4

Tohle je pro mě prakticky na stejné úrovni jako Rosa, jen je u Scarpy znát doba vzniku. Příběhy místy působí zastarale, ale zase to má své kouzlo a obzvlášť oceňuji délku příběhů. Scarpa umí vyprávět a dobovitost mu odpustíte. Vše na správném místě.

Po Donu Rosovi je pro mě kniha příběhů Romano Scarpy zklamáním. Pokud bych to měl shrnout, tak tomu asi chybí vtipnost Rosových příběhů. Nejzvědavější jsem byl na Mickey Mouse, protože ho prakticky vůbec neznám, ale ten pro mě je největším zklamáním. Nelíbí se mi jeho kresba a příběh je příliš dětský. V prvním kačeřím příběhu s čočkou se mi líbila pointa Rafanovic business plánu. Celkově je první příběh nejzajímavější v knize. Vtipné momenty měl i třetí a zároveň poslední příběh s Donaldem a Bludným Skotem, ale jinak nic extra. Teda až na to, že jsem ho četl 3. května. Líbily se mi Scarpovy předmluvy a úvodní povídání o jeho životě.

Po druhom prečítaní mám z toho ešte lepší dojem, takže zvyšujem na plný počet :)

To je první Zlatá Klasika, co jsem koupil. Jsem rád, že tisknou takové náročné sešity, na které jsem čekal celé roky, najednou od doby, co u mně vychladla obliba Kačerů po 10 letech. Málokdy nám tiskly staré italské, téměř vůbec.

Pokud jsou takové kritické komentáře i k světově oblíbených dílů oblíbených autorů jako zde, tak co si budou myslet o komiksech od Vicara či holandských autorů (co mají vyjít) - vždyť to byly ve své době běžné sešitové příběhy i z naších sešitů. Ano, komiksy Barkse a Rosy jsou i ve světě nejoblíbenější, ale tam v cizině aspoň mají v oblibě i ostatní autory ze Zlaté klasiky. Tady u nás, když Kačer Donald, tak jen ty dlouhé dobrodružné příběhy a ještě ty dokonce vážně podané akční série typu Double Duck apod. (což už to poslední už nepatří do KD) Já osobně mám rád hlavně krátké a úderné příběhy (krátké myslím i ty na poměry italských verzí KD).

Pre mňa lepšie než prvá kniha od Rosu

Libilo se mi to, druhe seznameni s kacery vubec.

Další důkaz toho, že příběhy s Kačeří rodinkou jsou prostě lepší. Ten jeden Mickey, co tu byl, byl tak nevtipný, nehezky nakreslený a nedomyšlený, že jsem se vyloženě těšil na další kačery. Z prvního příběhu jsem byl nadšený - rozhodně byl vtipnější než Rosa. Kresba celkově docela nic moc, skoro každé pozadí je odfláknuté... Celkově hezké čtení, ale víc pro děti než Rosa. (Atomík je oficiálně asi nejzbytečnější postava).

Tak přesně tohle jsem potřeboval!...abych si uvědomil, jak byl výborný předchozí díl Zlaté klasiky od Dona Rosy. Tento je proti němu kresebně i scénáři podprůměrný.
40%

Scarpa nemá tak propracované kresby jako Don Rosa ,ani příběhy tak pokročilé ,ale za to v jeho příbězích najdete více vtipu.

Představila se nám evropská legenda Disneyho komiksů a je vidět, že Scarpa postavy měl v ruce a šel si svou cestou. Není úchvatný a dechberoucí, je dobrý. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/08/1506-zlata-klasika-2-romano-scarpa-60.html

Oproti přechozímu vydání s Donem Rosem je to trošku jiná liga. Obzvlášť u Mickeyho Mouse jsem měl pocit, že se jedná o čtení pro děti. Co to proboha byla za postavičku ten Atomík? Dojem mi spravil akorát poslední příběh se sardinkama.

Příjemné počtení! Scarpovo místo ve Zlaté klasice je rozhodně zasloužené. On totiž vystupuje z pomyslné řady kačeřích autorů takovým způsobem, že si čtenář musí chvilku zvykat na jeho styl kresby a psaní. Jeho kačeři a vlastně všechny postavy jsou živější než ti od Rosy, jehož práce jsou sice plné detailů, ale působí často strnulým a šablonovitým dojmem. Zato Scarpovy postavy opravdu žijí, až máte pocit, že na vás strýček Skrblík z obrázku vyskočí. Jen mají občas trochu divně tvarované zobáky a výrazy tváře, až vypadají "nedisneyovsky", jak ostatně vidíte i v ukázkách na téhle stránce. Zvyknout si musíte i na tu podivně křivou držku u Mickeyho Mouse, díky které myšák vypadá jako brácha Vaška Klause juniora. A ty příběhy, to je teprve jízda! Dlouhé a maximálně překombinované, ale se zvláštním nostalgickým až temným nádechem. Třeba vyústění příběhu o čočce přináší závěr, jaký jsem v disneyovkách nikdy neviděl. A překvapilo mě, jak ta dávka melancholie ve spojení s kačery výborně funguje. Pořád uvažuji, jestli byl Scarpa génius nebo jestli naopak vůbec neuměl psát...

