Čirá nádhera a návrat do dětství se Semicovým Conanem. Jasně, je to pulp a pořád to samý, ale pokud to člověk nepřežene a dá si jeden/dva díly za den, tak se pocit repetice skoro nedostaví a čtenář dostane skvělé oddechové počtení, které bez uzardění náramně pobaví i po těch letech.

Gabriel Filcík byl jedním z nejdůležitějších kreslířů mého dětství a třeba spolu s Jiřím Kalouskem pro něj budu mít slabost už stále. V tandemu s pány Augustou a Honzákem navíc vytvořili jeden z těch pro mě opravdu zásadních komiksů, a to Odysseova dobrodružství v trojské válce. S těmi se tato publikace drží tématu řecké mytologie a je obdobná i formou. Je srovnatelná i kvalitativně a dle mého si v ničem nezadá třeba i s Asterixem, který se pro srovnání hodí jakožto rovněž důstojný a poučný, ale stále vtipný a čtivý popularizátor starověku pro děti. Přeci jen mám ale pocit, že kadence vtipů už není taková jako v Trojské válce, kde mi i více sedl jeden uzavřený příběh než mnoho krátkých. Nemohu pro to najít oporu, ale jsem přesvědčen, že nějaké tyto příběhy už vycházely někdy na přelomu 80. a 90. let v Ohníčku. Každopádně publikaci vřele doporučuji zdaleka nejen dětem, ve finále i pro dospělého a nesběratele komiksů je milým krátkým exkurzem a osvěžením těch nejdůležitějších řeckých bájí. EDIT: Tak jsem našel inkriminovaný Ohníček, je tam komiks od Filcíka (scénář Jiří Plachetka) nazvaný Věčný oheň, kde se mj. objevuje Prometheus a další prvky z řeckých bájí, neshoduje se však s touto knihou.

Kvalita se nemění a stejně jako druhý díl už hodnotím nadprůměrně. Osudový nepřítel, (letmý) origin Nobura, linka s mladým hlídačem mostu, posedlá dívka... Jak mi první díl Okka kdysi přišel v pohodě, ale průměrný, tak další sešity mě v rámci žánru nadchly. Těším se na další.

Za mě posun směrem nahoru i přes trochu nudnější pasáže s putováním. Krysí tvor, mystéria, akce, fajn postavy. Spotřební čtení, ale na úrovni.

Mám pro Ekhö velkou slabost a ne, že by devítka a desítka byly nějaká katastrofa, ale zacyklení je už alespoň pro mě dost znát a nezachránil to ani epický výlet do Číny. Zamrzela taky skoro naprostá absence lehkého erotična, jeden z trademarků a důležitých součástí Ekhö. Kolega deefha to níže zcela vystihl.

Takhle si představuju western, nechybí snad nic včetně fatalistického velkofinále. Klidně si to dovedu představit zfilmované od nějakého klasika žánru. Jen tak dál.

Ne, že by druhý díl Dobyvatelů nějak vystoupil ze stínu spotřebního dobrodružství, ale přeci jen již příběh jede na plné obrátky, rozjíždí se mystéria, dějové zvraty.... Stále rodokaps či šestákové čtení, ale lepší, než první dva díly a po prvotním zklamání z č. 19 bych vlastně i nějaký další díl bral.

První dva díly jsou za mě čiré spotřební zboží, byť poměrně kvalitní. Dobře odvedené řemeslo, ale nic navíc. V těch různých postavách a kmenech jsem se celé dva díly ztrácel i kvůli monotónnímu vzhledu mnoha figur. Část panelů mi také přišla podivně statická, obličeje často bez potřebných detailů a mimiky. Tím nechci říci, že by to byl graficky nějaký odpad, to rozhodně nikoliv, ale žádnej John Buscema apod. se rozhodně nekoná, viz zmínka o dobrém řemeslu. Neustálé odhalování prsou spíše otravné a samoúčelné, někdy je méně více. Není nic lepšího do starověké bitvy, než tam jít do půl těla, zvláště pro ženu, že?

Velmi atmosférické a osobité, se skutečně velmi specifickou poetikou i vizuálem. Mám pak dojem, že si vcelku dovedu představit stopu, kterou to ve své době zanechalo a i vliv na věci budoucí. Celkový dojem pro současného a dosud nepolíbeného čtenáře však není ve výsledku úplně hluboký a člověk se neubrání úvahám o silně působícím zubu času. Čas nevrátím a silný nános žánrově spřízněných tun komiksů ale i jiných děl sice pozdějších, ale z mého pohledu o mnoho kvalitnějších, sráží milého Corta už dnes spíše do vod průměru. Také si nejsme úplně jist, že jsem grafickou osobitost vždy úplně ocenil, např. u ztvárnění některých ženských postav. Jsem rád, že mám tenhle kousek ve sbírce, ale nákup dalších dílů bych velmi, velmi, vážil.

