6

Run od Aarona hodnocený jako celek, protože jinak to s ohledem na ucelenost nejde. Jednoznačně nejlepší Punisher (což nijak nesnižuje kvality Punishera od Ennise, který je také naprosto parádní). Aaron nám naservíroval uzavřený, ne zbytečně dlouhý příběh, který měl akci, napětí a koňskou dávku emocí. Dillonova kresba není realistická, ale k příběhu, jak ho napsal Aaron, naprosto parádně seděla a nedovedu si představit, že by ho kreslil někdo jiný. Jeden z nejlepších komiksů, který si u nás můžete přečíst.

Tohle byl konec jak se patří. Skoro i slza na konci ukápla. Aaronovu Punisher MAX sérii je třeba vnímat jako jeden celek, jeden příběh. Potom to celé správně graduje až do velkolepého finále. Aaron se v něm vrací až k Punisherovým začátkům a pořádně rozjitří vzpomínky Franka Castla, aby finále nepostrádalo ty správné emoce. A nenechte se mýlit, ty emoce nejsou vztek a zuřivost. Tou emocí je smutek starého muže, který všechno ztratil. Smutek a pochybnosti starého vojáka o smysluplnosti všech těch let, které sám vnímal spíše jako osobní trest, který si musí vytrpět až do úplného konce. Do řádně krvavého konce.

Co se týká Dillonovy kresby, tak tu nemám rád. Během celé série jsem si na ni už ale zvykl a tak mi nekazila zážitek z příběhu. Zmínit musím také obálky jednotlivých sešitů celé série, protože ty jsou geniální a jsem rád, že jsou do před jednotlivé kapitoly vložené.

P.S. Všimli jste si, kde má 106. stránka číslo? Nevím, jestli to byl záměr, ale je to pěkné a vzhledem k ději i symbolické.

Výborný konec skvělé série. Aaron opět potvrdil, že temné příběhy jsou jeho silnou stránkou. Po Skalpech je toto další věc, které se jen málo co dá vytknout. Frankoov loučení je překvapivě siln emocionální. Jediné, co mne úplně nesedlo, je kresba. je taková uhlazená, barevná. K vyznění příběhu by se spíše hodilo právě něco na styl Skalpů - více temné, méně učesané. Ale kromě tohoto malého negativa jsem si užíval každý díl plnými doušky - násilí bylo hodně, občas celkem exponované, ale ve výsledku ne bezúčelné a Frankovo chování plně uvěřitelné. RIP Frank

Až sem to byla solidně zábavná ozvěna Ennisových Punisherů. Ale pak se Aaron rozhodl napsat velké fatální finále. Dostal k tomu naprosto volnou ruku a tak zatřásl Punisherem jako snad nikdo předtím. Bohužel, výsledkem je nejslabší svazek jeho runu. V předchozích dílech si Aaron víc než dobře poradil s Kingpinem a Bullseyem, ale Elektra mě v jeho podání ani trochu nebavila.Její nástup, její souboj s Punisherem a vše mezitím, je zoufale nevýrazné a nějaká ta dýka efektně narvaná do nosní dírky to nespasí. Stejně tak mě tu nebavil Frank a mozaikovité ohlížení se za jeho Castle-Punisherovským vývojem. Ale bavil mě pat, ve kterém se Punisher a Kingpin ocitli - Kingpin měknoucí v bezpečí své rezidence a Punisher venku podrývající jeho autoritu, oba stále nebezpeční, ale vlastně bezmocní, zoufalí, vyčkávající... Tahle jejich hra mohla být skvělá, kdyby se líp rozepsala - takhle to ale na mě působilo uspěchaně, odflákle, nefunkčně a všechno to narušování statu quo mi nakonec bylo dost jedno. A to nesnáším status quo. Ale tohle pro mě prostě mělo do nějaké emocionální (nebo jakékoliv) bomby daleko. A pak je tu Dillon, jehož kresba seděla k neMAXovským Ennisovým Punisherům, ale u takhle zásadního příběhu bych si představoval něco míň barvotiskového - Parlova nebo ideálně Guéru.

Tak nám Frank Castle došel na konec své cesty. Války skončili. Boj proti zločincům, válečným nepřátelům i přátelům, boj se životem a asi největší boj, sám se sebou. Aaron mě v této sérii nepřestával překvapovat a na závěr si toho nechal opravdu hodně. Ničeho se nebál a upřímně se i divím, že mu to všechno v Marvelu odsouhlasili. Naštěstí se tak stalo a je to jedině dobře. Díky tomu tato série naprosto vybočuje ze zajetých kolejí a pokud jste si doteď říkali, že série od Ennise byla stále o chloupek lepší, tak tady vám nezbyde už ani ten chloupek. Já osobně jsem s Ennisem byl spokojený, ale zkrátka byli tam slabší až hluché momenty. Aaron měl naopak pedál stále na doraz a i díky menšímu počtu sešitů, to vše šlapalo jako hodinky. Závěr a celý run, tak nemůžu hodnotit jinak, než jako skvělý. 5*

Pokaždé, když vezmu do ruky na první čtení knihu, o které vím, že je to poslední díl série, je to prostě zvláštní. A s knihou Bez domova to nebylo jiné. Už tak trochu byla jiná celé série. Těšila jsem, že si užiju. A to se stalo. Bez domova je totiž hořkosladkým koncem série o Punisherovi...

