1

První příběh vcelku ušel. Zachraňuje to Goblin, kterého je všude plno, že mu pomalu kapacita stránek nestačí. Je chladný, je nevyzpytatelný, je to magor. Potěšil mne rozhovor obou aktérů po bitce, kdy se oba posadí ke zdi a pokecají narovinu o životě. Kresba nic moc, tenhle pubošský styl mi nic neříká, až na perfektní vykreslení scén v dešti, což byla opravdová lahůdka.
Druhý příběh jsem ani nedočetl. Hrozná sračka s mizernou hnusnou kresbou. Rozumějte, tohle má být výběr těch nejzásadnějších Spider-manů a takovejhle brak tu nemá co dělat. Slabé.

Nevím no, že by to šlo nějak extra do psychologické hloubky (jak je uvedeno v předmluvě) mi nepřišlo. Obecně mám s Jenkinsem ten problém, že se klouže strašně po povrchu... on vezme nějaké všeobecně známé charakterové rysy/informace, možná má i nějaké fajn nápady, ale pak to prostě neumí pořádně dotáhnout, jít vážně o něco víc do hloubky nebo tomu přidat něco víc, a ve finále je to takové nijaké cosi. Prostě Goblin schyzař s komplexy, a Peter hrdina díky tomu, že překonává životní strasti. Je to furt jedno a to samé na tisíc způsobů. Takže Jenkins akorát přežvykuje, a sem tam se z toho snaží udělat hrozně komplexní vztah rivalů alá Killing Joke, ale je to spíš Killing Joke z e-baye - opět je to jen povrchové a přežvýkané, nikoliv něco hlubšího, co by tam on sám dokázal vymyslet. Nečte se to špatně, je to v pohodě příběh, prostě klasický Spidey, který si ale hraje na něco víc. A už vůbec tomu nepřidává silně cartoonová kresba, která mi k tomuhle jakože "deep, temnému" příběhu fakt nesedí. Celkově na mě z toho, co v kompletu vyšlo, tenhle pán moc velký dojem neudělal. (jinak klasika posledních čísel strojový překlad, který často vážně trhá koule)

Opět tu tak nastala situace, kdy mě mnohem víc bavil druhý, kratší příběh se Sandmanem. Je to aspoň něco nového a originálního, autor lehce popustil uzdu fantazie a k psychologii to má blíž, než první příběh. Kresba to tady naopak zajímavě doplňuje. Je to prazvláštní jednohubka, která není perfektní, ale rozhodně mě bavila a v paměti mi zůstane déle.

,,Možná proto zůstávám silný v tomto chaosu. Protože vím, že jsem slabý."
Příběhy od Jenkinse mi občas nesedly, ovšem jeho práce v tomto komiksu je fakt úžasná, Jenkins zde ukázkově pracuje jak s Goblinem tak Peterem a rozhodně se toho nebojí, škoda jen kresby, která se mi moc nelíbila.
Ze řetězu se autoři utrhli i v druhém příběhu, jehož zápletka je dosti zvláštní ale jako celek to funguje relativně v pohodě, ale jak už psal Hroubek, rozhodně to nesedne každému. Za mě ale pohoda a celkově dost fajn počtení.

Dost povedený komiks. Tento díl má v sobě dva příběhy od dvou různých autorů a kreslířů. A každý je hodně specifický a jiný. Mě osobně to hodně sedlo a bylo to zajímavé čtení. První příběh se týká Petera a Normana Osborna. Řeší se zde jejich vztah, vnímání jejich rivality a kam až se to může posouvat. Je to velmi zajímavé čtení a navíc se ukáže, jak moc je Norman Osborn jako postava důležitá pro Petera/Spider-mana. Paul Jenkins tady po dialogové stránce úřaduje a Humberto Ramos má zajímavý styl kresby. Druhý příběh je kratší a hlavní postavou je Sandman. Zde dostává netradiční kresbu od Sam Kietha a scénář od Zeba Wellse, jenž se trochu utrhl ze řetězu a vymyslel zajímavou zápletku. Tento příběh každému nesedne, ale z mého pohledu se dost povedl. Smrt v rodině je povedený komiks a udělá radost každému fandovi stěnolezce.