Příběh je jako vždy u podobných comicsů naprosto triviální až naivní, protože nosný má být hlavně ten souboj nenávisti k Židům a základní lidské dobroty, speciálně co se týče dětí. V tomhle případě to mělo být asi mířené k dětem, ale mám pocit, že opravdu dítěti (speciálně dnes) to absolutně nic neřekne, protože jim bez základní znalosti doby nic neřekne. A pro dospělé je to zas děsně banální, když si odmyslíme pro tohle vyprávění trochu netypickou Francii, protože jako připomínka, že to neměli lehký nikde v Evropě, to je funguje dobře.
Co zaujalo mě, je hlavně ten výtvarný styl, který se k tomu příběhu vlastně strasně nehodí, ale funguje dokonale.
Caravaggio byl uzasny malir. Taky to byl dost protivnej, agresivni, arogantni zmrd, co se měl jako prase v žitě díky fanboys z řad smetánky i luzy. Tolik příběh, z kterýho úplně cáká, že Manara prostě neumí psát (už dlouho jsem nikde nečet tak hloupý a zbytečný dialogy jako tady). Já mam Manaru rád, sice všechny ženský vypadaj jako Bardotka s ruznýma parukama, ale má styl. Problém je, když se snaží o historickou podobu nebo vyloženě použít Caravaggiovu techniku komponování a práce s modely, pak se mu to rozpadá pod rukama, hlavně obličeje vypadaj jak nalepený. Co jsem si teda chrochtal je ta práce se světlem a architektura obecně, nebýt to comics z knihovny, tak ho rozřežu a některý záběry stránky vylepim na stěnu, na to se dá koukat hodiny.
Mě úplně zabíjeli ty banální dialogy. Jsou svým způsobem roztomilý a chápu, že nejsem cílovka, ale mně prostě vadilo, že postavy pořád něco plácaj, jen aby něco plácali. Bral bych verzi bez textu úplně. Taky je hodně vidět, že autorka comics moc nejede, takže je to spíš story board (k tomu ještě má potřebu vysvětlovat věci, které stačilo ukázat nebo hůř, které v tom samém panelu ukazuje).
Na druhou stranu, hodně jsem si užil výtvarnou stránku, měl jsem docela chuť tu knížku rozstříhat (a to je to knížka fakt hezká) a třeba racci jsou vyloženě materiál na stěnu. Nejlepší jsou barvy, po strašně dlouhý době vodovky, které mi jsou příjemné.
Chvili to na me pusobilo jako neco, co by napsal Mark Russell, takova ta jeho sice vesela, ale hodne trefna satira, tentokrat na tema tradicni rodina. Bohuzel tahle rovina vlastne slouzi jen jako kulisa pro docela nablbly drama s nejakym kultem a proroctvim a buh vim cim jeste. Neni to tak strasny, ze by me to odradilo od druheho booku, ale ani tak dobry, ze bych se na nej nejak tesil.
Me na cele knizce mrzi nejvic fakt, ze kresba je luxusni, Horakova celozivotne absolutni badass, mohl z toho byt skvely pribeh o vyjimecne osobnosti 20. stoleti, ale je z toho nakonec jen takova prehlidka proklamujicich figurin. Jako seznameni s Horakovou fajn, vyhlo se to i obvyklemu zredukovani jejiho vyznamu na pouhou obet komunismu, coz se taky vidi malokdy. Ale jako comics to nefunguje.
Cela tahle serie by mela byt povinna cetba. Nejen ve skolach, ale i pro vsechny, co hazou bez rozmyslu levici ci pravici, komousema ci nackama. Pro kazdyho, kdo nechape, jak se Hitler mohl dostat k moci. Pro kazdeho, kdo ma pocit, ze antimetismus byl jeho vynalez.Takhle se pise historicky comics. Takhle se pise o politice. Skrz proste pribehy lidi a jejich bezvyznamne zivoty. Osobne pro me silnejsi serie nez Maus, protoze Berlin nehraje na city, proste jen pomalu a vecne ukazuje, jak se hrouti nemocna spolecnost. Jak snadne to je.