Asi poprvé jsem z nějakého komiksu od Joda ne snad vyloženě zklamán, ale rozhodně ani nijak zvlášť nadšen. Diosamante má některé silné momenty a myšlenky, ale pokud toho člověk od mistra četl více, zde už se neubrání jistému dojmu repetice. Co se týče kresby, budu asi patřit k menšině, ale Galova kresba ve mně zanechává pocity již shora uvedené, zde navíc ještě více než v případě Dobyvačných armád. Jeho styl je nepochybně osobitý a neuvěřitelná pracnost z toho úplně čiší, ale některé výjevy a zvláště postavy na mě působí statickým a poněkud neživotným dojmem a úchvatné panely střídají, alespoň z mého ryze subjektivního pocitu, ty průměrné. I přes uvedené, ale Diosamante považuji za velmi dobrý komiks a jsem moc rád, že jsme si ho v češtině mohli přečíst, navíc v krásném vydání, jen s ohledem na zúčastněné cítím potřebu být v hodnocení trochu přísnější.

Mně osobně tento typ kresby nijak neuchvacuje obecně, konkrétně v případě tohoto alba jí považuji za takový milý standard, sice dodržující vysokou míru řemeslné kvality, ale postrádající originalitu či autentický coloring. S příběhem je to v podstatě obdobné, jednohubka, která neurazí, ale ani nenadchne. Za velkou devízu snění tak považuji jen, a to opravdu velmi zdařilou, hru s erotickým napětím, což u tohoto žánru není vůbec samozřejmostí, kdy je drtivá většina obdobné produkce buď zcela bez náboje nebo je zase až příliš explicitní.

Zážitek jako z dobrého evropského artového filmu o osudech jednoho (neo)byčejného člověka. Jen je škoda, že je to svou formou jen taková jednohubka, které se díky tomu nepodaří zažrat tak, jak by asi byla schopna.

Výtečný book, to je bez debat. Pro komiks, alespoň mně známý, tématicky pole neorané, ale tím lépe. Navíc moderní dějiny je potřeba si neustále připomínat, rádo se na ně zapomíná a přitom nebezpečí tyranií číhá stále, v některých částech světa ani nikdy neodešlo. Mám jen dvě takové, snad ani ne výtky, spíše poznámky. Na to, jak jsou oba příběhy epické a řeší dost témat, mi ve finále přišly oba docela stručné, vydržel bych peripetie týkající se obou postav sledovat mnohem déle. A nemohu se nějak rozhodnout, jestli mě mystické vsuvky trochu rušily nebo byly příjemným bonusem k již tak bohatému ději.

Dnes již těžko sehnatelná rarita, mně to zabralo x let shánění a levné to tedy ve finále vůbec nebylo. Ale nelituju. Jednička je kultovní čtení mého dětství, které bych se vůbec nebál srovnat třeba s Asterixem, ve smyslu nahlédnutí do starověku, poučného, avšak mimořádně vtipného a plného nadhledu. Dvojka dle mě nijak nezaostává za jedničkou, ale přeci jen už to není takovej nářez, jako když je vám osm let. Filcíkova kresba sice na první pohled může působit jednoduše, ale ve finále je tam naopak velký cit pro detail a humor, já osobně ho mám jako ilustrátora především dětské literatury hodně rád (viz také Petr a Hanka aj.). Velmi nadprůměrné čtení, samozřejmě především pro děti, nicméně také podobně jako v Asterixovi některé vtipy docení spíše starší čtenáři (například Odysseus v Laterně magice asi není úplně všeobecně známý).

Červená knihovna jaksepatří.

