9

Paper Girls I. - Není to ani Y: Poslední z mužů a není to ani Sága. Vaughan přichází s novým konceptem, avšak stále s perfektními dialogy, na kterých je celý příběh postaven. Ze začátku se to tváří jako Stranger Things, pak mi to připomínalo seriál Dark a navíc z pohledu čtenáře v roce '21 to perfektně zabíjí komentář jedné z postav, že po roce '16 čekají svět značné problémy ... Za mě 5*!

Tak tohle je řádně vyhrocený mezigenerační spor! Tenhle komiks má všechno. V prvé řadě to jsou skvěle napsané postavy a dialogy. Dále to má fantastický, zajímavý a napínavý příběh, který zůstává záhadný, ale přesto čtenáře svou neustálou záhadností neotráví. A v neposlední řadě to má odkazy na americké popkulturní reálie z osmdesátek, které my jsme poznali až v devadesátkách. Je to docela vtipné, protože v roce 1988, kdy tenhle příběh začíná, mají hlavní hrdinky dvanáct let a já jsem v tom roce měl o rok méně. Cítil jsem, že jsem tak zvláštním pasivním způsobem zatažený do příběhu a hrozně jsem si ho užíval. Tahle kniha má však i jednu silně negativní vlastnost - má konec. Já bych nejraději četl dál. Doufám, že čekání na pokračování nebude příliš dlouhé.

Nemám rád obecně jakékoliv příběhy s cestováním v čase, popř. cokoliv co nějakým způsobem balancuje na měnění reality a časové kontinuity. Přijde mi to neoriginální a dnes už vyčpělé. Suma sumárum, když pominu svůj postoj k této tématice, tak mě komiks docela bavil, příjemně se četl, byl svižný a nenudil. První kniha, asi (snad) ze tří, dobře rozehrává všechny motivy a témata v příběhu a čtenář je tak nedobrovolně nucen prožívat to vše s hlavními hrdinkami. Proč byly vybrány ryze ženské hrdinky nebudu rozepisovat, o tom si můžeme myslet své, ale co obzvlášť oceňuji, že je nikdo nestylizoval do dnešních trendů nebo z nich nedělal de facto chlapy v ženským. Prostě se ony dívky chovají uvěřitelně jako dívky. Upřímně se docela těším na druhou knihu, opravdu to Vaughan zajímavě napsal a pojal, aby si čtenáře udržel, i když je mi to tematicky vzdálenější než jiné typy příběhů.

První kniha série Paper Girls je jedním slovem paráda! Zafungovalo naprosto všechno. Zasezení do osmdesátek, jednoznačně skvělá kresba, která mi v počátku připadla lehce kostrbatá a né příliš líbivá, ale velice rychle jsem jí byl pohlcen a to hlavně díky barvám, které se k zasazení nadmíru hodily. Parta čtyř hrdinek, u niž jsem absolutně neměl potřebu řešit, jestli je možné, aby si dvanáctileté buchty nedělaly nic z toho, že jim nad hlavami létají přerostlí pterodaktylové s jezdci v brnění střílející laserovými paprsky, protože tady je ujeté naprosto všechno, ale já si to jednoduše užíval. Čtením se nabalují pořád nové a nové události, během kterých vyvstávají nové a nové otázky a odpovědí se moc nedostává. Normálně tyto zamotané lapálie moc nevyhledávám, ale v tomto případě mě Vaughan naoprosto dostal a jsem opravdu maximálně natěšený na další čtení, protože tohle je parádička.

Paper Girls 1 nám predstavuje 4 hlavné sympatické hrdinky a úvod má veľmi vydarenú nostalgickú atmosféru. Po nájdení stroja času to začne byť ale riadne bizarná divočina a občas budete neveriacky pozerať a pýtať sa, čo sa vlastne deje? Scenárista Brian K. Vaughan rozhodne dokáže prekvapovať svojimi nápadmi, čo dokázal už aj v sérii Sága a celé to síce nedáva v prvom diely poriadne zmysel, no pútavosť tomu nechýba a aj dialógy sú veľmi dobre napísané. Naozaj je to také dievčenské Stranger Things a ak máte radi sci-fi príbehy a nevadia vám dievčatá v hlavnej úlohe, určite sa budete baviť. =►Celá recenzia◄=