Tady je uplne zbytecny cokoliv psat. Akira je absolutni master class mezi comicsy a mel by si ho precist kazdy. Mozna jen dve poznamky:
a] Prvni book je jen takovy uvod do postav. Neni to ten typ comicsu, kde si prectete prvni sesit a vite jaky to bude az do konce, Akira funguje predevsim jako celek a dost vyznamne graduje jak jde cas.
b] Zapomente, ze existuje nejaky film a ze vite, o cem vlastne Akira je.
To se mi uz dlouho nestalo, ze sem k necemu sednul protoze mam chvili cas a proste to potreboval docist, jak dobre odvypraveny to je. Ustrednim motivem jsou vztahy v post-puberte hned na nekolika rovinach, ale jeho sila neni v tom jak objevny myslenky se tu na ctenare vali, ale jak lidsky se vsichni chovaji. Uz jsem dlouho necet neco tak presne vystihujici dynamiku podobnych vztahu a to na to koukam z pohledu cloveka, co mu to uz muze byt vurt a je ledacos jen ne "cilovka". Takhle cerstve po precteni mam pocit, ze to hraje na stejnou strunu jako Scott Pilgrim, ktery ma taky hodne podobny tema, jen v tomhle pripade je to tim skromnejsim rozsahem o dost komplaktnejsi cteni.
Tamaki je fakt dobra, doufam, ze se neutopi v zakazkach velky dvojky a bude dal psat tyhle jednoduchy osobni uvahy.
Co se tyce artu, zbycne se o nem moc rozkecavat, mam slabost pro tuhle novou vlnu severoamerickych (predevsim) kreslirek, ktere zjevne vychazi z mangy, ale jen tupe nekopiruji. Navic tady absolutne nechapu jako nekdo tak mladej a vlastne nezkusenej dokaze vypravet obrazem jak starej mazak.
Tema je to silne a zajima, o to vic bolelo sledovat, jak strasne tupy a nefunkcni comics to je. Mluvici hlavy pronaseji moudra. Postavy spolu nemluvi, mluvi na ctenare. Vlastne nemluvi, predcitaji peclive pripravene proslovy. Je to bohate ilustrovany soubor prakticky nesouvisejicich rozhovoru, okoreneny nesmyslnyma scenama ze zivota hlavni hrdinky, ktere jsou tak banalni a mimo kontext, ze to pusobi jako nutna omacka, aby se natahl pocet stran nebo nevim. Melo to zustat jako soubor fejetonu a rozhovoru a bylo by to skvely. Jako comics je to spis ukazka toho, jak reportazni comics nedelat.
Nicolas de Crecy na obalce je vcelu jistota, ze to driv nebo pozdeji otevru. A i kdyz nedokazu vlastne rict proc, nelitoval jsem. Asi ze jsem mel pocit, ze jsem na te ceste s nima (a kazdy mame v cestovni parte kamose, ktery je schopny nekde nechat batoh se vsema dokladama a prachama). Hned jsem mel chut nekam tim smerem vyrazit. Co pro me bylo vlastne strasne sokujici, ze to je po hodne dlouhy dobe comics, kde postavy mluví jako lidi. Mam obecne problem s ceskymi preklady, ale tady jsem to uplne "slysel".
Mi přišlo, že je to tak o dva sešity delší, než to mělo nebo muselo být. Visual je super, má to trochu Templesmith vibe. Vůbec jak to tak píšu mi to trochu připomnělo Fell, i ta story je vlastne taková Ellisovka, kdy se reálie proplétají s mystikou a i když je to žánrově vlastně sci-fi, tak to nakonec není ani moc důležitý. Nevim proč to u nás vyšlo. Není to špatný, není to ani nijak extra dobrý. Je to spíš pocitovka, příběh je druhotný.
Naprosto neuvěřitelně dobře vystavěný comics o tom, jaký jsou děti. Naprosto tupý, nezodpovědný, sobecný, destruktivní svině. Autoři se s tím moc nemažou, i ty nejhnusnější scény jsou podávaný jako pohádkové dobrodružství, celý je to odporně krásný. Celou dobu jsem u toho byl nasranej. A úplně cítím, jak mi stoupá tlak jen si na některý scénky vzpomenu.
Podle mě jedna z nejlepších věcí, co Crew kdy vydala.