Skvost

Rád sbírám rarity z 90. let a konečně jsem za pár kaček v antiku dohnal Arturovce. Petr Chytil je poměrně známý ilustrátor, dělal třeba pro Trnky Brnky a pro TV a s jeho prací, byť třeba nevědomky, se už setkala velká spousta čtenářů. Jeho styl mi není úplně blízký, ale musím uznat, že je osobitý či řekněme nezaměnitelný, a kresba, byť zde jednoduchá (panely často bez pozadí a detailů atp.), je vedena jistou a už v této době profesionální rukou. Klubácké příběhy rozhodně nejsou nějak staromilské, ale už aktualizované na počátek 90. let. Každá stránka čítá pravidelně osm panelů s ukončeným příběhem, či spíše řekněme rozfázovaným vtipem končícím často nějakým gagem či vtipnou pointou. Je asi škoda formátu (sešitek A5), protože jednotlivé panely jsou často přeplněné až běda a přes bubliny už ani nemusí být moc vidět děj. Arturovci rozhodně nejsou žádné zásadní dílo českého komiksu, ale na druhou stranu v záplavě spousty obdobných pionýrských pokusů z 90. let, které dnes působí spíše jako parodie nebo vydání žáků ZŠ (např. http://comicsdb.cz/comics/1491/tri-musketyri-1 nebo http://comicsdb.cz/comics/2873/soudek-1 ) hrají rozhodně prim a při velkorysejším vydání a nabírání zkušeností autora si dovedu představit oblíbenou a pěknou sérii. Na konci je avizováno volné pokračování z Divokého západu, o jehož vydání nic nevím, ale Petr Chytil jej na svém webu uvádí stejně jako informaci, že Arturovci byl skutečný klub a barevnou verzi.

Výtečný komiks, hlavně zase trochu něco jiného v tom našem obrázkovém čtení, úvahy na konci to posouvají ještě dál a jsou skutečně podnětné. Fascinuje mě taky, jak někdo pár jednoduchými tahy, zde navíc naoko neumětelskými, či roztřesenými, dokáže vyjádřit tolik. Výjimečně mi ani nevadí, že nevyšly další díly, přišlo mi totiž, že by v tomto momentu vlastně mohl příběh skončit (byť čistě formálně otevřený) a zbytek nechat na čtenáři a na pocitu, který kniha vyvolala.

Mňam do p***! Where´s Wally Nixon? ... Jen k té limitované edici, už si je nekupuju, takže nevím, jaký je současný standard, ale dříve mě moc nebraly ty bonusy (čestnou výjimkou budiž klíče z druhého Locke and Key). Za mě je i tady škoda, že bonusový plakát A3 je celkem obyčejná obálka a ne třeba nějaký ta fajná dvoustrana, klidně i A2. S ohledem na cenové navýšení mi to prostě nepřijde jako adekvátní odměna.

Je pravdou, že závěrečná část už mě tolik nevzala a zpětně to přisuzuji hlavně změně stylu Moebia, musel jsem se i ujišťovat, že to skutečně dělal on. Já v tom tedy manga styl (dle doslovu) dešifruji docela marně, spíše mi to připadá jako odkaz na klasickou francouzskou školu ilustrace pro děti a mládež. Byť mi takhle ambivalence mezi dospělým scénářem a "dětským" vizuálem často sedí (Criminal 2, Parker), tady se tak nestalo. A on i ten scénář už neměl takové obrátky. Na druhou stranu, první dva díly mi fakt učarovaly, navíc příjemná změna se s oběma autory potkat nikoli na poli fantastiky. Úplně jsem si při čtení představoval, že sleduji nějaký podařeně absurdní snímek klasické evropské školy, třeba Buňuela nebo Bliera.

Musím říci, že Alex Ross a navíc karanténa (neměl jsem tušení, o čem to je, kupoval jsem jen kvůli Rossovi) tomu udělali dobrou službu, ale nevím, jestli to vyváží tu zjevnou skutečnost, že je to jen víceméně další banální superhrdinská historka. Navíc poněkud zkratkovitá, což se bije právě s epičností obrazů... Inu nevím, přihlédnu tedy i ke krásnému vydání,volím shovívavost a zaokrouhluji nahoru.

Potutelný úsměv... jsem měl nasazen celou dobu. Po velké pauze jsem se rád uložil v mistrově hřejivé náruči.

Jednička mě jako (celkem) milovníka drsných krimi a indiánské historie strhla natolik, že jsem si těch pět let milerád počkal, až to budu moct dát najednou. Karanténa k tomu přišla velmi vhod a prvotní úsudek neklamal, ba naopak. Pro mě je to jedna z nejlepších sérií vůbec, nemá vůbec smysl probírat jednotlivé booky, není žádný slabý, nevidím tam jediné zaváhání. Nejednoznačnost postav dotažená k dokonalosti, naprosto delikátně nadávkovaná civilnost kontra nadsázka a hra s očekáváním. A to nemluvím o té moc hezké jemné nadstavbě k tradičním noirovým radovánkám v trýznění postav ve smyslu politickém, historickém či společenském. Co se týče závěru, jsem už znavený ze všech těch šokujících zvratů a netflixovských cliffhangerů, i cesta může být cíl a byť je samozřejmě gradace a určitá míra odhalení pro každý scénář důležitá, není nutné každý příběh zakončit nějakým obřím šokujícím vyvrcholením. Navíc u něčeho takto hutného a intenzivního si vlastně ani nelze představit, že to jeden moment všechno přebije, změní atp. Takže ne, nejsem nespokojený ani co se týče závěrečného dílu, naopak jej vnímám jako velmi zdařilý, byť neokázalým způsobem. A v tom vlastně navazuje na celou sérii jako takovou. P.S. Pro fanoušky italského seriálu Gomorra, nepřipomínal Vám postupem času Dash taky Cira di Marzia?

