6

O tomhle komiksu je těžké mluvit, jelikož mě opravdu emočně zasáhl. Jeff Lemire je zkrátka génius, který vás umí naprosto dojmout během prvních pár stránek. Já jsem od něj četl zatoulané psi, což jsem dlouhou dobu považoval za vrchol žánru, ale teď po potápěči...Wow. potápěč je zkrátka úplně jinde.

Příběh pojednává o Jackovi, 33 let starém potápěči, který má ženu Susie, které se má každou chvíli narodit dítě. Jenže Jack neustále pracuje na ropné plošině a Susie se vůbec nevěnuje. Jack by se chtěl věnovat Susie, ale nemůže, protože pořád musí myslet na svého tátu, který byl taky potapěčem. Tyhle myšlenky se ještě znásobí, když Jack jednou nalezne na dně moře hodinky, které dávno dostal od svého táty. A to mu absolutně zatemní mysl a jediné co chce je, zjistit, co se s jeho tátou stalo. A tak se nám rozehrává silné rodinné drama o mladém budoucím rodiči, který se snaží vyřešit svou minulost, aby byl připraven na budoucnost.

Kresba v tomto komiksu je naprostá bomba. Jasně, nesedne každému a fanouškům mainstreamu se to do vkusu úplně netrefí, ale mě to strašně pohltilo. Jde tam znát klasický Lemirův styl. Má tam ty nedokonalé tvary, pomocné čáry a je to takový celkově „načmáraný." A i když jsem se z počátku této kresby lehce bál, tak nakonec musím říct, že jsem si to zamiloval. Tahle kresba dokáže předat tak silný emoce, jaký by mainstreamová kresba nikdy nedokázala. Navíc je tento komiks celý černobílý, což pro mě, otaku, který si tohle přečetl v pauze od čtení mangy nebyl takový nezvyk. Jsem to ale vtipálek...

Tenhle komiks byl opravdu jízda. Líbilo se mi jak si tady Lemire hraje s depresí, cestování časem a rodinou. Rozhodně všem doporučuji. Paseka to tady vydala v nádherným hardcoveru s hromadou bonusů, takže jen do toho! A já se nemůžu dočkat až si přečtu další Lemirovky!

Velmi emotivní dílko o lásce syna ke svému otci, který záhadně zmizel. Introvertní hlavní hrdina v sobě nese trauma z dětství, které se promítá do vztahu s jeho těhotnou ženou.
Obdivuji, s jakou lehkostí Lemire dokáže vyprávět příběhy, a to zejména bez bublin. Místy minimalistická kresba do příběhu skvěle zapadá a pomáhá dotvářet atmosféru iluze, či navození snové atmosféry přímořského městečka a světa pod hladinou.

Mám tyhle Lemirovy cesty do hlubin člověka rád. Zdánlivě jednoduchý příběh má hodně rovin a myslím, že si zaslouží vícero přečtení, kdy je možno vždy nalézt ve vyprávění něco nového a podívat se na příběh z jiné perspektivy. Hlavní hrdina se potápí nejen skutečně z důvodu zaměstnání, ale i obrazně ve svém životě se potápí čím dál k větší marnosti a jen na něm, zda bude schopen vyplavat. A k tomu, aby to zvládnul, se musí potopit až na dno své duše, pátrat ve své minulosti a odkrýt, poznat a přiznat si věci, které podvědomě chtěl nechat ukryté. Vše podtrhuje černobílá kresba, která působí hodně úsporně, ale přitom je schopná detailně vyjádřit spoustu emocí.

Skvelý príbeh ktorý mi sadol o hviezdičku viac než Rváč. Lemireova neotesaná kresba je úžasná a tak som sa do príbehu vedel úplne ponoriť. Parádny počin ktorý už zostane v mojej knihovničke nafurt.

Essex County nebo Rváč mě zaujali víc, ale i tohle bylo zajímavé drama ze života k zamyšlení.