Je to neuveritelny, ale povedlo se udelat originalni adaptaci uctivane klasiky, ktera neni otrocka aniz by mela potrebu slapat po puvodni latce. Adaptaci, ktera se neboji pouzit dnes jiz trochu archaicky text a zasadit ho do relativne progresivni kresby, ktera by se na prvni pohled hodila spis k detskemu comicsu (nebyt tech casto hodne agresivnich barev), na druhy se strasne nehodi k temnemu sci-fi o zaniku lidstva, ale na treti sedi jak prdel na hrnec. Letos uz druhy comics, ktery absolutne nakopava moje dlouhodobe utvrzeni v tom, ze mame strasne malo dobrych comicsovych autoru, jen skvele ilustratory. Dalsi naprosto suverenni prace, ktera by obstala na jakemkoliv trhu a asi to budu muset prestat rikat a vic sledovat, co u nas tahle generace vydava.
Muj (a dost mozna opravdu jen muj) jediny problem je vlastne jen s tim, ze je to zjevna adaptace divadelni hry, v ktere se prevazne sedi v mistnosti a filosofuje. Chechula tomu sice hodne sikovne dala dost vyrazny vytvarny kabat, ale porad je to herec, ktery se cely film nezvedne ze zidle.
Moc jsem od toho nečekal, ani jsem to vlastně nijak zvlášť nevyhlížel, sledoval tak spíš ze zájmu o místní comicsový trh, ale když jsem to už měl v ruce, tak si to rád přečet. A musím říct, že jsem dost zíral. Štěpánku buď nějak blbě sleduju nebo nevim, ale přijde mi, že se řemeslně (nejen jako ilustratorka, ale především jako comicsářka) strašně vypracovala a dokáže odvyprávět obrazem, co tu jiní běžně musí okecávat. Terezu jsem vlastně neznal vůbec a zas mě překvapilo, jak sebevědomě píše, i když o tak osobním a vlastně dost citlivém tématu. Kdyby to vydal Fantagraphics a nekdo mi rikal, že to ma nominaci na Eisner, tak asi jen tak pokývám hlavou, jasně, proč ne. Tak proč jen za 4? Má to ten tradiční problém žánru, že příběh tvoří jednotlivé historky, které se alespoň pro mě nepodařilo srovnat do lajny, která by mě tím tématem provedla. Je to nesourodé vyprávění o životě s nemocí, která není smrtelná, ale stejně dost na hovno, jako takové to funguje dobře, ale já bych přecejen raději četl příběh, kde se dovím něco o nemoci spis jako bonus než naopak.
Čekal jsem blbůstku postavenou na jednoduchém parodování a zíral jsem, jak dobře je to napsaný. Za mě (to platí pro oba díly) rozhodně nejen překvapení, ale i český comics obou roků.
Mne se Lumberjanes libi z jednoho, ale zato zasadniho duvodu: Atmosfera. Ten pocit letniho dobrodruzstvi, kde realita a magie nemaji mezi sebou viditelnou hranici, mi dlouho nic tak nevratilo jako tahle serie. K tomu to nemene mile vytvarne zpracovani. Pro me je to proste takovy ten mily prijemny comics, ktery se me nepokousi sokovat, vytocit, nutit se zamyslet nad sebou ci svetem, comicsovy ekvivalent nesmyslne chlupaty ale strasne prijemny deky, ktera nema jinou funkci nez ze je cloveku v ni prijemne.
felis: Z tech hlavni postav neni vymyslena zadna, na tom je to cele postavene, kazda z postav je mocna natolik, nakolik ji znaji lide, vypravi si o ni pribehy apod., takze to logicky musi byt pohadkove bytosti, ktere lidi znaji. Ze zacatku jsem se taky ztracel, ale jak tech narazek pribyva, tak si casem clovek zaradi i postavy, ktere podle jmena nebo vzhledu nepoznal, ale bude mu povedomy minimalne jeho pribeh. Frau Totenkinder (sorry, netusim, jak je to prelozeny do cestiny, doufam, ze neni) mi nic nerekne, ale ve chvili, kdy vidis pernikovou chaloupku a poznamku o upalenych a sezranych detech, tak ti svitne :)
Ja se temihle zacatky neskutecne bavim, je to takova trochu houpacka, nektery stripy jsou hodne spatny, nektery naprosto genialni. Kouzelna je prave ta nevybrousenost novejsich Dilbertu, kdy Adams ocividne zpracoval kazdou (i sebevetsi) hovadinu, ktera ho napadla.
