard...

Koupeno z nostalgie - a vyplatilo se to! Kouzlo želváků pořád funguje, třebaže jsou jiní, než jak je známe ze seriálu nebo egmontovských sešitů. Je docela zajímavé sledovat originální verze příběhů i to, jak se tyto příběhy v detailech měnily v čase. Už vztah Hamato Joši - Oroku Saki - Trhač - Tříska je jiný než jak ho známe. Ale netřeba se bát, funguje to. Želváci možná nejsou tak prvoplánoví hláškaři, ale o to jsou drsnější - a sedne to k nim. Za mě palec nahoru a další číslo sem. Undergroundová kresba je skvělé osvěžení v tom všem mainstreamu, Lairdova kresba dokonce tu a tam dává vzpomenout na Richarda Corbina. Jediným mínusem je April. Není to taková kočka, jako ji známe.

Přímá návaznost na Matičku Rus a stejné hodnocení. Afghán prostě nemůže zklamat, stejně jako ty všechny sračky, ve kterých se současný svět topí a které tu Ennis ukazuje. Maličko nadhodnocuju, viděl bych to tak na 4,5, ale ten ruský syndrom je tu dobře podaný. Takže pod dojmem současného dění to na mě asi působí víc než jak by to působilo ještě před pár lety.

Vlastně pořád ten samej Punisher. Ennis dokonce přivádí na scénu super záporáka, ale přestože mě to bavilo, dojem je o něco menší než u jiných knih. V rámci série průměr, což ovšem znamená ve srovnání s jinýma pořád nadprůměr.

Spokojenost, víc netřeba dodávat. Ten příběh je jednoduchej, ale funguje, takže kdo má Punishera rád, nemůže být zklamanej.

Tak tohle byl mazec. Rusové mají prostě koule! Jízda od začátku do konce.

V zásadě pořád stejné - a přitom Ennis přichází zase s novou variací na dané téma. A funguje mu to! Ten Irčan mě fascinuje. Že by to kouzlo bylo právě v tom?

Za mě dobrý, bavilo a od Punishera vlastně víc nečekám.

Pro fandy Punishera důležitá věc - přesto mě to nevím proč extra nechytilo. V rámci Punishera hodnotím jako průměr (čili jinak nadprůměr) :)

Ennis si udržuje svoji kvalitativní laťku, ovšem Wolverinem to tak vyšperkoval, že nemůžu než dát plný počet s ohledem na to, jak jsem se bavil. Byť jde v zásadě o ptákovinku. Je ale jasné, že Punisher MAX musel přijít.

Naprosto excelentní rozjezd. Tohle je prostě klasika.

Oukej, možná je ten scénář vypočítavý, možná útočí prvoplánově na efekt - ale mě to bylo jedno a to jsem původně od knihy moc nečekal. Smečku z Bagdádu jsem si přesto užil, přečetl jsem ji jedním dechem a s ohledem na konec jsou rád, že kniha není delší a nestačil jsem si tak k hrdinům vytvořit větší vztah. Myslím, že Vaughan přesně odhadl kolik toho příběh snese a kdy by už nastupovala vata a rozmělnění. Takhle je to celé tak akorát sevřené a koncentrované, aby to působilo tak, jak má. Za mě to Vaughanovi funguje a pak mu i takový cynik jako já rád skočí na lopatu :)

Přeslap? Vata? Ale notak. Něco mi říká, že správné sousloví bude spíš ticho před bouří... Uvidíme.

Domy ticha jsou už svým pojetím komornějším dílem, kde se toho vlastně mnoho nestane. Alespoň měřeno optikou např. předchozí knihy. Nepochybuji ale, že Mike Carey na něco z toho, co se zde odehrálo, ještě naváže. Např. vztah Michaela k Luciferovi skýtá velký potenciál, stejně jako vztah Michaela k Bohu. O vztahu mezi Luciferem a Bohem nemluvě. Objektivně vzato jsou Domy ticha o něco slabší díl. Přesto na skutečnosti, že Lucifer je jednou z nejzajímavějších sérií, které u nás vycházejí, to nic nemění. Jedno se musí Luciferovi, resp. Miku Careymu nechat: těžko se odhaduje, co se stane příště.

Mike Carey v páté knize svého luciferovského opusu dosvědčuje své mistrovství. Carey je nejen zručným zkušeným scénáristou, má zjevně i dostatečné znalosti proto, aby se mohl témat, která Lucifer reflektuje, úspěšně zhostit. Peklo je tak komiksem zábavným, a přesto intelektuálně stimulujícím. Lucifer už je totiž takový. Klade nepříjemné otázky, u kterých si člověk nevystačí s jednoduchými frázemi. Tohle byla vždycky jeho nepříjemná vlastnost. Kvůli které ale vždycky lidi přitahoval. Za mě prostě dobrý, Mike Carey mi sedí. Ano, není to Gaiman, ale to snad nikdo nečeká. Podle mě je to naopak dobře.