Díky Pasece a Comicsdb za vypsanou soutěž! Tahle kniha by měla být povinnou četbou všem otcům/nastávajícím otcům. Lemire tu nádherně rozehrává další rodinnou minitragédii tentokrát v kulisách kanadského regionu New Scotland, nejvýchodnějšího cípu Kanady a zapadákova, kde dávají racci dobrou noc. Ve srovnání s Essex County (které taky hodnotím 5*) pro mě je tento příběh aktuálnější a osobnější. Myslím že s Jackem se ztotožní spoustu mužů po třicítce, jejichž život se najednou smrskne pouze na práci a dítě. Potřeba být sám, vzpomínání na "staré dobré časy" a šťourání se v minulosti jsou potom motivy co můžou hlavního hrdinu dovést až na dno. Lemire přidává navíc dávku mystična, kterou si lze vyložit vícero způsoby. Opravdu se vše stalo, nebo měl jsen Jack halucinace spojené s nemocí z dekomprese z prvního ponoru? Právě to je na komiksu tak krásné kolik vyvolává otázek a přímo volá po opakovaném čtení. Za mě Lemirův nejvíc autorský komiks, ve kterém možná odhaluje hodně ze své duše.

Lemire je vyprávějící mág a nadaný kreslíř s neortodoxním stylem. Písmo a obraz umí spojit způsobem, se kterým jsem se nikdy dřív nesetkal a pokaždé se mě zatím dokázal dotknout. Tentokrát mě jen zamrzelo, že jsem průběh vyprávění dokázal úspěšně předjímat. 8/10 Více na https://nerdopolis.cz/2021/06/04/recenze-potapec-jeff-lemire/

Tohle je prostě Lemire a mně pořád nesedí. Čtel jsem dvakrát abych něco nepřehlédl nebo nezmeškal, ale pocit byl pořád stejný. Je hezké , když komiks není jen o pláštěnkách ale i běžných denních situacích, jen z něj trochu čouhá mravní pounačení od samého začátku a opakování chyb rodičů a smutném dětství jsem už četl mnohokrát. Navíc mě trochu zklamala tzv. mystická rovina , tahle varianta není nijiak nová.

Tohle je prostě Lemire, jeho autorské věci dokážou vyždímat neskutečné emoce a chytit za srdce
Navíc Paseka naservíroval knihu v krásném provedení. Jeden z nejlepších Lemirů.

Jeff Lemire mě zase dostal. Když si myslím, že mě už nemůže ničím překvapit, objeví se něco jako Potápěč. Ano, je to pořád příběh o rodině a bolestivých vzpomínkách, ale přesto je to vlastně něco úplně jiného. Fantaskní háv mně překvapivě sedl a nápadité vizuálny na mě působily z jeho tvorby zatím nejsilněji. Skvělé čtení!

Precteno na jeden zatah a hned jsem sel pomazlit deti.

Tohle bych zařadil mezi essexe a rváče. Hezký lemírovský příběh se vším všudu.

Kanadský umělec Jeff Lemire umí jako málokdo skloubit snové náměty se zcela reálnými postavami, jež neřeší nic menšího než nějakou tu krizi středního věku, případně boj s démony minulosti. Přičemž zmiňovanými hrdiny jsou často naprosto obyčejní lidé a jejich naprosto obyčejné životy. Čtenář tak snadno v příbězích nalezne sám sebe a to ani nemusí být neohroženým válečníkem, sličným šlechticem nebo vychytralým lapkou. Tahle přirozená cesta životem je přitom neskutečným způsobem podmanivá, třebaže málokdy nabízí nějaké blockbusterové výstřelky – ostatně Lemireova skromná kresba se o nic podobného ani nesnaží. To platí také pro Potápěče, který sice pracuje s fantaskním motivem, ale jádrem vyprávění je především rodinné drama o vyrovnání se s rolí otce i syna. Nejvíc mě na tom fascinuje, s jakou důvěrností dokáže autor vystihnout podstatu lidské nejistoty, utíkání od problémů a zdánlivého sobectví, v tolika různých variantách. Až si jeden říká, co že to ten chlap musel mít za dospívání…

Jeff Lemire opět předvedl svůj talent ve vyprávění rodinných dramat. 5*

Na prvni pohled trivialni, ale jen na ten prvni pohled. Nadhera.