Vyborna jednohubka, ktera krom vymazleneho visualu, ma i prekvapive hlavu a patu. Obe casove linie pribehu jsou velmi prijemne pospojovane (obrazove prechody mezi nimi jsou slusny osvezeni misto ostrych strihu, kterych se clovek bezne u comicsu docka). Dialogy me trochu rusily, ta prehnana hovorovost vyjadrovani hlavni hrdinky byla na muj vkus trochu prehnana, aniz by to melo nejaky vnitrni duvod (teda, mozna jsem ho jen nechytil), skoro se chce rict "takhle nikdo nemluvi". Celkove rozhodne jedna z nejlepsich veci, co jsem za poslednich par let od ceskych autoru videl.
Me Sacco proste bavi. Rekl bych, ze Sibr je z tech jeho dokumentarnich comicsu takovy nejcivilnejsi a mel jsem z nej spis pocit, jako kdyz sedim nad pivkem s clovekem, ktery neco zazil, ma co vypravet a da se i poslouchat, protoze dokaze slozit souveti, aniz by mu pri tom tekla krev z usi. Pro fandy Sacca nutnost, nicim je to neprekvapi, ale myslim, ze ani nezklame.
Po precteni tohoto comicsu jsem mel az uchylnou potrebu se do te zeme podivat. Cekal jsem od nej primocarou kritiku severokorejskeho rezimu a misto toho se mi dostal takrka dokumentarni popis od cloveka, ktery tam musel nejaky cas zit. Po stavebni strance se neda rict, ze by mel pribeh nejakou strukturu, gradaci ci pointu by ctenar hledal marne, ale popis zeme, ktera je neuveritelne chuda a presto neustale vynaklada neuveritelne usili vypadat "dobre", je uzasne. Narazky na totalitni rezim jsou prokladany vetsinou daleko humornejsimi minipribehy z bezneho zivota odkojence zapadni civilizace, ktery vetsinu casu vubec nema poneti, co se kolem nej deje. Autor obcas polozi nejake ty otazky, ale nastesti se nesnazi zodpovedet, s pokorou prijima roli pozorovatele, ktery nema sanci tomu svetu porozumet.
Neubranim se lehkemu srovnani s jinym autorem vypravejicim podobnym stylem, jimz je Joe Sacco. Pokud vam sedi on, tento comics by nemel jit mimo vas. Rozdilu je jen par. Delisle je jasny animator, jeho usporna, popisna, ale naprosto dostacujici kresba a predevsim fakt, ze je v Pchjongjangu vlastne jen jako prosty civilista, ktery tam pobyl nejaky cas z pracovnich duvodu, takze je ten pohled precejen trochu civilnejsi nez ten Saccuv, u ktereho se proste novinar nezapre.
Tezko odhadnout, jak to bude mit tento comics s prodeji, jestli je u nas dostatecne silna cilovka a jestli lidi vubec pochopi, ze do te cilovky vlastne patri taky. Understanding Comics je prelomove dilo popularizace comicsu, dava kazdemu zakladni informace k pochopeni comicsu jako media, vubec pochopeni, ze comics neni literarni zanr, nybrz autonomni vyrazovy prostredek. Dovite se, jak comics vznika, jak funguje, cim se odlisuje a jake jsou jeho moznosti. Pro comicsove teoretiky i praktiky naprosty zaklad, mustek k dalsimu studii hlubsich materialu. To vsem ve forme comicsu, ktery je zabavny a ctivy, jak jen ucebnice muze byt. Jasna zalezitost pro kazdeho, kdo to s comicsem mysli aspon trochu "vazne".
Ceskou verzi jsem se jen prolistoval, ta pevna vazba mi moc nesedi, ale to je ciste osobni poznamka.
The Genius: Vsak ja taky nerozporuju jestli se ti to libi nebo nelibi, jen ze se podcenil tu serii, coz je sice pochopitelny, ale mel jsem holt potrebu to trochu vysvetlit.
The Genius: tos trochu podcenil tu serii, ber to jako jednoduchou zaplatku slouzici jako predstavovacka postav, ta vrazda nema v sirsim kontextu absolutne zadny vyznam. Neda se to brat jako prvni dil, je to proste sbirka prvnich par sesitu ze serie. Fables jsou na tom podobne jako 100 bullets, i kdyz tam jsou pribehy, ktere se daji vypravet oddelene, dulezity je celek, kde kazdy sesit ma sve misto.