Mám s čistě erotickým žánrem problém. Ne, nepřijde žádná Freudovská analýza, jen úplně nevím, jak to hodnotit. Z globálního hlediska je to totiž tenhle book jen "ptákovina" o ničem s celkem fajn kresbou. Na druhou stranu by asi člověk při hodnocení měl žánr zohlednit, přeci jen Garfieldovi a Z pekla taky dám pět hvězd a srovnávat je úplně nemůžu. Co je ale tím předmětem hodnocení u tohohle? Zábava? Jestli to přinese nějaký rajc? Je fakt, že jako adolescent bych se asi pobavil o dost víc a nemůžu Manarovi upřít, že v tradičním vynalézání filmových či jiných erotických souputníků, kterak navléct scénář na co nejvíc styků je celkem rafinovaný a koncept s neviditelným milovníkem dost neotřelý. Takže to dnes nechám v nadprůměru, ale nákup Manarových čistě sólových věcí už budu do budoucna dost vážit.

Chvíli jsem váhal, jestli to není od mistra trochu spotřebnější zboží, než jsme zvyklí. Nabízela se totiž i paralela s nedávno čteným Hrobařem, který je sice fajn, ale jmenované přízvisko o něm docela platí. Netrvalo však dlouho a Jodo mě zase uchvátil svým vypravěčstvím a fantazií. Skvělý western, a to se dovolím považovat za člověka, který má v tomhle žánru docela nakoukáno, takže s drsnějším a špinavějším stylem jsem obeznámen a především s tucty variant fatálních příběhů ze širých plání též. Přesto Bouncer zaujal, a to více než dost. Mně se ten Jodo snad nikdy nezají...

Tomáše považuji za zakuklenou hvězdu českého komiksu už léta a po letošních Murielách doufám, že teď už bude každému jasné, že z tohohle kokonu se vylíhl náramný motý(a)l. Vizuálně hraje minimálně v ČR naprostou extraligu, sebevědomé dílo, žádný underground, který touhle škatulkou jen maskuje grafické nedostatky, jak tomu v našich luzích a hájích často bývá. Osobitá a svébytná vize, která dle mě splňuje ty nejvyšší standardy vizuální stránky grafických románů. S ohledem na dosavadní formát a stádium si nechám zatím jednu hvězdičku v záloze, jak se vyklube scénář.

Tomáše považuji za zakuklenou hvězdu českého komiksu už léta a po letošních Murielách doufám, že teď už bude každému jasné, že z tohohle kokonu se vylíhl náramný motý(a)l. Vizuálně hraje minimálně v ČR naprostou extraligu, sebevědomé dílo, žádný underground, který touhle škatulkou jen maskuje grafické nedostatky, jak tomu v našich luzích a hájích často bývá. Osobitá a svébytná vize, která dle mě splňuje ty nejvyšší standardy vizuální stránky grafických románů. S ohledem na dosavadní formát a stádium si nechám zatím jednu hvězdičku v záloze, jak se vyklube scénář.

Tomáše považuji za zakuklenou hvězdu českého komiksu už léta a po letošních Murielách doufám, že teď už bude každému jasné, že z tohohle kokonu se vylíhl náramný motý(a)l. Vizuálně hraje minimálně v ČR naprostou extraligu, sebevědomé dílo, žádný underground, který touhle škatulkou jen maskuje grafické nedostatky, jak tomu v našich luzích a hájích často bývá. Osobitá a svébytná vize, která dle mě splňuje ty nejvyšší standardy vizuální stránky grafických románů. S ohledem na dosavadní formát a stádium si nechám zatím jednu hvězdičku v záloze, jak se vyklube scénář.

Přiznám se, že ke zcela odpovědnému hodnocení nemám dostatečné podklady a už ani znalosti, protože jsem Asterixe nečetl mnoho let a předtím až na jedinou výjimku jen ty klasické staré díly od G&U. Po tomhle sešitu jsem sáhl z rozmaru někde před časem v nějakém výprodeji a teď se k němu konečně dostal. A náramně se pobavil. Takže s ohledem na výše uvedené přiznávám, že je celé mé pozitivní hodnocení možná způsobené dlouhým odloučením od oblíbeného hrdiny, ale já žádný zásadní deficit oproti těm starým dílům a všemu, čeho jsme si na nich vždy cenili, necítím.