"Ultimátní WTF" - Lenny

Oukééééj... takže tu máme takový fialový vizuál, ve kterém se střetávají přemoudřelé zástupkyně young adult, kterým pomáhají zjizvení adolescenti, s boomerama, co létají na dinosaurech a vypadají jako paladinové. Do toho slátaniny s cestováním čase a pár hlášek o přátelství a dospělosti. Hanussenovy komentáře a hodnocení mám rád, ale tady se asi trochu rozcházíme. Právě ono napětí, že člověk vlastně neví, o co tu jako jde, na mě absolutně nefunguje. Když se něco po deseti sešitech tváří jako ptákovina, asi se nenechám přesvědčit později...

Celkový dojem: 30%

Měl jsem jistá očekávání, ale že to bude takováhle jízda, jsem nečekal :D Paper girls začnou jako klasická dospívačka, ale po pár stranách se z nich stane šílená sci-fi plná cestování časem, kde pomalu každá druhá stránka vyvolává další sadu otázek. Doufám, že další díl vyjde co nejdřív.

Jsem z toho nějak v rozpacích, takhle... kresba jako prdel na hrnec. Vaughan umí bezvadně vyprávět, což mu tady zachraňuje prdel, protože 12ti leté holky které jsou strašně nebojácné a hurá za dobrodružstvím.... měl sem s tím problém celou první polovinu knihy. Ve druhé půlce už jsem asi byl otupělý a tohle mi přestalo vadit. A jak vám přestane tady to nelogické chování dětí vadit tak si uvědomíte, že je to vlastně příjemná jízda bez zbytečného vysvětlování a zdržování. Celou knihu vás napadá jedna otázka za druhou a odpovědi nikde. Do dvojky rozhodně půjdu, ale zatím mě to na prdel neposadilo, je to takové lepší nesuperhrdinské Runaways s pomrkáváním na Stranger things i když jen jedním okem a ve tmě.

Je to svižné, má to zajímavý děj a napínavé zápletky, a sympatické postavy. Jmenuje se to Paper Girls.
Tedy alespoň tento první díl na mě zatím tak působí.
Za mě velmi příjemné čtení, které jak už jsme u Vaughana zvyklí, funguje především na bázi cliffhangerů, což čtenáře automaticky nabádá k dalšímu čtení, a tady to zatím funguje skvěle.
Snad se pokračování dočkáme co nejdřív. Za mě silné 4*.

Po zkušenostech se Ságou a Y: Poslední z mužů jsem očekával další nekonečnou sérii a překvapilo mě, že Brian K. Vaughan tentokrát zvolil hodně ostré tempo, nabité jedním šíleným zvratem za druhým. A že se vůbec nedrží zkrátka – zmutovaní teenageři, dinosauři poletující oblohou, cestování časem a despotický hipík dohlížející na spořádanost reality. Tohle všechno je přitom jen střípek nápadů, jimiž Paper Girls hýří, přičemž celek dýchá fantastickou atmosférou končících osmdesátek, kterou Cliff Chiang dokonale vystihl. Ostatně jeho styl kresby dává vyprávění neskutečný švih, především pak díky nevyřčeným emocím, jež dokáže vystihnou několika zdánlivě jednoduchými tahy.
Jak se však děj řítí ozlomkrk vpřed, s každým dalším sešitem jen stoupá počet otázek, které se šikují ve čtenářově mysli. Což byl v mém případě největší kámen úrazu, tohoto jinak sympaticky střeleného dobrodružství. Chci další díly a chci je pokud možno hned. Každý další den odkladu pouze tlumí mé momentální nadšení pro věc.

Sakra, to je dobrý! Žádné složité filozofování, žádný uhlazený jazyk, ale hned od prvních stránek parádní akčně-mysteriózní jízda. Holky se s tím, do čeho se dostaly, tedy moc nepářou. Vaughan napsal výborný scénář, kde co není řečeno naplno, vyplyne z kresby, které je příjmeně retro 80ky/90ky. Dokonce si poradil i s oblíbeným paradoxem/problémem cestovatelů v čase a i "deus ex machina" má vlastní dějovou linii (a fakt mě zajímá, co jsou zač a o co jim jde)!