Mne se to hodne tezko hodnoti obsahove, precejen osobni zalezitost, ale zkusim. Vyborny je, ze na kookovi za ty roky delalo docela hodne scenaristu (ono to u stripu zni dost prehnane, to "scenarista" :), takze je to takovy smeska ruzneho humoru a je to skvely, protoze vytvarne to drzi pohromade phob. Sam jsem na zacatku neveril, ze toho bude nakonec tolik a prekvapive se ty vtipy na tmu tolik neopakuji. Co bych ale rozhodne vyzdvihl je zpracovani. Kdyz zacal phob o tom, ze si to vyda, cekal jsem nejaky lamersky sesitek a bylo mi to fuk, protoze me uz tesil fakt, ze to bude na papire. Ale vysledek je neskutecny a je videt, ze si to duchovni otec udelal takovy, jaky chce. Format naproste sedi, tisk kvalitni, cerna je cerna, kdyz jsem to mel poprve v ruce, fakt jsem ziral a chvalim to phobovi kde muzu (a to urcite potvrdi, ja tomu brnakovi zas moc veci nechvalim :)
Asi budu trochu opakovat, co tu uz nakousl Vasek. Predne, vytvarna stranka je opravdu prostinka. Inspirace je jasna, ale David B. je vyzraly kreslir, ktery proste pouziva jednoduchou kresbu k cemu potrebuje a hlavne se neda rict, ze by mu chybela fantasie ci jeho stylu rozlet. U Satrapiove to je spis takova znouze a nemuze me opustit dojem, ze i kdyby se hodne snazila, lepsi to nebude. Navic se drzi hodne pri zemi. Rozdil mezi obema autory je natolik citelny uz i tim, ze David B. napsal a hlavne ilustroval uvod, kde i na tech nekolika obrazcich ukazal, ze fakt umi, vsechno potom je proste vyrazne horsi. Ale to se asi ani od Persepolis necekalo.
Co jsem od Persepolis cekal, bude urcity vypraveni, ktery bude mit hlavu a patu a neco mi rekne o urcitem obdobi v historii Iranu, o Iracanech ci vubec o blizkem vychodu. A tady narazime na druhy problem. Co chce asi tak o tezke dobe rict holka, ktera byla sice obklopena valkou, smrti, muceni, buzeraci, fanatiky, nicmene nic z toho se ji vlastne takrka nedotklo. Cela knizka jakoby se nedokazala rozhodnout jestli je to denicek autorky nebo popis politicke situace. Navic obe casti jsou jen tak zlehka dotknuty, osobni zabery z zivota nejsou dost osobni (sorry, ale to jak rodice pasujou pro svyho rozmazlenyho smrada plakaty a jeany, to je fakt vilet do duse autorky smutny spis nechtene), politicke udalosti jsou stejne tak pojate jakoby zdalky. Cely to pak pada na zadek tim, ze i jako vypravecka Satrapiova selhava. Pripomina mi lidi, kteri do vas huci jednu vec pres druhou, nacnou vetu a v tu chvili si vzpomenou na neco jinyho, co vam taky nutne musi rict, po hodine jich mate plny zuby a mizite s pocitem, ze natoze ten clovek hodinu hubu nazavrel, tak vlastne nic nerekl.
Na druhou stranu, neco malo se na Persepolis najit da. Neni to uplne spatny comics. Jen ten hype kolem je z meho pohledu strasne prehnany. Asi chapu, ze lidi, kteri podobny zanr v comicsu necetli, budou daleko nadsenejsi nez ja, protoze po vsem fantasknich hrdinech tu mame normalni holku, ktera jen mela tu smulu, ze se narodila do blbe doby v blbe zemi.
Ani nevim proc mi to pripomnelo Pyongyang: A Journey in North Korea (od Guye Delisleho). Asi tim, ze i tady je autor vlastne jen pozorovatel, ale hlavne skvely vypravec, ktery i z naprosto civilnich momentu dokaze vytezit strasne moc. Jeho Pyongyang na me dopadl nekolikanasobne uderneji nez cele bombardovani Teheranu i s mrtvou kamaradkou v sutinach.