Dokonalý. Vždycky obdivuju, když nějaký umělec takhle věrně, povědomě a autenticky dokáže zachytit nějaký fenomén či etapu života, v tomto případě vzpurné fáze adolescence. Film už si moc nepamatuju, víceméně kromě toho, že se mi líbil, ale i z toho mála je mi zřejmý, že se drží komiksu jen volně. Nevím, jestli na mě nedoléhala ta vědomost o jeho existenci, ale přišlo mi, že Ghost world ke zfilmování na poli amerického indie filmu přímo svádí. Po zklamání, které mi přinesla Patience je tohle reparát jako hrom.

Úchvatná epochální fantasy a moc příjemné překvapení, jako neznalý jsem totiž žádná velká očekávání neměl. U Gala mě tedy ne vždy braly obličeje a někdy i celé postavy, které mi zřídka přišly i podivně statické, ale to všechno vynahrazují až maniakální scenérie a exteriéry. Dřina, kterou musel vynaložit, je až hmatatelná.

V pohodě sbírka, celkově asi průměr, ale dobře se to čte a byť je nosné téma stále stejné (a odlehčené), sbírka poskytuje slušný rozptyl přístupů grafických i scenáristických. Obdobně jako v případě předcházející sbírky se i zde vyskytuje pár kousků z XXX Comixů.

Jestliže se mi první dva díly dost pozdávaly, ale spíše v rámci průměru, tak postava lidožrouta, která dovolila nahlédnout i psychologii a historii postav ostatních, tahá díly 3 a 4 hodně nahoru. A tímhle směrem jde i můj palec za tuhle sérii.

Za mě je první Hrobař spíše průměr, ale moc pěkně vyvedený, u něhož se skvěle tráví čas. Modrá Crew zas a znovu potěší jako skvělá komiksová nenáročná zábava, především pak pro ty, jimž se už americký svět superhrdinů a (neo)noirovek za ty léta trochu přejedl. Jen tak dál...

Má první setkání s Marvelem probíhala prostřednictvím Spider-mana od Semicu, kde zpočátku Namor vystupoval, navíc to byla jedna z postav legendárního automatu http://www.arcade-museum.com/game_detail.php?game_id=9717 , na němž jsem strávil hodiny a hodiny času a utratil pytle dvoukorun. Získal jsem tak na dlouho pocit, že Namor je jednou z hlavních postav univerza a až později zjistil, že je to spíše pravěký relikt na okraji zájmu. Stejně jsem ale z nostalgických důvodů rád vyzkoušel jeho sólovku. Tenhle book je klasická spotřební Marvelkovka s příjemným retroodérem (rozrušovala svou ošklivostí kolegu Carnage i třeba Brigitte Nielsen v Rockym?), pohodové oddechové čtení, které sice nemá žádnou velkou nadhodnotu, ale v rámci svých mantinelů v pohodě funguje. Otevřený konec mě hned lákal na další, tak to má být.

Co se týče Tintina, tak mi nějak postačily tři díly vyšlé v 90. letech. Po letošní návštěvě Kodaně a obchodu Faraos Cigarer http://www.faraos.dk/, jsem zatoužil se seznámit s dílkem, po němž je pojmenován. Tento mega komiks (cosplay, games) krám doporučuju všem kolegům, podle mě to musí být jeden z největších shopů světa. Je to několik obchodů vedle sebe, které v podstatě zabírají celou jednu ulici v centru města. Jakékoliv jedno oddělení (Warhammer, manga apod.) je větší než klasický komiksový krám střihu CZ, Německa či vlastně čehokoliv, co jsem dosud navštívil, a že tu těch oddělení je... Co se týče samotného komiksu, tak jsem si musel dost zvykat na tu naivitu a "náhodovost" celého příběhu, ale musím říct, že postupem času jsem se díky vysokému tempu začal docela slušně bavit. Když navíc přihlédnu k datu vzniku, musela to být tehdy neskutečná bomba. Když si ale budu chtít někdy přečíst dílo podobného typu, přeci jen raději sáhnu zase po Asterixovi či Lukovi, kteří jsou přeci jen vyspělejší a pro dospělého tudíž zábavnější.