Krásné vydání od Paseky, prima lemirovská kresba. A zase jeho typické psychologické rodinné drama. Ale tady už to pro mě hraničilo trochu s kýčem a prvoplánovitostí.

Celkový dojem: 60%

Další Lemire a další famózní záležitost. Musím se přiznat, že nic jiného či menšího jsem nečekal. Když vidím, že se chystá něco dalšího z tvorby tohoto Kanaďana, vůbec neváhám a beru. Tak jako mi učaroval Rváč a hlavně Essex County, které je prostě famózní, neskutečně jsem byl natěšen, až se ponořím pod hladinu společně s Jackem a začtu se do dalšího z úžasných příběhů, které Lemire servíruje. Opět dostáváme ospalé zapadlé městečko, pár úplně obyčejných lidí na pozadí docela běžných problémů. Někomu by se mohlo zdát, že tohle už zde bylo a rozhodně by se nemýlil, ale Lemire vše dokáže ukočírovat takovým způsobem, že i přes nespornou podobnost, je jeho každý další počin přesto odlišný a jedním slovem geniální. Jack v potápěči řeší otázku otcovství a musím říct, že v několika ohledech jsem se s ním ztotožňoval a vzpomínal, jaké pocity se ve mně mísily před narozením dcery. Potápěč je vlastně daleko komornější než Essex County a více bych jej přirovnal ke Rváči, kdy příběh stojí výhradně na hlavním hrdinovi a je zde tedy větší prostor, utvořit si k němu bližší vztah. Vše od vztahu s otcem a matkou, po řešení problémů týkající se otcovství, utíkáním od problémů a následným procitnutím je opravdu krásně vybalancováno a ke konci jsem měl opravdu slzy na krajíčku. Tohle v mém případě dokáže jen a pouze Jeff Lemire. O kresbě snad není ani nutné se rozepisovat, protože je jednoznačně skvělá tak jako scénář. Potápěč je nádhernou sondou do života úplně obyčejného chlapíka, kterých po světě běhá nespočet, jeho příběh je však vyprávěn a nakreslen jedním z nejtalentovanějších komiksových tvůrců a to z něj dělá něco absolutně výjimečného. Plný počet!

Další skvělý lemirovský zářez. Jediné co mi vlastně vadilo, byl ten smysl toho všeho. Prostě proč tohle a takhle. Ve finále to ve mně vyústilo, že to je příběh, který mě vlastně nezajímá nebo spíš k němu nemám žádný vztah, ale o to lepší je, když se takhle provede. Z uměleckého hlediska nemám co vytknout. Lemirovo pojetí se mi líbí, jen mě nebavil příběh samotný. Naštěstí onen krátký prostor bohatě stačil na předání informace a lhal bych, kdybych řekl, že jsem si z toho nic neodnesl. Do toho ten lehký nádech mystiky / tajemna / sci-fi (snad) je naprosto vítaný. Tohle můžu jedině doporučit. Kus poctivé komiksové práce.

Osobní drama chlapce, který se vypořádává se vztahem ke svému otci. Kniha možná ne tak opulentní jako Essex County, ale stejně osobní a citlivá. Lemire začíná zlehka a nenápadně, ale jak postupně zatahuje čtenáře do děje, začnou se jednotlivé nitky nenápadně splétat až nevyhnutelně dospějí do logického dramatického finále, které se ale odehraje úplně bez dramatu. Stejně jako v Essex County i tady Lemire překvapuje, kolik lidství a běžné životní rutiny může vetknout do na první pohled běžného životního příběhu, který zažily sta tisíce kluků, čekajících na tátu, který nepřišel. Spolu s EC a Froggcatcherem hvězdná autorská trojka Lemireových vhledů do životních osudů.