Kdysi jsem to cetl jeste v originalu a nejak me to nechytlo. Postava je to sympaticka, ale to je tak cely. Ale rikal jsem si, dam tomu sanci po letech, na Gaimana treba potrebuju dozrat, takze jsem to koupil, precetl a mam z toho jeste horsi pocit jak kdysi. Proste jsem se nudil. Kdyz k tomu pridam fakt, ze mi ale brutalne nesedl Janisuv preklad (ja nechapu, kde se ten clovek pohybuje, kdyz ma pocit, ze lidi mluvi takhle), dostavam se na tezky prumer. Prijde mi, ze Gaiman na malem prostoru proste neumi (vsak on i Sandman zacne mit trochu koule az v zaveru serie, po nekolika letech priprav :), vytvarne nic zajimavyho (kdyz nepocitam mckeanovu jednohubku na konci, takze sorry, nemuzu jinak.
Na me je ten rozjezd trochu moc pozvolny. Ale asi zalezi, jak moc ma clovek nacteno z Sandmanovek, protoze cim vic toho precte, tim vic ma u Lucifera pocit, ze "tohle uz tu bylo fakt stokrat". Mistama je to stary Hellblazer, mistama Sandman, mistama Dreaming, mistama Books of Magic, s tim, ze to cely ma drzet Lucifer nejak pohromade, ale mne ta postava nejak nesedi (oproti treba tomu Constantinovi). Odpurci velkych a jako ze moudrych slov trpi, protoze Lucifer se proste vylozene zere a v podobnych zvastech si libuje. Nekdy je to chytrejsi, jindy to je jen takovy pindani o nicem, ktere jen nabobtnalo do obludnych rozmeru. Ne snad, ze bych u cteni nejak primo trpel, jen mi to prislo zbytecny.
Visualni stranka je dalsi vec. Nezaujala. Az na zaverecnou cast s holcickou privolavajici Lucifera (ktera mimochodem je naprosto genialni a doufam, ze se tahle postava jeste objevi, protoze vylozene zachranila muj dojem z celyho booku, zaverecna veta "jsem ted desne popularni" je proste kouzelna) je to takovy nicnerikajici mainstream, neurazi, nenadchne.
Kdyz to nejak shrnu, nemastny neslany rozjezd s vybornym zaverecnym pribehem, urcite si rad prectu dalsi dily, ale tady nemuzu vic nez 65.
Je neuveritelny, jak silne dokaze pusobit neco tak prosteho a banalniho, jako jsou pribehy v Pssst. Clovek si tim tak listuje, rikaji si jak primitivni to cely je, jak Jason opakuje naprosto jasna a zrejma fakt o zivote, pokracuje vcelku nevzrujene v listovani a najednou si zacne uvedomovat, jaka sila je v te jednoduche forme, jakou naloz s sebou nese mistama az pateticky sladkobolna atmosfera a ve vysledku to zavira jako by precetl detailni filosoficky rozbor o nasem opravdu trapne promrhanem zivote.
Ja sem takovej rozpolcenej, coz je asi u takovyhle jednohubky dobre. Na jednu stranu zacinam mit plny zuby tehle prostinkych pribehu postavenych na hlubokych myslenkach typu "ted bude fakt vtipny, kdyz nebudou lovit mamuty, ale obri veverky", protoze co si budeme nalhavat, je to takovy zdanlive nenapadny zastirani holeho faktu, ze nemam co rict. Ale abych nebyl vylozene nespravedlivy, Plachy neni zadny pitomec a nekde je ta prace s banalnim textem fakt uctyhodna.
Co me ale vcelku vzalo, je visualni stranka, jak mi bylo uplne ukradeny, co se v pribehu deje, kazdy obrazek jsem si vylozene vychutnal a tesil se na dalsi. Takze tak nejak doufam, ze toho od Placheho uvidim vic.
Me Liga vcelku bavila, ale prisla mi desne neuderna, na hardcore humoristicky comics. Trochu rozpacita, asi jako prvni dily nekterych sitcomu, kdy se jeste piluje a hleda presna poloha. Kresba dela vetsinu komiky, ale tim vic vynika, jak panove scenaristi trochu tapou, co s tema loserama vlastne delat. Najdou se silnejsi i slabsi momenty, celkove takovy lepsi prumer.
