9

Som jediný, komu to jemne pripomenulo Pátranie po Sugar Manovi? Od Tonyho Sandovala som si na prvú dobrú zamiloval Vodného hada, takže keď sa naskytla príležitosť dostať sa k Doomboyovi, neváhal som. Žiaľ, napokon to nie je tak úplne ono a výsledné 4* sú s odretými ušami a prižmúrenými očami. Nie že som dúfal, ale bol som presvedčený o tom, že mi Tony urobí do srdca rovnakú dieru, akú hlavnému hrdinovi. Dieru napokon vytvoril, ale malú. Ale lepšie, ako žiadnu. Kresba a niektoré scenáristické nápady sú krásne, dojemné, mrazivé. Nad všetkým sa vznáša dušu trhajúca atmosféra zmaru, chudoby a smútku. Škoda len, že jej je tak málo. Namiesto toho Tony odbieha k veciam, ktoré ma až tak nezaujímali. Trauma prameniaca z mŕtvej lásky rozhýbe udalosti, ale v zásade pre dej až tak dôležitá nie je. Čo je škoda, lebo namiesto nostalgickej pitvy ohľadom ľudí, ktorí už nie sú medzi nami, sme sa dočkali... čoho vlastne? Je tu viacero silných, nosných tém, mnohé však šumia do prázdna (homosexualita). Kým na Vodnom hadovi som oceňoval surreálnosť, ktorá bola prítomná ako v scenári, tak v kresbe, v Doomboyovi sa nachádza len v kresbe. Scenár je (až na pár psychedelických výnimiek) realistický, nechcem Tonyho uraziť slovom fádny. Určite si zoženiem ďalšie komiksy tohto výnimočného Mexičana, lebo sú jedinečné a áno, v mnohom je dozaista jedinečný aj Doomboy. Ale samotný príbeh ma nedokázal až tak strhnúť. Oceňujem čertovsky originálny formát á la 300 tiež od Comics Centra; vyzerá úžasne a budí pozornosť, avšak z knižníc bežných rozmerov vykúka. Ale už mám takéto komiksy tri a prestáva mi to vadiť a naopak sa mi to začína páčiť. Skvelá je tvrdá väzba, ako som spomínal úžasná kresba (len málo žijúcich komiksových ilustrátorov má natoľko nezameniteľný štýl, že autora obrázkov spoznáte behom jedného panela), kvalitný papier, lacetka a bonusy. Takže hoci ma Doomboy uchvátil menej, než som čakal, zostáva Sandoval nepochybne tvorcom originálnych komiksov a je super, že vychádzajú v češtine. Či chcem a či nie, MUSÍM dať až 4* a to za imaginatívnosť a citlivosť, s akou spracoval tému smrti a (to najmä) vyrovnávania sa s ňou. V podstate sa s ňou vyrovnať nedá, navždy si to nesieme so sebou a s týmto pocitom napokon sami umierame.

Já ten komiks prostě miluju. Od roku 2016, kdy jsem jej objevil v jednom knihkupectví na severu Švédska, jsem jej četl už několikrát. Nyní mám i české vydání a pořád to na mě funguje. Pořád to ze mě dokáže vymáčknout ty správné emoce, i když vím, co bude na každé další stránce.

Přiblížit komiks Doomboy je těžší, než by se mohlo zdát. Pokud už jste od Tonyho Sandovala četli například Vodního hada, tak víte, co od něj můžete čekat. Jeho vyprávění a kresba spolu fungují v dokonalé symbióze. Výsledné dílo je plné imaginace a mystiky, a někde hluboko se vás dokáže dotknout a vzedmout vlnu emocí. Sandovalova kresba je zvláštní. Má svůj styl, jakým kreslí postavy a navíc často mění “kvalitu” kresby. Něco je nakreslené naprosto precizně a úžasně, ale něco je zase na první pohled hrozně hrubé a kostrbaté. Brzy ale zjistíte, že i ta hrubá kresba je plná detailů, které ji dávají nový rozměr.

Doomboy vypráví o týpkovi, kterému nikdo neřekne jinak než “D”. Je to obyčejný kluk s obrovskou imaginací, kytarou a láskou k metalu. Jenže zrovna neprožívá nejšťastnější období. Nejen že ho vyhodili z kapely, ale hlavně mu zemřela jeho holka. Jeho milovanou Annie srazil náklaďák a mu po ní zbyl pes a obrovská díra v hrudi - zrovna tam, kde má být srdce. “D” teď vůbec neví, co s tím má dělat. Pomůže, když ji přes rádiové vlny bude posílat doom metalové vzkazy někam do vesmíru, nebo snad až do nebe?

Ta kniha je zkrátka naprosto úžasná. Když jsem se rozhodoval, jestli si ji koupit, tak jsem si pročítal recenze na internetu a jedna z nich mě obzvlášť zaujala. Recenzent v ní psal, že při čtení Doomboye a zvláště při Doomboyových představách, jak na nebi během bouřky spolu svádějí dvě armády epickou bitvu, si připadal, jako kdyby znovu poprvé poslouchal hudbu kapely Amon Amarth. Když jsem si tohle přečetl, tak jsem věděl, že tu knihu musím mít. Když potom v knize “D” poprvé hrábne do strun a pošle metal do éteru, tak mi vždy naskočí husí kůže. Tenkrát před lety a nyní znovu. Doomboy se zkrátka dá číst opakovaně, aniž by ztrácel na síle.