Komiks, o kterém se před 20 lety mluvilo se zatajeným dechem. Souhlasím, že tenkrát, kdy se všichni dojímali nad Lobem, by to byla pecka, ale ona je to docela pecka i dnes. Je to sice tupej akčňák, ale zabalenej v úžasný formě, a to někdy úplně stačí. Jde o to se srovnat se žánrem a nechtít po každém kusu, aby posouval hranice vnímání umění a měl emociální či psychický dopad na léta. Právě jako pocta Johnu Woo to tak úplně nefunguje, protože ten právě své epochální akční filmy protkal mnoha sice patetickými, ale poměrně hlubokými a zásaditými emocionálnímu pasážemi. Simon Bisley mi sice čistě subjektivně zas tak nesedí, ale je to neskutečnej bourák, zde navíc v nejlepší formě. Mimochodem pobavilo, jak Eastman v doslovu nebyl spokojen s vizáží Midnight, ta se přitom prezentuje a vypadá úplně přesně jako Julie Strain :D

Moc děkuji MDEK, že jsem mohl napotřetí zjistit, jak to tenkrát s tím Stormem na Pandarve dopadlo. Nabízí se zejména srovnání se skoro současně vyšlým Žoldnéřem a u mě zatím Storm jednoznačně vede. Je pravdou, že dostal mnohem více prostoru, ale fantazie autorů je v případě Storma (zatím) ještě více uchvacující. Parádní space opera trash.

Klik jsem ani napodruhé nedočetl a třeba Gulliveriana a Zlatý Osel mě také příliš neuchvátily, hvězda Mila Manary u mě tudíž začala notně upadat a tenhle MDEK pošramocenou pověst zase trochu poupravil. Scenáristicky to sice opět není úplně veledílo, když tedy nejsem zcela schopen docenit to pátrání autorů po zapomenutých malých figurkách velkých historických událostí. Ale nejen toto je pak zajímavostí, také samotné nahlédnutí do ne úplně probádaných (minimálně komiksem) koutů světa a dějin, navíc svým pojetím vcelku originální. Manara nesoustředíc se jen na erotiku pak uchvacuje některými scenériemi a tradičně bezchybnou anatomií figur. Opakovaný motiv znásilnění včetně krutých následků pro jeho pachatele by si pak zasloužil samostatný rozbor, zejména vtipným by byl z feministického hlediska, když je přesným opakem mnoha revenge movies, kdy jako démon pomsty za neschopnou a slabou ženu musí zasáhnout muž, zatímco její soudružky akt znásilnění opakovaně bagatelizují či zlehčují a jeho následky vždy během chvíle odstraní bába kořenářka nějakou kopřivou.

Krystalická fantastika. Opulentní forma zakrývá prostý obsah, kde se sice mohutná imaginace autora také odráží, ale postavy a samotný příběh zůstávají přeci jen v "béčkové" rovině. Chci další, o tom žádná.

Jedním dechem. I díky ne úplně perfektní kresbě a samozřejmě svižnému a napínavému ději z atraktivního prostředí temného středověku jsem si připadal, jak když jsem kdysi v Kometě hltal Křižáky od Kociána a Matějky.

Oči kočky jsem si kdysi koupil v jednom pařížském antiku v nelichotivém A4 salátovém vydání. Tohle je jeden z těch zářných případů, kdy kvalita vydání povyšuje drobnou komiksovou hříčku na krásné umělecké dílo, kdy se forma a kvalita vydání stává nedílnou součástí díla jako takového.

Animuka jsem vždy viděl za nesmyslné ceny, takže když se v antiku objevil za tu přijatelnou, neváhal jsem. S bestiálním lovcem jsem se již setkal ve Veselé knížce seriálů a tady ve svém sólo počinu rozhodně nepolevuje. Tohle už by dneska pro děti fakt nevyšlo. Animuk v celkem 16 kapitolách (asi 9 společných s výše uvedenou knihou) předvede lov rozličných exotických zvířat, který je sice vtipný, ale také neobyčejně brutální a v kontextu dnešní devastace přírody a vzácných druhů vrcholně nekorektní. A to se ani nebudu rozepisovat o ztvárnění místních obyvatel. Abych moc neprozrazoval, tak za všechny tu, jak nosorožcova kůže nejde ani opakovaně prostřelit, ale vše se v dobré obrátí, když se ukáže, že odražené střely naštěstí putovaly do hlavy opodál stojící žirafy :D Pro milovníky historie českých komiksů milá povinnost.

Na giganty tu máme MDEK a Argomiks, Modrou crew beru jako vítané lehké počtení mnoha žánrů oproštěné od Ennise, superhrdinů a dalších stálic trhu z minulých let, kterými jsem již přesycen. A Orbital opět splnil zadání parádně. Trochu mě zpočátku nebrala mimika obličejů, ale celkově je grafická stránka super, kromě Bilala mi upomíná především skvělý Dračí let z Komety, uznejte sami. Scénáře sice nejsou bůhvíjak nápadité a hluboké, a jediná hlubší myšlenka, tedy neustále omílaná integrace, trochu otravná, ale zase o to aktuálnější a celkově zábavné. Palec hore a těším se Divoký západ.