Je fakt, ze oproti klasickym naivnim pribehum jsou Stinadla pusobi daleko vyzraleji. Jako dite jsem to zral, cetl nekolikrat, prozival tyrani Bubliny, tajemnyho Siroka, no luxus. Pokud bych mel byt objektivni, je to proste lepsi prumer. Nicmene doufam, ze to jednou nekde v tom svym bordelu zas najdu. Ani ne kvuli sbirce, ale abych si to zas precet :)
Nechápu, že jsem tohle ještě nehodnotil. Genialni dílo. Jasně, dneska už na tom nazoru hodně dělá nostalgie, ale kresba byla neuvěřitelně detailná (ruku na sradce, kdo si nevzpomene na hovínko padající kanalem?) a pro děcko je to tak nenásilný a zajímavý vstup do historie (no dobře, spíš legendy, on Homer zas taková historik nebyl :), že by se to vážně mělo dětem dávat ve školách.
Maxx jako serie je postavena na hratkach se symbolikou a zaklady psychologie. Tento prvni book je z cele serie nejkrotsi, je na intelektualstinu pomerne akcni a jako uvod do pomerne sloziteho sveta Maxxova (a nejen jeho) podvedomi, to funguje skvele. Kazdopadne je to neco, co jste asi jen tak necetli a kdyz Maxxovi date trochu te mozkove kapacity, budete se mozna divit, jak hluboky to comics je. Doufam, ze vyjdou i dalsi booky, kde se vse komplikuje, prohlubuje a kazda vysvetlena vec otvira cestu k nekolika dalsim otazkam.
:) vsak on se jaromir s tou asimilaci cizich stylu totalne nesere :)) ale je prima, ze se postupne posouva, treba se jednou dockame i chvile, kdy bude mit styl vlastni :)
On Ellis vi naprosto presne, co dela, jen treba nejsi cilovka. Mimochodem, Wolverine ani zdaleka neni o adamantiu a drapech, ma dlouhou historii brutality jeste pred tim, nez vubec vedel, ze je mutant. Ti to holt trochu ztraci smysl, protoze neznas background, to je holt problem vydavani u nas, malokdo z beznych scenaru ma aspon zakladni povedomi o historii daneho universa.
Cely Ticho mi prijde jako barevny, efektni (a vytvarne dokonale nudny) katalog gothamovskych postav. Zvlast pokud clovek zna starsi Loebovi veci a vi, ze Batmana psat umi, musi tady fakt brecet. Vazne by me zajimalo, jaky bal vliv vydavatelstvi, protoze tady mu pribeh nedrzi pohromade jakkoliv se uporne snazi, je to serie zbytecnych setkani, ktere bych cekal u scenare prumerne hry, nez u ackove miniserie.
Cely Ticho mi prijde jako barevny, efektni (a vytvarne dokonale nudny) katalog gothamovskych postav. Zvlast pokud clovek zna starsi Loebovi veci a vi, ze Batmana psat umi, musi tady fakt brecet. Vazne by me zajimalo, jaky bal vliv vydavatelstvi, protoze tady mu pribeh nedrzi pohromade jakkoliv se uporne snazi, je to serie zbytecnych setkani, ktere bych cekal u scenare prumerne hry, nez u ackove miniserie.
V tech se nevyzna "nikdo", dulezity je poznatek, ze ten a ten book je z edice Elsewords (nebo jine, ani DC neni schopny mit vsechny "kdyby" serie pod jednou znackou) a ze stoji proste sam o sobe.
Spider-Man: ale kdybys to vedel, tak bude tvuj zazitek bohatsi, nebude? Nechme stranou, ze tohle bys zrovna vedet fakt mohl :) Ja to jen zminuju, ne abych ti znechutil zazitek, ale protoze pravidelne narazim na lidi, ktery mi zacnou vykladat o tom, jak v tom a tom universu se stalo to a to, abychom se reverzivnim inzenyrstvim dopracovali zpatky k nejakymu "co kdyby" booku :) To treba Marvels jsou jako ucebnice Marvel Universe pomerne dobry.
Spider-Man: takovy detail ... tenhle comics patri do Elsewords, tzn. jestli poznavas postavy podle "jak by to mohlo byt, kdyby", tak se obavam, ze vysledne znalosti ti budou dost k nicemu :) Znalost postav je u tehle comicsu pomerne zasadni zalezitost. Da se cist i bez ni, ale strasne moc veci ti unikne.
