"Magič se nikdy nefláká, Fritole Šourku," pravil Šmajdalf. A v duchu těchto slov se nesou i Poslední dny magie. Doktůrek má opět napilno, prolézá nejzapadlejší místa, sbírá kdejakou veteš, aby zachránil magii, která je tak trochu v hajzlu. A když mu ze sklepa vyleze všechen hnus světa, kterej za svou profi kariéru kouzelníka nasbíral, tak si přestávám být jist, že ho zachrání fešáckej plnovous, co si nechal narůst.

Ale má to ještě šest dalších dílů, tak se netvařme, že není od začátku jasný, že si Rumburak nevezme Arabelu, Harry zabije Voldemorta a kouzelník Žito 88 půjde hajlovat blanickým rytířům do kroku.

Tohle mi sedlo jako máloco. Lehce psychedelická kresba a mystickej příběh vrchního čaroděje proplouvajícího mezi dimenzemi na kusu rozevlátýho hadru. Zamrzela snad jen absence Rumburaka, jinak to má všechno!

Skalpy jsou potenciálně nesmírně zábavný. Všichni ti indiáni, dudy a střelivo. Plešatej Vinnetou, obtloustlej Inču-čuna a Ribanna, co roztahuje nohy na potkání všemu, čemu mezi nohama čouhá tomahawk. Potenciál jsem viděl nemalej. Jenže při čtení se nějak nenaplnil, spíš se lehce vytrácel, děsně kulhal a nadával mi do řídkých průjmů.

Jason Aaron na mě štěká ostrý hlášky snad v každý druhý bublině, ale já ti nevím, bratře vepřový koleno, na mě to nějak nedělá dojem. Asi už nejsem cílovka. Před deseti rokama bych cílovka dozajista byl, ale to jsem ještě neměl prachy, abych si mohl kupovat komiksy jen tak na náčelníka slepou patrónu.

Co já vím, třeba se mi splaší koně v hlavě a zkusím ještě druhej díl, třeba to přijde, vykouřím dýmku míru a zapomenu na sekyru. Do tý doby to ale hodnotím třema slepýma kulkama v zadnici komiksovýho průměru.

Batmanovo odcházení. Frank Miller rozehrál labutí píseň pro netopýra. A je velkolepá!

Ocitáme se v Gothamu, kde Batman už deset let neděsí podsvětí a komisař Gordon se chystá do důchodu. A tak krysy okázale vylézají z nor. Město sužují nevídaná vedra a taky gang Mutantů, z Arkhamu jsou navíc propouštěny známý firmy jako Two-Face nebo Joker. Temný rytíř se tak musí vydat na svou poslední jízdu.

Je to návrat Temného rytíře, ale celým příběhem se nese jeho neodvratnej konec. Blíží se, Batman jej očekává, může přijít každou chvíli. Musí přijít.

Jansonova kresba je temná, občas chaotická, Millerovo vyprávění však skvěle doplňuje. A určitě není jen doplňkem. Významně si pohrává s okem čtenáře, pomáhá dotvářet silnou atmosféru děje. Například bouři přicházející na Gotham vykresluje tak, že jsem snad i slyšel třesknutí blesku a následně si kontroloval, jestli stránka nezvlhla. Janson je mistr a cokoliv od něj nadšeně hltám.

Rozhodně nic není dokonalý, a i tady to občas lehce drhne, Miller si nejednou vypomůže nějakou tou zkratkou. Ale vem to čert, já se bavím celou dobu, až po epickej souboj dvou supertěžkých vah.

Tenhle příběh stárnoucího Batmana je zapsán zlatým písmem do historie komiksu jako dílo z nejzásadnějších. A pro mě splňuje vysoký nároky dodnes.

"To jsem rád, že jsem si ji stihl přečíst." zasvěceně na mě špitl antikvář, když knihu balil do papíru. Balil ji pomalu, nerad ji pouštěl z rukou.
"Komiks je umění a vy si právě kupujete důkaz." dodal vzápětí.

Superhrdinskej komiks je v podstatě primitivní záležitost. Barevný kostýmy, slipy přes kalhoty, velký ňadra narvaný v latexu, svaly na místech, kde většina lidí vystavuje vzpomínku na polárkovej dort. Hezký obrázky a pár vět v bublinách, aby si člověk držící komiks v ruce připadal, že fakt čte. Povrchní zábava pro děti a obtloustlý nerdy bydlící u své matky.

Určitě existuje spousta lidí, kteří v téhle představě žijí. Já to nejsem. Jedním z důvodu je i tenhle špalek česky nazvanej Strážci.

Což o to, všechny ty žánrový klišé najdeme i ve Strážcích, jenže Alan Moore se je rozhodl naházet do velký krabice a pořádně s nimi zatřást. Naboural narativ, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. U mnohých totiž spíš platí, že s velkou mocí přichází velká příležitost. Vzniklo tak dílo, který se ještě dnes vymyká, téměř čtyřicet let po prvním vydání.

"Kdo střeží ty, kdož střeží nás?"

Někdo likviduje superhrdiny a my se společně s postavami příběhu snažíme dopátrat kdo a proč. Celkem banální detektivní zápletka, která je však rozehraná vskutku mistrně hned v několika vrstvách.

Autoři rozjíždí hned několik dějových linií, který v rámci příběhu prolínají a spoluutváří komplexní obraz světa vyděšenýho studenou válkou, ve kterým je hranice mezi dobrem a zlem tuze tenká. Leckdy je dobro se zlem naprosto zaměnitelný. Superhrdinové tady, až na jednu výjimku, téměř nemají superschopnosti, jsou "jen" nesmírně nadaní, bohatí či odhodlaní. Ale jsou to především lidi. Lidi s normálními emocemi, radostmi i strastmi. Skandální! Moore by zasloužil profackovat a pochválit.

Asi se nemá cenu dál vykecávat, prostě Strážce zkuste. A pokud jim to dovolíte, uchvátí vás. Promyšleností příběhu, množstvím detailů, opakující se symbolikou. Častokrát věnujete dlouhý pohledy skvělý kresbě a barvám ladícím do nálad jednotlivý panely. Atmosféra na vás dýchne.

Celá tahle kniha vás nadchne jako kus nezaměnitelnýho umění.