("Já jsem jen jeden starý chlap. Jenom Punisher bez arzenálu. Musím ho přimět, aby šel za mnou. Ať to stojí, co to stojí. Ať to stojí cokoliv.")

Frank má plán. Jasný a zřetelný. A jde si za ním. Leč cesta je to trochu náročná. Sám a bez prostředků odhodlaný zabít Fiska. A jde na to po svém.

Stejně na tom je i Vanessa, která na to jde taky po svém. I kdyby to znamenalo, spojit se s Elektrou. Teda, Vanessa je jedna ruka s Rukou, ale pečlivě si vybere s kým se následně spojit :O

Ano, závěr, kdy se všechny proměnné tedy sejdou na jednom místě při závěrečném zúčtování, je nádherný. Které musí skončit v krvi a něčí smrtí. Otázkou je tedy čí...

("Jenom mi slib, že se vrátíš domů.")

Kniha obsahuje několik flashbacků, které dokreslují Franka, jeho život a jeho hlavu. To mě dostalo stejně jako celá kniha. Stejně jako její konec...

...protože ten poslední sešit mě dostal mnohem víc, než jsem si byla původně schopná připustit (vážně, potvrzení, že jsem měkoň). Bylo to nádherný. Jeden by nevěřil, že tenhle materiál zvládne tak silně zaútočit na emoce (asi jsem měkoň), ale bylo to fakt náročný. To jde za Aaronem, to on umí.

Rozhodně bych si ten doslov od Aarona nechala podepsat, protože je dokonalou tečkou a vzdání holdu (proto je podle mě blbost porovnávat Ennis versus Aaron), ale já prostě na valentýna dovolenou nedostanu. Tak posílám pozdrav pěti hvězdami a jestli půjde příští rok podle plánu, budu na aurora pouze myslet, a všem tajně závidět...

Moc se mi libily i obálky všech knih, ale Bez domova je krásná ve své jednoduchosti, ale zároveň své epičnosti. Je to jako koukat na Hypnožábu.

K%@^a, asi mě to nějak rozebralo. Sorry...

Skvělá série od prvního po poslední díl.

konec série, velmi dobré série. každá část je scénáristicky pecka, kresba... dillona mám s punisherem spojeného od samého začátku, takže při čtení je takový "welcome back frank" feeling, ale musím uznat že parlovova kresba co byla u maxu od ennise by mi zážitek ze čtení zvedla ještě výš.

Aaronova dokonalá série dospěla do svého nevyhnutelného konce. Samozřejmě, že se neobejdeme bez hromady násilí a špetky černého humoru, ale v jádru to je tragédie jednoho staříka, jehož jediný cíl je zabít co nejvíc parchantů, jak jen to jde. Předchozí díly držely kilometry vysokou laťku, ale tento díl přesto nezklamal. Představí se zde nový chladný zabiják ve formě Elektry, ale ani na staré známe jako Kingpin a Vanessa se nezapomíná a každý dostane svůj zasloužený konec. Aaron příběh vypráví hladce a každá stránka a každý panel a své místo. Vše to buduje k velkolepému finále, které je napínavé, šokující a i emotivní. Víc už psát nebudu, protože bych musel zajít do spoilerů, což nechci. Dillonova kresba je čistá, jednoduchá a přehledná, takže ve čtení vůbec neruší a všechny nechuťárny zachycuje stavitelným způsobem. Plus Punisher a Dillon jdou spolu ruku v ruce. Za mě je tato série úžasná jízda od začátku do konce a ten nejlepší Punisher vůbec.

Prvotní expozice byla příšerná, ale pak to nabralo slušné grády, ale člověk měl trochu pocit, že se to tak trochu všechno opakuje, byť Aaron přišel ještě s dalšími nechutnými úchylárnami. Jo, mrtvol je tu hodně.

Celkový dojem: 80%

Aaron postavu Punishera pochopil dokonale. Skvely run.
80%

A máme to za sebou. Aaron se celou dobu snažil překonat Ennise, což je jediná drobná chyba téhle zběsilosti. Dopadlo to výborně, i když ta tečka je u autora vždycky o trošku slabší než všechno ostatní. Ale zase tolik hezkých mrtvol z Marvelova světa v jedné knize se jen tak nevidí!