Nezklamala ani práce české redakce, protože Mickeyho teta se v příběhu jmenuje Myšiluška, zatímce v předmluvě je zmiňována jako MyŠULINda, za což má u mě Egmont body navíc. Jen mi řekněte, proč je Black Pete překládán jako Černý Pet? Ne Pete, ani Petr, ale Pet? A docela rád bych viděl původní coloring těchto retro komiksů. V obou vydaných knihách totiž převládají šedé a hnědé potemněné tóny. Boha jeho, koloristo, jsou to kačeři, ne Batman!

Kolem a kolem, velká spokojenost. Přejít z Rosy na Scarpu je jako skočit od Cimrmanů na Charlieho Chaplina. Oba vás baví, každý svým způsobem, ale oba jsou sakra dobří.

Bavil jsem se, vlastně jsem se bavil úplně stejně jako u Dona Rosy. Ano, Scarpa je v některých věcech slabší než Rosa, na druhou stranu je v něčem i lepší. Jeho příběhy jsou epičtější, obsahují více zajímavých zvratů a kresba je preciznější (i když méně hravá, s méně detaily či odkazy). Výborně zachytává emoce postava, skvěle využívá filmových efektů a díky tomu působí jeho postavy živěji. Ač jsou jeho příběhy jednodušší, tak jsem se u nich bavil stejně dobře. Osobně preferuji více, když má příběh trochu více stran a desetistránkové formáty mi proto moc nevyhovují, šedesát stránek je už jiné kafe, navíc šedesát stránek kvalitního čtení. Nejlepší je poslední díl, který se svou chytrostí a hravostí nejvíc přibližuje právě k Rosovi. Nejslabší je pak Mickey Mouse, který na mě prostě působí moc dětsky, i když příběhové zápletka byla vlastně fajn (možná v podání Kačerů by vyzněla lépe?). Já jsem prostě spokojený, stejně jako u prvního díla a jsem zvědavý, jestli to všechno, a všechny, převálcuje Carl Barks...

mně se to líbilo, i když na Rosu se Scarpa aspoň v téhle knize ani zdaleka nechytá. Oba kačeří příběhy byly fajn, akorát v tom o čočce jsem měl dost problém s pár dějovými body (chudý Skrblík, chytří businessmani Rafani...). Příběh o Mickeym byl trošičku slabší a nejvíc mu podle mě uškodilo, že Scarpa asi ještě nebyl úplně vykreslený - Atomík občas vypadal dost divně. Celkově však fajn počtení.

Docela mě mrzí, že jsou knížky ze Zlaté klasiky tak krátké a líbilo by se mi, kdyby u nás vycházely nějaké pořádné kačeří/myšákovské omnibusy, kterým by Egmont věnoval takovou péči, jaké se u nás dostává věcem typu Predator nebo Tomb Raider, které si ji podle mě na rozdíl od kačerů a Mickeyho vůbec nezaslouží. :)

Scarpa holt není ani Barks ani Rosa, ale příběhy jsou určitě nadprůměrný všechny a přirovnání k Super komiksu není úplně trefný. Nedávno jsem si Super komiks koupil a většina těch příběhů v něm je dost pod úrovní toho, co je tady. Mickeyho taky moc nemusím a je pravda, že závěry všech příběhů jsou poněkud rozpačitý, ovšem čtivý jsou všechny. Nejvíc mě ale v týhle knížce potěšil doprovodný text, kterej dává nakouknout pod pokličku tvorby Disneyových komiksů hlavně v Evropě. Konečně člověk nakoukne za kulisy fenoménu, kterej se v našich trafikách objevuje nepřetržitě už od roku 1990, protože až do teď jsme o těhle komiksech a jejich autorech nevěděli v podstatě nic.

Kdyby vydavatel neupozornil na fakt, že jde o zlatou klasiku, asi by to nebylo z knihy úplně zřejmé. Po namlsáním Donem Rosou působí Scarpa jako pouhý řemeslník s jen trochu mírně nadprůměrným příběhem o rafanech a jejich podnikání se skrblíkem, celkem nijakým příběhem o Mickeym (ano, nemám ho rád) a ujdoucím příběhem o sardinkách. Z knihy je rozhodně poznat, že nejde o Barkse ani o Rosu, což je prostě tak nějak špatně. Kniha zhruba na úrovni běžného super komiksu.

Druha kniha "zlate klasiky" mi prijde slabsi nez prvni. Scarpa sice stavi epictejsi pribehy, ale chybi mu neunavna Rosova hravost a vtipnost i mimo dej. To ale neznamena, ze se mi Scarpovy pribehy nelibily, jen jsou naivnejsi a mene vtipne. Kazdopadne kvalitou zazitku porad hrave strkaji do kapsy nektera cisla UKK2.
75%