Po Death Note další manga, která mi - ač nemangistovi - sedla (O Gantzu pořád nevím co si myslet). Je to "jenom" čirá zábava, ale funguje to a to je hlavní. Pěkný holky, bouchačky (a granáty), rychlý auta - co si přát víc? :) Nemluvě o tom, že hodnocení CZ-75 zahřeje našince u srdce :) Crew opět trefila do černého. Nebojte se po tomhle sáhnout, i když jinak není manga váš šálek čaje.

Půjdu proti proudu. První dvě knihy Goona mě po tom haló, co je provázelo, zklamaly. Na prdel mě sice posadila kresba, zaujal mě příbeh, ale vadily mi Powellovy odbočky. Goon si mě víc získal až při druhém čtení po nějakém čase. Co se třetí knihy týče, buď jsem si na Powellovu koncepci zvyknul a nebo se to lepší :) Třetí kniha mi přijde, že víc drží pokupě, ptákovina a la Broskvička Valentýn je tu jen jedna o rozsahu dvě strany. Za mě dobrý. Pohodový 4 body. Kdyby se Powell soustředil víc na hlavní linii a tu jen dokresloval kratší věcí pro kontext (jako to dělá třeba Willingham v Mýtech), neváhám dát absolutní počet. Takhle zůstává Goon těsně pod hladinou :) PS.: Lenny, vždyť ten humor zůstává furt stejný. Totéž platí pro George :)
Víc tady: http://www.dagon.cz/goon-a-jeho-hasak-jsou-zpatky/

Přesně jak tu zaznělo. Hype kolem Ságy byl neskutečný, takže jsem se bál zklamání. Leč - nestalo se. Sice mě Sága nedostala úplně do kolen, jak píše Walome, ale to z jednoduchého důvodu: není to prvoplánová spandexárna (no offence). Sága má pomalejší nástup, což je většinou dobré znamení a příslib do budoucna. Ale zároveň mě přesně tohle ve světle osudů Planetary a především Amerického upíra děsí. Nejsem si totiž jistý, jestli Sága zaujme dostatečný počet nečetných českých komiksáků. Takže si neodpustím apel: Lidi, čtetě - a kupujte! :)

Fajn počtení, peněz nelituju, ale to je asi tak všechno - a právě to je problém. Po dočtení Mignoly bych chtěl cítit víc. Jsem prostě z těch, kterým Hellboy chybí. Ale furt lepší než valná většina pláštěnkářské produkce.

Možná maličko nadhodnocuju (ale fakt jen málo), ale Jelita mne vážně pobavila. Sice jednohubka, ale stojí to za pozornost, zvláště pokud máte rádi kresbu Dana Černého. Některé hlášky jsou obzvláště vyvedené a hodí se sledovat i takové maličkosti jako značky výrobních firem. Leckdy to vykouzlí úsměv na tváři a je vidět, že Dan Černý si hraje s každým detailem. Palec nahoru za to, že tohle zvládl propašovat do Brava :)

Druhé skalpy se linou v mírně pomalejším tempu, jak už bylo řečeno. Ovšem bez toho, aby se rozředila atmosféra. Špíny a hnusu je kolem pořád dost a Aaronovi v tomto ohledu jistí záda jeho parťák R. M. Guéra. Jeho kresba absolutně ladí s tématem i duchem série, jejíž atmosféru sama aktivně vytváří. Bez Guéry by Skalpy patrně ztratily hodně ze svého kouzla. Druhá kniha Skalpů tak přináší svědectví, že Jason Aaron není žádnou rychlokvaškou. Třebaže pro tentokrát došlo k drobnému zvolnění, přesto se kniha čte jedním dechem, zabaví a vede i k zamyšlení. Mezi řádky své detektivky se totiž Jason Aaron nebojí vsunout trefné postřehy o společenských poměrech – a to bez toho, aby nudil nebo působil jako protivný mentor. Platí tedy nadále to, co bylo řečeno již minule. Skalpy patří mezi to nejlepší, co si lze v současnosti z komiksového žánru přečíst. Nelze než beze zbytku souhlasit s předmluvou Gartha Ennise: „Jednou za čas se objeví scénárista, kterého se vyplatí sledovat.“

Není proč váhat. Dávám plný počet, a to bez váhání. Zámek a klíč je od počátku excelentní nevšední série, ale třetí kniha má opravdu setsakra drajv. Jsem zvědav jak se to bude vyvíjet dál - a hlavně moc doufám, že si to tady budeme moct vůbec přečíst...

Když se sejdou dva géniové, nemůže to dopadnout špatně. Ten první je jasný, je to Alan Moore, jemuž ovšem skvěle sekunduje neméně geniální Richard Podaný, který se ujal překladu. Smax je obyčejná jednohubka s jednoduchým, až archetypálním příběhem (řekl by inteleguán), ovšem Moore jednoduchou linku doslova našlapal popkulturním pomrkáváním na čtenáře, což činí z téhle věci hodně dobrou zábavu. Nakonec i ta kresba k tomu sedne (s jedinou výjimkou: to jak Toybox nosí tu berli :)) S TOP10 bych Smax moc nesrovnával, spíš je to taková přidružený výroba, dotvářející kontext. Pro fandy Alana Moora je ale Smax povinnost. A že je Smax pro děcka 6-12? Bitch, please... :) Objektivně za tři kvězdy, subjektivně ovšem pro sebe jednu přihazuju, protože nepochybuju, že se do Smaxova rodiště ještě vrátím.