České vydání od Comics Centa má větší formát, ale to má pozitivní efekt jen u obálky a celostránkových kreseb, kde oproti originálu přibyl kousek kresby navíc. Mírné zvětšení na standardních stránkách s panely nic nepřináší. České vydání má také posunuté stránky. Liché jsou na sudých a naopak. Snažil jsem se přijít na to, zda to byl správný krok, takto to posunout. Za sebe musím říct, že se mi ve většině knihy asi více líbí původní rozložení sudých a lichých. Je tam ale asi deset stránek ke konci knihy, kde je rozhodně lepší rozložení od Comics Centra. Jedna epická scéna byla v původním vydání jako pěst na oko, zatímco v českém to dává větší smysl. Ale jestli těch několik stran stálo za posunutí celé knihy? Nevím. Pokud neznáte originál, tak nad tím vůbec nebudete přemýšlet. A to je hlavní.
Potěšily mě bonusy na konci českého vydání, kde je oproti původnímu vydání přidaný jeden celostránkový vtípek a taky obálky francouzského vydání, které bylo orientované na výšku.

Milý komiks se zajímavou kresbou a prostým příběhem ze života. Příjemné čtení.

Konečně zase komiks, ze kterého čiší radost z kreslení!

Príbeh o tom, ako sa skrz metal vyrovnať so stratou milovanej osoby by nebol až taký zlý, no nedotiahnuté niektoré veci a hlavne charaktery už zlé boli. Vlastne už aj samotný Doomboy je tak trochu pičus ktorého chcete prefackať hneď po tom, ako prefackáte zvyšok metalového osadenstva. :) Možno by sa mi to celé páčilo viac keby som najprv nečítal Vodného Hada. Ten však nastavil laťku riadne vysoko a čo sa týka príbehu a kresby tak mám pocit, že to Sando pri Doomboyovi trochu odflákol.
+ za kresbu, metal a hlavne za atmosféru
- za charaktery a debilné bočné zápletky, ale keby som to čítal ako teenager tak som z toho hotový :)

Tohle byla teda kravina. Kresbou se to Vodnimu hadovi nerovna ani po kotniky. Nedotazene pohnutky a vse jaksi proleti. Ctenar se nestihne ani zorientovat co se deje, do toho ubuleni pubosi. No des. Tohle me vazne nebavilo. Jestli nas od Sandovala cekaji uz jen takove veci, tak to se az desim, s cim jeste prileze. Za me velky spatny.

I ti nejtvrdší metalisti mají srdíčko. To jsou ve zkratce mé pocity z druhého komiksu Tonyho Sandovala, který u nás vyšel. Oproti Vodnímu hadovi je sice méně surrealistický, přesto si v něm špetka magického realismu svoje místo našla, přičemž ke cti autora je nutno podotknout, že opodstatněně. Jinak jsou ale zvraty založené spíš na starém dobrém buranském přístupu ke všemu, co se nějak vymyká normálu – nerozumím, tudíž nenávidím. Co na tom, že i lidé nesympatičtí jsou také živoucí bytosti. Kouzlo celého příběhu pak spočívá v reflexi palčivého pocitu ztráty nejbližšího, se kterou se každý těžko vypořádává a je přitom úplně jedno, jestli jste plačka nad delfíny, nebo velkoměstský macho. Mexický výtvarník a scénárista fascinujícím způsobem zachytil všechny ty niterné emoce, jež člověka doprovázejí během jeho životní etapy, kdy se z teenagera pomalu stává dospělý. Velkou roli tu pak hraje temná muzika, kterážto však vůbec nepůsobí nanicovatě, ale dokonale dotváří nesměle snovou atmosféru.

U Sandovalova "Vodního hada" jsem napsal, že je to prostě krásný a nic dalšího nemá smysl psát. Byl jsem unešenej, okouzlenej, dojatej...To všechno platí i u "Doomboye", ale tady mám potřebu toho napsat víc, takže je jasné, že budou nějaká "ale" :)
Příběh je fajn, ale je to tak o třetinu delší než by mělo být. Nevadilo by mi, kdyby ta "výplň" byly Sandovalovy snové a surreálné kresby, tady je to ale často spíš takové přešlapování. Linka s Rickem a později s Trevorem a Špagetou mi přišla zbytečná. Asi pro Tonyho Sandovala nějaký smysl měla, ale mně unikl...
Výtvarně je to zajímavé, ale "Vodní had" mi přišel vyzrálejší. Tady je pár dechberoucích obrazu, kdy to Sandoval naplno rozbalí (hlavonožci), ale je jich překvapivě málo.
A nemám rád ten formát "naležato" do knihovny se to dát pořádně nedá a blbě se to čte :)
Bonusy na konci jsou super a ta poslední kresba (od Francois Amoretti) nádherná. Chtěl bych plakát na zeď, tak v A2 :D.
Takže, líbilo se mi to, ale čekal jsem víc. Pokud Comics Centrum vydá dalšího Sandovala (a že je ještě z čeho vybírat), určitě si to pořídím, ale druhý "Vodní had" tohle není...

Čekal jsem víc magického realismu až surrealismu jako ve Vodním hadovi, ale tenhle příběh byl taky dost dobrý. Sandovalova kresba mě navíc totálně dostává svou surovou poetičností, takže dávám 5*

Krásně sandovalovsky nakreslený příběh ztráty, dospívání a inspirace.

Celkový dojem: 90%