Je fajn vědět, že na těchto stránkách dělá admina někdo, kdo ví, že pokud sleduješ normální sport, musíš být zákonitě primitiv, který se na to dívá jen proto, že by nedokázal sledovat hraní počítačových her. Takže díky, Zacku, že jsem hned zkraje zjistil, že na této stránce nemá smysl zapojovat se do jakékoliv diskuse, když admina může dělat někdo s tvým rozhledem.
Jinak bude to pro tebe asi velký šok, ale sportovci MAJÍ různé skutečné speciální schopnosti, narozdíl od něčeho, co pouze nastavil nějaký programátor.
Hawwwran: E-sporty neuznávám. Já se zajímám a sleduji velké množství různých sportů: fotbal, hokej, basket, baseball, americký fotbal, tenis, box, atletiku, sjezdové lyžování, biatlon, šipky, snooker, curling, motosport, atd.
Co se týče hraní her, sám jsem hrál počítačové hry zhruba 30 let. Tisíce her jsem hrál a stovky jsem jich dohrál. Dlouhá léta to pro mě byl koníček číslo 1, takže z vlastní zkušenosti si myslím, že tohle prostě nemá se sportem vůbec nic společného.
No vidíte, já zase sport miluju a raději se kouknu na ME ve fotbale než na cokoliv, co nabízí Netflix a spol. Důvod je jednoduchý - nikdo mi v televizi nebo na netu nenabídne opravdovější emoce, příběhy a dramata než sport. U filmů, seriálů, ale třeba i komiksů si často říkám, že tohle už je opravdu moc a scénárista si ze mě už vážně dělá prdel. Ale to se mi u sportu nikdy nestane. A to ani v případě, kdy se během jednoho večera dvakrát stane, že jeden z týmů na Euru prohrává 10 minut před koncem o dva góly a ještě stihne vyrovnat.
Se sportem se pojí spousta nejsilnějších zážitků, které jsem při sledování televize prožil. Např. Když olympiádu vyhrál rychlobruslař Steven Bradbury jen díky tomu, že byl v semifinále i ve finále nejhorší. Když Matt Emmons na dvou olympiádách po sobě odstřelil zlatou medaili posledním výstřelem. Když Manchester porazil ve finále Ligy mistrů Bayern 2:1, ačkoliv v 90. minutě prohrával 1:0 (a to Manchester United nesnáším). Když Hamilton vyhrál poprvé titul mistra světa, ačkoliv ještě dvě zatáčky před cílem byl celkově druhý. Když jsem se díval na třídenní bitvu ve Wimbledonu mezi Mahutem a Isnerem. Nebo když Chorvati a Švýcaři dokázali v posledních minutách vyrovnat v jeden den jasně prohraný zápas na ME. Já osobně řadím včerejší fotbal mezi mimořádné zážitky, na které si rád vzpomenu i po 20 letech. Sport je zkrátka úžasný!
Prvních dvacet minut nás Holanďani tlačili, ale naši odolali a poté už byli po zbytek poločasu vyrovnaným mužstvem. Myslím si, že klíčovým momentem byl Vaclíkův fantastický zákrok a po té zasloužené červené už kluci zápas kontrolovali. Kéž by tak chtěli porazit i nevyzpytatelné Dány a přivézt navzdory všem předpokladům medaili. Každopádně za dnešní výkon klobouk dolů. Už si ani nepamatuju, kdy jsem byl takhle spokojený s výkonem české fotbalové reprezentace.
A rád bych dodal, že si myslím, že fotbal do Pindárny patří i na stránce, která se věnuje komiksům.
