3

A máme tu završení... Jako celek je tato čtyřdílná minisérie hodně povedená, byť mně osobně moc neseděla celá vedlejší indická linie. Možná proto, že seriál, na který odkazuje, mi jako mladší generaci absolutně nic neříká. Koplovi se to celé podařilo dobře ukočírovat, takže tu máme sice uzavřené linky, které ale do budoucna všechny mohou (a určitě budou) mít ještě značný přesah a dohru. Jako dalším hodnotícím se i mně dost líbil nápad s panenkami a zajímalo by mne, zda je to odněkud převzaté, nebo je to čistě z hlavy autora. Tak či tak, je to výborné! Zázrak samotný dostává civilnější tvář, což je zatraceně dobře, protože co si budeme povídat, dosud to byla dost plochá postava. Jeho schopnosti dostávají nové, zajímavější pozadí a samotný střet se Vzkříšenci a zvláště pak s Lafetkou sem prostě perfektně zapadá (jakož i bourání čtvrté stěny), což mě, jelikož obě Procitnutí mám hodně rád, těší... Celkově nám Dechberoucí Zázrak z prvotního kresbou a vyprávěním hledajícího se komiksu dospívá v povedenou řadu, která se nebojí dělat si sem tam i legraci sama ze sebe. Upřímně doufám, že toho bude časem víc a že i kvalita bude stále stoupat ruku v ruce s kvalitou.

Sešity #14 - #17 tvoří minisérii Poslední procitnutí a proto budou mít společný komentář. Celá minisérie je krásně temná a od vzkříšenců zdědila dobrou atmosféru. Kopl napsal parádní scénář, který kde se Zázrak a vzkříšenci krásně prolnou. Scénář taky šlape dobře a všechny dějové linky se krásně propojují. Dějový zvrat celkem překvapil a potěšil. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/zazrak-posledni-procitnuti

Petr Kopl a Petr Macek vytvořili prostředí, kde mohou vznikat noví hrdinové a mají skoro náběh k tomu, že by to tak skutečně mohlo být. Více: http://www.comics-blog.cz/2017/04/1416-dechberouci-zazrak-17-jihlavou.html

Když si vzpomenu a prohlížím ony první Zázrakovi krůčky, jak se snažil přiblížit americkému superhrdinskému mainstreamu, jak to neměl lehké a více než pozitvní ohlasy sklízel špatnou kritiku, tak je pak úžasné porovnat ho o nějaký ten rok později, kdy se stal pro mě stal jeden z nejoblíbenějších pošuků v elasťácích vůbec a jak si jede naprosto svoji cestou, jak už ve vyprávění, tak celkově na nahlížení onoho celého světa superhrdinů.
A to se zase pro jednou nejvíce projevuje v tomto čísle, které je sice přavážně založené na dialozích, ovšem co se kreativity týče, tak to vyhrává na plné čáře. Probourávání čtvrté stěny a velmi chytré zakomponování čtenáře do samotného děje jakožto představitele "toho nejmocnějšího", velmi zajímavý Míšin origin jak po vizuální tak příběhové stránce, morální dilemata, návrat k jistým postavám aby vše krásně zapadalo... sakra, tohle mě neskutečně baví, a doufám, že Kopl zase někdy v budoucnu usedne za místo scénaristy, protože on ty nápady má, a navíc je umí skvěle předložit a vyprávět. Naprostá spokojenost :)

Druhé nakouknutí do univerza Zázraku a můžu říct, že si přijdu "zasvěcenější"... :)

Příběh pokračuje a já jsem docela rád jak skončil (ALERT: spoiler nebude:) Zázrak se mi moc líbí a já ho mám v plánu dokoupit a kupovat dál, nemůžu u historicky prvního českého komiksového superhrdiny chybět (klidně se budu hádat, protože jím je), ať pak můžu dělat machra před fakanama až mi bude 70... Něco jako dneska senioři, kteří četli první komiksy od DC, nebo Marvelu.

Pri hodnoceni zazraka mam vzdy ambivalentni pocity. Kazdopadne pri cteni tohoto dilu musim uznat, ze se mi to vic libilo, nez nelibilo.
80%

Sešit zakončuje Koplovu minisérii, která byla avizovaná jako prostor k propojení Zázraka se Vzkříšenci. Zpočátku minisérie byl hlavní motivací setkání a „spolupráce“ Davida Daneše s Martinem Lafetkou příslib zjištění příčiny Davidových nočních můr. V průběhu série se čtenář pomocí prostřihů k situaci v pekle vracel, podstatnou dějovou linii však tento motiv nevytvořil. Symbol na opasku Zázraka se nápadně podobá pekelnému znamení. Vysvětlení schopností, vlastních základů existence Zázraka však byla odbyta jedním vrzem.
Předpokládám, že situace Martina Lafetky a vyústění příběhu v Koplově zázračné minisérii pro jeho postavu není konečná. Nebo bych si to alespoň přál. Kopl si rád pohrává s psychologickým pozadím. Od šikany (knihy Procitnutí), k reflexi na ukřivděnost, deklarované slabosti, či k odhalení identity slečny novinářky. Reminiscence k dětství Michaely Rezešové je doprovozena kresbou, která se mi líbí. Symbol loutky naprosto vypovídá o situaci, kterou si musela prožít. To s kým v dětství měla tu čest je nečekané a odhalení odkazuje na předchozí ročník. Ve chvílích výhrad k přitažení za vlasy si však čtenář musí uvědomit, že se jedná vlastně o komiksovou pohádku pro dospělé. Hanumana a Indii beru jen jako střípek a vtípek, který v ději vlastně neměl jiný úkol než připravit živnou půdu pro ještě horší katastrofy v budoucnosti. Pokud se ohlédnu za všemi 4 díly minisérie, obešel bych se bez indického intermezza. Důvod otočení hlavou dolů v katakombách jsem moc nepochopil. Na efekt však tento výtvarný nápad zaujme. Sešit jsem si opět rád přečetl, ale při hodnocení jsem v rozpacích. Prvotní tým Zázrak, Kelly, Bílá paní, Pérák, Míša a Tomáš se rozšiřuje, mění… Bílá paní se svojí „neúlohou“ (kromě poskládání molekul v elixíru mládí) po posledních číslech prvního ročníku z merku zmizela. Pérák se prý vrátí (ale asi jinde a jinak). Experimentuje se s přerodem původně stoprocentně lidských postav v hrdiny… A tak si říkám: Autoři tu vaří luxusní Boeuf Bourguignonne nebo obyčejnej buřtguláš?