Netušil jsem, že vyčůranost zavelela ke třem obálkám a bohužel si koupil zrovna tu nejošklivější. Byť jsem přečetl kompletního Howarda a většinu toho, co vyšlo v ČR komiksově, návrat do známých vod mi vůbec nevadil, naopak, první a třetí povídka jsou krásně zpracované po všech stránkách a opravdu jsem si je užil. Problém je ale ta prostřední. Nevadí mi odklon od tradičního znázornění hrdinů a nemyslím, že má každý jen kopírovat Buscemu, to bych si to ani nekoupil a nechválil 1. a 3. kus, ale ten 2. je vizuálně skutečně nepovedený. Chápu, že laické vnímání grafiky je subjektivní disciplína, ale tady je problém, že zpracování je infantilní a vůbec se k příběhu a obecně ke Conanovi nehodí. Nedaří se díky tomu vykreslit temnou a fatální atmosféru jedné z nejznámějších Howardových story, pro českého fanouška o to zásadnější, že příběhy s Belit vydával kdysi Semic. Takže jednu dolu, ale jinak krásný book se vším všudy včetně doslovu.

Sérii NHM nekupuju a k téhle knize mě přivedla, jako jistě mnohé pamětníky, nostalgie z počátku 90. let, kdy C&D vydával Semic v sešitech Spider-man. A paměť neklamala, v dětství mi jejich příběhy byly až nepříjemné a je to skutečně poněkud dospělejší čtení, minimálně v rámci Marvelu temné, místy až špinavé. Přesně takový New York, který je znám z Taxi drivera, Půlnočního kovboje a jiných filmových skvostů té doby. Odpadky na ulicích, nuzné bytovky, pasáci, děvky, dealeři, úchyláci a světlo a dobro nemá šanci, možná snad jen v podobě psychopatického vigilanta, který se vlastně záhy stává tím, proti čemu bojuje. Byť by takovému příběhu slušela větší katarze a vyvrcholení a tohle jde spíše klasicky do nikam v zájmu pokračování série, dám nakonec plný počet, v rámci "žánru" si to rozhodně zaslouží.

No tak já mýtus o genialitě Thorgala udržuji rozhodně dál, protože v rámci žánru (odpočinkové čtení, fantasy komiks) nic moc lepšího zkrátka stále neznám a docela by mě tedy zajímaly ty první příčky, pokud je Thorgal pro některé komentující průměr. Kresba zůstává i přes jistý minimální vývoj na vysoké úrovni, scénář je sice už trochu repetitivní a hlavní motiv zápletky už poněkud absurdně vychtěný, ale stejně mě ten svět dokáže vtáhnout jako málokterý jiný. A možnost si konečně vychutnat celistvě několik "sešitů" najednou je prostě báječná, prosím, už nikdy nijak!

IS původně nebyla řada věnující se komiksu, ale krátkým pohádkám a příběhům, které byly, ano, ilustrované. Přes drobnou výjimku s Holého Héraklem v roce 1984 zde začaly komiksy vycházet až v roce 1988, pravidelně pak od roku 1989. Baron Prášil zůstal někde na pomezí, stále se jedná o krátké texty s vylomeninami upovídaného barona, avšak doprovodné ilustrace zachycující některé výjevy z textu jsou rozčleněny na panely s bublinami. Takže asi to splňuje zařazení do databáze, ale nečekejte klasický komiks. Příhody jsou zábavné, kresbu Václava Kabáta také můžu a jsem moc rád, že jsem konečně po dlouhých létech zkompletoval další památnou sérii mého dětství / mládí.

Goliat sice patřil k tomu nejslabšímu ze stáje Semicu, ale stejně jsem si pár čísel tenkrát koupil. Dnes je to pro mě ovšem cokoliv od Semicu vyhledávaný sběratelský artikl s neodolatelným odérem starých časů. Mám teď docela štěstí na doplňování starých sérií, spolu s vytouženým č. 30 Spider-mana jsem sehnal i trojku Goliata. Tenhle komiks se i docela špatně googluje, vychází mi, že je to komiks odněkud ze severu či Beneluxu, průměrné dětské čtení. Humorné je, jak Goliat v každém příběhu něco objeví (v tomto případě kolo, plavání a chov koček), ale stejně mu celý kmen zas a znova vůbec nevěří a považuje jeho nápady za ptákovinu. Je fajn, že prostřední dvoustrana je vzdělávací text, který pravěké záležitosti z komiksu uvádí na pravou míru.