První kniha byla taková rozjezdovka a ani po dočtení jsem nevěděl, co si o téhle sérii myslet. Místní hrdinové do toho ovšem šlápli naplno! Tahle tvář Gothamu mě sakra baví, Tommy je naprostej sympaťák (až by člověk pomalu zapomněl na Netopýra) a Ennis ukazuje, že pořád umí pobavit (zvířecí zombie mě dostaly do kolen). Jen škoda, že si k tomu Garth nevzal lepšího kreslíře. McCrea mi prostě nesedí :(

Naprostá spokojenost. Komiks dostatečně respektuje zaklínačský kánon, kresba je patřičně temná (Mignola na obálce není mimo, Querio umí zručně vyvolat jeho ducha, ač je jinak svébytný kreslíř), všechno funguje tak, jak má. Příběh, odpovídající duchem povídkám, není nic, co by člověka posadilo na zadek, zajímavý je ovšem dostatečně a i pointa ladí se Sapkowského duchem, takže takže 4/5 uhraje Skleněný dům naprosto s přehledem. Takže, kdy bude pokračování? :)

Lehký nadprůměr. Souborné vydání bohužel ukazuje jistou zacyklenost, resp. fakt, že Korektor má dost úzké mantinely. Obzvláště do kontrastuje ve srovnání s Hajzlem.

Jak Hajzla hodnotit? Není to jednoduché. Jako u většiny stripů ne vždy se zadařilo, často je taky třeba znát kontext toho, nač Hajzl reaguje (tady ale u obzvláště problematických míst napomáhají zařazené vysvětlivky) a hlavně: záleží na podobě smyslu pro humor toho kterého soudruha. Suchaři, puritáni, vegetariáni, sluníčkáři, eurohujeři, ochránci zvířat, genderoví aktivisti, voliči Strany zelených nebo KSČM atd. budou stěží Hajzlem nadšeni. Ti, kteří vědí něco o nadhledu a neberou všechno smrtelně vážně, si ale budou spokojeně chrochtat. Hajzl je totiž řádně vypečené guilty pleasure.

Tak skončila nejlepší manga pro nemangisty :) A výsledkem jsou hlavně rozpaky. Nestalo se vlastně nic, co by člověka posadilo na zadek, celé takové ukecané, přitom by možná stačilo, kdyby se karty neodkryly tak brzo. Celá série je ale i přes jistou překombinovanost pořád špička.

Tady netřeba chodit kolem horký kaše. Tohle je absolutní pecka. Ne sice úplně dokonalá, ale chybělo jen maličko. Za mě takových 98%. Kdo koupí, neprohloupí (a to Wolverina nijak extra nežeru).

Příjemná jednohubka, s ohledem na cenu je poměr cena/výkon obzvláště příznivý, takže se vůbec těžko do něčeho rejpe :) Jen víc takových věcí!

Jednoznačně nejlepší Slaine, který tu vyšel. Fajné příběhy, excelentní kresba (povětšinou), takže zařazení mezi Mistrovská díla evropského komiksu podle mě sedí.

Tak toto mi káplo do noty! Nebýt střídání kreslířů, dávám plnou palbu. Bohužel, občas styl kresby s dějem až moc kontrastoval na můj vkus. Co ustojí Sandman, Zeru imho škodí. Přesto se jedná v mých očích o jeden z nejlepších komiksů roku 2014.

Sice Gaiman, ale nijak zvlášť mě to nevzalo.

Uffff, tak tohle ne, přátelé. Pro mě druhý komiks, který jsem dočítal na sílu.

Za mě asi nejlepší Superman, kterého jsem četl - teda hned po Rudé hvězdě! Kdyby byl skvělý příběh doplněn o lepšího kreslíře, nebál bych se absolutního hodnocení. Kubert má svoje kvality, ale moc mu nejdou detaily, sem tam člověk až skřípe zuby jak je kresba v naprosto nevhodném místě "dětinská", zvláště Zod byl pro mě zklamáním. Škoda, přeškoda.

Říkal jsem si kdo jiný dokáže konečně napsat super Supermana když ne Scott Snyder. A jak říká strýček Ben, velká očekávání bývají následována velkým zklamáním. No... Zas tak hrozné to není. Snyderův Superman je zatím tím nejlepším, co u nás pod vlajkou New 52 vyšlo - jenže je to jakýsi jednooký král mezi slepými. Na Snydera je to takové strašně průměrné. Sice se to dobře čte, má to narozdíl od Morrisona hlavu a patu, ale jak jse řekl, díky Batmanovi a Americkému upírovi člověk čeká od Snydera víc. Chci věřit, že se to ještě rozjede. Tak uvidíme.