11

Kouzelná snová nádhera, dílo jež se těžce popisuje a hodnotí. Příběh je pomalý rozvleklý, obsáhlý, ale zároveň je ve své podstatě krátký. Jde o to, jak je tento příběh podaný, nikam se nespěchá postavy mají prostor pro změnu výrazů a pocitů na devítipanelí.
Kapitoly jsou krásně rozvrhnuté a udávají příjemné tempo. Např. když už jsme na 160 straně, najednou příběh zvolní a otočí se na jinou postavu, na kterou by to nikdo nečekal a vidíme její monolog, přirozený čistý monolog, kdy daná postava mluví a mluví a mluví. Není to nic převratného , ale v tom je ta krása, smutek a reálnost života, kdy jsme nejspíše každý takovouto postavu v životě potkali. A až poté se vracíme k hlavní postavě zhruba o 70 stran později, za normálních okolností by se děj zdál nezajímavý, ale tady to krásně funguje. Každá vsuvka, každé intermezzo, tady dává smysl, ano některé jsou zvláštní a zmatečné, ale i tak to z nějakého důvodu funguje.
Kresba je neuvěřitelná, na první pohled není hezká a není ani konzistentní. Ale přitom je velice smysluplná, tajemná a tvořivá. Postavy mají někdy až karikaturní nádech, ale přitom si sami říkáte, že jste už někdy takovou postavu v životě potkali. Na začátku se mi hodně líbila, jedna část, kdy 2 hlavní postavy spolu sedí u vína a pomalu při jejich přirozeném rozhovoru, se začíná rozpadat kresba, kdy se pořád štěpí a štěpí na pouhé pouhé linky, které se poté proříznou hudbou a linie se pak zase pojí dohromady míchají a najednou bum jsme zase u postav s klasickou kresbou.
Barva je úchvatná, krásně využitá a hlavně si ji šetříme na nějaký důležitý a výrazný okamžik, především v závěru, kdy kresba je nejnádhernější a příběh vrcholí, přijde okamžik kdy sytá slunečná extatická barva exploduje. Fotografie jsou už poté zvláštním přídavkem, který je povedeným zpestřením.
Závěr Klecí je přirozený a v celku i povedený a hlavně si jej každý může interpretovat, podle svého.
Klece jsou snové, ale zároveň realistické, jsou filozofické, ale dokážou si najít i úsměvný, až humorný okamžik. A musím uznat, že jsou jedním z nejlepších komiksových děl, co jsem kdy četl.

Jsem se zase jendou nahypeoval, že si po dlouhé době přečtu něco doopravdy dobrého, oduševnělého, co ke mě bude promlouvat na více úrovních...
... no nestalo se tak, byť uznávám tenhle komiks z klasické produkce, co tu teď máme, trochu vyčnívá (nejen formátem). Dave McKean si dává záležet při práci s postavami a máme tu několik velice zajímavých charakterů, které sledujeme v jejich malých osobních bojích, které jsou více či méně řízlé jakýmsi obtížně uchopitelným sledem událostí... to bych asi na příběhu vytkl hlavně. McKean vzal charakter, dal mu pěkný rozměr, krásně rozkreslí na řadu panelů jeho mimiku*, načež je závěr příběhu dané postavy zpracován psychadelickou sekvencí, která byť je výtvarně velmi zajímavá, tak nabízí takovou řadu interpretací, že jsem nezjistil, co si z toho odnést. Možná jen nejsem dost chytrý, abych to dílo uchopil, ale přál bych si, aby jednou někdo filosfické myšlenky komunikoval přímo, pomocí slov, a nesnažil se je zakódovat do sekvencí bizarních anekdot (kocour-člověk) a erupcí výtvarného egoismu.
Na pět hvězdiček to určitě nemá, pro mě, ale určitě se nedá upřít, že se jedná o nadprůměrné dílo, minimálně co do vizuálu. McKean je borec. Přál bych si, aby jednou ilustroval komiks, který napíše David Mitchell.


* (POZN - měla by se udělovat cena za nejlépe ztvárněné emoce! Kolikrát mě hrozně v komiksech štve, jak se ilustrátoři vůbec nesnaží nakreslit složitější emoci, jako například v sérii Walking Dead. McKean to tady zvládnul ale skvěle!)

Obyčejné monology a dialogy obyčejných lidí mě bavili, ty strašně hluboké myšlenky pak jdou bokem mě. Graficky to je určitě umělecké dílo, ale hovno tomu rozumím, takže za mě prostě obrázky.

Zde se ukazuje, co dokáže všechno komiksová forma, když se jí ujme velmi schopný výtvarník a k tomu inteligentní autor. Do-ko-na-lost. Krá-sa. Jaká radost, přečíst si v komiksu i něco oduševnělého.