Sborník trpící značnou nevyvážeností jednotlivých povídek, kdy některé jsou vyloženě blbé (třeba Trakař, který je i kresebně jak Trnky Brnky), některé skvělé (Bilal, Panika pod prádelními šňůrami). Nicméně i přes poměrně vysokou cenu (vzhledem k trvanlivosti čtení) je to fajn nahlédnutí do erotického žánru. Většinou nikoli pornografického! A právě tu drobnou rafinovanou lechtivost v dnešní přemíře explicitnosti oceňuju.

Když už na sebe tak upozorňuješ... Nebudu zabíhat do detailů, snad jen, že Lybie je vskutku podivná (pokud vím, tak tam útočí NATO a ne USA), ale co kdo získal třeba "útokem" na Jugoslávii by mě skutečně zajímalo, asi budou vědět ve Srebrenici... Stále dokola mě fascinuje, jak se názorový proud, který zastáváš, označuje za okrajový. Kromě pár fotrů někde v Texasu a hrstky konzervatistů v Evropě si většina myslí to, co ty (pokud si teda něco myslí). Ať už se jedná o intelektuály (vedené různými salónně levičáckými kapacitami typu "erudovaný lingvista" Chomsky), tak o masu, neboť ta postřehla, že antiamerikanismus je IN a zastávaj ho i ty chytrý a slavný, takže neni co řešit, navíc se dá snadno obhájit v diskuzi (ROPA, VLIV, PRACHY). Až v poslední době, kdy už na spoustě míst skutečně teče Euroatlantidě do bot, se lidi začínaj trochu chytat za hlavu. Ano, "proUS masírka" médií skutečně existuje, je ovšem dost průhledná a naletí na ní tak možná opice. Všimnul sis v tomto duchu i masírky opačného gardu ? Všimnul sis, kdo vlastní a financuje řadu západních televizí, novin, artu apod. ? Mimochodem odkud víš, že Lybie na tom byla tak dobře ? Z masmédií ? Jo,jo je to smutnej okamžik, kdy si člověk uvědomí, že svět je ovládán bojem několika supermocností a on je pouze postradatelnou jednotkou (ovšem jednotkou, která má teď a tady nejvíc práv a možností je hájit v historii lidstva). Já osobně volím teror hamburgeru, komiksového braku a hollywoodského škváru, na Korán mě neužije, na čínskej komunismus s lidskou tváří jakbysmet a v obětí ruského medvídka jsem už byl. Kolik kritiky kdo zanechal u podobně roztahovačných kousků Ruska, Číny, Írán(k)u a dalších ? V těchto státech se veřejně rozhodně nediskutuje a Chomsky by visel na nejbližším kandelábru. Kolik bylo demonstrací za zájmy utlačovaných v tomto případě ? Proč prakticky žádné, jedinou výjimkou je "trendy" Tibet. Myslíš, že v Sierra Leone, Rwandě či v Barmě aj. by svého času docela brali hamburgerový teror, než impotentní či žádné intervence OSN ? Docela rozdíl mezi Jižní a Severní Koreou, viď ? MÍR VŠEM bohužel znamená občasnou VÁLKU. A jsem moc rád, že žijeme na místě a v době, kde si můžeme takhle v klidu, byť vášnivě, podiskutovat, a to i díky válečné závislosti USA. Zduř.

nabídka komiksů, ceny až na výjimky spíše symbolické, čistím chlévy a nechci vydělat, jen to spíš udat do dobrých rukou (email v profilu)
Conan: Dcera pána mrazu (2009, 2. vydání, čtené, mírně ošoupané)
Spider man – Návrat (2003)
Ghost Rider: Cesta do zatracení (2008)
Sebevražedný oddíl 1 (paperback)
Vetřelci Omnibus 5
Vetřelci Omnibus 6
NOE 1 – 3
Malý princ 2: Planeta ohnivého ptáka
UKK Komplet 86
UKK Komplet 114
UKK Komplet 99
UKK Komplet 91
Wetemaa
Češi: Jak se stal Havel prezidentem
Čtyřlístek 180
Asterix a kotlík (2. vydání, 2001)
Duhová Regina 1
Aréna č. 4
Vzpoura androidů
Power Rangers 4 – 6/2008, 1 – 3, 5 - 11/2009, 1 – 6/2010
Gormiti 14
Stáje Green Hills 2 – 10
Děsivé dějiny Egypt
Děsivé dějiny Rytíři
Totally Spies 7, 8
Star wars magazín 4 – 10/2013