11

Ženské… Když s nimi souhlasíte, tak jsou kouzelné. Ale zkuste mít jiný názor. Profesor Trevor Bruttenholm si to v roce 1948 vyzkoušel na vlastní kůži. Příběh této knihy je skvělý. Vlastně je to jen krátká povídka se spoustou omáčky kolem. Ale právě ta omáčka je nejlepší. Dojde i na malého Hellboye, ale toto není jeho příběh a tak má hodně vedlejší roli mimo hlavní dění. Povedená je i kresba Maxe Fiumary. Jeho práci jsem si užíval už v Doktorovi Andromedě a i tady mi velmi sedla.

Mimochodem celá zápletka se zeleným sklem po atomovém výbuchu v poušti mi připomněla Immortal Hulka. Nepochybuji o tom, že podobnost je čistě náhodná, ale je to zajímavé.

V tomto případě musím po dlouhé době s hodnocením mírně dolů (kdyby to šlo, dám 3,5*). Tento příběh mě bohužel příliš nezaujal a po předchozích dvou z minulosti jsem se místy i mírně nudil. Pořád je to výborný komiks, ale u Ú.P.V.O. jsem si nasadil laťku trochu výše a to se na hodnocení odráží. Kresba je jako vždy parádní.

Ú.P.V.O. #15: 1948 - Další dějový oblouk, další trilogie (tetralogie ?) se uzavírá. Na rozdíl od 'Spálené země', mě však minimálně poslední dvě knihy, tj. 1947, 1948 nepřesvědčily o svém místě v této sérii. Značka Ú.P.V.O. je v těchto případech spíše branding, než cokoliv jiného. Tohle jsou příběhy profesora Bruttenholma, fungující i bez Bruttenholma, natož pak bez Ú.P.V.O. ... Za mě 3*!

Celkem - jak říká kolega Hanussen pode mnou - "slušný" příběh, i když paradoxně to nejúdernější se odehraje jakoby mimo, s malým Hellboyem.

Celkový dojem: 70%

Slušné pokračování o minulosti Ú.P.V.O. trochu víc zamířené na profesora. Zápletka s atomovkou není nejhorší. Kresba celkem zajímavá.

Na poušti zkoušíte atomovku, objeví se bubáci a je jasné koho povoláte.... Akce tu je pozvolna, ale víc mě baví balící techniky Bruttenholma, rozjebaný agent Anders, nebo krásně napučený mladý Hellboy. A zjistíme proč si Hellboy žačal zakracovat rohy.