Celkový dojem: 100%

Panebože, díky za ty dary. Bylo to krásné a mohlo toho být i víc.
Pamatuji si, jak mi tenhle komiks před dvanácti lety ukazoval Václav Dort ještě v tom temném malém kumbálu na pomezí Vinohrad a Vršovic, kde tehdy CC sídlilo. Nedá se zapomenout na výrok, že něco takového je tady u nás nevydatelné, protože by si to nikdo nekoupil a já? Musela jsem souhlasit. O rok či dva později jsem si koupila dotisk Cages v paperbacku a zhltla je na jeden ráz.

Ach, jak já bych chtěla umět tu dokonale zkratkovitou linku, jako má McKean (a jak moc jsem se dnes zastyděla za to, že jsem mu kdysi do očí řekla, jak přesně ty kudrliny, co dělá Batmanovi na uších, miluju, neb mi připomínají Bisleyho. Bóže, ten se tak nakrk! Už mi toho Batmana ani nedokreslil). Moc jsem si užívala rigidnost devíti panelů na stranu a o to víc mě zasáhl každý moment, kdy se rozvolnily. SFX se nedají popsat jinak než plamenná a je to živý oheň, hudba ohně, která prosakuje ven ze stránek a rezonuje v lebeční dutině.
Z celého díla čiší umělecké nabobství, které má na sebe náhled a umí se shodit, ale pod tou ironií je hluboká láska k tvorbě. Ti lidé jsou má krevní skupina, tohle je můj kmen obrůstající listy hledání a plody tvorby.
A nadějí. Naděje vztažené k lidem, naděje odvrhující Boha i boha. Naděje smyslu života i mimo desky a literární zápletky. Naděje náhody a naděje vědění a naděje lásky.

Hodnotím vysoko jako fanda McKeana, ale chápu, že pro každého to není. Je to trochu víc psycho než obvykle, ale osobně jsem se velice bavil a zhltl to na jeden zátah. Technické zpracování knihy je na vynikající úrovni.

Vetsi p******u jsem v zivote snad necetl. Pardon, ale ja k tomu nemam nic pozitivniho. Nudne a nezazivne. Kecy postav o nicem, s nimiz jsem se absolutne nedokazal ztotoznit, natoz si k nim najit cestu. Kresba des a otres. Vlastne se tam nic nedeje, porad bud monology nebo prochazky o "nesmrtelnosti" chrousta. Pro me nejhorsi komiks v zivote, ktery jsem kdy mohl cist. Simply the HNUS!

Je to trošku nafoukané, sebestředné a plné pseudouměleckého balastu. Egon Schiele by měl asi radost, že ho někdo vykrádá. Je to ale nádherná kniha, kde je plno opravdu úžasných malířských triků a působivých vychytávek. Děj asi nemá cenu komentovat, McKean není Gaiman. Občas ale na Vás vyskočí nějaká úžasná drobná moudrost k zamyšlení. Jsem rád, že to u nás vyšlo a jsem rád, že to mám doma.

Gwb: to mam stejne u tvych komentaru

Yogi: jedno dlouhy leto, takovej ten modrobilej

Že se to nelíbilo DR většinou znamená, že to bude docela dobrý. Už se těším!:-))

Darth Raelchi : Pro mě to zní jako doporučení, jen bych rád věděl co z Paseky ti to tak může připomínat .Komiks jsem v ruce zatím neměl.

Light: predstav si "uměleckou" smetanku, spis umelci na okraji, kteri si mysli, ze nejsou na okraji, ale delaji jako, ze tam nejsou, tak jen zvani a zvani o nesmrtelnosti chrousta. Pripomina mi to takove ty evropske komiksy o "zivote" (radoby o zivote) nebo to, co bezne vydava paseka. At si tam kdekdo vidi co potrebuje, ale mne se to proste nelibilo. Nemel jsem se ceho chytit, tema me vylozene nechytlo a hlavne me to ani nezajima. Cekal jsem asi neco jineho. Kresba je vylozene protivna a otravná. Ty pasaze, kde se jako by popisuje nejaky pribeh a je to ten styl kresby viz obalka, ten je fajn, ty barevne malovane stranky taky ok, ale tech stranek je tam malo. Jinak mi to prijde jako pseudounelecky komiks. Hrajeme si na veledilo.

Hele, můžete se k tomuhle dílku někdo nějak komplexněji vyjádřit? K čemu by se to dalo přirovnat? Je to fakt jenom tlachání o ničem, nebo to má nějaký hlubší smysl? Black Friday u CC se blíží a já pořád nevím, jestli do tohoto jít...